Odpovědnost seznamky za neúspěšné zprostředkování životního partnera
Dnes je Valentýn. Proto si povíme příběh o lásce.
Příběh však není příliš šťastný. Alespoň tedy pro jeho protagonistku, která neměla štěstí v lásce, a ještě navíc za to musí platit. A to dokonce (také) v penězích. Důvodem umístění tohoto příběhu na tento web je, že se jeho důležitá část odehrála v soudní síni. Přestože se příběh stal v zahraničí, můžeme jeho hlavní právní závěry přenést i do českého prostředí.
Úvodní shrnutí příběhu
Protagonistka tohoto příběhu se rozhodla, že si najde životního partnera. Chtěla za tímto účelem využít služeb renomované seznamovací agentury. Agentura však žádný vhodný protějšek nenašla, a ona proto nabyla dojmu, že agentuře nemusí nic platit.
Tím se pomalu dostáváme do soudní síně. Žena se totiž rozhodla od smlouvy se seznamkou odstoupit. Od soudu chtěla, aby jí dal jistotu, že k odstoupení od smlouvy došlo oprávněně. Soud však rozhodl přesně opačně, než očekávala. Ženě proto patrně nezbývá než zaplatit agentuře požadovanou částku, která činí bezmála 180 000 Kč (7 400 EUR). Jediným štěstím dané ženy a zároveň její poslední šancí je, že má možnost podat odvolání.
Pro ty z Vás, kteří máte rádi podrobnosti
Žena se na danou seznamovací agenturu obrátila na základě inzerátu v časopise. Následně ji navštívila pracovnice agentury za účelem několikahodinového poradenského rozhovoru, v jehož rámci byla projednána profesní i soukromá situace ženy. Přišla řeč také na její přání a představy o budoucím partnerovi. Na základě vyhodnocení agentury obdržela celkem 31 návrhů partnerů.
Žena ovšem s provedeným výběrem nesouhlasila. Několikrát si na to agentuře dokonce stěžovala. Nakonec prohlásila, že od smlouvy odstupuje, a podpůrně uplatnila námitku neplatnosti z důvodu, že ji agentura uvedla v omyl.
Další detaily
Vysoký, štíhlý, sportovně založený, nikoli starší než 50 let a z Mnichova nebo okolí – tak si paní představovala muže svých snů. Žena je podle svých tvrzení „časově a místně“ neflexibilní, a proto pro ni bylo naprosto klíčové, aby potenciální partneři pocházeli z nejbližšího okolí, což také několikrát zdůraznila.
Podle jejího názoru nesplňoval její požadavky žádný z mužů, které jí agentura navrhla. Žena uvedla, že návrhy byly nevhodné až svévolné a že nebyla zohledněna její soukromá a profesní situace.
Tvrzení ženy však soud nepřesvědčily. Požadavky, které žena uvedla ve formuláři nazvaném „Takto si představuji svého partnera“, byly podle soudu zohledněny v předloženém návrhu partnerů. Soud nezjistil hrubý nepoměr mezi navrženými partnery a požadovanou platbou.
Smluvní povinnost agentury navíc nespočívala v úspěšném „dohození“ životní lásky. Proto nebylo možné uvažovat ani o odstoupení od smlouvy, ani o porušení dobrých mravů, ani o podvodném uvedení v omyl.
Soud neshledal, že by došlo k dohodě na tom, že v úvahu přicházejí pouze muži z Mnichova a okolí. Odpovědná pracovnice agentury uvedla, že zákaznice vysvětlila, že by preferovala muže z Mnichova. Poté však společně jednaly o rozšíření okruhu hledání, protože existuje možnost, že by se někteří muži mohli za ženou do Mnichova odstěhovat.
Soud proto návrhy potenciálních partnerů jako celek označil za „nikoli nevhodné“ do té míry, že by bylo možné hovořit o tom, že agentura nesplnila svou povinnost. Podle soudu „návrhy partnerů přinejmenším nebyly zcela nevyužitelné“.[1]
Závěr aneb krátké hodnocení pohledem českého práva
Nenašla lásku svého života, přesto musí zaplatit. Příběh mnichovské ženy dal podnět k zajímavému příspěvku a k této krátké právní analýze.
Příběh nám totiž skvěle ukazuje rozdíl mezi smlouvou o dílo a smlouvami příkazního typu. Smlouva, kterou žena s agenturou uzavřela, totiž nezavazovala agenturu k výsledku. Snad žádná seznamovací agentura na světě totiž negarantuje, že díky ní najdete vztah (natož vztah, který následně přeroste v harmonické manželství).
Nejde tedy o smlouvu o dílo, ale o smlouvu příkazního typu. Na základě takové smlouvy obecně stačí, když agentura vynaloží potřebné úsilí. Nezavazuje se k tomu, že nastane nějaký výsledek. Proto je nárok agentury na zaplacení částky ve výši 7 400 EUR oprávněný (pokud je skutečně pravda, že se výběr potenciálních partnerů nemíjel s představami, které zákaznice sdělila seznamce).
Smlouvu příkazního typu většinou uzavírají také advokáti. Proto si na tento příběh vzpomeňte, až se Vám nebude chtít zaplatit Vašemu advokátovi, protože jste prohráli spor, ve kterém Vás zastupoval.
Článek byl publikován v Advokátním deníku.
Zdroje:
LTO-Redaktion. Auch ohne Liebesglück muss die Kundin zahlen. [online]. [cit. 1. 9. 2023]. Legal Tribute Online. Dostupné zde.
[1] Šlo o rozsudek Zemského soudu (LG) Mnichov I ze dne 31. srpna 2023, sp. zn. 29 O 11980/22.
Další články
Právní průšvihy při nasazování AI nástrojů – praktické zkušenosti, kdy se to nepovedlo (1. část)
Implementace nástrojů umělé inteligence už pro právníky není hudbou budoucnosti, ale každodenní realitou. Zapomeňte však na tradiční přístup „odškrtávání checklistů“. V éře AI totiž regulace přímo diktuje samotný technický design produktů. Jak se úspěšně zorientovat v džungli desítek evropských předpisů, na co si dát pozor při mapování datových toků a proč musí právníci při vývoji aplikací sedět u jednoho stolu s programátory a produktovými manažery?
Kdy musí zahraniční firma odvádět daně v tuzemsku? Někdy stačí i jediný zaměstnanec na home office
Práce na dálku z jiné země je čím dál častější. Přestože se podmínky prezence na pracovišti rozvolnily, žádná benevolence už neplatí v tom, kde a jak firmy, potažmo zaměstnanci musí odvádět daně. Systém přitom není nejpřehlednější, a tak svádí k chybám.
Prediktivní analytika při správě daní
Daňová kontrola byla dlouho vnímána především jako nástroj zpětného ověření. Správce daně posuzoval, zda daňový subjekt v minulosti správně přiznal daň, zda doložil rozhodné skutečnosti a zda jeho tvrzení odpovídá realitě. Tento model má své pevné místo i v budoucnu. U části daňových rizik však naráží na praktický limit: pokud správce daně reaguje až ve chvíli, kdy je škoda způsobena, může být její náprava obtížná, ne-li fakticky nemožná.
Rozhovor: Adam Felix - Advokacie nesmí podléhat státnímu finančnímu dozoru
Ministerstvo financí předložilo návrh zákona o ekonomické ochraně státu a související novely zákona o Finančním analytickém úřadu a zákona o advokacii, které mají ambici posílit nástroje státu v boji proti praní peněz a financování terorismu. Vedle deklarovaného cíle návrh vyvolává zásadní debatu o tom, kde končí legitimní regulace a začíná zásah do samotné podstaty nezávislé advokacie a pilířů právního státu.
Nadační fond pro soukromý účel – vývoj, judikatura a praxe
Dodnes napříč širší veřejností přetrvává dojem, že nadační fondy jsou nástroj primárně určený pro dobročinné účely. V praxi se však nadační fondy běžně využívají rovněž ke správě rodinného majetku, jeho mezigeneračnímu předání i jako mateřská entita v holdingových strukturách.




