Nová kapitola pro ochranu biodiverzity moří a jejich udržitelné užívání
V současné době leží zhruba 60 % světových oceánů mimo národní jurisdikci. Tyto oblasti mají však zásadní význam pro zajištění potravinové jistoty, zachycování uhlíku a vědecký výzkum. Navzdory jejich důležitosti chybí jasně stanovený právní rámec jejich správy, který může zajistit jejich zachování a udržitelné využívání.
Z tohoto důvodu se na podzim minulého roku konalo v sídle Organizace spojených národů („OSN“) v New Yorku první zasedání mezivládní konference („IGC“) o mezinárodním právně závazném nástroji („ILBI“) podle Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu („UNCLOS“) o ochraně a udržitelném využívání mořské biologické rozmanitosti oblastí mimo národní jurisdikci („BBNJ“). IGC se během jednání v New Yorku věnovala následujícím tématům: mořské genetické zdroje, včetně otázek týkajících se sdílení přínosů, které tyto oblasti mohou mít; hodnocení vlivu určitých aktivit na životní prostředí; regionální nástroje pro správu, včetně chráněných mořských oblastí; a budování kapacit a přenos mořské technologie. Cílem IGC je vypracovat dokument obsahující návrh textu ILBI.[1]
První snahy o nastavení právní úpravy BBNJ lze sledovat během Konference OSN o udržitelném rozvoji Rio +20, během níž se státy zavázaly naléhavě řešit otázku zachování a udržitelného využívání mořské biologické rozmanitosti BBNJ, včetně přijetí rozhodnutí o ILBI.[2] Diskuze o tomto tématu se začaly mezi členskými státy stupňovat v roce 2015, kdy rezolucí Valného shromáždění („VS“) OSN č. 69/292 ze dne 19. června 2015 schválilo VS OSN vytvoření přípravného výboru („PrepCom“) pro IGC, který je otevřený všem členským státům OSN, členům specializovaných agentur a stranám UNCLOS.[3] Na PrepCom navázalo OSN svým usnesením č. 72/249 ze dne 24. prosince 2017, kdy VS ONS souhlasilo se svoláním IGC, pod záštitou OSN, aby zvážilo a prodiskutovalo doporučení PrepComu, s cílem co nejdříve vytvořit ILBI.[4] Rezoluce VS OSN č. 72/249 stanovuje dva požadavky pro budoucí práci IGC. Za prvé, ILBI by měl být „plně v souladu s ustanoveními UNCLOS“ (odst. 6). Za druhé, ILBI by neměl „znehodnotit stávající relevantní právní nástroje a právní rámce a příslušné globální, regionální a sektorové orgány“ (odst. 7).[5]
Mezi státy, ani po skončení IGC, nepanuje konsensus o oblastech působnosti a formě ILBI, avšak po proběhnuvším IGC lze vypozorovat určité názorové proudy mezi státy. Státy se shodly, že ILBI musí vycházet z již existujících mechanismů, předpisů, úmluv a dalších právně závazných dokumentů, především UNCLOS. Některé státy navrhly, že ILBI by měl regulovat činnosti a oblasti v BBNJ pouze do té míry, do jaké nejsou odpovídajícím způsobem řešeny stávajícími mezinárodními úmluvami. Nemělo by tedy dojít k pouhému zopakování ustanovení přijatých v minulosti, ale spíše k doplnění mezer a posílení jejich vymahatelnosti. Dále státy diskutovaly o nutnosti v ILBI zohlednit zvláštní potřeby nejméně rozvinutých států, ostrovních států a pobřežních oblastí. Státy všeobecně vyjádřily názor, že je nezbytné najít rovnováhu mezi množstvím detailů uvedených v ILBI a jejich užitečností. Mnoho států taktéž zmínilo, že ILBI by měl respektovat suverénní práva ostrovních států a být postaven na principu, že tyto oblasti jsou společným dědictvím lidstva.
Čína zdůraznila, že by ILBI měl vycházet z a doplnit UNCLOS, být eko-centrický a prakticky realizovatelný, brát v úvahu a umožnit objevování a užití mořských zdrojů, výzkum a rybolov. Taktéž by měl klást důraz na zachování a udržitelné využívání volného moře současnou i budoucí generací.
Aliance malých ostrovních států poukázala na výzvy, jakými jsou změna klimatu a znečištění moří; a na potřebu spolupráce a nalezení inkluzivního a univerzálního řešení. Mezi hlavní zájmy těchto států patří regionální nástroje pro správu, sdílení přínosů u mořských genetických zdrojů prostřednictvím regionální a mezinárodní spolupráce; a zakotvení povinností a pokynů pro hodnocení dopadů určitých aktivit na životní prostředí v ILBI.
Paraguay za skupinu rozvojových zemí nemajících přístup k moři („LLDC“) uvedla, že hlavními body pro tuto skupinu jsou svoboda pohybu a přístup k moři, zachování práv dle UNCLOS, sdílení výhod a uznání speciálních potřeb, které LLDC mají v oblasti budování kapacit a přenosu mořské technologie.
Malé rozvojové ostrovní státy ležící v Pacifiku informovaly, že mezi jejich priority patří otázka financování, dodržování a prosazování nového ILBI, využití tradičních znalostí a nerovnoměrné zatížení určitých oblastí.
Barbados za Karibské společenství projevil snahu o to nebýt limitován současnými vědeckými poznatky při vytváření ILBI a uvedl, že cílem je dosáhnout téměř univerzální ratifikace ILBI.
Druhá konference se bude soustředit na průřezové problémy, které nebyly řešeny během IGC (např. finanční zdroje, řešení sporů, revize, dodržování předpisů a další). Druhé a třetí zasedání IGC se uskuteční v roce 2019 a čtvrté zasedání IGC v první polovině roku 2020. Přesná struktura těchto zasedání zatím nebyla stanovena.[6]
Nalezení vhodné právní úpravy pro BBNJ je v kontextu dnešní doby a rychlého zhoršujícího se stavu oceánů po celém světě nesmírně důležité. Zástupci členských států se potýkají s velmi složitým úkolem, a to zajistit dynamický rozvoj právní úpravy tak, aby odpovídala a byla schopna řešit rostoucí problémy v oblasti životního prostředí a současně udržovala normativní koherentnost v rámci stávajících dohod a institucí mořského práva. Státy jsou částečně svázány politickou vůlí pokročit v ochraně volných moří. Na druhou stranu je důležité zdůraznit, že sjednávání ILBI otevírá dveře k pozměnění právní úpravy těchto vod, která by mohla, dle toho, jaké zájmy států v diskuzi převáží, buď posílit závazek států chránit oceány, nebo jej rozmělnit.
Zdroje:
- BBNJ. [online]. [cit. 2018-21-10]. Dostupné z: http://dosi-project.org/working-groups/bbnj
- Delegates Conclude Discussions on Marine Genetic Resources, as Intergovernmental Conference Drafting Treaty under Law of Sea Convention Continues | Meetings Coverage and Press Releases. United Nations. [online]. [cit. 2018-21-10]. Dostupné z: https://www.un.org/press/en/2018/sea2084.doc.htm
- Intergovernmental Conference on Marine Biodiversity of Areas Beyond National Jurisdiction. United Nations. online]. [cit. 2018-21-10]. Dostupné z: https://www.un.org/bbnj/
- Rio + 20 Outcome document - The Future We Want. [online]. [cit. 2018-21-10]. Dostupné z: https://www.icriforum.org/sites/default/files/Rio20-Ocean-and-sea-UN-%20statement0619.pdf
- UN Live United Nations Web TV - Search Results for „BBNJ“. United Nations. [online]. [cit. 2018-21-10]. Dostupné z: http://webtv.un.org/search?term=BBNJ&sort=date
- UN General Assembly, General Assembly resolution A/RES/69/292. Development of an international legally-binding instrument under the United Nations Convention on the Law of the Sea on the conservation and sustainable use of marine biological diversity of areas beyond national jurisdiction. 19. 6. 2015. [online]. [cit. 2018-21-10]. Dostupné z: http://www.un.org/en/ga/search/view_doc.asp?symbol=A/RES/69/292
- UN General Assembly, General Assembly resolution A/RES/72/248. International legally binding instrument under the United Nations Convention on the Law of the Sea on the conservation and sustainable use of marine biological diversity of areas beyond national jurisdiction. 24. 12. 2017. [online]. [cit. 2018-21-10]. Dostupné z: http://www.undocs.org/A/RES/72/249
[1] Intergovernmental Conference on Marine Biodiversity of Areas Beyond National Jurisdiction. United Nations. online]. [cit. 2018-21-10]. Dostupné z: https://www.un.org/bbnj/
[2] Rio + 20 Outcome document - The Future We Want. [online]. [cit. 2018-21-10]. Dostupné z: https://www.icriforum.org/sites/default/files/Rio20-Ocean-and-sea-UN-%20statement0619.pdf
[3] UN General Assembly, General Assembly resolution A/RES/69/292. Development of an international legally-binding instrument under the United Nations Convention on the Law of the Sea on the conservation and sustainable use of marine biological diversity of areas beyond national jurisdiction. 19. 6. 2015. [online]. [cit. 2018-21-10]. Dostupné z: http://www.un.org/en/ga/search/view_doc.asp?symbol=A/RES/69/292
[4] UN General Assembly, General Assembly resolution A/RES/72/248. International legally binding instrument under the United Nations Convention on the Law of the Sea on the conservation and sustainable use of marine biological diversity of areas beyond national jurisdiction. 24. 12. 2017. [online]. [cit. 2018-21-10]. Dostupné z: http://www.undocs.org/A/RES/72/249
[5] Ibid.
[6] Delegates Conclude Discussions on Marine Genetic Resources, as Intergovernmental Conference Drafting Treaty under Law of Sea Convention Continues | Meetings Coverage and Press Releases. United Nations. [online]. [cit. 2018-21-10]. Dostupné z: https://www.un.org/press/en/2018/sea2084.doc.htm
Další články
Trnitá cesta k nové justiční mapě
Debata o přeorganizování české justiční mapy se po letech relativního klidu opět vrací do centra pozornosti a staví před zákonodárce i samotné soudce otázku vhodné míry specializace a efektivity. Jaký byl historický vývoj územního uspořádání soudů od roku 1850? Jakou inspiraci lze čerpat ze zahraničních reforem a jaká jsou praktická, technologická, personální a politická rizika spojená s případnou redukcí soudních obvodů?
Nejvyšší kontrolní úřad jako garant transparentnosti veřejného hospodaření: kontrola veřejnoprávních médií a úvahy de lege ferenda (II. část)
Má rozšíření kontrolní působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu na Českou televizi a Český rozhlas posílit transparentnost, nebo jde o promyšlený politický nátlak na média veřejné služby? Zatímco ústavní novela po letech přešlapování míří do finále, chybějící metodika auditu i současné rušení koncesionářských poplatků vyvolávají ostré debaty o nezávislosti redakcí.
K duševní poruše, omezení svéprávnosti a neplatnosti právního jednání
Má skutečnost, že člověk trpí duševní poruchou, vliv na jeho možnost převádět platně svůj majetek? Nikoliv nutně, porucha sama o sobě neznamená ztrátu svéprávnosti ani neplatnost uzavřené smlouvy, například darovací či kupní.
Nejvyšší kontrolní úřad jako garant transparentnosti veřejného hospodaření: ústavní postavení, limity a kontrolní praxe (I. část)
Nejvyšší kontrolní úřad představuje v českém ústavním systému klíčový diagnostický orgán, který efektivně odhaluje miliardová pochybení při správě státního majetku, avšak kvůli absenci exekutivních pravomocí nemá jak nápravu vynutit. Tento článek analyzuje ústavní zakotvení i systémové limity Úřadu a na konkrétních příkladech z oblasti armády či dopravní infrastruktury ukazuje, jak stát zjištěná pochybení opakovaně ignoruje.
Připravované změny v oblasti rovného a transparentního odměňování
Na připravované změny pracovněprávních předpisů v oblasti rovného a transparentního odměňování přicházejí časté dotazy. Navrhovaná úprava přináší nové povinnosti, které se dotknou procesů nejen před vznikem pracovního poměru, ale i v jeho průběhu.



