Budoucnost whistleblowingu: činnosti, dopady, výsledky

Už jenom to ukazuje, že zájem o tuto problematiku je vyšší než kdy dříve, a to ze strany neziskových organizací, vládních činitelů, zákonodárců, akademiků, postgraduálních studentů, médií, mezinárodních i regionálních organizací, jako je OSN, OECD, Rada Evropy nebo Organizace amerických států. V organizaci UNODC, kterou žádají členské státy o technickou pomoc a asistenci při rozhodování o systému veřejné správy, je třetím nejžádanějším tématem právě whistleblowing.

Během posledních 5 let přijalo asi 20 zemí zvláštní zákony o oznamovatelích. A zhruba 30 dalších zemí z mnoha regionů celé planety zavedení nebo zlepšení takových zákonů zvažuje. To dohromady znamená, že v této oblasti podniká aktivní kroky jedna čtvrtina celého světa. Žijeme v době velké transformace, a to nejenom z hlediska našeho tématu, ale z hlediska práv lidí na celém světě. A samozřejmě roste zájem i mezi aktivisty, a to nejenom aktivisty zaměřujícími se na oznamovatele, ale i těmi, kteří pracují na tématech, s nimiž oznamování nějak souvisí a rezonuje.

Tato nová generace často na whistleblowingu staví a vrací se k němu. S sebou přináší nejvýznamnější transformační faktory dnešní doby – informační a komunikační technologie, sen o světě bez hranic, nové pojetí veřejného prostoru a osobního soukromí, stejně jako ambiciózní očekávání transparentnosti a zodpovědnosti vlád i korporací. Tato nová generace je motorem budoucnosti i pro whistleblowing. Propojuje totiž téma oznamování se souvisejícími oblastmi, kterými jsou mimo jiné investigativní žurnalistika, přístup k informacím, svoboda projevu, lidská práva, svoboda médií a internetu, ochrana osobních údajů a práva pracujících.

Vznikla dokonce i platforma pro oznamování zločinů týkajících se životního prostředí, WildLeaks, kde je možné bezpečně a anonymně hlásit pytlačení, pašeráctví, nepovolenou těžbu dřeva a podobné případy. Proč vůbec oznamovatelé tuto práci pro společnost musí dělat? Regulační orgány, tedy ti, na koho se veřejnost spoléhá jako na ochránce svých zájmů, nedělají dost. Buď nechtějí, nebo nevědí jak. Korporace, a to zejména ty mezinárodní a celosvětové, prokázaly, že jsou neschopné a neochotné veřejný zájem chránit, a často ani přiznat, že vůbec něco takového jako veřejný zájem existuje. Mnoho velkých firem se nás snaží uchlácholit tím, že na oko spouští programy pro oznamovatele a programy společenské odpovědnosti, které jsou v konečném důsledku pouze kosmetické. „Korporátní zodpovědnost“ je téměř oxymóron.

Ukažte mi příklad alespoň jedné vlády nebo společnosti, která napravila své problémy z vlastní iniciativy bez jakéhokoliv nátlaku ze strany veřejnosti nebo médií. Jsem si jist, že pokud budeme hledat dost dlouho, tak v dějinách nějaké takové případy najdeme. Rozhodně jich ale nebude tolik, abychom jako občané, voliči a zaměstnanci mohli s klidným svědomím složit ruce do klína a čekat, že se všechno vyřeší samo.

Oznamovatelé jsou tu od toho, aby napravovali právě tyto zásadní nedostatky, tedy situace, kdy ti, kteří mají věc na starosti, nechtějí, nebo nejsou schopni jednat. Příběhy o oznamovatelích slyšíme každý den. Jejich tváře známe z médií. Jenom velmi vzácně ale slyšíme o tom, co udělali pro to, aby byl náš svět lepší. Dopad jejich oznámení je něčím, o čem se mluví jenom velmi málo. Dosud se mu nevěnoval žádný komplexní výzkum ani studie.

Pojďme se podívat na několik skutečných případů toho, jak oznamovatelé – obyčejní lidé, žádní hrdinové nebo mučedníci – upozornili na trestnou nebo nekalou činnost a jejich jednání mělo obrovský pozitivní dopad na naše instituce, společnost a svět.

(1) Bradley Birkenfeld (UBS)

• Před svým odchodem z banky UBS v roce 2005 Bradley Birkenfeld opakovaně upozorňoval na neférové a klamavé obchodní praktiky. To vyústilo v rozsáhlé vyšetřování vedené proti UBS a dalším bankám pro podezření z podvodu, které prokázalo napomáhání daňovým únikům ze strany bohatých amerických korporací.

• Birkenfeld byl v roce 2010 zatčen a uvězněn na 40 měsíců za napomáhání daňovým únikům u jednoho klienta.

• V roce 2010 mu však za odhalení celého systému v UBS Úřad pro oznamovatele náležící k americkému finančnímu úřadu přidělil odměnu ve výši 104 milionů dolarů.

Dopady

• Ať už si o něm myslíte cokoliv (a podle mého názoru je to zcela irelevantní), dopad Birkenfeldova oznámení byl obrovský.

• V roce 2013 podepsalo Švýcarsko Dohodu o vzájemné administrativní spolupráci v daňové oblasti, mezinárodní dohodu o vymáhání daní, v jejímž důsledku si 60 zemí může vyměňovat informace o daních. Tato dohoda výrazně mění dosavadní status Švýcarska coby daňového ráje.

• Švýcarská média uvedla, že Birkenfeldovo oznámení vedlo k zásadní změně švýcarského bankovnictví. Jedny noviny výslovně napsaly, že „Birkenfeld byl pro švýcarský finanční průmysl požehnáním“. Jeho odhalení pomohlo urychlit transformaci celého oboru a začít řešit jeho závislost na špinavých penězích odstraněním zákonů, které umožňovaly daňové úniky.

• Bylo zahájeno vyšetřování UBS a údajných daňových podvodníků v USA a ve Francii.

• Na banku UBS byla v USA uvalena pokuta ve výši 780 milionů dolarů – částečně díky uplatnění mechanismu spolupracujícího obžalovaného, v jehož důsledku nemusela banka přiznat vinu.

• Banka UBS také zaplatila 200 milionů dolarů americké Komisi pro cenné papíry a burzu.

• Spojené státy získaly zpět zhruba 400 milionů z nesplacených daní.

• Byly zveřejněny dříve utajované informace o 4 500 subjektech, které se v USA vyhýbaly placení daní.

Celková částka získaná na základě Birkenfeldova oznámení je zatím 5 miliard dolarů. Pokud by takové peníze získala zpět česká vláda, dokázala by z tohoto obnosu financovat celou pražskou Univerzitu Karlovu se všemi 51 000 studenty, 8 000 akademiky a dalšími zaměstnanci ve všech oborech přírodních, humanitních věd i lingvistiky po dobu 16 let.

(2) Stépanie Gibaud (UBS)

• Po Birkenfeldovi oznámila daňové úniky a praní špinavých peněz v UBS se spoluúčastí UBS Francie také Stépanie Gibaudová.

• Dočkala se obtěžování, ostrakizace, diskriminace a nakonec i vyhození z práce, když v roce 2012 (tedy po Birkenfeldově oznámení) odmítla na příkaz svého nadřízeného smazat obsah pevného disku, který obsahoval citlivé informace.

Dopady

• V dubnu 2013 uvalily francouzské úřady na místní pobočku UBS pokutu ve výši 100 milionů eur, což je vůbec nejvyšší částka, jakou francouzské zákony v dané věci umožňují. Pokuta byla udělena za laxní interní kontrolní nástroje, které umožnily bance pomáhat francouzským klientům krátit daně.

• Samotné vyšetřování dále pokračuje.

• V březnu vyslovil francouzský pracovněprávní soud přelomový rozsudek ve prospěch Gibaudové a přikázal, že jí společnost UBS musí za obtěžování vyplatit pokutu ve výši 30 000 eur.

(3) Heinrich Kieber (LGT)

• Heinrich Kieber byl IT technik v lichtenštejnské bance LGT, který odcizil dokumenty při digitalizaci archívů.

• Ukradené disky s informacemi o 1400 zákaznících banky prodal v roce 2008 německé federální zpravodajské službě za 4 miliony eur.

• Za krádež dokumentů byl odsouzen na 4 roky ve vězení, ale trest byl později snížen na podmínku.

• (Podobně jako u případu Johna Kiriakou a waterboardingu – pachatelé nebyli odsouzeni.)

Dopady

• Odhalené informace vedly ve 14 zemích k vyšetřování, z nichž to německé bylo vůbec největším daňovým šetřením v historii země.

• V Německu bylo vyšetřováno minimálně 600 osob; v Itálii jich bylo 350 a ve Francii 200. Jednou z nich byl i generální ředitel Deutsche Post Klaus Zumwinkel, který rezignoval v roce 2008. 

• V současnosti probíhají soudní spory v USA, Velké Británii, Nizozemsku a Austrálii a vyšetřování ve Francii, Španělsku, Itálii a Rakousku.

• Mnoho oznámení o nepravdivých nebo neúplných daňových přiznáních německých občanů vedlo k získání částky 626 milionů eur zpět na daních.

• Vyšetřování a předběžná řízení vedla přímo v Německu k zisku dalších 181 milionů eur.

• Na Lichtenštejnsko je vyvíjen intenzivní mezinárodní tlak, aby přestalo fungovat jako daňový ráj.

(4) Herve Falciani (HSBC)

• Do roku 2008 pracoval v IT oddělení banky HSBC, kde odhalil a zveřejnil, že systém správy dat pomáhal daňovým únikům.

• Informace o 130 000 osobách podezřelých z krácení daní prostřednictvím švýcarských bankovních účtů předal bývalé francouzské ministryni financí Christine Lagardové.

• Na seznamu bylo také 2 000 osob podezřelých z daňových podvodů a praní špinavých peněz v Řecku, jejichž jména byla předána řeckým úřadům.

• Hervé Falciani byl v roce 2014 obviněn z toho, že porušil švýcarské zákony o bankovním tajemství a průmyslové špionáži.

Dopady

• Ve Francii bylo zahájeno vyšetřování, během nějž byla banka HSBC obviněna z praní špinavých peněz. Spolupráce pokračuje i v dalších zemích včetně Velké Británie a Německa.

• V červnu 2015 HSBC vyplatila švýcarským úřadům rekordní pokutu ve výši 43 milionů dolarů. 

A v neposlední řadě:

(5) Anonymní oznamovatel v případu LIBOR

• Neznámý člověk poskytl dokumenty odhalující to, že mezinárodní bankovní korporace účelně manipulovaly s úrokovou sazbou LIBOR, jíž si velké banky navzájem účtují za krátkodobé půjčky. Finanční ztráta pro ekonomiku celého světa se odhaduje na 17,1 miliardy dolarů.

• Oznamovatel získal ve stíhání imunitu výměnou za to, že prozradil ostatní pachatele.

Dopady

• Bylo zahájeno vyšetřování Bank of America, Barclays, Mitsubishi-UFJ, Citi, Credit Suisse, Deutsche Bank, HSBC, JP Morgan, Lloyds, Royal Bank of Scotland a UBS.

• Prošetřuje se několik soukromoprávních žalob vedených proti jednotlivcům.

• Bylo dosaženo vyrovnání s Barclays, Royal Bank of Scotland, UBS.

• Na Royal Bank of Scotland, Deutsche Bank, Société Générale, Citigroup a JP Morgan byly uvaleny pokuty.

• Celková výše pokut a vyrovnání v USA, Velké Británii a Nizozemsku je zatím 7,2 miliardy dolarů.

Zde v České republice všichni samozřejmě znají příběh Libora Michálka. Ten odhalil dva skandály na celostátní úrovni, v důsledku čehož se stal jedním z nejvlivnějších oznamovatelů v dějinách země. V roce 1996 odhalil případ tunelování a v roce 2010 upozornil na podvod na ministerstvu životního prostředí, kde se plánovalo předražení zakázky na čističku vody o 120 milionů eur, které měly být využity na financování politické strany. Ministr životního prostředí, jehož poradce si Michálek při popisování celého podvodu nahrál, další den rezignoval. Michálek získal řadu protikorupčních ocenění a dnes je senátorem za Pirátskou stranu. Před dvěma lety předložil návrh zákona o ochraně oznamovatelů.

Pokud všichni, kteří se tématu oznamování věnují, nepoleví ve své práci, dostaneme se tam, kam se dostat chceme – k novému zákonu o ochraně oznamovatelů, na který budete moci být hrdí a který bude obsahovat všechno to, co obsahovat má:

1. dávat zaměstnancům plný přístup k bezpečným a spolehlivým kanálům pro zveřejnění informací, prostřednictvím nichž mohou nahlásit případy korupce, zločinu a nekalého jednání;

2. poskytnout komplexní a neprůstřelnou ochranu před všemi typy odvetných opatření včetně fyzických hrozeb;

3. uvalovat pokuty na ty, kteří vedou odvetná opatření proti oznamovatelům, a zvýšené pokuty, pokud se případ opakuje; 

4. poskytovat záruku, že všechny zveřejněné informace budou prošetřeny a že výsledky šetření budou zveřejněny;

5. zajistit, že viníci budou čelit spravedlnosti a ne že jim jejich političtí a obchodní přátelé pomohou z případu vyjít bez úhony;

6. zaručit, že budou provedena všechna nápravná opatření a reformy, které zajistí, že se stejný typ problému nebude opakovat.

Toto je cíl nás všech. A dnes, více než kdy jindy, jej dlužíme všem těm, kteří jsou ochotni vystoupit z řady. Nikdy nepochybujte o tom, že malá skupina přemýšlivých a aktivních občanů může změnit celý svět. Víte proč? Protože nikdo jiný to doposud nedokázal.

---

Příspěvek byl přednesen na konferenci Výzva pro Českou republiku: Whistleblowig jako ochrana finančních zájmů občanů EU.