Podle čeho se určuje výše výživného na dítě a do kdy má rodič povinnost jej platit

Ministerstvo spravedlnosti pro tyto účely dokonce zpracovalo i doporučující tabulku, jejímž cílem je určitým způsobem sjednotit rozhodovací praxi českých soudů v otázkách určování výše výživného rodičů vůči dětem. V tomto článku bychom se proto zaměřili na kritéria při určování výše výživného rodičů vůči dětem, jako na jeden z nejčastějších typů vyživovací povinnosti.

Zákonná kritéria pro určování výše výživného

Podle občanského zákoníku se výživné na děti neurčuje podle tabulek a neexistuje ani žádný limit pro nejvyšší nebo nejnižší možné výše výživného na dítě. Rozsah vyživovací povinnosti rodiče vůči dítěti totiž závisí na dvou základních kritériích. Těmi jsou na jedné straně okolnosti na straně povinného (tj. rodiče dítěte), zejména pak jeho majetkové poměry, a na straně druhé okolnosti na straně oprávněného (tj. dítěte), zejména pak jeho odůvodněné potřeby a majetkové poměry. Při určování výše výživného je tak nutné vycházet především z těchto hlavních kritérií zakotvených v občanském zákoníku, od kterých se téměř vše odvíjí. V ustanovení § 915 občanského zákoníku se dále uvádí, že životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů, přičemž toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Pokud je tedy životní úroveň povinného rodiče nadprůměrně vysoká, měla by taková být i životní úroveň oprávněného dítěte, bez ohledu na to, že by mu jinak vzhledem k jeho věku a odůvodněným potřebám „stačilo méně“.

Na straně jedné tedy mají vliv na určování výživného okolnosti na straně oprávněného dítěte. V rámci těchto skutečností bude soud výši výživného stanovovat například s přihlédnutím k věku dítěte, který má značný vliv na jeho odůvodněné finanční potřeby (zejména pak při důležitých životních milnících, jakým je třeba nástup na základní, střední či vysokou školu). Dále budou soudy brát v úvahu zdravotní stav dítěte, který ovlivňuje jeho případné léčebné výlohy, které mohou být rovněž v nezanedbatelné výši, budou přihlížet i k jeho fyzické a duševní vyspělosti, formě a způsobu přípravy na budoucí povolání, osobním zájmům a tak dále.

Na straně druhé se bude výše výživného určovat s přihlédnutím k okolnostem na straně rodiče, které představují druhou stranu mince při stanovování výše výživného soudem. Tyto okolnosti jsou tvořeny primárně výší finančních příjmů povinného rodiče, ať už se jedná o mzdu nebo plat či o příjmy z podnikání (ve formě rozděleného zisku), příjmy z pronájmů movitých či nemovitých věcí atp. Pokud nicméně rodič své příjmy soudu řádně neprokáže předložením všech potřebných dokumentů pro zhodnocení jeho majetkových poměrů a neumožní mu zjistit ani další skutečnosti potřebné pro rozhodnutí o výši výživného, uplatní se podle zákona nevyvratitelná domněnka, že jeho průměrný měsíční příjem činí pětadvacetinásobek částky životního minima jednotlivce. Tato právní úprava tak rodiče přirozeně nutí k součinnosti se soudem při prokazování svých příjmů.

Při posuzování majetkových poměrů rodiče se však nepřihlíží jen k jeho pravidelným příjmům, ale také k hodnotě jeho movitého a nemovitého majetku, a dokonce i ke způsobu života, který vede – tedy zda pravidelně jezdí na nákladné dovolené, zda vynakládá nadstandardní výdaje na stravování, ošacení atd. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného rodiče může být soudem také zkoumáno, zda se rodič bezdůvodně nevzdal výhodnějšího zaměstnání, výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. V neposlední řadě se bude přihlížet i k tomu, který z rodičů a v jaké míře o dítě osobně pečuje, a hradí tak jeho každodenní náklady. V každém případě, pokud bude mít rodič vysoké příjmy nebo značný majetek, dá se očekávat, že výše jeho výživného na dítě bude soudem stanovena v podstatně vyšší částce, než kdy by byl nemajetný, měl podprůměrné příjmy nebo byl nezaměstnaný.

Doba trvání vyživovací povinnosti a možnost změn ve výši výživného

Vyživovací povinnost rodiče vůči jeho dítěti vzniká narozením dítěte a v zásadě trvá až do doby, kdy je dítě schopno se samo uživit. Doba trvání vyživovací povinnosti je tak dána zásadně stavem odkázanosti dítěte na výživu ze strany jeho rodičů. Trvání vyživovací povinnosti každopádně není nijak pevně ohraničeno vznikem nějaké skutečnosti nebo dosažením určitého věku dítěte (např. zletilosti nebo svéprávnosti), a může proto trvat až do značně pokročilého věku dítěte – zejména pokud se dítě připravuje na budoucí povolání například studiem vysoké školy.

Jakmile soud o výši výživného rozhodne, určitě to neznamená, že by již do budoucna nebylo možné jeho výši upravit a přizpůsobit ji měnícím se okolnostem jak na straně rodiče, tak i na straně dítěte. Změny výše výživného v průběhu dospívání dítěte naopak bývají velmi časté. Pokud ke změně poměrů postupem času dojde, může jak samotné dítě, tak i povinný rodič podat k soudu návrh na případné zvýšení výživného. Nejčastěji vzniká důvod k navýšení výživného v době, kdy dítě prochází určitými životními etapami, jako třeba při započetí povinné školní docházky na základní škole, nebo při započetí studia na střední či vysoké škole. V takových případech se totiž zvyšují finanční potřeby dítěte (např. na zajištění školních potřeb, na účast na všemožných sportovních a kulturních aktivitách, zájmových kroužcích apod.), čímž vzniká i důvod k přiznání vyššího výživného.

Závěrem

Určování výše výživného bývá pro soudy vždy relativně komplexní činností, v níž musí být zohledněna řada okolností a faktorů. Přesná výše výživného se tak rozhodně nedá předem určit, přestože existují výpočty a tabulky, které výši výživného dle určitých kritérií odvozují – tyto sice poskytují jakýsi obecný pohled na výši výživného, nejsou ovšem pro soudy nijak závazné. Výživné se poskytuje v pravidelných opakujících se částkách, které jsou splatné vždy měsíčně předem. Pokud nicméně u dítěte nastane určitá mimořádná finanční potřeba, může soud individuálně rozhodnout i o tzv. jednorázové platbě, kterou bude rodič na takovýto neočekávaný výdaj povinen přispět.