Právní přemítání: sousedské spory a právní aspekty kamerových systémů
V praxi se častokrát děje, že lidé nevědí, na který konkrétní orgán státní správy nebo samosprávy se mají obrátit.
Jak jistě potvrdí nejen advokáti, ale i starostové, místostarostové, radní, pracovníci městských úřadů, ale i běžní neuvolnění zastupitelé měst a obcí, lidé se na ně obracejí s nejrůznějšími podněty, návrhy a dotazy. Někdy příslušnými a oprávněnými, jindy nikoliv. V následujícím textu se pokusíme objasnit jeden kompetenční otazník z oblasti veřejnoprávní kontroly nad dodržováním ochrany soukromí, a zejména používáním kamerových systémů v obci.
Nebudeme zde řešit kamerové systémy provozované obcemi nebo obecními policiemi[1], ale jednotlivými občany města. Není žádným tajemstvím, že soukromých uživatelů provozujících kamery – zejména v domech anebo na pozemcích – přibývá.
Tyto kamery jsou často trnem v oku zejména sousedům a sousedkám, neboť údajně nebo i skutečně narušují a omezují jejich soukromí.
Před pomyslnou závorku vytkněme, že z právního hlediska musí k používání kamery snímající jiné osoby mít předmětný občan vážný právní důvod. Nicméně ten zpravidla má, nejčastěji se jedná o ochranu vlastního majetku nebo osob (včetně dětí) pohybujících se v prostoru jeho nemovitostí.
Jak opakovaně konstatoval mj. i Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ), tedy ústřední metodický správní orgán pro danou oblast, občan obce může zcela legálně svou soukromou kamerou (resp. kamerovým systémem) snímat vlastní nemovitost a přiměřeně také její hranici – kupříkladu okrajové úseky okolních přilehlých pozemků, zahrad, ale i veřejných komunikací, například chodníků.
Vždy však musí jít o přiměřenou (!) realizaci monitoringu relevantních míst, odkud vychází či může vycházet útok na právem chráněné zájmy vlastníka (či provozovatele) kamery. A vždy se musí jednat pouze o míru nezbytně nutnou k ochraně jeho zájmů. Nejvyšší správní soud (NSS) k tomu mj. judikoval: …„při posuzování, zda je kamerový systém nezbytný pro ochranu práv a právem chráněných zájmů správce, příjemce nebo jiné dotčené osoby, a nakolik zasahuje do práv subjektu údajů na ochranu jeho soukromého a osobního života nutno aplikovat princip proporcionality. Při posuzování zákonnosti umístění kamerového systému je vždy třeba vycházet z toho, že k plnění svých funkcí musí být kamerový systém nastaven efektivně. Nastavení kamery, která snímá veřejný prostor, musí umožnit dosažení účelu snímání, tedy zachycení eventuálních pachatelů protiprávní činnosti“.[2]
Jak tuší i neprávníci, právě ta „přiměřená míra“ je leckdy předmětem sporů nejen mezi sousedy.
In medias res – sousedé jsou často dotčeni tím, že kamery narušují jejich soukromí. Lidověji vyjádřeno – ochrana majetku je sice hezká věc, ale pokud Vás například na zahradě sleduje de facto nonstop „sousedovic kamera“[3], tak to příjemné opravdu není.
Možno všeobecně konstatovat, že při provozování téměř každého kamerového systému dochází ke srážce práv. Na jedné straně setrvává ochrana osobnosti, soukromí a osobních údajů, na druhé straně především právo vlastnit majetek a jeho ochrana.
Kam se obrátit?
Nyní se tedy budeme věnovat otázce, jak správně postupovat a na jaký orgán se obrátit, pakliže občan obce nepřiměřeně obtěžuje jiné svým agresivním kamerovým systémem.
Zejména občanské právo[4] nás učí, že nejprve se máme s narušitelem pokusit dohodnout. Někdy dohoda pomůže, ale často nikoliv.[5]
Můžeme se vydat cestou práva veřejného, ale i trasou práva soukromého.
Právo veřejné – jestliže takový výtečník nadále používá kameru nepřiměřeně a tedy nezákonně, dopouští se přestupku proti občanskému soužití podle zákona o některých přestupcích. Protiprávní jednání souseda je proto třeba řádně a včas ohlásit příslušné obci. Následně bude projednáno tzv. komisí k projednání přestupků.[6] A soused může dostat následně za tento přestupek i pokutu.
Mimo roviny veřejnoprávní je zde i cesta soukromoprávní. Kdo chce docílit konce nepřiměřeného kamerového sledování, může se rovněž obrátit s návrhem požadovaného opatření na příslušný civilní soud. Opět zde platí, že žalobnímu návrhu by měla předcházet snaha se sousedem se dohodnout. V závažnějších případech můžete po zvědavém sousedovi chtít i odškodnění či jiné přiměřené zadostiučinění za újmu, kterou Vám svým kamerovým systémem způsobil.
A co ÚOOÚ?
Pozornější čtenář si nyní možná pomyslí: A jakou roli zde vlastně hraje Úřad pro ochranu osobních údajů[7]? Ono lidové – je zde k něčemu?
Nahlédneme-li do právního řádu ČR, tak ÚOOÚ je vybaven pravomocemi k řešení závažných a komplikovaných situací zpracování, v nichž s údaji systematicky nakládá veřejný či soukromý sektor. ÚOOÚ de lege lata není[8] ovšem příslušný k vedení řízení v případě individuálních sporů mezi majiteli domů, zahrad anebo jiných soukromých nemovitostí.
Pro vyšší informační právní komplexnost dodejme, že ÚOOÚ ex lege není oprávněn vstupovat do obydlí, které není používáno k podnikatelské činnosti[9], nemůže proto ověřit režim provozu kamery v privátním obydlí ani potvrdit pravdivost tvrzení protistran sporu a vysvětlení majitelů kamer nebo kamerových systémů.[10]
Doplňme, že jednou z mála věcí, kterou ÚOOÚ v takovýchto sporných případech může legálně učinit – smí preventivně poučit dotčené osoby o relevantních zákonných pravidlech a conto používání kamerových záznamů.[11]
A to včetně výše zmíněných právních obranných mechanismů. Tedy jak v režimu soudním, tak i správním, přes příslušnou obec (resp. její komisi pro projednávání přestupků).
Podtrženo a sečteno: I přes jinak značný význam ÚOOÚ právě v řešené oblasti sousedských sporů při používání kamerových systémů zmíněný úřad mnoha relevantními kompetencemi nedisponuje.
Článek byl publikován v Advokátním deníku.
Pozn.: Článek nevyjadřuje názory nebo stanoviska žádné z institucí, na které autor působí či působil.
[1] To může být námět zase na jiný komentář.
[2] Srov. judikát NSS ze dne 25. 2. 2015, č. j. 1 As 113/2012-133.
[3] Navíc pokud je dotčenému občanovi známo, že monitor sleduje mj. sousedův pubertální potomek, který o svých zjištěních z Vaší zahrady či od bazénu pofiderně informuje kamarády (i široké publikum) na sociálních sítích. I takové případy se, žel, děly a dějí.
[4] Ale i obecná lidská slušnost.
[5] Ostatně pak by nemuseli existovat právníci, kdyby se vše podařilo vyřešit dohodou.
[6] Komise k projednávání přestupků je zvláštní orgán města zřízený ve smyslu § 106 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, a § 61 a § 112 odst. 7 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich.
[7] ÚOOÚ je ústřední správní úřad pro oblast ochrany osobních údajů. Fakt, že je úřad, znamená, že stát zákonem stanoví působnost (oblast činnosti) a pravomoci – souhrnně tedy kompetenci a dá k tomu předpoklady materiální (budova, vybavení) i personální (státní zaměstnanci a prostředky na jejich platy). Skutečnost, že je správní, znamená, že je součástí výkonné moci. A postupuje především prostředky správního práva, primárně vydáváním rozhodnutí (správních aktů). Fakt, že je ústřední, znamená, že pro celou Českou republiku je jen jeden. ÚOOÚ chápeme za tzv. dozorový úřad – porovnává ideální stav s reálným a vydává o tom autoritativní správní rozhodnutí, v čemž se řídí zejména zákonem č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád).
[8] Bohužel či bohudík, záleží na úhlu pohledu.
[9] Viz ustanovení § 7 z. č. 255/2012 Sb., o kontrole.
[10] Kupříkladu, že se jedná pouze o atrapu kamery.
[11] Viz blíže https://www.uoou.cz/
Další články
Prokazování užívání ochranné známky v námitkovém řízení a v řízení o neplatnosti ochranné známky
Prokazování užívání ochranné známky představuje významný procesní nástroj, který může zásadně ovlivnit výsledek jak námitkového řízení, tak řízení o prohlášení ochranné známky za neplatnou.
Umění promptování: Jak donutit právní AI "přemýšlet" a odůvodňovat
Využití umělé inteligence v právní praxi se posouvá od obecných experimentů k sofistikovaným nástrojům. Moderní právní databáze stále častěji integrují technologii RAG (Retrieval-Augmented Generation) spojenou s výkonnými jazykovými modely (jako jsou ty od OpenAI), aby advokátům poskytly nejen fulltextové vyhledávání, ale i syntézu právních informací.
Obdržení daňového dokladu a uplatnění odpočtu daně
V prvním čtvrtletí roku 2026 vydaly Soudní dvůr a Tribunál Evropské unie dvě rozhodnutí, která se dotýkají téhož praktického problému: zda lze uplatnit nárok na odpočet DPH ve zdaňovacím období, v němž plátce přijal zdanitelné plnění, avšak daňový doklad obdržel až později.
Zločiny sportovních fanoušků
Strhnout divákovi klubovou šálu soupeře může na fotbalovém stadionu během utkání působit jako neškodná legrace. Trestní zákoník však takové jednání vykládá mnohem přísněji. Jako zločin loupeže s odnětím svobody na dvě léta až deset let.[1]
Odpovědnost zaměstnanců za škodu při hackerských a phishingových útocích: kde leží hranice?
Kybernetické útoky v dnešním světě bohužel již nejsou otázkou „zda“, ale „kdy“.




