Hranice (ne)mravnosti výše úroků z prodlení

Nejvyšší soud se v nedávném rozhodnutí vyjádřil k otázce, jak posuzovat (ne)soulad sjednaných úroků z prodlení s dobrými mravy. Umožňuje rekodifikovaná právní úprava sjednání úroků z prodlení v sazbě 0,5 % denně? K jakým hlediskům musí soud posuzující platnost ujednání o úrocích z prodlení přihlížet?

spolupracující redaktor

Dovolací soud získal možnost se k těmto otázkám, jež patří mezi otázky pro právní praxi nejpalčivější, vyjádřit v kontextu zák. č. 89/2012 Sb. Jeho odpověď je zaznamenána v rozsudku ze dne 22. 9. 2020, č. j. 32 Cdo 1490/2019-175. Kdo by čekal, že z rozhodnutí vyčte, která konkrétní procentní sazba ještě v testu ne/mravnosti obstojí, bude ovšem zklamán. Dobré mravy představují neurčitý právní pojem, přičemž právní normy, které takový pojem obsahují (např. § 1 odst. 2 a § 547 o. z.), představují normy s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou. Takové normy ponechávají na soudu, aby v každém konkrétním případě dle svého uvážení sám vymezil hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností.[1] Kritérium dobrých mravů tudíž neumožňuje paušální, dopředu jasný závěr a nutí soud k tomu, aby vždy zvažoval okolnosti konkrétního případu.[2]

Nejvyšší soud se dále přihlásil k použitelnosti dříve dovozeného závěru, že při posouzení otázky, zda se sjednaná sazba úroků z prodlení příčí dobrým mravům, nelze vycházet toliko ze závěrů jiného rozhodnutí v podobné věci, či z pouhého srovnání smluvené sazby se sazbou plynoucí z nařízení vlády.[3] Dále zopakoval, že relevantní jsou pouze ty okolnosti, které existovaly v době uzavření smlouvy. Skutečnosti nastalé později nemohou platnost ujednání o úrocích z prodlení ovlivnit.[4] I nadále se prosadí závěry, že 0,5 % denně z dlužné částky coby sazba, která byla v nálezech Ústavního soudu[5] označena za neústavní, může v závislosti na okolnostech případu obstát jako morálně konformní, a tedy platně sjednaná. 

Postavení dlužníka jako podnikatele neznamená, že by s ním bylo možné ujednat libovolně vysokou sazbu. V případě podnikatele, jenž uzavřel smlouvu při svém podnikání, by však zpravidla nemělo být možné spatřovat rozpor s dobrými mravy v existenci hrubého nepoměru vzájemných plnění vzniklého toliko tím, že při uzavírání smlouvy zneužila druhá strana jeho tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti.[6]

K čemu má soud při posuzování ne/mravnosti úroků z prodlení přihlížet?

Význam komentovaného rozhodnutí lze dále spatřovat v tom, že dovolací soud v něm vymezuje určitý okruh okolností, k nimž by soudy při posouzení otázky, zda se ujednání o sazbě úroků z prodlení v konkrétním případě příčí dobrým mravům, měly (zpravidla) přihlížet. Primárně je zapotřebí hodnotit důvody, jež vedly ke sjednání úroku z prodlení v předmětné výši, a to ve vztahu k plnění jeho funkcí v poměrech daného případu. „Právě skutenost, zda konkrétní výše úroku ještě plní sankn-motivaní i kompenzaní funkci je […] kritériem, které uruje, zda ji lze považovat za adekvátní i zda se již pí dobrým mravm.“ Konkrétní zkoumané okolnosti jsou tyto:

  • rizikovost obchodu vzhledem k pedchozímu chování dlužníka i k jeho tehdy aktuální situaci (jinou výši úroku z prodlení lze akceptovat v případě bezproblémového prověřeného dlužníka, kterého není třeba příliš motivovat k řádnému plnění, oproti dlužníkovi, jenž se v minulosti nejednou ocitl v prodlení s plněním svých dluhů),
  • rámcový rozsah oekávatelných škod na straně věřitele v pípad, že dlužník ádně a vas nesplní (v případě vyšších hrozících škod lze akceptovat vyšší úrok z prodlení oproti případu, kdy při prodlení dlužníka nebylo možné očekávat žádné vyšší škody na straně věřitele),
  • pedpokládaný vývoj škod bhem asu (zda byla očekávatelná škoda jednorázová či postupně se navyšující),
  • význam pípadného nesplacení dluhu pro věřitele a míra pravdpodobnosti vzniku pedpokládaných škod (též vzhledem ke zkušenostem z dřívější obchodní praxe věřitele či vzhledem k jeho celkové ekonomické situaci),
  • další obsah posuzované smlouvy – zejména skutečnost, zda byla současně sjednána i jiná sankce za prodlení plnící obdobné funkce jako úrok z prodlení (smluvní pokuta) či zda byla pohledávka věřitele i jinak utvrzena nebo zajištěna,
  • zavedená praxe stran a samotné okolnosti sjednávání (např. zda již byla obdobná výše úroků z prodlení mezi stranami sjednávána v minulosti a zda takovou výši vzhledem ke své vlastní obchodní praxi považoval za adekvátní sám dlužník),
  • majetkové pomry úastníků v době uzavení smlouvy, potažmo též vdomost o jejich oekávaných budoucích pomrech(„V pípadě drobných podnikatelů mže plnit sankn-motivaní funkci jiná výše úroku z prodlení než v pípadě velkých finanně zajištných spoleností, naopak v pípadě menších podnikatelů mže i nižší hrozící škoda zpsobit znané následky na jejich innosti, kterým mže hrozba úroku z prodlení zamezit.“),
  • skutečnost, že ve vztazích mezi podnikateli, kteří vystupují jako profesionálové, je vnímání hranice jednání, které již není z pohledu dobrých mravů akceptovatelné, odlišné od vztahů nepodnikatelských, typicky od vztahů se spotřebitelem.

Závěr

V projednávané věci vytkl Nejvyšší soud soudům nižších instancí, že své závěry založily toliko na posouzení postavení smluvních stran jako podnikatelů a obsahu smluvních podmínek a dohodnutých sankcí. Soudy se však nezabývaly dalšími rozhodnými okolnostmi (např. výší hrozící škody, rizikovostí transakce, okolnostmi sjednávání apod.).  

Dle dovolacího soudu nelze obecně – tj. bez přihlédnutí k okolnostem konkrétní věci – stanovit „paušální ‚hraniční sazbu nemravnosti úroků z prodlení“. Toliko takové ujednání o výši úroku z prodlení výrazně se odchylující od zákonné sazby způsobem, který by znamenal, že vzhledem k okolnostem dané věci již sjednaný úrok z prodlení neslouží pouze k plnění jeho funkcí, ale má zneužívající (šikanózní) charakter, lze posoudit jako ujednání rozporné s dobrými mravy. „Výrazná (mnohonásobná) odchylka sjednané výše smluvního úroku z prodlení od sazby stanovené naízením vlády tedy mže být signálem rozporu takového ujednání s dobrými mravy, sama o sobě však (bez posouzení relevantních okolností jejího sjednání) takový rozpor ještě neznamená.“


[1] Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2002, sp. zn. 21 Cdo 486/2002.

[2] Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2010, sp. zn. 23 Cdo 4059/2009.

[3] Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2005, sp. zn. 32 Odo 1022/2004.

[4] Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2012, sp. zn. 31 Cdo 717/2010 (uveřejněný pod č. 104/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

[5] Srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07, a ze dne 1. 7. 2010, sp. zn. I. ÚS 728/10. I Ústavní soud přihlíží k okolnostem konkrétního případu – proto např. v jiném usnesení vydaném dne 13. 8. 2013 pod sp. zn. III. ÚS 1169/13, neposoudil jako protiústavní ujednání o úroku z prodlení ve výši 0,6 % denně.

[6] Srov. Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721-2054). Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014. s. 341.

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Další články

Investiční životní pojištění aneb když zneplatnění smlouvy nenaplní kýžená očekávání
Investiční životní pojištění

Investiční životní pojištění aneb když zneplatnění smlouvy nenaplní kýžená očekávání

Investiční životní pojištění (dále také „IŽP“) je produktem, který se stal v průběhu let stabilní součástí pojistného trhu v České republice. V poslední době se nicméně začaly objevovat soudní spory, byť v řádu nižších desítek, ve kterých se klienti pojišťoven domáhají absolutní neplatnosti svých smluv.

Tento web využívá cookies pro zajištění funkčnosti webu a získání statistik návštěvnosti webu