Celý příběh začal už v roce 2011, kdy došlo v provozovně společnosti EKOLO.cz ke krádeži elektrického kola. Během krádeže byl však zloděj zachycen na kameru a snímek z této kamery umístil provozovatel obchodu na svůj profil na sociální síti Facebook s výzvou občanům, aby pomohli pachatele dopadnout. Fotka byla masivně sdílena více než 1500 lidmi a celá událost vyvrcholila telefonátem, který posléze skutečně vedl, o dva dny později, k nalezení kola v bazaru a následnému dopadení zloděje. Zdá se to jako pohádka s dobrým koncem?
Byla, do doby, než zakročil Úřad pro ochranu osobních údajů[2] (dále také jako ÚOOÚ) a prohlásil, že majitel obchodu porušil své povinnosti a nebyl oprávněn fotku zveřejnit. Tuto možnost měla případně pouze Policie České republiky, popř. další orgány činné v trestním řízení, a pokud by chtěl provozovatel obchodu fotografii zveřejnit sám, tak by musel získat souhlas osoby zde zachycené. Jeví se to poměrně ironicky, kdy jsou práva pachatele chráněna více než práva poškozeného. Tvrzené porušení povinností ze strany provozovatele obchodu ÚOOÚ „ohodnotil“ pokutou ve výši 5.000,- Kč a správním poplatkem 1.000,- Kč.
Naštěstí se věc dostala do rukou Městskému soudu v Praze,[3] konkrétně k senátu JUDr. Veberové, který zaujal logičtější postoj. Na jednu stranu zde bylo právo majitele na ochranu svého vlastního majetku, na straně druhé ochrana soukromí pachatele trestného činu. Věc se zdá na první pohled laickým pohledem jasná, ale zákon o ochraně osobních údajů č. 101/2000 Sb., je poměrně striktní v otázce zpracovávání a zejména šíření těchto údajů a nikde zde není konkrétně zmíněna varianta „svémoci“ v boji proti zločinu, která člověku umožní porušit standardní ustanovení tohoto zákona. Řečeno jinými slovy, zloděj má stále právo na určitou úroveň svého soukromí a neztrácí jí tím, že spáchal trestný čin. Musí ovšem počítat s tím, že tato úroveň bude nižší než u bezúhonného občana.
Jako podpůrný argument uvedl Městský soud i skutečnost, že v televizi se často během zpravodajských pořadů objevují záběry z průmyslových kamer, zachycující osoby při páchání trestné činnosti. Ne vždy se ovšem jedná o záběry poskytnuté policií, někdy je televizi poskytne přímo majitel/provozovatel daného obchodu. Je všeobecně známo, že tato praxe není ÚOOÚ postihována, analogicky by tedy neměl být trestán ani majitel obchodu s elektrokoly, který vlastně provedl totéž, jen nikoli skrze televizní médium ale skrze sociální síť s podobným dosahem v populaci.
V řízení nesporná byla fakta, že se jednalo o osobní údaje, koneckonců pachatel byl na základě publikované fotografie nakonec zatčen a taktéž že docházelo ze strany provozovatele obchodu ke zpracování osobních údajů zde umístěným kamerovým systémem, ve smyslu § 4 písmeno e) zákona o ochraně osobních údajů a žalobce je tedy správcem osobních údajů dle § 4 písm. j) tohoto zákona a je proto povinen dodržovat povinnosti zde stanovené. ÚOOÚ nespatřoval problém v monitoringu interiéru prodejny, ani v opatření si fotografie (screenshotu) z videozáznamu zachycujícího krádež, ale až v samotném veřejném rozšíření fotografie skrze profil na sociální síti.
Soud správně konstatoval, že je nutné celou otázku posoudit z hlediska proporcionality a řešit situaci vždy ad hoc, aby nemohlo dojít k žádné nespravedlnosti. V tomto případě, jak již z textu výše plyne, se senát JUDr. Veberové přiklonil k tomu, že pokud někdo vejde do prodejny, kde je zřetelně uvedeno, že prostor je monitorován kamerovým systémem, s úmyslem zde odcizit cennou movitou věc, tak má poškozený možnost se snažit o využití více možností k navrácení této ukradené věci, i kdyby to mělo znamenat újmu na právech zloděje. Případů je mnoho, už v minulosti například TV Nova několikrát informovala o ukradené hasičské hadici v Desné v Orlických horách, kde se místní družstvo hasičů snažilo o vypátrání zloděje stejným způsobem – skrze zveřejnění fotografie.
Pevně věřím, že toto rozhodnutí nebude vzácnou kapkou v moři nespravedlivosti, ale ukázkou, že právo by zde mělo být pro lidi, ne proti nim. Mělo by být jasně patrné, že pokud se někdo chová protiprávně, tak dobrovolně oslabuje svá vlastní nezadatelná a nezcizitelná práva, mezi které patří i absolutní nedotknutelnost v otázce ochrany soukromí.
[1] http://ekolo.cz/ekolo-cz-vs-uoou
[3] Sp. zn. 11A 77/2012, k dispozici např. zde: http://ekolo.cz/uploads/assets/files/11A_77_2012_19.pdf
Diskuze k článku ()