Trestní právo

Dne 1. 1. 2026 nabyla účinnosti novela zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, v platném znění (dále jen „trestní zákoník“), která zásadně proměnila trestnost neplacení výživného. Jak dlouho nová právní úprava vydrží?

Článek se věnuje povinnosti států vyšetřovat porušení práva na život zakotveného v článku 6 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a článku 2 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv.

Od 1. 1. 2026 občanský zákoník výslovně stanoví, že výchova dítěte nesmí zahrnovat tělesné tresty, působení duševního strádání ani jiné ponižující zacházení. Novela rodinného práva tak jasně zdůrazňuje ochranu důstojnosti dítěte a vysílá společnosti důležitý hodnotový signál. Co přesně se mění a jaký je smysl této úpravy?

Impulsem k napsání tohoto článku byla veřejně diskutovaná kauza nátlaku ministra zahraničí na prezidenta republiky, v níž měl ministr prostřednictvím zprávy poradci prezidenta vyvíjet tvrdý nátlak s cílem přimět prezidenta ke jmenování ministra jeho strany. Ve veřejné debatě se mluvilo o „vyhrožování“ nebo „vydírání“.

Ústavní soud potvrdil, že prospěch z trestného činu může být i nemajetkový. Soudy jej však musí pečlivě odůvodnit.

Účelem trestu je nejen potrestání, ale i náprava a návrat pachatele do společnosti. Doživotní evidence v rámci dětského certifikátu však tuto možnost zásadně omezuje. Přestože může být původním cílem ochrana zranitelných, vyvolává otázky proporcionality a smyslu trvalých zákazů. Je tedy na místě se ptát, zda takto nastavená právní úprava odpovídá hodnotám moderního trestního práva?

Nový institut dětského certifikátu má zajistit, aby osoby pracující s dětmi byly prověřeny a představovaly minimální riziko pro bezpečí dětí. Zároveň však vyvolává otázky ohledně právní spravedlnosti – zpětná účinnost zápisů, doživotní omezení a nemožnost zkrácení doby záznamu zasahuje do základních principů trestního práva a individuální odpovědnosti. Jak najít rovnováhu mezi bezpečím dětí a spravedlivým přístupem k pachatelům, kteří si svůj trest již odpykali?

Dohoda o vině a trestu je nejmladší a svým charakterem nejvýraznější forma odklonu v trestním řízení. Do českého právního řádu byla zavedena relativně nedávno v roce 2012, přičemž se možnosti jejího uplatnění výrazným způsobem rozšířily v roce 2020, když došlo k rozšíření její aplikace na zvlášť závažné zločiny.

Je zřejmé, že s rozvojem neurověd došlo k zásadnímu obratu v uvažování o svobodě vůle, což ovlivnilo samu podstatu uvažování o právu jako takovém. Vedle tohoto zásadního nabourání stávajícího teoretického paradigmatu lze mluvit i o otázkách praktického využití neurotechnologických důkazů v rámci soudních řízení a o oprávněnosti jejich užití, případně o problémech s takovým užitím spojených. Proti užití neurotechnologií v právu se navíc objevují závažné námitky.

Tento článek se zabývá neuroprávem[1], tedy zejména novými neurotechnologiemi a možnostmi jejich užití s praktickými i teoretickými dopady v rámci stávajícího právního diskurzu.

Nově zakotvené ustanovení § 318a trestního zákoníku otevírá otázku, kde končí legitimní občanská či profesní činnost a začíná postih za jednání „pro cizí moc“. Článek analyzuje legislativní okolnosti jeho přijetí, interpretační nejasnosti i možné ústavněprávní důsledky.

„Nesouhlasím se zahájením trestního stíhání.“, „Podávám odvolání proti zahájení trestního stíhání.“, „Jsem nevinný a odmítám soudem uložený trest.“ Nastíněný výčet může vyvolat dojem, že opravný prostředek do konkrétního rozhodnutí může nabývat nespočet podob. Jaké náležitosti však musí vždy bezpodmínečně splňovat, aby vyvolal kýžené právní účinky, a jaké náležitosti jsou naopak redundantní?

Právní úprava bezpečnosti lyžování ve Francii v mezinárodním kontextu: 1. část - Právní vakuum a jeho důsledky v judikatuře.

Nové úpravě týkající se domácího násilí obsažené v zákoně č. 78/2025 Sb. jsem se věnovala v minulém článku. Jedním z nových prvků této úpravy je zohlednění domácího násilí při vypořádání společného jmění manželů. V tomto článku nabízím své úvahy jak k tomuto principu samotnému, tak k jeho konkrétnímu provedení.

Budu hovořit o vládním návrhu zákona, kterým se mění trestní řád, trestní zákoník, zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a další související předpisy.

V rámci praxe advokáta zaměřeného na rodinné a trestní právo je možné se občasně setkat s problém hrozícího přerušení kontaktu mezi rodičem omezeným na svobodě za trestnou činnost a jeho nezletilým dítětem. Zejména v případech, kdy se rodina od pachatele odvrátí, může jít o zásadní problém, protože kontakt s dítětem je jedním z mála světlých okamžiků v těchto těžkých životních situacích, mnohdy též motivací vše zvládnout a dosáhnout resocializace.[1]

Vybral jsem ze své soudní praxe jeden případ, ve kterém došlo k pravomocnému odsouzení jednatele společnosti v souvislosti s vyplácením jeho odměn za výkon funkce jednatele.

Domácí násilí se bohužel vyskytuje častěji, než si mnoho lidí uvědomuje, a nezřídka je přítomno i v rodinách a vztazích, které navenek působí harmonickým dojmem. Nyní dochází ke změně, která by mohla obětem pomoci.

Název příspěvku jsem zvolila ne proto, aby by byl provokativní, ale protože se mě na to pořád někdo ptá. Nabízím tedy svou odpověď a náhled na problematiku z pohledu spoluautorky podnětů k novele.

Ústavní soud: Vysoký trest sám o sobě nestačí k útěkové vazbě. Soudy musí pečlivě zvažovat i jiné okolnosti a respektovat práva obviněného.

Na zdánlivě jasné téma – trestní odpovědnost statutárních orgánů se dnes podíváme jiným úhlem pohledu.

JUDr. Lucie Hrdá je známou českou advokátkou, která se ve své praxi dlouhodobě věnuje problematice sexualizovaného domácího násilí. O tom, zda byly změny v trestání sexualizovaného násilí nutné nebo jen aktivisticky vynucené, bude podrobněji hovořit již koncem května na kongresu Právní prostor.

Přestože existuje obecné povědomí o povinnosti oznámit či překazit trestný čin, setkávám se v praxi s některými rozšířenými omyly u profesí, které se z povahy své práce s trestnou činností setkávají. Tyto zkušenosti mne přivedly k sepsání tohoto článku, který shrnuje klíčové zásady a upozorňuje na některé možné chyby v posouzení. Navíc má za cíl upozornit na změny, které nastaly v rámci úpravy trestního zákoníku ohledně sexuálního násilí.

Dlouho očekávaný zákon o kybernetické bezpečnosti, který v pátek 25. dubna schválili poslanci a nyní čeká na schválení Senátem, přináší novou úlohu pro šéfy firem. Jednatelé, či jiní členové statutárních orgánů budou totiž osobně odpovědní za dodržování této kyberbezpečností regulace, a to potenciálně i z trestně-právního hlediska.

Vláda předložila dne 19. 11. 2024 Poslanecké sněmovně poměrně rozsáhlou novelu zákona č. 40/20009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“), která má navázat na evropské trendy a modernizovat trestní právo, zejména pak v oblasti ukládání trestních sankcí. Novela v prosinci minulého roku prvním čtením v Poslanecké sněmovně a v dalším čtení se očekává vypjatá diskuse kolem velkého množství pozměňovacích návrhů.