Články s tagem: zaměstnanec

K okamžitému zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem může v souladu s ustanovení § 55 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „ZP“ nebo „zákoník práce“) dojít pouze ze dvou taxativně stanovených důvodů. Zatímco výklad a aplikace prvního důvodu, tj. spáchání úmyslného trestného činu ve stanovené délce [§ 55 odst. 1 písm. a) ZP], zpravidla nečiní v praxi větších problémů, v případě druhého důvodu, tj. porušení povinností zaměstnance zvlášť hrubým způsobem [§ 55 odst. 1 písm. b) ZP], se jedná o relativně neurčitou hypotézu právní normy, jejíž výklad závisí na úvaze soudu v konkrétním případě. Cílem tohoto článku je shrnout, jak na zvlášť hrubý způsob porušení povinností zaměstnancem nazírají české soudy.

Rekodifikace soukromého práva a s ní související dichotomie občanskoprávní a pracovněprávní úpravy odškodňování bolesti má značný dopad na stanovení výše nároku na náhradu nemajetkové újmy na zdraví spočívající v bolestném a ztížení společenského uplatnění vzniknuvší při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi.

Snahou nejednoho zaměstnavatele je mít uzavřené takové pracovní smlouvy, u nichž si zachová pokud možno co nejširší prostor pro „bezproblémové“ ukončení pracovního poměru. Při podrobnějším studiu zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění (dále jako „Zákoník práce“) totiž zaměstnavatel zjistí, že nejméně úskalí je spojeno s ukončením pracovního poměru ve zkušební době, popř. uplynutím doby.

V současnosti se nám může při studiu judikatury v pracovněprávních věcech občas zdát, že soudní spory mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem velmi často vyhrává zaměstnanec jako „slabší“ strana pracovněprávních vztahů. Ačkoli tomu tak bezesporu nezřídka je, v následujícím textu si dovolíme ukázat, že ne vždy je úspěch zaměstnanců v soudních sporech se zaměstnavatelem zaručen. Zaměřili jsme se na několik judikátů Nejvyššího soudu, které ukazují, že i zaměstnavatel má v takových sporech šanci na úspěch.

Zákoník práce stanoví v § 16 odst. 1 zaměstnavatelům povinnost zajišťovat rovné zacházení se všemi zaměstnanci, pokud jde o jejich pracovní podmínky, odměňování za práci a o poskytování jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty, o odbornou přípravu a o příležitost dosáhnout funkčního nebo jiného postupu v zaměstnání.

Praha 28. srpna (ČTK) - Česká pošta podá ústavní stížnost proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, že nemůže vyplácet rozdílnou mzdu za stejnou práci v různých regionech. ČTK to dnes řekl mluvčí pošty Matyáš Vitík.

V Praze 27. srpna 2020 – Silnou mediální odezvu v minulých dnech vzbudil soudní spor řidiče, jemuž stejný zaměstnavatel platil v Olomouci o 3.000 Kč nižší mzdu než řidičům v Praze. Soudy došly k závěru, že práce řidičů v různých regionech je v podstatě shodná a že za ni přísluší stejná mzda. Ve sporu nakonec rozhodoval Nejvyšší soud (sp. zn. 21 Cdo 3955/2018), který však již řešil pouze otázku, zda § 110 zákoníku práce dává při určení mzdy prostor pro zohlednění sociálněekonomických podmínek konkrétního regionu. Dospěl k závěru, že nikoli.

V předchozím článku jsme se věnovali možnostem úspory mzdových nákladů. Co však dělat a na co si dát pozor, pokud nejsou dané úspory postačující a jste tak nuceni přistoupit k propouštění zaměstnanců? Vzhledem k tomu, že se v současnosti jedná o aktuální otázku, kterou řeší mnoho zaměstnavatelů, připravili jsme si pro Vás přehled nejzásadnějších oblastí a otázek, které je důležité vzít v úvahu při propouštění.

Tento článek jsme pro vás připravili s vědomím toho, že doba pro mnohé podniky není snadná a je třeba si v mnoha odvětvích utáhnout opasky, což bude mít bohužel dopad i na zaměstnance těchto společností. Klademe si za cíl poskytnout zaměstnavatelům jednoduchý přehled kroků, kterými je možné snížit náklady na zaměstnance a dodržet přitom všechny zákonné náležitosti.

Zaměstnavatelem řidičů nákladních vozidel vykonávajících závislou činnost v mezinárodní silniční dopravě je podnik, který těmto řidičům fakticky udílí pokyny, nese vůči nim mzdové břemeno a je skutečně oprávněn je propustit

Již před pandemií nemoci Covid-19 byl výkon práce z domova (tzv. homeworking) stále častějším způsobem výkonu práce mimo pracoviště zaměstnavatele, v řadě případů i oblíbeným benefitem, na který zaměstnavatelé lákali nové zaměstnance. V mnoha případech bylo motivací zaměstnavatele umožnit výkon práce z domova za účelem úspory času zaměstnance dojížděním, zároveň však homeworking například umožnil výkon práce zaměstnancům, kteří by jinak museli čerpat rodičovskou dovolenou.

S jednostranným ukončením pracovního poměru pro porušení pracovních povinností ze strany zaměstnance se v praxi setkal téměř každý zaměstnavatel. Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění (dále jako „Zákoník práce“), hovoří o celkem třech intenzitách porušení pracovních povinností zaměstnancem: méně závažné porušení, závažné porušení a porušení zvlášť hrubým způsobem.

V první fázi koronavirové krize řešili zaměstnavatelé zejména otázky, jak mohou zkrátit pracovní dobu zaměstnanců a ušetřit tak mzdové náklady v situaci, kdy pro zaměstnance nemají v důsledku mimořádných opatření dostatek práce. Pro tyto případy přispěchal stát s cíleným programem na podporu zaměstnanosti Antivirus. Jelikož je však státní podpora velmi krátkodobá (program Antivirus platí nyní po prodloužení vládou do 31. 5. 2020), nevztahuje se na všechny podniky a ostatní podpora se jeví velmi omezená či neefektivní, začínají se množit dotazy na možné propouštění zaměstnanců.

Poslanci schválili návrh MPSV na ochranu zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele. Materiál reaguje na přijaté opatření z 24. dubna (tzv. lex covid justice), podle kterého se nepřihlíží k věřitelskému insolvenčnímu návrhu podanému od 24. dubna do 31. srpna.

V souvislosti s postupným rozvolňováním restriktivních opatření přijatých v rámci nouzového stavu za účelem zamezení šíření nákazy koronaviru (COVID-19) v České republice, se stávají čím dál tím více aktuální otázky spojené s obnovou funkce zasažených oblastí společenského života, a to i v oblasti zaměstnávání. Zaměstnanci se již často chtějí vracet zpátky na pracoviště a zaměstnavatelé tak zvažují alespoň částečné obnovení běžného fungování kanceláří.

Za účelem zmírnění ekonomických dopadů krizových opatření vlády České republiky a Ministerstva zdravotnictví, jejichž cílem je omezit šíření virového onemocnění COVID-19, prošlo zjednodušeným legislativním procesem mnoho mimořádných zákonů z dílny vlády České republiky, zavádějících kompenzačních opatření, daňové liberační balíčky a jiné benefity pro některé podnikatele a jejich zaměstnance.

Konkurenční doložka je závazkem směřujícím k omezení výkonu konkurenční činnosti jedné ze smluvních stran ve prospěch druhé ze stran. Toto ujednání se pravidelně vyskytuje v pracovněprávních vztazích, ve vztazích korporace a bývalého člena jejího orgánu, dále pak ve smlouvách o obchodním zastoupení, event. i v dalších smluvních typech. V tomto článku se budeme zabývat institutem konkurenční doložky v pracovně právních vztazích, a to ve světle nejnovější judikatury ústavního a nejvyššího soudu.

Vláda v rámci ochrany existence pracovních míst schválila návrh programu Ministerstva práce a sociálních věcí „Antivirus“ a jeho následné rozšíření. Program by měl poskytnout zaměstnavatelům okamžitou pomoc s cílem zabránit masivnímu propouštění zaměstnanců.

Pandemie koronaviru přinesla do České republiky mnohá omezení pracovního [1] i osobního života. Ne vždy je přitom jasné, jak se s opatřeními právně vypořádat.

Dne 10. března 2020, rozhodla Vláda ČR o mimořádném opatření kvůli rozšiřujícímu se novému typu koronaviru způsobujícímu onemocnění COVID-19, na základě kterého jsou od středy 11. března 2020 uzavřeny pro žáky a studenty všechny základní a střední a vyšší odborné školy. Opatření se prozatím netýká mateřských školek, ale je velmi pravděpodobné, že i ty budou velmi brzy uzavírány.

V závazkových vztazích se někdy stává, že si smluvní strana rozmyslí již učiněné právní jednání a hodlá jeho účinky zvrátit. Tak tomu bývá například u výpovědí, nezřídka také v pracovním právu u výpovědí z pracovního poměru. Motivy mohou být různé, zaměstnanec nebo zaměstnavatel si danou výpověď může rozmyslet s ohledem na předchozí emotivní či zbrklé jednání, případně se jedné ze stran (častěji zaměstnavateli) podaří druhou stranu přesvědčit a motivovat příznivou změnu pracovního poměru (jinou pracovní dobou, vyšší mzdou, přeřazením do jiného pracovního kolektivu apod.). Jak v těchto případech správně postupovat?

Dnešní článek ukazuje, že existují limity využití automatizovaných nástrojů k monitorování a hodnocení absencí zaměstnanců na pracovišti. Za překročení těchto limitů hrozí zaměstnavateli, coby správci osobních údajů, přísné sankce za porušení pravidel ochrany osobních údajů.

V kontextu rozvoje moderních technologií je dnes pro každého zaměstnavatele relevantní otázka, jakým způsobem přiměřeně zajistit právo na soukromí zaměstnance na pracovišti a současně zavést rámec kontrolních mechanismů, které by sloužily jako ochrana majetku a také jako dostatečný kontrolní mechanismus efektivního plnění pracovněprávních povinností zaměstnance.

Zaměstnavatelé často chtějí mít možnost využívat své zaměstnance k rozmanitým činnostem. Právní úprava jim v tomto směru umožňuje si v pracovní smlouvě sjednat i více než jeden druh práce. V praxi se ale může takové nastavení zaměstnavateli vymstít.

Pravděpodobně jste o nich už slyšeli, ale s trochou štěstí se tento problém zatím netýkal přímo Vás – zaměstnavatele. Alespoň podle zkušeností u našich klientů se však šíří rychle a nepříjemné oznámení se může objevit i ve Vašich rukou. Řeč je o tzv. virtuální odborové organizaci.