Nenabízejte svým zákazníkům vouchery ani slevy za pozitivní recenze
V době masové reklamy, kdy se na jednotlivé spotřebitele denně valí tisíce reklamních sdělení a kdy se každý výrobek a každá služba tváří jako nejlepší, nejskvělejší, nejkrásnější, není jednoduché se prosadit ani rozhodovat.
Spousta spotřebitelů se řídí podle recenzí. Pozitivní recenze zákazníků jsou tedy skvělou reklamou pro Váš business a je logické, že chcete takových recenzí nasbírat co nejvíc.[1] Proto Vás může napadnout, že slíbíte zákazníkům určitou pozornost za to, že pro Vás recenzi napíší. Je však něco takového z právního hlediska v pořádku?
Tomu se budeme věnovat v tomto našem příspěvku. K tomu, aby byl článek poutavější, nám poslouží případ, kterým se zabývaly soudy v Německu.[2] Přestože jde o rozhodnutí ze zahraničí, měly by být jeho závěry použitelné i u nás.
O co šlo?
Společnost rozeslala newsletter s nabídkou další speciální slevy ve výši až 25 % spolu s tímto textem:
„Jste z nás nadšení, nebo se prostě chcete o svůj názor na nás podělit s ostatními? Pokud do 90 dnů od obdržení našeho zboží zašlete recenzi na následujícím recenzním portálu [ODKAZ] a kopii recenze nám zašlete e-mailem, obdržíte následně jednorázovou slevu 10 % z hodnoty Vaší poslední objednávky.
Mimořádná sleva 25 %: Pokud bude Vaše recenze hodnocena společností D Gemeinde jako alespoň průměrně „přínosná“, obdržíte dokonce slevu 25 % z hodnoty Vaší poslední objednávky.”
To se nelíbilo konkurenční společnosti, která vyzvala první společnost ke zjednání nápravy. Na základě této výzvy podala první společnost negativní určovací žalobu a chtěla, aby soud rozhodl, že není povinna od svého jednání upustit. Konkurenční společnost se svým protinávrhem domáhala přesného opaku, tedy aby bylo první společnosti uloženo se popsaného jednání zdržet a recenze odstranit.
Jak to viděl soud?
Odvolací soud se postavil na stranu konkurenční společnosti a vyhodnotil tuto formu získávání recenzí jako protiprávní. Konkrétně v rozhodnutí zaznívá mj. toto:
„Recenze, které vznikají tímto způsobem, představují protisoutěžní placená doporučení. Pokud se při propagaci používají doporučení zákazníků a jiné reference, nesmí být za takové reference nabízena úplata.”
Příslibem voucherů jsou zákazníci ovlivňováni ve svém úsudku a přestávají být nezávislí, což je však základní předpoklad u každé uživatelské recenze. Soud k tomu uvádí: „Zákazníci žalobce, kteří předkládají své hodnocení způsobem prezentovaným na názorovém portálu D, nebyli při podávání svého úsudku o kvalitě příslušenství tiskáren svobodní a nezávislí. To však veřejnost očekává, když se v reklamě setkává s prohlášeními jiných spotřebitelů. Pokud je naopak pochvalné vyjádření o výrobku ‚koupené‘, je zákaznická veřejnost uváděna v omyl.“
Obrana první společnosti, že slibované slevy byly zanedbatelné výše, soud nepřesvědčila. Výše slevy, která byla nakonec poskytnuta, se totiž odvíjela od ceny posledního nákupu, a proto mohla být v konečném důsledku i poměrně vysoká.
Možné důsledky nesprávně získaných recenzí
Pokud si recenze nevyžádáte v souladu se zákonem, hrozí Vám žaloby ze strany konkurentů i spotřebitelů. Soudní řízení Vás může stát i několik stovek tisíc korun.
Nesmíme opomíjet ani reputační rizika, která hrozí v případě, že u soudu prohrajete. Spotřebitelé totiž mohou vnímat neupřímné recenze jako podvod. Výsledné poškození image je často ještě závažnější, než bezprostřední právní důsledky.
Závěr a vlastní hodnocení
Odměňování zákazníků za recenze Vašich výrobků či služeb např. v podobě slevových poukázek je zpravidla protisoutěžní, a tedy nepřípustné.
Podle našeho názoru by v českých poměrech mělo platit toto: Pokud sleva nebo voucher slouží jako motivace zákazníka k tomu, aby vůbec recenzi poskytl, nelze říci, že by se bez dalšího jednalo o protisoutěžní pobídku.[3] Ovšem nabídka (vyšší) odměny za pozitivní recenzi již bude protisoutěžní v podstatě vždy.
Pokud se s problematicky získanými recenzemi setkáte u své konkurence, neváhejte se na nás obrátit. Pokud naopak takovou praktiku používáte nebo o ní uvažujete, musíme Vás od ní odradit.
[1] Zvláštností uživatelských recenzí je právě to, že se zákazníkům jeví jako nezávislé a nikoli jako reklama. Už jen proto jsou výroky v nich obsažené vnímány jako důvěryhodnější než klasická reklamní opatření.
[2] Pravomocným rozhodnutím se v této věci stal rozsudek Vrchního zemského soudu v Hammu (OLG Hamm) ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. 4 U 136/10.
[3] Podle našeho názoru nelze opomíjet skutečnost, že řada uživatelů píše recenze pouze tehdy, když má špatnou zkušenost. Masa uživatelů, kteří jsou spokojeni, na recenze často nemá čas.
Další články
DPH při dovozu zboží přes jiný stát EU: kde vzniká daňová povinnost
Jak se uplatňuje DPH při dovozu zboží z třetích zemí přes jiný stát EU než je místo skutečné spotřeby a jaké povinnosti mají dovozce a konečný odběratel? Rozhodující pro DPH není místo dovozu, ale místo skutečné spotřeby.
Možnosti využití AI v právní praxi
Dnes budu hovořit o tom, jakým způsobem využívám umělou inteligenci při své právní praxi. Proberu jednotlivé nástroje, které lze použít, a také standardní postup k docílení správného výsledku. Ještě před tím je možná dobré se zeptat, proč bychom právě umělou inteligenci měli používat.
Evropská komise představila návrh nových pokynů pro posuzování fúzí
Evropská komise dne 30. dubna 2026 zveřejnila návrh nových pokynů pro posuzování fúzí („Merger Guidelines“, dále jen „Pokyny“). Jedná se o nejrozsáhlejší revizi evropských pravidel pro kontrolu spojování soutěžitelů za posledních dvacet let.
Švarcsystém pod drobnohledem inspekce práce
Co odhalily kontroly inspekce práce v letech 2024–2025? Pokuty v milionech, neohlášené kontroly a sektory, kde inspektoři hledají nejčastěji.
Autonomní zbraňové systémy: Kdo odpovídá za chybu?
Autonomní zbraňový systém může po aktivaci sám vyhledat objekt odpovídající předem nastavenému cílovému profilu a použít proti němu sílu. Člověk přitom nemusí předem znát konkrétní cíl, přesné místo ani okamžik zásahu. Právě tím se takový systém liší od běžného dálkově ovládaného dronu, u něhož konkrétní cíl zpravidla vybírá operátor. Právní otázka tedy nezní, zda o likvidaci cíle „rozhodl“ stroj, ale kdo rozhodl o vývoji, nastavení a nasazení systému, jaké měl informace a zda mohl jeho působení ovlivnit.




