Články s tagem: nejvyšší soud čr

Názory na počátek běhu promlčecí lhůty v případě, kdy je určení doby splnění dluhu ponecháno na vůli věřitele, se v odborné literatuře podstatně rozchází.

Velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „NS ČR“) se ve své recentní judikatuře[1] zabýval okamžikem počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty v případech, kdy splatnost závazku není mezi stranami explicitně dohodnuta a není stanovena ani zákonem, rozhodnutím orgánu veřejné moci nebo jinak. NS ČR se tak vyjádřil k otázce, na jejímž řešení nepanuje jednotný názor a je předmětem bohatých diskuzí v odborných kruzích i rozhodovací praxe českých soudů

Rodičovská odpovědnost je souborem nejvýznamnějších práv a povinností rodičů vůči dětem. Do obsahu rodičovské povinnosti nepatří pouze péče o dítě, ale rovněž zajišťování výchovy, citového a rozumového vývoje, ochrana dítěte atp.

Bojuje za to, aby rodiče mohli být v nemocnicích jako doprovod hospitalizovaného dítěte. Zastává se pacientů, jimž pojišťovny nechtějí uhradit mimořádnou léčbu. Zaměřuje se na práva pacientů v závěru jejich života... Právo a zdravotnictví se protínají v mnoha rovinách a ve všech najdete advokátku Barboru Steinlauf. Brzy představí nový projekt, který má pomoci s právní osvětou v oblasti paliativní péče. Inspiraci nyní sbírá na stáži v USA.

Nejvyšší soud se v jednom ze svých aktuálních rozhodnutí zabýval otázkou, zda může shromáždění společenství vlastníků jednotek (SVJ) v rámci svých stanov podmínit opakovaný krátkodobý nájem jednotek souhlasem všech členů SVJ.

Ve svém nedávném rozhodnutí se Nejvyšší soud ČR zabýval především otázkou, zda náleží odvolanému a z obchodního rejstříku vymazanému jednateli společnosti právo bránit se proti zápisu skutečností souvisejících s jeho odvoláním, resp. výmazem z obchodního rejstříku dle § 101 odst. 2 zákona o veřejných rejstřících (dále jen „ZoVR”), zejména tedy situací, kdy v souvislosti s odvoláním a výmazem jednatele z obchodního rejstříku je současně do obchodního rejstříku zapsán důvod odvolání jednatele.[1]

Nejvyšší soud se ve svém rozhodnutí ze dne 23. 11. 2022 zabýval otázkou, kterým právním řádem se budou řídit vnitřní poměry právnické osoby registrované v zahraničí.

Na loňském kongresu Právního prostoru jsem v rámci tzv. „justičního bloku“ rozebíral neutěšený stav Nejvyššího soudu, jeho příčiny i možné cesty k nápravě. Letos se chci podobnou optikou podívat, jak ostatně napovídá název mého příspěvku, na soud Ústavní. Název „K čemu je dobrý Ústavní soud“, který jsem chtěl původně použít, si již zabral Michal Bobek pro své vystoupení na Karlovarských právnických dnech.

Judikatura v nedávné době stanovila konkrétní podmínky, kdy společnost nemusí vyplatit celý zisk akcionářům. Kromě odpovědí se však objevují i nové otázky.

Je možné hledět na vztah právnických osob, ve kterém jedna společnost ovlivňuje druhou, stejně jako na vztah fyzické osoby a osoby blízké? Lze v takovém případě přenechat předmět nájmu k užívání i bez souhlasu pronajímatele?

V nynější době je rozvodovost na poměrně vysoké úrovni, s čímž neoddělitelně souvisí taktéž problematika vypořádání společného jmění manželů (dále jen „SJM“). Tento proces může být mnohdy složitý a málokdy končí prvoinstančním rozhodnutím, když nezřídka dochází k podání odvolání a věc musí být řešena na úrovni odvolacích soudů.

V poslední době se nezřídka vyskytovaly situace, kdy SVJ v rámci svých stanov zakazovaly jednotlivým vlastníkům jednotek krátkodobý pronájem – třeba prostřednictvím Airbnb. K tomuto tématu se nedávno vyjádřil i sám Nejvyšší soud.

Smluvní pokuta je častým smluvním mechanismem postihujícím porušení sjednané povinnosti jednou ze smluvních stran. Jelikož však vůle stran nemůže být při sjednávání a uplatňování smluvní pokuty bezbřehá, obsahuje občanský zákoník řadu korekčních mechanismů; jedním z nich je tzv. moderace smluvní pokuty.

„Gratulujeme, vyhráli jste 1.000.000 Kč!!! Zadejte číslo své karty, ať vám výhru můžeme neprodleně zaslat.“, „Miluji tě a vrátím se kvůli tobě hned do Čech, ale pokuta za předčasné ukončení smlouvy je 350.000 Kč, které nemám.“, „Tady to podepište, je to ta smlouva, jak jsme se o ní bavili. Číst to už nemusíte, na obsahu jsme se už přeci shodli.“

V důsledku eskalující hospodářské krize a souvisejících negativních dopadů na společnost v poslední době roste počet případů, kdy se dlužníci dostávají do prodlení s úhradou svých závazků vůči věřitelům.

Nezbytným předpokladem pro podání věřitelského insolvenčního návrhu je mimo jiného také doložení splatné pohledávky insolvenčního navrhovatele za dlužníkem a její současné přihlášení do insolvenčního řízení. Nejvyšší soud se ve svém nedávném rozhodnutí[1] poprvé komplexně zabýval náležitostmi potvrzení o tom, že insolvenční navrhovatel o pohledávce za dlužníkem účtuje. Rozhodnutí je tak zásadní pro věřitele, kteří se rozhodnou podat insolvenční návrh na svého dlužníka – právnickou osobu.

Příspěvek se zaměřuje na aktuální soudní praxi odčiňování nemajetkové újmy, a to předně z oblasti zdravotnického práva. Cílem je nastínit recentní soudní praxi Nejvyššího a Ústavního soudu k této problematice, zhodnotit ji a případně i kriticky komentovat.

Nejvyšší soud potvrdil, že v případě v případě uzavření smlouvy o smlouvě budoucí na převod nemovitosti, není písemná forma povinná.

Právní domněnky a fikce jsou již tradičním a ve smluvní dokumentaci běžným právním institutem, a je tak prakticky jisté, že každý se minimálně s jednou z těchto variant někdy setkal.

Žádné ustanovení o skončení nájmu prostoru sloužícího k podnikání nestanoví, že by podmínkou výpovědi bylo prokázání naplnění výpovědního důvodu současně s výpovědí.

Podstatou pracovního poměru je závazek zaměstnavatele přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, platit mu za vykonanou práci mzdu nebo plat, a závazek zaměstnance podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru.

Nejvyšší soud nedávno přijal do své sbírky usnesení, které jednoznačně rozptyluje jeden z mylných dojmů váznoucí na svěřenských fondech. Jedná se přitom o trestní rozhodnutí. O co šlo? A jaká je návaznost na starší insolvenční rozhodnutí?

Úmyslné předstírání výkonu práce může dle názoru Nejvyššího soudu představovat zvlášť hrubé porušení povinnosti ze strany zaměstnance.

Institut nutné obhajoby představuje jedno z dílčích oprávnění obviněného, jehož těžištěm úpravy je zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) („TŘ“). Odkdy musí mít obviněný obhájce, pokud má soud rozhodovat o jeho vzetí do vazby? A co když se v průběhu trestního řízení změní právní kvalifikace a tím pádem i podmínky pro nutnou obhajobu?

Nejvyšší soud se opět zabýval podmínkami povolení nezbytné cesty, a to zejména ve vztahu k parametrům existujícího spojení nemovité věci s veřejnou cestou se zohledněním osobních poměrů vlastníka nemovité věci.