Články s tagem: smlouva

Smlouva jakožto minimálně dvojstranné právní jednání vyjadřuje konsensus, dobrovolnou shodu. Subjekty se k ní uchylují s cílem zajistit své individuální zájmy, kdy právo jim říká, jakým způsobem toho docílí, však nikoli, že tento způsob musejí využít, nabízí možnost volby právně jednat nebo nejednat. Dle slov zákonodárcových smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy.[1]

Pokračování příspěvku JUDr. Tomáše Horáčka, Ph.D., který se věnuje procesu uzavírání smluv podle občanského zákoníku, a poukazuje při tom na tzv. paradox disclaimerů.

Dnes si povíme něco o tom, jak správně uzavírat smlouvy. Každý zkušený právník Vám řekne, že ideální smlouva neexistuje. Sám jsem zažil spory ze smluv, které měly i sedmdesát stran, popisovaly vše do nejmenšího detailu a na prvních jednadvaceti stranách byly uvedeny definice všemožných pojmů, včetně těch chronicky známých. Ve výsledku smlouva obsahovala velké množství obsolentních ustanovení, zabírajících neuvěřitelné množství stránek.

Základní pravidlo smluvních vztahů, že smlouvy se mají dodržovat, neplatí pro všechny. Operátoři, banky, dodavatelé energií si své podmínky včetně cen mění i bez našeho souhlasu. Neznamená to však, že si mohou dovolit úplně vše.

Smlouvy jsou naším denním chlebem, uzavíráme je každý den. Každé ráno, když vstupujeme do tramvaje nebo metra uzavíráme smlouvu o přepravě, později si v pekárně kupujeme snídani a uzavíráme smlouvu kupní a nakonec, když si po práci jdeme zacvičit, zaplavat, zahrát tenis, anebo squash neděláme nic jiného, než že uzavíráme smlouvu (nájemní / inominátní). Ovšem i smlouvy v moderním světě práva mají svoje limity.

Na českém trhu se v poslední době stává franchising stále populárnější formou podnikání. Tento systém je přitom českými podnikateli používán již 25 let, přičemž na rozdíl od počátku fungování tohoto fenoménu v České republice, kdy Češi převážně v roli franchisanta přejímali úspěšné koncepty ze zahraničí, jsou to naopak čeští podnikatelé, kdo svoji franchisu rozvíjejí a následně poskytují do zahraničí.

Chybovat je lidské, ale jsou situace, kdy nás to může opravdu „přijít draho“. Zboží a služby nakupujeme téměř denně, přesto si často nejsme jisti svými právy a povinnostmi. Jaké jsou nejčastější omyly rozšířené mezi českými spotřebiteli? A jak je to doopravdy? V čase předvánočních nákupů se malé opakování může hodit.

Pokračování článku o definici právního jednání, tentokrát věnované zásadní otázce: co se rozumí předmětem právního jednání?

V prvním díle tohoto článku jsme se zaměřili na problematiku změn, které přinesla rekodifikace podnikatelům. Specifikem těchto změn je hlavně to, že se jedná o změny pro podnikatele nutné, které podstoupit se začátkem tohoto roku museli, jinak se vystavovali riziku často i velkých sankcí.

Studentský spolek Common Law Society měl v nedávné době příležitost pozvat na Právnickou fakultu UK v Praze dalšího zajímavého hosta, a to pana Mgr. Tomáše Hülleho, který studentům přednášel na téma vyjednávání a řešení sporů v Číně, a nakonec nejen to.

Mimo mnoha jiných revolučních změn, jež nám přinesl občanský zákoník č. 89/2012 v oblasti nájmu bytu je jednou z nejpodstatnějších změna týkající se formy nájemní smlouvy. Tato změna je uvedena v ustanovení § 2237 tohoto zákona. Nájemní smlouva k bytu tak i po 1. 1. 2014 stále má mít písemnou formu, nicméně zde zákon nově nesmírně silně chrání nájemce bytu, neboť vůči němu pronajimatel nemá právo namítnout neplatnost smlouvy pro nedostatek formy.

Plzeňské městské dopravní podniky (PMDP) musí poskytnout Člověku v tísni smlouvu, kterou měly uzavřenou s advokátní kanceláří vymáhající pokuty za jízdu na černo.