Zajišťují arbitrážní pravidla UNCITRAL dodržování práva na spravedlivý proces?
V roce 1966 byla na základě Rezoluce Valného shromážděním Organizace Spojených národů („OSN“) č. 2205 (XX) založena Komise OSN pro právo mezinárodního obchodu – („UNCITRAL“), která se během desetiletí stala jednou z nejvýznamnějších institucí na poli mezinárodní arbitráže.
Obsahem činnosti UNCITRAL je sjednávání vzorových předpisů, mnohostranných mezinárodních úmluv, legislativních doporučení, poskytování informací o judikátech vycházejících z jednotlivých unifikačních dokumentů, technická pomoc při provádění právních reforem a pořádání regionálních a národních seminářů.[1]
Dne 15. 12. 1976 předložil UNCITRAL Valnému shromáždění OSN rozhodčí pravidla pro řešení sporů v rozhodčím řízení, která byla Valným shromážděním OSN schválena. V roce 2006 UNCITRAL sestavil pracovní skupinu, jejímž úkolem bylo přizpůsobit Rozhodčí řád z roku 1976 potřebám současné mezinárodní arbitráže, modernizovat jej a vypořádat se s určitými problematickými částmi rozhodčího řádu, aniž by byla změněna jeho původní struktura, styl a podstata.[2] Nový Rozhodčí řád UNCITRAL vstoupil v platnost dne 29. 6. 2010. Rozhodčí řád UNCITRAL se aplikuje na rozhodčí doložky uzavřené po 15. 8. 2010.[3]
Rozhodčí řád UNCITRAL obsahuje pravidla pro tvorbu rozhodčího senátu (čl. 7-16), pravidla pro rozhodčí řízení (čl. 17-32), vydávání rozhodčího nálezu (čl. 33-39) a rozhodování o nákladech řízení (čl. 40-43). Modelová rozhodčí doložka pro smlouvy je připojena v příloze Rozhodčího řádu UNCITRAL.
Tento Rozhodčí řád UNCITRAL poskytuje stranám minimální nezbytný standard, který musí být v rámci rozhodčího řízení dodržen,[4] ale je pro strany závazný pouze tehdy, jestliže se na tom strany dohodly.[5] V případě dohody si mohou strany ujednat také odchylky od Rozhodčího řádu UNCITRAL.[6] Tato rozhodčí pravidla jsou široce užívána, jak v obchodních arbitrážích, tak v arbitrážích mezi státy a jednotlivci.[7]
Spravedlivý proces a Rozhodčí řád UNCITRAL
Novelizace Rozhodčího řádu UNCITRAL z roku 2010 pomohla posílit právo na spravedlivý proces garantované tímto řádem. Jednalo se především o změny provedené v článcích 2, 11 a 17.[8]
Článek 2 seznal během novely značné změny. Toto ustanovení umožňuje zaslat protistraně sdělení, včetně oznámení, vyrozumění nebo návrhu jakýmkoli prostředkem komunikace, který zajišťuje nebo umožňuje zaznamenání předání dokumentu. Strany jsou povinny v rozhodčí doložce uvést adresu, na kterou jim tyto dokumenty mají být doručeny. Toto posiluje zajištění spravedlivého procesu tím, že je nyní možnost obdržet řádně jakékoliv oznámení, sdělení nebo návrh, a to písemně nebo elektronicky, což značně rozšiřuje a urychluje možnosti stran, jak spolu komunikovat.[9] Strany si samy mohou určit adresu, na kterou jim budou zmíněné dokumenty doručovány, a tak je možno do procesu zapojit i moderní technologii. V případě, že doručovací adresa nebyla určena, je stále možno doručit dokumenty adresátovi fyzicky anebo do místa podnikání, pobytu anebo na poštovní adresu adresáta. Povinnost odpovědět do 30 dní od obdržení oznámení o zahájení rozhodčího řízení zajišťuje[10], že oznámení zaslané dle čl. 2 bylo řádně doručeno a snižuje to tedy možnost v budoucnu činit výhrady proti způsobu zahájení řízení, a tak je právo na spravedlivý proces posíleno.
Článek 11 posiluje zajištění práva na spravedlivý proces tím, že rozšiřuje transparentnost celého řízení, a to tak, že upravuje povinnost rozhodců zveřejnit potenciální střet zájmů. Tento článek zajišťuje, že všechny entity účastnící se daného rozhodčího řízení jsou o potenciálním střetu zájmů řádně informovány.[11] Toto umožňuje stranám převzít kontrolu nad řízením tím, že stanoví povinnost rozhodcům zveřejnit všechny relevantní informace a umožní stranám se na základě tohoto rozhodnout, zda je zde dle nich překážka a zda je nezbytné pro zajištění spravedlivého procesu ustanovit jiného rozhodce. Strany díky tomuto budou mít pocit, že rozhodčí nález vydaný arbitry je spravedlivý, protože nebudou mít pocit, že zde existuje případný nevhodný vztah mezi rozhodcem a jednou ze stran.
Jedním z nejvýznamnějších článků, týkajících se práva na spravedlivý proces je čl. 17. Rozhodčího řádu UNCITRAL. V prvním odstavci tohoto článku je stanoveno, že rozhodci jsou při vedení řízení limitováni pouze nejzákladnějšími principy práva na spravedlivý proces – zajištění rovnosti stran a možnosti uplatnit své požadavky.[12] Pro spravedlivý proces se jedná o jedno z nejvýznamnějších ustanovení obsažených v Rozhodčím řádu.[13] V čl. 17. odst. 1 uvádí Rozhodčí řád UNCITRAL, že stranám musí být poskytnuta přiměřená možnost prezentovat svůj případ. Neznamená to ale, že by se arbitrážní senát měl vzdát efektivity a zajištění nízkých nákladů.[14] Zároveň to neznamená, že strana může činit záměrně obstrukce v rámci procesního řízení.[15] Rozhodci musí vždy najít rovnováhu mezi zájmy a potřebami stran a efektivitou a nákladností řízení.
Ve snaze řešit obavy týkající se vnímaného zvyšování času a nákladů rozhodčího řízení byla rozhodčímu senátu uložena v čl. 17 nová povinnost minimalizovat náklady řízení a jeho prodlužování. I přes to, že změny byly minimální, měly značný dopad na právo na spravedlivý proces, neboť částečně omezují strany a umožňují rozhodčímu senátu vést řízení v rámci svého uvážení tak, aby byl zajištěn efektivní proces, za dodržení jeho spravedlivosti.[16]
Cílem zajištění rovného postavení stran není, aby rozhodčí senát měl povinnost zajistit identické postavení stran. To často vzhledem k jejich faktické odlišnosti není ani možné. Tento přístup podporuje i fakt, že v původním návrhu bylo ve znění tohoto článku obsaženo ustanovení, že se stranami má být zacházeno s absolutní rovností, avšak slovo absolutní bylo v konečném znění Rozhodčího řádu UNCITRAL vypuštěno.[17]
Na základě čl. 17. odst. 3 Rozhodčího řádu UNCITRAL může rozhodčí senát rozhodnout o tom, v případě, že o to strany ve vhodném stádiu řízení požádají, že bude jednání k provedení důkazů výslechem svědků a znalců nebo k přednesu stanovisek vedeno ústně za osobní přítomnosti, případně pomocí telekomunikačních prostředků. Nepožádá‐li o to žádná ze stran, rozhodne rozhodčí senát, zda se má konat ústní jednání nebo zda bude řízení provedeno na základě písemností anebo jiných podkladů. K tomuto se váže čl. 28, který stanoví, že v případě, že se koná ústní jednání, musí být dopředu stanoveno místo a den jednání. Obecně platí, že je ústní jednání probíhající v rámci rozhodčího řízení neveřejné, avšak je zde ponechána volnost stranám rozhodnout se jinak.
Rovnost stran je zajištěna v čl. 17 odst. 4 tím, že všechna sdělení předaná rozhodčímu senátu jednou stranou musí být touto stranou oznámena všem ostatním stranám. Tato sdělení musí být učiněna najednou, pokud rozhodčí senát nedovolí jinak, je‐li to možné podle rozhodného práva.
V neposlední řadě byla v čl. 17. odst. 5 Rozhodčího řádu UNCITRAL zavedena nová možnost třetí strany přistoupit k již probíhající arbitráži, je‐li tato osoba stranou rozhodčí dohody. Tímto bylo opět podpořeno právo na spravedlivý proces, protože se řízení mohou teď zúčastnit opravdu všechny strany sporu.
Závěr
Rozhodčí řád UNCITRAL je často používán v ad hoc arbitráži a v mnoha ohledech se podobá arbitrážním pravidlům různých dalších institucí. Rozhodčí řád UNCITRAL obsahuje základní procesní strukturu a stanovuje nezbytné základní procesní postupy za účelem provedení řádné arbitráže. Nicméně Rozhodčí řád UNCITRAL nezachází do příliš velkého detailu především v oblastech etiky rozhodců, předkládání důkazů a právního zastoupení.
Novelizace Rozhodčího řádu UNCITRAL zásadně ovlivnila právo na řádný proces, a to především změnou čl. 17, který je jedním z nejvýznamnějších ustanovení týkajících se práva na spravedlivý proces v tomto rozhodčím řádu. Při hlubší analýze autorka zjistila, že tyto změny zefektivňují řízení, aniž by porušovaly právo na spravedlivý proces. V článku 17 odst. 1 jsou zachyceny dvě základní součásti práva na spravedlivý proces – princip rovnosti stran a princip být slyšen. Právo na ústní řízení je omezeno v čl. 17 odst. 3 tím, že strany o ústní řízení musí požádat ve vhodný okamžik. Toto ustanovení dává možnost rozhodcům požadavek odmítnout v případě, že by toto vedlo pouze k průtahům řízení a pokud by to nebylo ekonomické. V článku čl. 11 je zakotveno právo na nestranného a nezávislého rozhodce.
[1] Komise OSN pro mezinárodní obchodní právo UNCITRAL [online]. [cit. 2017-05-17]. Dostupné z: https://www.mpo.cz/cz/zahranicni-obchod/mezinarodni-organizace-a-obchod/uncitral/komise-osn-pro-mezinarodni-obchodni-pravo-uncitral—221755/
[2] U.N. Comm’n on Int’l Trade Law Working Group II, Settlement of Commercial Disputes: Revision of the UNCITRAL Arbitration Rules, U.N. Doc. A/CN.9/WG.II/ WP.143
[3] Permanent court of Arbitration: UNCITRAL Arbitration Rules [online]. [cit. 2017-05-17]. Dostupné z: https://pca-cpa.org/en/services/arbitration-services/uncitral-arbitration-rules/
[4] PICANYOL, Enric. Due Process and Soft Law in International Arbitration. Arbitration Review. Revista del Club Espanol del Arbitraje. Wolters Kluwer Espana 2015. Volume 2015. Issue 24. s. 38
[5] Rozhodčí pravidla UNCITRAL 2010 čl. 1
[6] Ibid.
[7] PICANYOL, Enric. Due Process and Soft Law in International Arbitration. Arbitration Review. Revista del Club Espanol del Arbitraje. Wolters Kluwer Espana 2015. Volume 2015. Issue 24. s. 35
[8] Revising the UNCITRAL Arbitration Rules: Seeking Procedural Due Process Under the 2010 UNCITRAL Rules for Arbitration: Arbitration Brief [online]. [cit. 2017-05-17]. Dostupné z: http://digitalcommons.wcl.american.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=1023&context=ab
[9] Ibid.
[10] Rozhodčí pravidla UNCITRAL 2010 čl. 4
[11] U.N. Comm’n on Int’l Trade Law, Report of Working Group II (Arbitration and Conciliation) on the Work of its 49th Session, U.N. Doc. A/CN.9/665
[12] CARON, David D, Matti PELLONPÄÄ a Lee CAPLAN. The UNCITRAL arbitration rules: a commentary. New York: Oxford University Press, 2006, xlii, s. 26
[13] Ibid.
[14] PFUND, Peter H., Howard M. HOTZMANN, Michael F. HOELLERING, Joseph E. Neuhaus, and George Taft. Report of the United States Delegation on Eighteenth Session of United Nations Commission on International Trade Law (UNCITRAL), June 3-June 21, 1985. New York: U.S. Delegation to the General Assembly, 1985.
[15] Toto ustanovení vychází z čl. V 1 (b) Úmluvy o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů (“Newyorská úmluva”), která stanovuje, že „strana, proti níž je nález uplatňován, nebyla řádně vyrozuměna o ustanovení rozhodce nebo o rozhodčím řízení nebo nemohla z jakýchkoliv jiných důvodů uplatnit své požadavky.“
[16] Revising the UNCITRAL Arbitration Rules: Seeking Procedural Due Process Under the 2010 UNCITRAL Rules for Arbitration: Arbitration Brief [online]. [cit. 2017-05-17]. Dostupné z: http://digitalcommons.wcl.american.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=1023&context=ab
[17] CARON, David D, Matti PELLONPÄÄ a Lee CAPLAN. The UNCITRAL arbitration rules: a commentary. New York: Oxford University Press, 2006, xlii, s. 29
Další články
Ústavní soud ve třetím roce čtvrté dekády
Ústavní soud vstupuje do své čtvrté dekády jako stabilní instituce, která staví na pestrosti, pracovitosti, předvídatelnosti i pokoře svých soudců. Navzdory rostoucímu tlaku a zpochybňování ze strany politické scény zůstává nezávislým strážcem ústavnosti, jehož nejsilnější ochranou je trvající důvěra veřejnosti.
Když voda poškodí bytový dům: Kdy platí soused, kdy SVJ a kdy pojišťovna
Voda patří v bytových domech mezi nejčastější příčiny škod. Někdy za nimi stojí prasklá přívodní hadička k pračce, jindy netěsnící baterie, havárie společných rozvodů nebo přívalový déšť, který zaplaví sklepy a technické zázemí domu. Následky bývají v každém z těchto případů podobné: poškozené zdi, zničené vybavení, sousedské spory a náklady, které mohou rychle narůst do desítek i stovek tisíc korun.
Implementace směrnice o platformové práci: znaky závislé práce, právní domněnka a algoritmické řízení (3. část)
V návaznosti na předchozí dva díly analyzuje tento článek otázku pracování doby a osobního výkonu práce, jakož i otázku metodiky související s návrhem zákona.
EET 2.0: na čem vůbec stojí slibovaných 14 miliard?
Schválení EET 2.0 Poslaneckou sněmovnou znovu rozvířilo ostrou debatu o skutečném fiskálním přínosu evidence tržeb a právní jistotě českých podnikatelů. Jaké jsou rozpočtové odhady Ministerstva financí i nezávislých ekonomů?
Outsourcing mzdové agendy: odpovědnost zůstává zaměstnavateli, smluvní ochrana ale může být silnější
Outsourcing mezd nepřenáší veřejnoprávní odpovědnost zaměstnavatele na dodavatele. To ale samo o sobě není argumentem proti outsourcingu. Rozhodující je, jak je nastavena smlouva, odpovědnost dodavatele, pojistné krytí a předávání podkladů. Právě zde může mít externí model oproti internímu zpracování významnou výhodu: prostor pro náhradu škody není omezen pracovněprávním limitem zaměstnance, ale je předmětem smluvního vyjednávání.



