Svědecká výpověď usvědčila svědka z vraždy

Stěžovatel je ukrajinský občan, který se narodil v roce 1961 a v současnosti je ve výkonu doživotního trestu odnětí svobody. 21. dubna 2005 byl předvolán na policejní stanici, aby byl jako svědek vyslýchán ve věci vyšetřování dvojnásobné vraždy, která se stala večer 20. dubna 2005, kdy byly zavražděni sousedé stěžovatele žijící o jedno patro nad stěžovatelem ve stejném bytovém domě. Stěžovatel se přiznal k vraždě. Uvedl, že mezi manžely - zavražděnými sousedy a stěžovatelem byly neustálé spory, a to zejména kvůli hluku spojenému s rekonstrukcí bytu sousedů. Poté, co slyšel, že o něm sousedé mluví urážlivě, napadl je nožem a usmrtil je. Dne 22. dubna 2005 byl stěžovatel jako podezřelý z vraždy zatčen, přičemž nenamítal, že by nebyl informován o svých právech. Vlastnoručně také podepsal podané výpovědi a poučení o právech obhajoby. Stejný den byl stěžovateli k obhajobě jeho práv ustanoven právní zástupce. Po skončení vyšetřování byl stěžovatel odsouzen na doživotí.

Ve vztahu k článku 6 Úmluvy stěžovatel namítá, že ačkoli se od začátku doznal ke spáchání dvojnásobné vraždy, jeho původní svědecká výpověď byla ve smyslu trestního řádu považována pouze za “vysvětlení” a neměla žádný vliv na uložený trest. Stěžovatel dále namítá, že pokud by byl v počátečním stádiu vyšetřování právně zastoupen, jeho právní zástupce by zajistil, aby jeho vyjádření měla povahu dobrovolného přiznání se ke spáchání trestného činu, což by smyslu ustanovení trestního řádu sloužilo jako polehčující okolnost. Namítal také, že nebyl seznámen s právem obhajovat se pomocí obhájce už 21. dubna 2005.

ROZHODNUTÍ SOUDU:

ESLP se ve svém rozsudku ve vztahu k článku 6 Úmluvy nejprve konstatoval, že předtím, než byl poprvé policií vyslýchán, nebyl úřady považován za podezřelého. Stěžovatel se sám dobrovolně přiznal, když byl vyslýchán jako svědek a až po tomto výslechu ho policie považovala za podezřelého. Svědecká výpověď byla učiněna v řadě dalších výpovědí, která byla před policií učiněna a stěžovatel si tak mohl připravit, jakým způsobem se k dotazům policie vyjádří. Je pravdou, že policie mohla okamžitě, když se stěžovatel přiznal, přerušit jeho výslech a další skutečnosti zaprotokolovat již v řízení proti němu jako podezřelému.

Soud vzal v úvahu stěžovatelův argument, že účast právního zástupce při prvním výslechu by umožnila řádné zaprotokolování jeho doznání, které by bylo v jeho případě polehčující okolností ve vztahu k uloženému trestu.

ESLP uzavřel, že stěžovatel Soudu neprokázal, a to ani v řízení před národním soudem ani v řízení před Evropským soudem pro lidská práva, jaké nedostatky ve smyslu práva na spravedlivý proces jeho trestní řízení vykazovalo, a to s ohledem na namítaná omezení práv obhajoby. Podle názoru Soudu je vztah mezi chybějícím právním zastoupením stěžovatele u prvního výslechu, kdy tento nebyl považován za podezřelého, a uloženým trestem, velmi spekulativní. Národní orgány změnily status stěžovatele ze “svědka” na “podezřelého” okamžitě poté, co měly důvody ho za podezřelého považovat. Stěžovatel také během vyšetřování a soudního řízení neměnil výpověď a u soudů všech stupňů se k činu doznal. Jeho původní doznání ho samo o sobě z daného činu neusvědčilo. Soudy se při konstatování viny a trestu odvolávaly na vyšetřování vedené proti jeho osobě jako proti podezřelému a obžalovanému.

Na základě výše uvedeného Soud konstatoval, že k porušení zásady spravedlivého procesu ve vztahu ke stěžovateli nedošlo.