Články s tagem: právo na spravedlivý proces

V praxi orgánů činných v trestním řízení je zejména v případě méně závažných trestných činů běžný přehlíživý přístup, či dokonce i úplné ignorování obhajoby ohledně naplnění podmínek nutné obrany.

V praxi orgánů činných v trestním řízení je zejména v případě méně závažných trestných činů běžný přehlíživý přístup, či dokonce i úplné ignorování obhajoby ohledně naplnění podmínek nutné obrany.

Institut nutné obhajoby představuje jedno z dílčích oprávnění obviněného, jehož těžištěm úpravy je zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) („TŘ“). Odkdy musí mít obviněný obhájce, pokud má soud rozhodovat o jeho vzetí do vazby? A co když se v průběhu trestního řízení změní právní kvalifikace a tím pádem i podmínky pro nutnou obhajobu?

Hlavním cílem dané práce je objasnit, zda vedle zásady zákonného soudce existuje také požadavek na zákonného přísedícího, a dále jestli je tento princip v českém právním řádu případně dostatečně naplňován. Nejprve je stručně rozebírána zásada zákonného soudce.

Z procesně právního pohledu je insolvenční řízení zvláštním, samostatným druhem civilního procesu, vykazujícím několik specifik. Cílem tohoto článku je zahájit diskusi o taxonomii a obsahovém vymezení základních procesních zásad tohoto specifického druhu civilního procesu, což je úkol, kterému se místní právní teorie dosud dostatečně nevěnovala.

Článek se zabývá problematikou práva na zákonného soudce v České republice, a to z hlediskaprávní úpravy a především judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Ústavního soudu. Právo na zákonného soudce je zaručeno tím, že pravidla přidělování soudní agendy jsou stanovena přímo v rozvrhu práce (formální aspekt) a tato pravidla musí být určena předem a musí obsahovat záruky proti případnému zneužití (materiální aspekt).

Při rozhodování o přiznání nákladů řízení se nelze omezit na posouzení toho, zda dotyčný setrval na svém právním názoru.

Štrasburk 25. června (ČTK) - Česká republika porušila práva Roberta Tempela, který byl za dvojnásobnou vraždu odsouzen na doživotí. Konstatoval to dnes Evropský soud pro lidská práva (ESLP), který vyhověl Tempelově stížnosti podané v roce 2012. Soud v dnešním verdiktu uvedl, že Česko upřelo Tempelovi právo na spravedlivý proces a že proces nebyl dokončen v přiměřené lhůtě. Český stát má proto Tempelovi vyplatit odškodné v součtu zhruba 13.000 eur (zhruba 350.000 korun). Tempelův advokát Jakub Kříž uvedl, že jeho klient se nyní může obrátit na český Ústavní soud a navrhnout obnovu svého řízení. To ČTK potvrdilo i ministerstvo spravedlnosti.

Zjistil jsem, že práce na Ústavním soudu má určitá úskalí. Pozoruji na sobě, že jak slábnou mé vědomosti a povědomí o pozitivním právu, tím podstatně sílí mé právní názory na to, jak by pozitivní právo mělo vypadat. Můj dnešní příspěvek bude toto úskalí dobře ilustrovat.

Koncentrace říze se v civilním procesu objevila poprvé 1. 1. 2001, kdy byl do o. s. ř. zařazen § 118b. Tímto ustanovením se koncentrace řízení zaváděla do sporů ve věcech ochrany osobnosti podle občanského zákoníku, ve věcech ochrany proti uveřejňování informací, které jsou zneužitím svobody projevu, slova a tisku, popřípadě ochrany práv třetích osob podle právních předpisů o hromadných informačních prostředcích, ve sporech vyvolaných konkursem a vyrovnáním, o základu věci ve sporech o ochranu hospodářské soutěže, o základu věci ve sporech o ochranu práv porušených nebo ohrožených nekalým soutěžním jednáním, o základu věci ve sporech z porušení nebo ohrožení práva na obchodní tajemství.

V exekučním řízení platí, že exekuci vede ten exekutor, kterého v exekučním návrhu označí oprávněný a který je zapsán v rejstříku zahájených exekucí. V únoru letošního roku skupina senátorů podala k Ústavnímu soudu návrh na zrušení těch částí ustanovení § 28 a § 38 odst. 1 exekučního řádu (dále jen „e.ř.“), které umožňují oprávněnému zvolit si soudního exekutora, k němuž exekuční návrh podá.

Ostravský krajský soud policii vydal k prostudování deset mobilních telefonů, flashdisky, dokumenty a také počítač zabavený policií při domovních prohlídkách v bytě advokáta Ivana Langera. Soud musel rozhodovat proto, že Česká advokátní komora odmítla dát s vydáním věcí souhlas, protože tyto dokumenty a paměťová média mohou obsahovat advokátní tajemství. Soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že „nelze akceptovat, aby odhalování trestné činnosti bylo znemožněno jen ochranou advokátního tajemství“.

Ministerstvo spravedlnosti připravilo novelu občanského soudního řádu, která by znamenala malou revoluci v oblasti soudního rozhodování o bagatelních pohledávkách. Navrhuje totiž, aby bylo možno platební rozkaz na plnění nepřevyšující 10.000,- Kč považovat za doručený i tehdy, pokud si jej žalovaný fakticky nevyzvedne.

Řízení na ochranu osobnosti fyzické nebo právnické osoby před soudy České republiky dle mé zkušenosti vyžadují trpělivost, vytrvalost a finance. Do přijetí nového občanského zákoníku spory o ochranu osobnosti rozhodovaly soudy krajské, nyní osobnost člověka chrání ust. § 81 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a věc spadá do působnosti obecných soudů prvního stupně.[1]

Na tuto otázku nelze bez znalosti konkrétního skutkového a právního stavu věci odpovědět jednoznačně. Klíčovým v této situaci je, jakou povahu deliktní jednání má, tedy zda spadá do vymezení tzv. Engelových kritérií tak, jak tuto doktrínu rozvinul a ve své judikatuře užívá Evropský soud pro lidská práva.

Téma mého příspěvku na konferenci Právní prostor 2014 se mělo týkat zákona o zvláštních řízeních soudních, ke kterému vám však nemohu vysvětlit vůbec nic, neboť podle něj, zaplaťpánbůh, nesoudím. Soudím podle občanského soudního řádu, který je od nového roku poměrně zestručněn.

Ústavní soud nálezem deklaroval právo na spravedlivý proces i v případě, že dikce OSŘ zdánlivě neposkytuje soudu prostor pro diskreci.

Stěžovatel je ukrajinský občan, který se narodil v roce 1961 a v současnosti je ve výkonu doživotního trestu odnětí svobody. 21. dubna 2005 byl předvolán na policejní stanici, aby byl jako svědek vyslýchán ve věci vyšetřování dvojnásobné vraždy, která se stala večer 20. dubna 2005, kdy byly zavražděni sousedé stěžovatele žijící o jedno patro nad stěžovatelem ve stejném bytovém domě. Komentář k rozhodnutí Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Bandaletov proti Ukrajině