Články

V červenci letošního roku vstoupila v platnost vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 137/2018 Sb. novelizující vyhlášku č. 98/2012 Sb., o zdravotnické dokumentaci, kterou se podstatně změnila právní úprava vedení zdravotnické dokumentace.

V tomto článku se pokusíme nalézt řešení, které by minimalizovalo dopady dluhů jednoho z manželů, se kterými do manželství vstupuje. Cílem bude co největší ochrana druhého z manželů, a také případných dětí. Domníváme se, že se nejedná o situaci neobvyklou, druhý z manželů o dluzích často nemusí vědět, i když podle občanského zákoníku si manželé svou majetkovou situaci, včetně pasiv, mají sdělit. Mohou však nastat i případy, kdy druhý z manželů o dluzích sice ví, přesto však chce manželství uzavřít s nadějí, že se situace vyřeší.

„V procesu přípravy by měl být co nejširší okruh zaměstnanců organizace,” říká v rozhovoru pro Právní prostor Mgr. Andrea Kovářová. Ta se svým příspěvkem týkajícím se vnitřních předpisů a procesu jejich tvorby vystoupí na konferenci Právo ve veřejné správě.

Panuje shoda na tom, že rejstřík zástav – ač je registrem věcí a (zástavních) práv k nim (a tedy „seznamem“, jak tento výraz používá občanský zákoník) – nemá povahu veřejného seznamu. Tento závěr plyne nepochybně již z legislativní techniky použité v kodexu. Konkrétně jde o to, že v případech, kdy zákon spojuje určité následky se zápisem nějaké skutečnosti do veřejného seznamu či s jejím výmazem z veřejného seznamu, a hodlá tak stanovit i pro rejstřík zástav, činí tak výslovně.

Vrchní soud v Praze se v usnesení sp. zn. 14 Cmo 409/2017, ze dne 11. 7. 2018 zabýval otázkou, zdali ústav coby jeden z typů právnických osob může mít vzhledem k dikci ust. § 408 o. z., které hovoří o řediteli, toliko jednočlenný statutární orgán či zda je možné, aby měl i kolegiální statutární orgán, popř. více jednočlenných statutárních orgánů.

V  současné době je v  připomínkovém řízení poměrně rozsáhlá novela zákoníku práce. Jejím obsahem jsou jak návrhy nových, tak i změny stávajících zásadnějších institutů, např. dovolené, sdílení pracovního místa či doručování, dále úpravy čistě technického významu, mající za cíl především sjednotit terminologii a odstranit ustanovení, která již neodpovídají současné realitě. V  následujícím textu představujeme nejdůležitější a nejzajímavější navrhované novinky.

JUDr. Lukáš Hadamčík, Ph.D., odborný asistent katedry občanského práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity a asistent soudce Nejvyššího soudu, vystoupí na listopadové konferenci Právo ve veřejné správě s příspěvkem věnujícím se nemajetkové újmě způsobené nepřiměřenou délkou řízení.

Ochrana osobních údajů a soukromí fyzických osob, zejména dětí, je v dnešním světě plném nových technologií velmi důležitá. Obrovská vlna hysterie kolem Obecného nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR), která se Českem prohnala a která je dle našeho názoru nedůvodná, však způsobila, že se velká část společností, které se dosud této problematice spíše vyhýbaly, či v lepším případě ji měly někde vzadu v povědomí, začala pod hrozbou vysokých pokut ochranou osobních údajů cíleně zabývat.

V návaznosti na dvacetileté výročí přijetí Úmluvy o biomedicíně se článek zabývá právem na informační sebeurčení v oblasti péče o zdraví. Článek vymezuje obsah práva na informační sebeurčení ve vztahu k právu na ochranu soukromí. Na základě judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Ústavního soudu České republiky je veden diskurs, v jakých případech lze právo na informační sebeurčení omezit a jakým způsobem je třeba přistupovat k poskytování informací veřejnosti.

Ochrana osobních údajů a soukromí fyzických osob, zejména dětí, je v dnešním světě plném nových technologií velmi důležitá. Obrovská vlna hysterie kolem Obecného nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR), která se Českem prohnala a která je dle našeho názoru nedůvodná, však způsobila, že se velká část společností, které se dosud této problematice spíše vyhýbaly, či v lepším případě ji měly někde vzadu v povědomí, začala pod hrozbou vysokých pokut ochranou osobních údajů cíleně zabývat.

Německý zákonodárce má přijmout do konce roku 2018 novou právní úpravu týkající se intersexuálních osob. Zákon by měl zavést třetí, pozitivní kategorii pohlaví vedle pohlaví mužského a ženského anebo zrušit evidenci pohlaví osob prováděnou státem. Plyne to ze zlomového rozhodnutí Německého ústavního soudu ze dne 10. října 2017 v případě Vanja, ve kterém soud rozhodl, že intersexuální osoba, která není mužského ani ženského pohlaví, má právo, aby její pohlaví bylo zapsáno jako takové. Předložený článek sleduje komplexní vývoj, který vedl k předmětnému rozhodnutí a rozebírá možnosti jeho implementace.

Cílem zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“), a obecně samotných restitucí, je vyřešení vztahů k nemovitostem s původními vlastníky, jimž byly státem v letech 1948 až 1989 bez náhrady odňaty. Dle důvodové zprávy k předmětnému zákonu měly být tyto pozemky včetně budov urychleně převedeny do vlastnictví původních vlastníků, případně jim měla být poskytnuta náhrada přidělením jiné půdy ve vlastnictví státu, nebylo-li vydání původních pozemků ze zákonných důvodů možné.

Vyživovací povinnost rodičů vůči dětem se řídí řadou zásad, kterými jsou soudy při rozhodování o těchto otázkách vázány. Svou roli hrají i dobré mravy, kdy aplikace této zásady může mít vliv jak na přiznání či nepřiznání nároku na výživné, tak na rozhodování o výši výživného.

Ochrana osobních údajů a soukromí fyzických osob, zejména dětí, je v dnešním světě plném nových technologií velmi důležitá. Obrovská vlna hysterie kolem Obecného nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR), která se Českem prohnala a která je dle našeho názoru nedůvodná, však způsobila, že se velká část společností, které se dosud této problematice spíše vyhýbaly, či v lepším případě ji měly někde vzadu v povědomí, začala pod hrozbou vysokých pokut ochranou osobních údajů cíleně zabývat.

Vzhledem k debatám, které probíhaly ohledně rostoucích nákladů a času spojených s mezinárodním rozhodčím řízením, se v posledních letech začala obracet větší pozornost k mediaci, jakožto nástroji řešení mezinárodních sporů.

Další ročník odborné konference Právo ve veřejné správě se nezadržitelně blíží. Letos nově proběhne s různými přednášejícími hned ve dvou různých termínech a na dvou různých místech, v Brně a v Praze. Oba termíny budou tradičně plné zajímavých hostů. Svůj konferenční příspěvek, který bude představen 13. listopadu v Brně, nám v rozhovoru přiblížil JUDr. Petr Kolman, Ph.D - právník, vyučující správního práva na PF MU v Brně, člen rozkladové komise ÚOHS a rozkladové komise ČNB. 

Zatímco občanskoprávní aspekty robotiky jsou již delší dobu předmětem ne vždy realistické diskuse na mezinárodních fórech, problematika trestněprávní odpovědnosti za jednání robotů zůstává poněkud opomíjena. Úměrně s tím, jak poroste autonomie robotů, bude stále obtížnější zjistit, kdo je odpovědný za určité protiprávní jednání, resp. za škodu způsobenou robotem, případně, zda se může z trestní odpovědnosti vyvinit.

V rámci rozhodování o vylučovací žalobě je rovněž nutno rozhodnout o nákladech řízení. Vzhledem ke skutečnosti, že řízení o vylučovací žalobě je řízením sporným, i zde lze tedy v zásadě o náhradě nákladů řízení rozhodovat dle úspěchu účastníků ve věci. K otázce náhrady nákladů řízení o excindační žalobě se nezřídka vyjadřoval i Ústavní soud ve své rozhodovací praxi.

Dne 21. července 2018 nabylo účinnosti nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) 2017/1131 ze dne 14. června 2017 o fondech peněžního trhu (dále jen „Nařízení“), které nahradilo obecné pokyny Evropské agentury pro trhy cenných papírů ke společné definici evropského fondu peněžního trhu.

Jasnější a jednodušší pravidla pro získávání a nakládání se soubory cookies slibuje Nařízení Parlamentu a Rady o respektování soukromého života a ochraně osobních údajů v elektronických komunikacích (nařízení o soukromí a elektronických komunikacích; „Nařízení“). Nařízení má nahradit směrnici 2002/58/ES [1] přezdívanou „cookie zákon“ a má mimo jiné obsahovat nová pravidla pro udělování souhlasu a upozorňování v souvislosti s využíváním cookies a jiných identifikátorů uchovávaných v zařízeních koncových uživatelů.

"Jedna věc je mít dobré předpisy, druhá pak mít dobré soudce, kteří je aplikují a vykládají," říká k limitům českého procesního práva civilního advokát Mgr. Jan Krampera, který vede litigační oddělení advokátní kanceláře Dvořák Hager & Partners.

Podle § 184 odst. 1 z. o. k. platí, že: „Termín konání valné hromady a její pořad se společníkům oznámí písemně nejméně 15 dnů přede dnem jejího konání, neurčí-li společenská smlouva jinak; součástí pozvánky je i návrh usnesení valné hromady.“ Pozvánku je třeba zaslat na adresu společníka uvedenou v seznamu společníků, ledaže společenská smlouva určí jinak (§ 184 odst. 2 z. o. k.).

Zatímco občanskoprávní aspekty robotiky jsou již delší dobu předmětem ne vždy realistické diskuse na mezinárodních fórech, problematika trestněprávní odpovědnosti za jednání robotů zůstává poněkud opomíjena. Úměrně s tím, jak poroste autonomie robotů, bude stále obtížnější zjistit, kdo je odpovědný za určité protiprávní jednání, resp. za škodu způsobenou robotem, případně, zda se může z trestní odpovědnosti vyvinit.

Praktické zkušenosti z exekucí prováděných soudními exekutory ukazují, že ochrana a obrana povinného a třetích osob je stále velmi aktuálním tématem. Pod pojmem třetí osoba se v nauce procesního práva obecně rozumí osoba odlišná od oprávněného a povinného, jejíž věc nebo jiná majetková hodnota byla postižena exekucí, přestože jde o práva nepřipouštějící exekuci.[1]

Jubilejní desátý ročník konference České právo a informační technologie, pořádané již tradičně Ústavem práva a technologií Právnické fakulty Masarykovy univerzity, proběhl v Brně 20. – 21. 9. 2018. Jako obvykle byl program plný zajímavých příspěvků na ne vždy tradiční a ne vždy právní témata.