JUDr. Jan Metelka LL.M.

Dne 8. února 2024 byla zveřejněna nová metodika Úřadu pro ochranu osobních údajů (dále jen „ÚOOÚ“) k návrhu na provozování kamerových systémů z hlediska zpracování a ochrany osobních údajů (dále jen „Metodika“).

Česká národní banka nedávno informovala o zahájení kroků směřujících k odejmutí bankovní licence pro Sberbank CZ. Stalo se tak kvůli zhoršení likvidity banky v souvislosti s významným odlivem vkladů poté, co došlo k eskalaci rusko-ukrajinského konfliktu.

Letos to budou tři roky od účinnosti nařízení GDPR a otázka možných sankcí je stále velice aktuální. Roste počet pokut i nahlášených případů v členských státech Evropské unie včetně České republiky.

Řada společností přešla kvůli současné situaci do režimu home office a jejich zaměstnanci byli najednou schopni vykonávat svou profesi naplno i mimo kancelář. Této změně musely společnosti přizpůsobit i své IT systémy. To ale s sebou přináší řadu aspektů, včetně dostatečného zabezpečení dat, se kterými je nově nakládáno z osobního domácího připojení. Dodržování kybernetické bezpečnosti proto nyní představuje zásadní otázku.

Výše pokut, které mají být udělovány dle GDPR, zpočátku vyvolávala (a stále vyvolává) mnohé zmatky a otázky, neboť výklady příslušných jednotlivých národních regulátorů nebyly příliš unifikované a současná situace stále není zcela vyjasněná. Díky tomu, že již nicméně od 25. května 2018 nějaký čas uplynul, tak je možné pozorovat určité trendy a vyvozovat první závěry.

Dnešní článek ukazuje, že existují limity využití automatizovaných nástrojů k monitorování a hodnocení absencí zaměstnanců na pracovišti. Za překročení těchto limitů hrozí zaměstnavateli, coby správci osobních údajů, přísné sankce za porušení pravidel ochrany osobních údajů.

Jedním z nejvíce opomíjených, ale zároveň pro mnohé obchodní vztahy klíčových předpisů, je český zákon o významné tržní síle č. 395/2009 Sb. K jakým změnám v tomto předpisu dochází v souvislosti s přijetím směrnice směrnice Parlamentu a Rady č. 2019/633 o nekalých obchodních praktikách mezi podniky v zemědělském a potravinovém řetězci?

Předpisy Evropské unie v oblasti ochrany spotřebitele zakotvují mnohé povinnosti a ne všechny jsou již promítnuty do českého práva. Jednou z těch, která je v současné době nejvíce aktuální, je tzv. „tlačítková novela“ občanského zákoníku, která nově přichází s povinností měnící způsob nakupování na webových obchodech a dokonce i samotný vzhled jejich nákupního rozhraní.

Počátkem května 2019 Ústavní soud vydal velmi zajímavý nález týkající konkurenční doložky v pracovní smlouvě[1]. Vedlejší účastnice řízení u Ústavního soudu, Ing. K. F. pracovala u svého zaměstnavatele na základě pracovní smlouvy z 1. února 2010, která obsahovala konkurenční doložku zakazující zaměstnankyni po dobu jednoho roku od ukončení pracovního poměru působit u jiného zaměstnavatele, který by měl činnost shodnou s předmětem činnosti původního zaměstnavatele, nebo měl vůči němu soutěžní povahu.

S právním vývojem v posledních letech se pojí i zvýšená snaha o důraz na ochranu soukromí, možnost pozměnit "své" osobní údaje či právo být zapomenut. Související diskuse se samozřejmě vedou i ohledně zápisů ve veřejných rejstřících.

S blížícími se parlamentními volbami by se slušelo připomenout si loňské flagrantní porušení soukromí, kterého se dopustil jeden pražský lékař tím, že dne 3. října 2016 využil osobní údaje v rozsahu jméno, příjmení a adresa bydliště svých přibližně 11.000 pacientů a rozeslal jim dopis, ve kterém je informovat zejména o rekonstrukci polikliniky Malešice, ale neopomněl zmínit ani svou kandidaturu do Senátu Parlamentu České republiky a v souvislosti s tím je žádal o podporu v souvisejících volbách.

Jsou tomu více než dva roky, kdy jsem na tomto portálu publikoval článek "Ochrana práv zlodějů?[1]", který rozebíral rozhodnutí[2] Městského soudu v Praze a závěrem si pochvaloval, že právo by tu mělo být pro lidi, a ne proti nim. Že když se někdo chová protiprávně, tak dobrovolně oslabuje svá vlastní nezadatelná a nezcizitelná práva, mezi která patří i absolutní nedotknutelnost v otázce ochrany soukromí.

Kauza přetáčených tachometrů se po třech letech dostala až k Nejvyššímu správnímu soudu, který v lednu 2017 konečně rozhodl ve sp. zn. 9 As 93/2016[1], zda byla pokuta udělená Českou obchodní inspekcí (ČOI) největšímu českému autobazaru v souladu s právními předpisy.

V loňském roce se pod sněmovním tiskem č. 915[1] skrýval vládní návrh zákona o znárodnění majetku Zdeňka Bakaly a tím bylo mj. dokázáno, že se v Poslanecké sněmovně čas od času objevují i poněkud kurióznější návrhy předpisů. Proto si na něj dovolím navázat několika slovy o dalším zajímavém sněmovním tisku č. 1016[2] z pera skupiny 26 poslanců z Komunistické strany Čech a Moravy, o kterém, předpokládám, většina čtenářů již slyšela a který si klade za cíl vrátit zpět do právního řádu České republiky trestný čin příživnictví, a to v podobě podobné tomu, která platila před rokem 1989.

V polovině minulého roku předložila skupina poslanců návrh zákona, který by v případě jeho přijetí přiblížil Českou republiku například k Nizozemí či Belgii, neboť by za určitých podmínek povolil asistované ukončení života.

V současné době je v Poslanecké sněmovně ČR[1] projednáván tisk č. 927[2], který v sobě obsahuje dostatečnou porci změn, aby od své předpokládané účinnosti v lednu 2018[3], [4] přinesl revoluci do zkostnatělého systému povolování staveb i jejich samotné realizace. Vzhledem k počtu pozměňovacích návrhů a obrovském významu této novely je schvalovací proces pomalejší a momentálně probíhá zapracovávání těchto návrhů do finálního znění revidovaného hospodářským výborem Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.

Dnes jsou tomu téměř přesně tři roky, kdy oficiálně vznikl ambiciózní projekt nevládních neziskových organizací nazvaný Rekonstrukce státu. Vytyčil si devět hlavních oblastí, na které se zaměřil. Rád bych tímto textem rozebral jednu z nich, která se zdá, že by mohla uspět. Nebo ne?

Úděl učitelů je vskutku nelehký. I navzdory tomu, že se v české historii skví velká jména jako Jan Amos Komenský, učitel národů, se povolání učitele netěší přílišné oblibě. A to i přes to, že se v různých žebříčcích prestiže umisťuje tradičně vysoko[1], například spolu s lékaři.

O české titulománii bylo již napsáno mnoho. Spekulace o tom, že to je pozůstatek Rakousko-Uherska, kde existovalo na všechno razítko a funkce byla tak důležitá, že se musela uvádět i na hřbitovních náhrobcích i povzdechy nad tím, že se devalvuje vysokoškolské vzdělání a dříve výjimečný magistr je nyní prakticky nejnižší společensky přijatelný titul.

V polovině května 2015 proletěla médii zpráva o rozsudku v ostře sledované kauze týkající se zveřejnění podobizny zloděje elektrokola a následného, poměrně paradoxního, postihu okradeného majitele prodejny[1].

Původní snaha o studium co nejvíce „odlišného“ předmětu na univerzitě v Dánsku se zvrhla v hluboký zájem o tuhle přehlíženou popelku v právních odvětvích, snad díky osobě Stevena Freelanda[1], který disponuje tou vzácnou schopností člověka výjimečně nadchnout. Vesmírné právo, jakožto jedna z odnoží mezinárodního práva veřejného, je jedna z velice mála oblastí práva, u které lze s pravděpodobností hraničící s jistotou říci, že její význam v budoucnosti jen poroste.

Doba se mění a pracovní návyky s ní. Kombinace emailu a chytrého telefonu zajišťuje, že musíme řešit otázky, které by nás před dvaceti lety nejspíše nenapadly. Jednou z nich je, kde začíná a končí pracovní doba pro zaměstnance, který na cestě z práce popřípadě i doma nebo na dovolené kontroluje a odpovídá na pracovní emaily.

O GPS sledování vozidel už bylo napsáno mnoho. Všichni vědí, že malý sledovací čip instalovaný do služebního vozidla může pomoci k velkým úsporám, neboť je při vyhodnocení trasy auta poměrně snadno zjistitelné, že vozidlo neslouží pouze k pracovním účelům, ale také k privátním, pochopitelně nežádoucím, zajížďkám.