Články s tagem: dobré mravy

Není sporu o tom, že dobré mravy jsou v rámci podnikatelských vztahů aplikovatelné, avšak jejich konkrétní aplikace je oproti běžným občanskoprávním vztahům modifikovaná, resp. zúžená. To je poplatné tomu, že „obecné vnímání hranice mravnosti v podnikatelských vztazích (s přihlédnutím ke specifikům těchto vztahů a jejich subjektů) odlišné od vztahů nepodnikatelských.“[1], což se promítá i do posuzování ujednání o úroku z prodlení a konkrétního nároku na úroky z prodlení.

Vrchní zemský soud (OLG) v Jeně rozhodnutím ze dne 28. srpna 2002, sp. zn. 2 U 268/02, překvapil německou praxi i doktrínu svým odmítavým postojem k reklamě, která při označení nabídky konkurence užila slovo „nevěra“.

Psal se rok 2350 před naším letopočtem. Urukagina, král sumerského městského státu Lagaš, nechal sepsat judikaturu sumerských soudců do podoby prvního psaného zákoníku.

Nejvyšší soud posuzoval otázky možností přezkumu sjednaného úroku ve smlouvách uzavíraných mezi podnikateli.

Zatímco v předchozích příspěvcích jsem se zabýval náležitostmi závětí z hlediska formy, dnes se zaměřím na zajímavou náležitost obsahovou. Závěť je totiž právním jednáním a jako taková nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

Nejvyšší soud se v nedávném rozhodnutí vyjádřil k otázce, jak posuzovat (ne)soulad sjednaných úroků z prodlení s dobrými mravy. Umožňuje rekodifikovaná právní úprava sjednání úroků z prodlení v sazbě 0,5 % denně? K jakým hlediskům musí soud posuzující platnost ujednání o úrocích z prodlení přihlížet?

Tento článek se zabývá otázkou, zda se do způsobu vypořádání společného jmění manželů promítne skutečnost, že jeden z manželů za trvání manželství (a existence společného jmění) plnil vyživovací povinnost ke svému dítěti, které však není společným dítětem manželů.

Jednou z oblastí, ve kterých se klienti obracejí na advokáty se žádostí o poskytnutí odborného poradenství, je i sepisování zakladatelských dokumentů obchodních korporací. Některé otázky týkající se uspořádání vnitřních poměrů společníků je však vhodnější upravit prostřednictvím akcionářských dohod.[1]

Účel likvidace vymezuje  § 187 o. z., a to sice tak, že účelem likvidace je vypořádat majetek zrušené právnické osoby (likvidační podstatu), vyrovnat dluhy věřitelům a naložit s čistým majetkovým zůstatkem, jenž vyplyne z likvidace (s likvidačním zůstatkem) podle zákona s tím, že činnost likvidátora může sledovat jen účel, jaký odpovídá povaze a cíli likvidace (§ 196 odst. 1 o. z.) a že za právnickou osobu nesmí nikdo právně jednat mimo rozsah stanovený v § 196 od okamžiku, kdy se o jejím vstupu do likvidace dozvěděl nebo kdy se o něm dozvědět měl a mohl (§ 188 o. z.).

Vyživovací povinnost rodičů vůči dětem se řídí řadou zásad, kterými jsou soudy při rozhodování o těchto otázkách vázány. Svou roli hrají i dobré mravy, kdy aplikace této zásady může mít vliv jak na přiznání či nepřiznání nároku na výživné, tak na rozhodování o výši výživného.

I stát může porušit dobré mravy, když uplatní promlčení "nepřiměřeně".

Ústavní soud posuzoval mravnost smlouvy o smlouvě budoucí ke kupní smlouvě na byty, kdy část kupní ceny měla být hrazena půjčkou bytovému družstvu.

Začátkem letošního roku žalovala americká společnost Amazon přes tisíc osob. Jedná se o případy, kdy na webových stránkách Amazonu byly umístěny nepravdivé (falešné) recenze na produkty, jež Amazon prostřednictvím e-shopu nabízí. Žalovaní dostali zaplaceno od zprostředkovatele služby, která byla pravděpodobně provozována pro výrobce nebo distributory zboží, jež na trhu konkurují poškozenému subjektu.

Smlouvy jsou naším denním chlebem, uzavíráme je každý den. Každé ráno, když vstupujeme do tramvaje nebo metra uzavíráme smlouvu o přepravě, později si v pekárně kupujeme snídani a uzavíráme smlouvu kupní a nakonec, když si po práci jdeme zacvičit, zaplavat, zahrát tenis, anebo squash neděláme nic jiného, než že uzavíráme smlouvu (nájemní / inominátní). Ovšem i smlouvy v moderním světě práva mají svoje limity.

Brno 26. října (ČTK) - Reklama, která při propagaci spoření na důchod použila motiv hladového cirkusového lva, neodporuje dobrým mravům. Podle Nejvyššího správního soudu (NSS) šlo o zjevnou nadsázku, nikoli strašení diváků. Průměrný spotřebitel není ovce, je schopen rozumně uvažovat a rozeznat humornou formu propagace od ultimativní výhružky, zdůraznil NSS v rozhodnutí, které aktuálně vybral k publikaci ve sbírce svých významných verdiktů.

„Nový“ občanský zákoník svým § 2051[1] rozšířil možnost moderace smluvní pokuty z obchodních závazkových vztahů na všechny závazkové vztahy, tj. zejména i na spotřebitelské smlouvy.

Ústavní soud nálezem sp. zn. I. ÚS 3113/13 rozhodoval případ otce, jehož dcera se svým manželem zabrali jeho dům, a který se při svépomocném dalším užívání tohoto domu měl dopustit trestného činu porušování jejich domovní svobody.

Důvod neplatnosti právních jednání pro rozpor s dobrými mravy upravuje nyní ustanovení § 580 odst. 1 obč. zák., podle něhož je neplatné jednání, které se příčí dobrým mravům. Komentář k rozhodnutí Městského soudu v Praze - Rozsudek ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. 93 Co 18/2013.