Publicita funkcionářů spolku
S právním vývojem v posledních letech se pojí i zvýšená snaha o důraz na ochranu soukromí, možnost pozměnit "své" osobní údaje či právo být zapomenut. Související diskuse se samozřejmě vedou i ohledně zápisů ve veřejných rejstřících.
Plné údaje zde uvedené samozřejmě plně korespondují s prosazovanými principy formální a materiální publicity a převládající shoda je, že zahájením podnikání a zápisem do obchodního rejstříku ztrácí společník či funkcionář obchodní korporace (jednatel, člen dozorčí rady apod.) část svého soukromí, neboť obecný zájem na tom, aby bylo veřejně známo s kým se obchoduje, je silnější než ochrana tohoto soukromí.
Ne každý však ví, že u zapsaných spolků je tato ochrana soukromí mnohem silnější a je možné využít ustanovení zákona č. 304/2013 Sb., rejstříkového zákona, v posledním znění, které ve svém § 25 (2) stanoví, že je možné znepřístupnit veřejnosti údaje zapsané do veřejného rejstříku ohledně jeho členů orgánů a sídla[1]. V praxi se o takové znepřístupnění žádá při zápisu a už zběžnou namátkovou prohlídkou spolkového rejstříku je zjevné, že o tuto formu utajení nemají členové orgánů spolků buď vůbec zájem a nevadí jim tedy, že jsou ve spolkovém rejstříku zveřejněny jejich osobní údaje, nebo (což je dle autora mnohem pravděpodobnější varianta) o této možnosti vůbec nevědí.
V praxi se takové skrytí projeví tak, že při vyhledání daného spolku ve spolkovém rejstříku jsou zobrazeni svou pozicí všichni členové orgánů, např. člen představenstva, prezident spolku, viceprezident spolku apod., nicméně v kolonce kde lze běžně nalézt jejich jméno, datum narození a bydliště je uvedeno pouze:
Údaj skryt: znepřístupnění údajů dle § 25 odst. 2 zák. 304/2013 Sb.
Je samozřejmě nutné dodat, že ve výše zmíněném ustanovení rejstříkového zákona je výslovně stanoveno, že se tato možnost znepřístupnit zapsané údaje veřejnosti nemůže použít u obchodních korporací a družstev, tedy jejich společníci/funkcionáři budou stále zcela v souladu se zásadami formální a materiální publicity veřejně k dohledání (nejen) v obchodním rejstříku. Je samozřejmě pozitivní sledovat povedené aspekty právní úpravy, která je dostatečně volná ve chvílích, kdy není nutné vynucovat všechny povinnosti a tím dává najevo, že se nesnaží pouze prosazovat jednu jedinou hodnotu, ale ve vhodné situaci jí vyvažuje hodnotou druhou, zde ochranou soukromí zapsaných spolkových funkcionářů.
[1] Další podmínkou je pak veřejný zájem, který dle zkušeností autora není u skrytí údajů o funkcionářích spolků standardně nijak extenzivně prověřován.
Další články
Právo a geografie
Ten, kdo mě zná, tak ví, že mé příspěvky se obvykle pohybují na pomezí práva, politiky, dějin, a tentokrát také zeměpisu.
Nová pravidla pro ochranu obchodního tajemství od roku 2027
V srpnu roku 2026 Vláda ČR projednala a schválila návrh nových pravidel pro ochranu obchodního tajemství, která by měla začít platit od začátku roku 2027. Cílem novelizace úpravy je, aby se podniky mohly účinněji bránit proti neoprávněnému nakládání s jejich know how, technologickými postupy, recepturami, výrobními metodami a dalšími cennými poznatky.
Uzavřená normativní smyčka: Riziko algoritmické kontaminace judikatury a správní praxe
Představme si, že systém umělé inteligence při právní rešerši chybně vyloží skutečný rozsudek. Úředník nebo soudce převezme přesvědčivě formulovaný závěr do odůvodnění. Rozhodnutí se následně objeví v právní databázi a další systém toto rozhodnutí za několik měsíců nalezne jako autoritativní zdroj. Původní chyba se nevrací jako odpověď stroje, ale jako součást skutečného rozhodnutí veřejné moci.
Koncentrace řízení a možnosti jejího prolomení
Koncentrace řízení představuje stěžejní institut sporného civilního procesu, jehož význam má spočívat především v zajištění rychlosti a hospodárnosti soudního řízení, v praxi často vyvolává otázky týkající se jejího rozsahu, podmínek nastoupení a možností jejího prolomení.
Privatizace Mostecké uhelné optikou práva: hranice aplikace obchodního zákoníku
Privatizace Mostecké uhelné společnosti patří k nejdiskutovanějším transformačním procesům 90. let. Ve veřejném i odborném prostoru se opakovaně objevují snahy hodnotit jednotlivé kroky tohoto procesu prizmatem obecného obchodního práva, případně dokonce optikou pozdější právní úpravy. Takový přístup však naráží na zásadní limit: přehlíží právní režim, v němž privatizace probíhala, a tím i povahu samotného procesu.



