Články s tagem: whistleblowing

Rada EU ve formátu ministrů spravedlnosti schválila 7. října 2019 směrnici o ochraně osob oznamujících porušení práva Unie. Jejím schválením vznikl společný minimální rámec pro členské státy EU v oblasti ochrany práv oznamovatelů (whistleblowerů). Příprava transpozice do českého právního řádu již probíhá.

Dne 16. dubna 2019 schválil Evropský parlament návrh směrnice stanovící společné minimální normy a pravidla pro ochranu osob oznamujících porušení práva EU.

Praha 19. února (ČTK) - Nadační fond proti korupci (NFPK) dnes představil svůj návrh zákona o ochraně oznamovatelů trestných činů. Takzvané whistleblowery má chránit před neoprávněným postihem ze strany zaměstnavatele, například před výpovědí nebo přeřazením na jinou pracovní činnost. Návrh zástupci fondu uvedli během diskusního fóra v Centru současného umění DOX v pražských Holešovicích.

Praha 26. května (ČTK) - Ochranu oznamovatelů protiprávního jednání (whistleblowerů) Sněmovna možná do konce volebního období schválit nestihne. Projednávání příslušné vládní novely dnes na návrh ODS odložila. Vrátit by se k ní měla souběžně s obdobnou poslaneckou předlohou, kterou navrhl bývalý vicepremiér Andrej Babiš (ANO). Termín projednávání ale nestanovila.

„Měli bychom se naučit vytvářet takové koncepce, které budou mít dlouhodobějšího trvání než vláda,“ říká k problémům eGovernmentu v České republice Lenka Andrýsová, seniorní konzultantka v Ernst Young, která se s přednáškou na téma „White-Collar Crimes & Anticorruption“ představila na letošním ročníku Prague Summer School.

Dne 27. května 2016 schválila Rada novou směrnici o ochraně nezveřejněného know-how a obchodních informací (obchodního tajemství) před jejich neoprávněným získáním, využitím a zpřístupněním [1] (dále jen „Směrnice“). Dne 8. června 2016 byla Směrnice publikována v Úředním věstníku EU, takže již běží dvouletá lhůta pro její implementaci do právních řádů členských států. Původní návrh byl Komisí předložen již v listopadu 2013 a Evropský parlament o něm hlasoval 14. dubna 2016.

Praha 4. srpna (ČTK) - V šesti zákonech, hlavně v zákoníku práce či služebním zákoně, chce ministr Jiří Dienstbier zakotvit jednoznačnější ochranu oznamovatelů korupce. Navrhovaná novela, která byla rozeslána do připomínkového řízení, by podle návrhu měla platit od roku 2018.

Praha 11. července (ČTK) - Vláda schválila návrh ochrany oznamovatelů korupce. Zákaz postihu bude zakotven ve stávajících zákonech, mimo jiné v zákoníku práce nebo ve služebním zákoně. ČTK o tom informovala mluvčí ministra pro legislativu Jiřího Dienstbiera (ČSSD) Olga Jeřábková. Samostatný zákon ministr Dienstbier nepředloží, což už dříve kritizoval vicepremiér Andrej Babiš (ANO). Babiš kvůli tomu před časem navrhl vlastní variantu ochrany oznamovatelů korupčního jednání (whistleblowerů) ve formě poslaneckého návrhu.

Praha 21. června (ČTK) - Vláda posoudí varianty ochrany oznamovatelů korupčního jednání před postihy zaměstnavatelem, které jí předložil ministr pro legislativu Jiří Dienstbier (ČSSD). ČTK o tom dnes informoval ministrův úřad. Z nabízených možností preferuje zakotvení zákazu postihu v sedmi zákonech, mimo jiné v zákoníku práce nebo služebním zákoně. Kabinet by měl ve středu jednu z variant vybrat.

4. června roku 2015 šel Miloš Krstić jako každý jiný den do práce. Tento původním vzděláním právník již 9 let pracoval jako tajemník v základní škole na předměstí Bělehradu. Netušil, že jej ten den chce ředitel školy vyhodit z práce.

Dostupné údaje z oblasti tzv. řízení rizik ukazují, že whistleblowing může být vel­mi efektivním nástrojem.[1] Dlouholeté zkušenosti ze zemí, které oznamovatele (z pohledu občana kteréhokoliv ze států střední a východní Evropy) odměňují skutečně vysokými peněžními částkami, potvrzují, že znalosti přicházející zevnitř organizace mohou být nesmírně cenné.[2] Stejně tak i poslední doporučení Evrop­ské komise týkající se vyhodnocování podvodů[3] nenechávají žádné pochybnosti o tom, že se vyplácí podporovat otevřenou komunikaci a chránit ty, kteří hlásí etické problémy nebo nelegální jednání.

Whistleblowing jako specifický fenomén lze z definice ztotožnit s odhalováním případů zneužívání veřejné moci nebo nekalého jednání s cílem ochránit veřejný zájem. Může se týkat čehokoliv, co negativním způsobem ovlivňuje určité spole­čenství (nebo společnost jako celek) a co by bylo v zájmu této skupiny nutno za­stavit. Nový maďarský zákon o ochraně oznamovatelů,[1] který vstoupil v platnost 1. ledna 2014, definuje whistleblowing jako jednání, které nemusí výhradně vést ke zveřejnění určitých informací, ale může také zahrnovat nahlášení konkrétního problému zodpovědné osobě.

Dlouholetá absence právního mechanismu pro ochranu oznamovatelů v právním řádu Slovenské republiky neznamená, že by nedocházelo k situacím, kdy je za­městnanec za upozornění na korupci vystaven odvetným opatřením. Oznamování nekalého jednání obecně není silnou stránkou slovenské společnosti. Navzdo­ry jednoznačné trestněprávní povinnosti občané raději volí možnost případného stíhání za nenahlášení trestného činu, než jeho nahlášení a vypořádávání se s následnými odvetnými opatřeními.

Na konci dubna 2016 byl Poslanecké sněmovně předložen návrh zákona o ochraně oznamovatelů trestných činů před neoprávněným postihem ze strany zaměstnavatele. Dostojí zákon svému názvu?

V celosvětovém průzkumu hospodářské kriminality, provedeném společností PricewaterhouseCoopers Global, 23 % respondentů, kteří ve společnostech čelili závažné hospodářské trestné činnosti, uvedlo, že jednání byla odhalena pomocí systému pro oznamovatele (anonymní linkou, helplines, atp.) nebo nahlášením uvnitř organizace (PWC 2014[1]). Obdobně výzkum provedený KMPG ukazuje, že mezi případy hospodářské kriminality z celkových 596 analyzovaných bylo 19 % případů odhaleno oznamovateli (KPMG 2014[2]). I Česká republika již zná příklady, kdy oznámení vedlo k odhalení trestné činnosti a jejímu následnému potrestání.

V situaci, kdy Česká republika zvažuje novou legislativu o whistleblowingu, bych si dovolil navrhnout, že při uvažování o této problematice bychom neměli opomínat ty, na koho se oznamovatelé obracejí. Příjemcem je podle nejběžnější definice používané v sociologických vědách „osoba nebo organizace, která může být schopná jednat“ poté, co obdrží oznámení od whistleblowera.[1] Ačkoliv se legislativci obvykle zaměřují na oznamovatele jako na nejprominentnější a ústřední postavu v celém procesu oznamování, jistě platí, že ten, kdo oznámení přijímá, je druhým nejdůležitějším aktérem, který rozhoduje o tom, co se bude dít. Bude příjemce zprávu ignorovat, nebo ji předá dál? Bude se snažit o nějaká odvetná opatření vůči oznamovateli, nebo se jej naopak bude snažit ochránit?[2]

Praha 25. dubna (ČTK) - Ministr financí Andrej Babiš (ANO) předloží do Sněmovny návrh zákona o ochraně oznamovatelů trestných činů před neoprávněným postihem ze strany zaměstnavatele. Jde o tzv. zákon o whistleblowingu. Cílem je zajistit ochranu oznamovatelů korupce, především zabránit šikaně či nezákonnému ukončení pracovního poměru. Ta dosud v českém právním řádu chyběla, uvedl Babiš na dnešní tiskové konferenci. Zákon ministr předloží jako poslanecký návrh.

Tento článek vychází z přednášky proslovené 17. září 2015. Věnuje se tématům problematiky whisleblowingu, která jsou relevantní pro všechny státy, nejen pro Českou republiku, a to konkrétně následujícím způsobem: zodpovědnost managementu, předcházení odvetným opatřením, zhodnocení rizik, důvěrnost, anonymita, kdo by měl být chráněn, zda má existovat zákonná povinnost chránit, potřeba chránit třetí strany, kdy může být ochrana odebrána, zda mají být odvetná opatření považována za přestupky, nápravná opatření, důkazní břemeno a dozorčí orgány.

Třicet států a šest mezivládních organizací (Organizace spojených národů, Organizace amerických států, Světová banka, Africká rozvojová banka, Asijská rozvojová banka a Interamerická rozvojová banka) vyvinulo vlastní zásady pro whistleblowing. Rychlost přijímání nových úprav se stále zvyšuje a 60 států v současnosti rozpracovává vlastní legislativu.

Z pohledu veřejného práva je oblast tzv. whistleblowingu spojena s konfliktem mezi koncepcí neveřejného prostoru a principem veřejnosti. Zatímco neveřejný prostor je poměrně podrobně a komplexně upraven, a to zejména v souvislosti s ochranou utajovaných skutečností, služebního tajemství, obchodního tajemství, bankovního tajemství, lékařského tajemství, advokátního tajemství, osobních údajů nebo s ochranou soukromí v nejširším slova smyslu, zásada veřejnosti je do právního řádu promítnuta spíše sporadicky či ojediněle.

V průběhu posledních čtyř let, kdy pracuji v organizaci Blueprint for Free Speech a předtím u Transparency International, jsem se zúčastnil asi 30 setkání a konferencí na téma ochrany oznamovatelů – a čtyři další se budou konat během příštích dvou měsíců.

Dva zářijové dny patřily mezinárodní konferenci k whistleblowingu. Ve velké zasedací síni Nové radnice Magistrátu hl. m. Prahy se 17. a 18. září sešlo na 22 přednášejících a 150 hostů, aby společně nalezli optimální legislativní řešení oznamování nekalého jednání.

Praha 21. září (ČTK) - Česká pobočka organizace Transparency International (TIC) vyzvala veřejnost, aby podpisy na webu podpořila přijetí zákona na ochranu whistleblowerů, tedy oznamovatelů korupce. Organizace se chce se svými konkrétními požadavky obrátit na předsedu vlády Bohuslava Sobotku (ČSSD). Informovala o tom v dnešní tiskové zprávě. Prosazení právní ochrany whistleblowerů je součástí programového prohlášení kabinetu.

S pojmem whistleblowing se v poslední době setkáváme v médiích čím dál častěji. Jeho jednoznačná definice nikde v zákoně k dohledání není, ale lze pod ním v širším slova smyslu chápat jakékoliv jednání, kterým dojde k odhalení, nahlášení a na základě tohoto podnětu i následnému řešení nelegitimních, neetických nebo nelegálních praktik.

Vláda se v programovém prohlášení zavázala k přijetí legislativního řešení oznamování korupce a ochrany jejich oznamovatelů. Při Radě vlády pro koordinaci boje s korupcí vznikla pracovní komise, která se legislativním řešením v rámci expertní skupiny od začátku letošního roku zabývá.