Smluvní podmínky sociálních sítí: Jaká má Facebook, Instagram a spol. práva k Vašemu obsahu?

Aby mohly fungovat, musí jejich uživatelé přijmout a dodržovat určité dokumenty (které můžeme označit např. jako uživatelské podmínky). Tyto dokumenty obsahují pravidla a zásady, které upravují Vaše práva a povinnosti na sociální síti. Můžeme v nich najít např. postoupení práv ke zveřejněnému obsahu na provozovatele dotyčné sociální sítě, pravidla týkající se reklamy a marketingu a v neposlední řadě také obecná pravidla chování. Těm, kteří tyto podmínky nedodržují, v nejhorším případě hrozí i smazání účtu.

Dnes se po obecném úvodu podíváme především na otázku, komu "patří" práva k obsahu, který na sociálních sítích sdílíme.

Je potřeba předznamenat, že ne všechno, co se ve smluvních podmínkách sociálních sítí píše, můžou sociální sítě také prosadit u soudu. Co všechno si můžou dovolit provozovatelé Facebooku,[1] Youtube,[2] Instagramu[3] a spol., a co už nikoli, si naznačíme nejen v tomto příspěvku, ale i v jeho pokračování, které se bude věnovat především pravidlům pro propagaci na sítích.

Uživatelská smlouva jako základ

Každý, kdo se zaregistruje na sociální síti, uzavře s provozovatelem této síti také uživatelskou smlouvu. Obsah této smlouvy plyne z obchodních podmínek (podmínek používání) a pravidel o ochraně osobních údajů, s nimiž musíte souhlasit zaškrtnutím políčka – v tomto ohledu nemáte žádný prostor pro vyjednávání.

Síla sociálních sítí

Při výkladu podmínek používání sociální sítě musíme reflektovat to, že sociální sítě mohou vzhledem ke své velikosti ovlivnit veřejné mínění a že mají o poznání silnější postavení než jejich uživatelé.

A protože sociální sítě pomáhají utvářet veřejné mínění, musí se řídit zejména obecnými hodnotovými rozhodnutími společnosti a zohledňovat základní práva svých smluvních partnerů (vč. práva na svobodu projevu).

Jaká práva k obsahu „si platformy udělují“?

V podmínkách používání byste měli věnovat zvláštní pozornost pravidlům o udělení práv ke zveřejňovanému obsahu. V podmínkách používání sociálních sítí je totiž obvykle uvedeno, že jim udělujete velmi rozsáhlá práva ke všemu, co zveřejníte. 

Sociální sítě jsou tedy „zdarma“, ale rozhodně ne bez protiplnění.

Tak např. podle odst. 3.1 podmínek používání Facebooku poskytujete této sociální síti „nevýhradní, převoditelnou, sublicencovatelnou, bezplatnou a celosvětovou licenci na používání jakéhokoli obsahu duševního vlastnictví zveřejněného na Facebooku nebo v souvislosti s ním. To se týká Vašich fotografií a videí, které zveřejníte na Facebooku."

Přijetím podmínek používání tedy souhlasíte s tím, že Vám Facebook za poskytnutí této licence nebude platit. To znamená, že společnost Meta může na Vašem obsahu vydělávat, aniž byste z něj obdrželi podíl. Pokud chcete Facebook používat, nemůžete proti tomu v podstatě vůbec nic namítat.

V zásadě totéž platí i na Instagramu – i on (resp. Meta) od Vás získává nevýhradní, bezplatnou, sublicencovatelnou, celosvětovou licenci k použití veškerého obsahu, který zveřejníte prostřednictvím Instagramu.

Pokud chcete používat YouTube, udělujete Googlu práva k videím, která zveřejňujete. Podobně jako u klasických sociálních sítí zahrnují tato práva použití, reprodukci, šíření, vytváření odvozených děl, vystavování, předvádění a poskytování sublicencí. Jedná se o celosvětovou, nevýhradní a bezplatnou licenci umožňující Googlu šířit a používat Vaše videa pro propagační účely. Tato licence zaniká, jakmile video odstraníte.

Limity „regulační moci“ sociálních sítí

Platformy mají legitimní zájem na tom, aby jejich sítě vydělávaly peníze. Aby toho mohly dosáhnout, musí mít možnost vytvářet určitá pravidla. Tato pravidla jim také mohou umožnit, aby zakázaly určitý problematický obsah, který je v rozporu s pravidly sítě. Na druhou stranu však jejich smluvní podmínky nemohou obsahovat úplně všechno. Řada ustanovení smluvních podmínek sociálních sítí by u soudu neobstála.[4] To se může týkat i výše uvedených licenčních ujednání.

Podmínky používání platforem musí splňovat požadavek transparentnosti. Jejich formulace nesmí vytvářet neodůvodněný prostor pro „přizpůsobování“ výkladu potřebám konkrétní situace a potřebám předmětné sítě.

Sociální sítě nesmí svými podmínkami používání a jejich výkladem popírat své vlastní rozhodnutí být sociální sítí a komunikační platformou otevřenou všem.

Závěr: Smluvní podmínky sociálních sítí a Vaše práva (k obsahu)

V tomto článku jsme se podívali především na to, jaká práva mají provozovatelé sociálních sítí k obsahu, který na těchto sítích sdílíte. Uživatelské podmínky sociálních sítí obvykle obsahují ustanovení, která provozovatelům přiznávají rozsáhlá práva k Vašemu obsahu, včetně práva na jeho použití, reprodukci a distribuci.

Sociální sítě se při vytváření podmínek používání a jejich výkladu nesmí řídit subjektivním hodnocením. Musí poskytovat objektivní kritéria, která zohledňují svobodu projevu uživatelů. Z toho plyne, že existují limity toho, co mohou sociální sítě regulovat a prosazovat. Sociální sítě mj. nesmějí svými podmínkami popírat svou deklarovanou povahu otevřených komunikačních platforem. Musí také zajistit, aby uživatelé mohli svá práva uplatňovat a aby se mohli bránit, pokud sociální sítě jejich práva nerespektují.

Pokud nějakou sociální síť používáte, ať již soukromě, nebo pro svůj business, měli byste si vyhodnotit rizika, která se pojí s možným porušením podmínek používání dané sociální sítě. K tomu Vám mohou pomoci i advokáti, kteří smluvní podmínky sociálních sítí dobře znají a kteří si tyto stohy nepříliš zábavných textů přečetli za Vás.