Články s tagem: péče o dítě

I zdánlivě jednoduchá věc, jako je určení místní příslušnosti, může v případě řízení péče soudu o nezletilé vyvolat mnoho otázek.

Vždy je třeba zohledňovat především zájmy dítěte, a to nejen zájem na ochraně jeho fyzického zdraví, ale také zájem na jeho zdraví psychickém.

Vláda dnes na svém mimořádném zasedaní schválila návrh ministryně práce a sociálních věcí na krizové ošetřovné, které bude opět zavedeno v souvislosti s vysokým nárůstem pozitivně testovaných dětí a uzavíraných škol či jejich částí.

Tímto tématem jsem se před časem zabývala, a to v článku Společná péče o nezletilé dítě, kde jsem se zabývala zejména pojmem a podmínkami, za kterých je možno dítě do společné péče obou rodičů svěřit.

Podle ustanovení § 888 občanského zákoníku má dítě, které je v péči jen jednoho rodiče, právo stýkat se s druhým rodičem v rozsahu, který je v zájmu dítěte, stejně jako má tento rodič právo stýkat se s dítětem, ledaže soud takový styk omezí nebo zakáže.

Členské státy EU mají povinnost do 2. srpna 2022 implementovat Směrnici o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem rodičů a pečujících osob. Jak jsme na tom u nás?

V poslední době se v souvislosti s řízeními ve věcech péče o nezletilé stále častěji setkávám s argumentací protistrany spočívající v tom, že svěření dětí do střídavé péče by mělo být vždy pravidlem. Tuto svoji argumentaci podporují odkazy na množství soudních rozhodnutí, které tuto premisu prezentují. Je tomu však skutečně tak?

Jak je to s předáváním dětí mezi rodiči po jejich rozvodu či rozchodu v době koronavirové, především s ohledem na platná omezení pohybu?

Zákon ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové schválily obě komory Parlamentu. Teď už zbývá jen podpis prezidenta. Zákon rozšíří možnosti čerpání ošetřovného po celou dobu trvání mimořádných opatření proti koronaviru, a to i zpětně. Změny v ošetřovném budou platné jen po dobu stávajících krizových opatření vlády.

V tuto chvíli krize vzniklá pandemií koronaviru ovlivňuje život celé společnosti. V souvislosti s usnesením vlády o krizovém opatření a nařízených karanténách se objevují i otázky spojené s péčí o děti, zejména zda platí rozsudky týkající se dětí a zda má docházet k předávání dětí. V tomto článku se tomuto tématu věnuji a pokusím se některé tyto otázky zodpovědět.

Dne 10. března 2020, rozhodla Vláda ČR o mimořádném opatření kvůli rozšiřujícímu se novému typu koronaviru způsobujícímu onemocnění COVID-19, na základě kterého jsou od středy 11. března 2020 uzavřeny pro žáky a studenty všechny základní a střední a vyšší odborné školy. Opatření se prozatím netýká mateřských školek, ale je velmi pravděpodobné, že i ty budou velmi brzy uzavírány.

Připravovaná změna úpravy péče o nezletilé děti pro dobu po rozvodu manželství tak, že by účastníkům byla dána možnost upravit práva a povinnosti k nezletilým dětem formou notářského zápisu či dokonce dnes preferovanou formou dohody účastníků s úředně ověřenými podpisy, vnáší zcela nový prvek do tohoto řízení.

Únos dítěte do zahraničí je pro všechny zúčastněné psychicky náročné krizové období, které však lze vyřešit a v praxi se to v ČR často děje nečekaně rychle. V následujícím článku se dočtete odpovědi na základní otázky pojící se s tématem mezinárodního únosu dítěte – příkladmo jaké situace vůbec pod pojem mezinárodní únos spadají, který soud bude v dané věci příslušný rozhodovat nebo např. jak to chodí s náklady v návratovém řízení.

Po rozvodu či rozchodu se rodiče nezletilých dětí až příliš často pouští do zuřivé bitvy o děti. Je to však boj, který nelze vyhrát – a naopak vás na jeho konci může čekat jedna z největších proher vašeho života. Pojďme se detailněji podívat, co snaha „vyhrát“ obnáší v praxi.

Právní úprava výživného mezi předky a potomky je obsažena v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „občanský zákoník“), a to konkrétně v jeho ustanoveních §§ 910 a násl. Problematice určování výše výživného věnovala odborná literatura i soudní judikatura již značnou pozornost.

Vzhledem ke stále častějšímu uzavírání manželství s mezinárodním prvkem, nabývá znalost úpravy rodinného práva v cizích právních řádech na důležitosti. Zejména tehdy, pokud manželství zaniká a řeší se rozvod a úprava poměrů nezletilých dětí.

Možnými způsoby řešení situace, kdy pečující rodič nepředává druhému rodiči dítě ke styku, jsem se zabývala ve svém článku Výkon rozhodnutí soudu o úpravě styku s nezletilými dětmi [1], kde jsem popsala právní úpravu, včetně možnosti ukládání pokut. V tomto článku si spíše kladu otázku, zda je vůbec možno provést výkon rozhodnutí o styku s dítětem v případě, kdy dítě styk odmítá, a zda je na místě použít i donucovací podoby, ke kterým patří především ukládání pokut.

Mezi střídavou péčí a výlučnou péčí jednoho z rodičů se často rozhoduje ve složitých a dlouhých sporech mezi rodiči, kteří bojují dle svého tvrzení za své právo. V tomto článku jsem se zamyslela nad některými důvody, které k tomu rodiče mohou vést, a zda není na místě se podívat na tuto problematiku i z jiného úhlu pohledu.

Ve svých minulých článcích jsem se zaměřila na vymezení pojmu syndrom zavrženého rodiče a možnosti obrany v případě lehkého nebo středního stupně syndromu. Tento článek na předchozí plynule navazuje a zaměřuje se na možnosti zavrženého rodiče v případě existence těžkého stupně syndromu, kdy je situace značně komplikovanější a řešení problému obtížnější.

Po rozchodu rodičů v některých politováníhodných případech dochází k tomu, že jeden z rodičů začne trvale manipulovat dítě proti druhému rodiči, mařit jejich styky a snaží se nastavit dítě na nenávist k druhému rodiči. Vytváření syndromu zavrženého rodiče je vůči dítěti velmi poškozující jednání. Jakým způsobem se zavržený rodič může bránit a jaký může zvolit postup, aby své dítě zcela neztratil?

Při rozchodu rodičů bohužel dochází čím dále častěji k boji o dítě, o úpravu jeho péče, výživného i rozsahu styku s rodičem, který dítě v péči nemá. Boj mezi rodiči někdy nekončí, ani když je řízení po rozchodu rodičů skončeno a pravidla nastavena.

Zaměstnanci – rodiče musí často řešit, jak skloubit své rodičovské povinnosti se svou pracovní dobou. Zejména rodiče menších dětí jsou odkázáni na relativně omezené provozní doby mateřských škol a školních družin, které mohou otevírat po začátku pracovní směny nebo zavírat až po jejím skončení. Jak mohou tito zaměstnanci řešit svou situaci? Mají právo na to, aby jim zaměstnavatel vyhověl v jejich požadavcích na změnu pracovní doby?

První z otázek řešených v případě rozchodu či rozvodu rodičů je úprava budoucí péče o dítě, respektive úprava styku nepečujícího rodiče s dítětem. Občanský zákoník přitom poskytuje pouze základní mantinely pro volbu konkrétního modelu a přesnou odpověď přináší až konkrétní poměry v rodině.

V případě svěření nezletilého dítěte do výlučné péče jednoho z rodičů je druhému rodiči stanovena povinnost hradit na nezletilé dítě výživné a zároveň je mu zachováno právo se s nezletilým dítětem stýkat, ať již je přesná úprava styku obsažena v rozhodnutí soudu, či ponechána dohodě rodičů. Tento článek se zabývá otázkou, zda je možno úpravu styku při rozhodování o výživném zohlednit, případně v jakém rozsahu.

Cochemská praxe vznikla v Německu v oblasti Cochem v devadesátých letech minulého století. Jejím cílem je zefektivnit síť spolupracujících subjektů účastnících se na řešení ochrany práv dětí za podpory interdisciplinární spolupráce.