Články s tagem: soudce

JUDr. Petra Šuka, místopředsedu Nejvyššího soudu, netřeba dlouze představovat.

V sobotu jsem zhlédla přímý přenos posledního rozloučení s manželem britské královny. Sice jsem si jako malá hrála na princeznu, v současnosti bych nezhrdla bydlením na nějakém menším, stylovém zámečku a občas, vlastně čím dál častěji, si říkám, že by vůbec nebylo špatné mít v čele země noblesního a čestného aristokrata.

Do jaké míry se mají soudci podílet na tvorbě předpisů, podle nichž posléze soudí? Jak by měl vypadat ideální soudce? Které z právnických povolání je nejnáročnější z hlediska etických výzev, kterým musí jeho příslušníci čelit?

Co představuje největší výzvu pro profesní etiku právníku v 21. století? Kam až může advokát zajít při hájení klientových zájmů? Co si z profesně-etického hlediska může dovolit soudce?

V poslední době otřásly důvěrou v trestní justici dva kontroverzní případy, kdy soudci úpravami přepisu nahraných záznamů z hlavního líčení dle některé ze stran posunuli význam řečeného. Nechci zde rozebírat ani jeden z příběhů, tím spíše, že v jednom jsem byl kárným žalobcem a o tom druhém naopak nevím o mnoho víc, než se objevilo v médiích, čili nic.

Nejvyšším soudem byly předloženy k diskuzi etické zásady chování soudce. Jedná se o reakci na hodnotící zprávu v České republiky přijaté skupinou GREKO na 72. plenárním zasedání ve Štrasburku ze dne 1. 7. 2016, v rámci Čtvrtého hodnotícího kola týkajícího se prevence korupce ve vztahu ke členům Parlamentu, soudcům a státním zástupcům. České republice bylo doporučeno přijmout etický kodex pro všechny soudce doplněný vysvětlujícími poznámkami a příklady.

Tento populární název rubriky používá celá řada novin, časopisů i elektronických médií tam, kde příslušný redaktor má pocit, že si přečetl něco zajímavého, co by měli znát i jeho čtenáři a posluchači, ale má obavu, že původní text zůstane nepovšimnutý.

Brno 6. ledna (ČTK) - Bývalý brněnský soudce Jan Kozák podal ústavní stížnost v kauze, která jej stála talár. Dostal podmíněný trest za snahu zasáhnout do insolvenčního řízení. ČTK to zjistila z justičních databází. Rozhodnutí o stížnosti dosud nepadlo.

Prof. Jan Musil je jedním z hrstky vyvolených představitelů právnického stavu, kteří vystoupali až na pomyslný právnický Olymp. Ještě méně je těch, kterým se to podařilo opakovaně. Jan Musil se stal jednou z takových osob, když v lednu roku 2014 obhájil své křeslo na soudě sídlícím v brněnské Joštově ulici. V lednu tohoto roku své působení v roli strážce ústavnosti ukončil, a to po úctyhodných 15 letech.

V souvislosti s připravovanou novelou zákona o soudech a soudcích opětovně vyvstala otázka ústavních souvislostí opakovaného výkonu funkce předsedy a místopředsedy soudu. Jedná se o variaci na téma deset let starého nálezu Ústavního soudu, který doposud vyvolává emoce.

Co vše může být pro advokáta a soudce klíčem k soudní síni? Je pravda, že takový klíč neexistuje, protože si ho každý musí najít sám ve své praxi a odbornosti.

Přemýšlela jsem o tom, jaké bude pro soudnictví nejaktuálnější téma tohoto roku, a jsem přesvědčená, že to bude novela zákona o soudech a soudcích. Text novely byl rozeslán dne 16. dubna 2019 k připomínkám do připomínkového řízení. Dovolte mi tedy stručně shrnout obsah novely.

Soudce Nejvyššího správního soudu JUDr. Ivo Pospíšil, Ph.D., se domnívá, že složitost a nepřehlednost práva silně oslabuje legitimitu zásady neznalost zákona neomlouvá. Důsledné opuštění této zásady by však podle něj vedlo k rozkladu práva, právnímu partikularismu, relativismu či subjektivismu. Jak se tedy vypořádat s hypertrofií právních norem, nadto dotvářených bohatou judikaturou nejvyšších soudních instancí?

Tentokrát bych chtěla otevřít známé Nerudovské téma. A možná i pověstnou Pandořinu skříňku. Výrazem „on“ nebo „ona“ mám totiž na mysli kolegy a kolegyně, soudce a soudkyně, kteří se, ať už v důsledku dlouhodobého vysokého pracovního zatížení a stresu, nebo pod vlivem zásadní zátěžové životní situace či vážného onemocnění, ocitli na prahu vyhoření nebo únavového syndromu. Prostě v situaci, kdy jim jejich práce po nějakou dobu „neodsýpá“ tak rychle jak by měla, jak by oni sami chtěli a jak by bylo třeba.

V nedávném rozhovoru s tajemníkem Komise pro efektivitu justice při Radě Evropy (CPEJ) Stéphanem Leyenbergerem mne zaujala zejména část týkající se umělé inteligence a jejího možného využití v justici. Upozornil, že umělá inteligence je již zde, nicméně zdůraznil, že spravedlnost musí zůstat „lidským procesem“. A na to bych rád navázal.

V ustanovení § 62 odstavci 1 zákona č. 6/2002 Sb. je upraven slib, který soudci po jmenování do funkce a přísedící po zvolení do funkce skládají: "Slibuji na svou čest a svědomí, že se budu řídit právním řádem České republiky, že jej budu vykládat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a že v souladu s ním budu rozhodovat nezávisle, nestranně a spravedlivě.".

Na letošním ročníku odborného kongresu Právní prostor přednášel JUDr. Roman Fiala, místopředseda Nejvyššího soudu ČR, na téma týkající se osobnosti soudce. Jaký by měl tedy soudce být a jaké výzvy tato práce přináší? Máme kvalitní zástupce justice? To vše se dočtete v následujícím rozhovoru.

Co mají společného zapisovatelky na soudech a pokladní v supermarketech? Je česká justice paralyzovaná? Odpovědi nejen na tyto, ale i další otázky týkající se současného stavu českého soudnictví nám zodpověděla Mgr. Daniela Zemanová, soudkyně Nejvyššího správního soudu a prezidentka Soudcovské unie.

S tím, jak se současná právní věda již tolik neupírá k legalismu, je nutné čím dál větší pozornost věnovat rozhodování soudů. V tomto ohledu je v poslední době trendem téma judicializace politiky, které je diskutováno nejčastěji v souvislosti se soudcovským aktivismem, avšak mírně opomíjen zůstává fenomén politizace justice, který se zabývá opačnou dynamikou vztahu mezi mocí soudní a politickou – tedy vztahem, kdy politická moc prozařuje do moci soudní a do rozhodovací činnosti soudů.

S tím, jak se současná právní věda již tolik neupírá k legalismu, je nutné čím dál větší pozornost věnovat rozhodování soudů. V tomto ohledu je v poslední době trendem téma judicializace politiky, které je diskutováno nejčastěji v souvislosti se soudcovským aktivismem, avšak mírně opomíjen zůstává fenomén politizace justice, který se zabývá opačnou dynamikou vztahu mezi mocí soudní a politickou – tedy vztahem, kdy politická moc prozařuje do moci soudní a do rozhodovací činnosti soudů.

Praha 21. března (ČTK) - Bývalý litoměřický soudce Ladislav Jelínek si odpyká 2,5 roku ve vězení za to, že za úplatky sliboval ovlivnění některých soudních řízení. Zaplatit by měl také peněžitý trest 90.000 korun. Pokud by nezaplatil ve stanovené lhůtě, stráví ve vězení o osm měsíců déle. Rozhodl o tom dnes Krajský soud v Praze, který mu o rok snížil původní trest. Rozsudek je pravomocný. Proti rozhodnutí lze podat mimořádný opravný prostředek, a to dovolání k Nejvyššímu soudu.

Brno 28. února (ČTK) - Bývalý soudce Ondřej Havlín, který si má za korupci a ovlivňování případů odpykat pět let a tři měsíce ve vězení, podal ústavní stížnost. Je prvním z aktérů kauzy, který poslední mimořádný opravný prostředek využil. Jejich dovolání koncem loňského roku odmítl Nejvyšší soud. Podání první stížnosti je patrné z justiční databáze, ČTK informaci ověřila u spolehlivého zdroje.

Praha 27. ledna (ČTK) - Projednávání žaloby muslimské studentky kvůli údajnému zákazu nošení hidžábu vyvolalo nebývalý zájem veřejnosti. Spor osobně sledovalo mnoho odpůrců islámu, kteří v soudní síni dávali najevo svůj názor transparenty i občasným pokřikováním. Prezidentka Soudcovské unie Daniela Zemanová i čestný prezident sdružení Libor Vávra uvedli pro ČTK, že pro soudce není a nesmí být problémem podobně vypjatou situaci zvládnout.

Praha 13. prosince (ČTK) - Pražský vrchní soud zamítl žalobu bývalého poslance a středočeského hejtmana Davida Ratha na soudce Roberta Pacovského, v které se domáhal písemné omluvy a tisícikoruny za to, že soudce zpřístupnil novinářům trestní spis v jeho korupční kauze včetně osobních údajů. Dalších 97.500 korun chtěl za nezákonnou vazbu. Dnešní rozhodnutí odvolacího soudu je pravomocné.

Liberecký soudce Miloš Zbránek dostal od kárného senátu Nejvyššího správního soudu důtku za kontroverzní texty, které publikoval na internetu. Kdyby články napsal někdo jiný, nemohly by se podle kárného senátu stát důvodem pro zásah veřejné moci. Jsou sice názorově vyhraněné, ale nehlásají žádnou nenávistnou ideologii, nevyzývají k ničemu nezákonnému. Zbránek je ovšem soudce, který by měl být zdrženlivější, a musí dbát na to, aby nenarušil důstojnost soudcovské funkce. Jeho texty údajně hrubě neobjektivním a dehonestujícím způsobem popisovaly uprchlíky a pracovníky neziskových organizací. Sám soudce na svoji obranu uvedl, že „satira musí být kousavá, nemůže být shovívavá a laskavá“. Tento případ znovu otevřel diskuzi o limitech mimojustiční činnosti soudců.