Články

Dne 9. Prosince 2016 Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas s vládním návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „trestní zákoník“), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), (dále jen „trestní řád“), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, podle sněmovního tisku 753, ve znění schváleném Poslaneckou sněmovnou, jak vyplývá z usnesení Poslanecké sněmovny z 53. schůze ze dne 9. prosince 2016.

Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) se rozsudkem ze 7. 7. 2016 (C-494/15) postavil za majitele práv duševního vlastnictví, když konstatoval, že tito mohou postupovat nejen proti samotným porušovatelům, ale i proti prostředníkům, tedy těm, kdo porušovatelům poskytují prodejní místa, např. i proti provozovatelům reálných tržišť (nikoli pouze on-line tržišť).

Trestní řád č. 141/1961 Sb. v §§ 89 - 118 zakotvuje, co může být důkazem v trestním řízení. Z § 89 odst. 2 tr. ř. vyplývá, že za důkaz může sloužit vše, co může přispět k objasnění, zejména výpověď obviněného a svědků, znalecké posudky, věci a listiny důležité pro trestní řízení a ohledání.

V této práci bych se chtěl zamyslet nad nejobecnějšími metafyzickými předpoklady existence lidských práv, o nichž stále tvrdíme, že jsou universální, nezadatelná, nezcizitelná, nepromlčitelná a nezrušitelná a která neodmyslitelně stojí na metafyzickém konceptu přirozenosti, nicméně povaha tohoto konceptu samotného je v moderním mainstreamovém filozofickém a potažmo právně-teoretickém myšlením od základu zpochybňována. Otázku existence přirozenosti, a tedy i přirozených práv, a případně jejích ontologie, respektive povahu normativity obecně, však není možné řešit bez předchozího zodpovězení ještě obecnějších noetických otázek. Na jeden z dílčích noetických aspektů, totiž problematiku reálnosti obsahů obecných pojmů je zaměřena tato práce.

Stať pojednává o možnosti nařízení exekuce u rozhodnutí, které se dají subsumovat pod Nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne 18. prosince 2008 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností. Nařízení rozděluje rozhodnutí na dvě skupiny. Do první patří rozhodnutí, která byla vydána v jakémkoliv členském státě EU a tento stát je zároveň signatářem Haagského protokolu. Druhou možností je situace, kdy rozhodnutí vydal členský stát EU, který však není signatářem Haagského protokolu.

Problematikou ochrany osobnosti, jednoho z ústavně zaručených práv, se v souvislosti s rozdíly ochrany osobnosti v českém právním řádu a v rámci common law dlouhodobě zabývá advokátka JUDr. Eva Ondřejová, LL.M., Ph.D. V nedávné době vydala o tématu knihu, která vychází z její disertační práce. V rozhovoru nám mimo jiné přiblíží, v čem se pojetí ochrany osobnosti v obou právních řádech liší, co může nastat s neoprávněným zásahem do osobnostních práv a jaké náhrady škody z hlediska obou právních řádů existují.

Druhá část příspěvku profesora Marka se věnuje smlouvě o dílo a otázkám s ní spojenými, především pak náležitostem této smlouvy, otázkám určení vlastnického práva, úplatě a ceně díla či vadám díla.

Vláda předložila Poslanecké sněmovně návrh novely autorského zákona, která provádí do našeho právního řádu směrnici Evropského parlamentu o kolektivní správě autorského práva. Zmíněná směrnice zavádí přísnější a transparentnější pravidla pro kolektivní správu autorských práv a společný standard pro kolektivní správu napříč členskými státy Evropské unie.

Valentýnský večer na půdě Právnické fakulty Univerzity Karlovy nepatřil zamilovaným, ale trenkám, přesněji Trenkám na Právech – diskusi a divadelnímu představení zabývajícími se kontroverzní performancí skupiny Ztohoven, při níž zavlály nad Pražským hradem namísto prezidentské standarty rudé trenky.

Smlouvou o kontrolní činnosti se kontrolor zavazuje zjistit nestranně stav určité věci nebo ověřit výsledek určité činnosti a vydat o tom kontrolní osvědčení a objednatel se zavazuje zaplatit mu odměnu. K ujednání, jímž se kontrolorovi ukládá povinnost, jež by mohla ovlivnit nestrannost kontroly nebo správnost kontrolního osvědčení, se nepřihlíží. Příspěvek se dále zabývá nejdůležitějšími ustanoveními nové podoby smlouvy o dílo.

Ačkoliv všeobecně přijímaný obraz právníka jej charakterizuje coby osobu věcnou a strohou, může být právník rovněž bytostí poetickou! Naznačuje to přinejmenším už druhý ročník soutěže nazvané Právnická povídka, která ovšem zahrnuje i literární útvary nebeletristické povahy.

Rozhodnutí Ústavního soudu je rozumné a správné číst tak často, jak nám to uspěchaná doba jenom dovolí. Pro mě jako ryzího právního praktika, nalézacího soudce, je myšlenkový postup, způsob argumentace a především onen vyšší, ústavní pohled na právo vítanou inspirací, osvěžením a pochopitelně i poučením. A to bez ohledu na to, zda při studiu konkrétního rozhodnutí přikyvuji, či se spíše mračím.

O nedávném snížení exekutorského tarifu a připravované ústavní stížnosti byla řeč s Mgr. Pavlou Fučíkovou, prezidentkou Exekutorské komory České republiky a soudní exekutorkou v Ostravě.

Nový zákon o státním občanství České republiky (zákon č. 186/2013 Sb.) je v platnosti již tři roky. Přichází doba, kdy je třeba vyhodnotit, jak se v praxi osvědčil. Prvním testem zákon již úspěšně prošel – jednalo se o šetření ústavního soudu z října 2016, které neshledalo protiústavním ustanovení, které říká, že pokud je důvodem zamítnutí udělení občanství ohrožení bezpečnosti státu, nemusí být žadatel o těchto důvodech, které podléhají utajení, informován.

Příspěvek se zabývá postavením hodnoty rovnosti mezi lidskými právy. Pozornost je věnována zejména zdůvodnění a ospravedlnění práva na rovné zacházení jako jednoho z ústředních lidských práv. Příspěvek se proto zabývá vztahem rovnosti, svobody a spravedlnosti. Teoretická východiska jsou promítnuta do současné praxe a aktuálního případu nezprostředkování prohlídky bytu Romským uchazečům pro jejich etnicitu. Na tomto případu je demonstrován vztah rovnosti a svobody.

Zásilkový výdej léčivých přípravků (neboli výdej na dálku) podléhá regulaci ze strany unijních i tuzemských právních předpisů. Vzhledem k tomu, že zásilkový výdej je mnohdy realizován na základě objednávky léčivého přípravku z jiného členského státu, je potřeba jej posuzovat též z pohledu pravidel regulujících přeshraniční obchod. Zásilkový výdej léčiv byl předmětem nedávného rozsudku Soudního dvora EU[1] (dále jen „SDEU“ a „Rozsudek“), jenž dospěl k závěru, že německá regulace prodeje léčivých přípravků porušuje jeden ze základních principů jednotného trhu – princip volného pohybu zboží.

Dobře organizovaný systém vymáhání neuhrazených faktur má zásadní význam v postupu proti neplacení pohledávek, které ekonomiku zatěžuje. Exekuční vymáhání pohledávek je jedním z nástrojů, které se uplatňují v závěrečné fázi právního vymáhání takových dluhů.

Soudní dvůr Evropské unie (“SDEU”) nedávno přišel s relativně průlomovým, avšak do jisté míry i trochu překvapivým rozhodnutím. Rozhodnutí se týká uveřejňování hypertextových odkazů na internetu, odkazujících na obsah chráněný autorským právem, avšak zveřejněný bez souhlasu autora – tedy neoprávněně. Přesto, že problematika uveřejňování hypertextových odkazů na webových stránkách nebo sociálních sítích se velmi často dotýká mnohých z nás, lze přepokládat, že jen velmi málo lidí by napadlo, že při této na první pohled banální činnosti bude třeba dodržovat určitá pravidla tak, aby nedocházelo k porušování autorských práv. Pojďme se podívat, jak se s touto problematikou SDEU vypořádal.

Novela občanského zákoníku navrací spoluvlastníkům nemovitostí zákonné předkupní právo.

Odvolací procedura arbitráže CAS je zajištěna články R47 et seq. zákoníku sportovně spřízněných arbitráží (edice 2017, dále jako „Zákoník“). Tato procedura může být shrnuta následovně...

Neefektivní systém exekucí závažným způsobem narušuje investiční prostředí, hospodářský růst, stabilitu a rozvoj společnosti. Mezinárodní unie soudních exekutorů (Union Internationale des Huissiers de Justice, UIHJ) pracovala na sestavení souboru norem a standardů, které by všem státům poskytly jednoduchá a efektivní pravidla, díky nimž by všechny právní systémy mohly používat společnou řeč.

Problematika svobody vyznání je v současnosti stále více a více aktuální, především díky tzv. migrační krizi, kterou Evropa v posledních měsících zažívá. Ve svém článku jsem se pokusila stručně vymezit pojem svobody vyznání, její právní zakotvení jak v právu lokálním, tedy v právním řádu České republiky, tak v právu evropském a závěrem jsem se zaměřila na některé judikáty, které jasně vymezily, kdy a za jakých podmínek je možné náboženskou svobodu jedince přiměřeně omezit.

Ředitel Odboru veřejných zakázek II Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, Mgr. Mojmír Florián, bude jedním z přednášejících letošního ročníku odborného kongresu Právní prostor 2017. V rámci jeho přednášky se můžete těšit na ochranu dodavatele z pohledu zákona o zadávání veřejných zakázek, kterou nám krátce přiblíží již nyní v následujícím rozhovoru.

Zákon o registru smluv, podle kterého se postupuje od července loňského roku, stále vzbuzuje množství otázek. Jaké smlouvy se uveřejňují a jaké ne? Na jaké případy se vztahují zákonem předpokládané výjimky? A jak řešit kolizi mezi pravidly v registru smluv a novým zákonem o zadávání veřejných zakázek? Řadu problematických míst zákona jsme rozebrali na další z Diskusních snídaní AKCCS, tentokrát nazvané „Praktické zkušenosti s registrem smluv“.

V současné době je v Poslanecké sněmovně ČR[1] projednáván tisk č. 927[2], který v sobě obsahuje dostatečnou porci změn, aby od své předpokládané účinnosti v lednu 2018[3], [4] přinesl revoluci do zkostnatělého systému povolování staveb i jejich samotné realizace. Vzhledem k počtu pozměňovacích návrhů a obrovském významu této novely je schvalovací proces pomalejší a momentálně probíhá zapracovávání těchto návrhů do finálního znění revidovaného hospodářským výborem Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.