Statistika se liší podle jednotlivých senátů a soudců zpravodajů, neboť jednotliví soudci jsou různě citliví na to, zda bylo či nebylo porušeno základní právo. I z toho důvodu přistoupil před rokem a půl Ústavní soud k rotacím, tedy ústavní soudci nezůstávají po dobu celých 10 let v jednom senátu, ale každé dva roky se jeden soudce ze senátu posune do dalšího senátu, čímž se senáty rozbíjí a zároveň se oživuje praxe. Rotací je více, každý rok rotují rovněž předsedové senátu. Ze zhruba 4 000 věcí, které skončí u ústavního soudu, končí řada věcí u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku, kde je ale úspěšnost naprosto zlomková; pohybujeme se v jednotkách za celý rok, zpravidla je během roku proti České republice vydáno jedno nebo dvě rozhodnutí. Dalo by se říci, že kvalita rozhodování obecných soudů je poměrně vysoká.
Vliv na rozhodování Ústavního soudu má i kvalita ústavních stížností
Nyní bych se rád věnoval tomu, co ovlivňuje rozhodnutí Ústavního soudu. Je to i kvalita ústavních stížností samotných. Pominu-li ty, které odmítne sám soudce zpravodaj proto, že jsou podány po lhůtě, účastník nevyčerpal všechny opravné prostředky nebo není zastoupen advokátem, naprostá většina ústavních stížností je odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost, tzn. že není potřeba se věcí meritorně zabývat, neboť je od počátku zřejmé, že nemůže mít šanci na úspěch.
Zamyslím-li se nad kvalitou ústavních stížností, občas uvažuji o tom, zda by nebylo dobré zavést specializované advokáty pro dovolání a specializované advokáty pro ústavní stížnosti. Je to totiž zcela jiná práce a je vidět, že pro mnohé advokáty je velmi obtížné napsat kvalitní dovolání i ústavní stížnost. Často vidím, že položím-li si vedle sebe žalobu, odvolání, dovolání a ústavní stížnost, jsou v podstatě všechny stejné, jen do ústavní stížnosti se ještě doplní porušení čl. 36 Listiny. Zpravidla však bez uvedení toho, v čem bylo dané základní právo porušeno. Velmi často chybí jakákoli ústavněprávní argumentace a je zřejmé, že se stěžovatel pouze rozhodl, že vyčerpá všechny prostředky zřejmě proto, aby měl klid, že pro věc učinil vše, co mohl. Vedle porušení práva na spravedlivý proces bývá často namítáno porušení práva vlastnit majetek, zásahy do soukromého života, osobní svobody. V tomto ohledu bych se rád podrobněji věnoval právu na spravedlivý proces a případům, ve kterých může být ústavní stížnost úspěšná.
Důvody pro zrušení rozhodnutí obecných soudů
Jedním z poměrně častých důvodů pro zrušení rozhodnutí soudu je tzv. překvapivé rozhodnutí. Zpravidla odvolací nebo dovolací soud rozhodne tak, že jedna ze stran takové rozhodnutí nemohla očekávat. Soud prvního stupně nějak rozhodne, odvolací soud ale dospěje k tomu, že rozhodnutí mělo znít jinak, neseznámí však druhou stranu se svým právním závěrem a nedá jí možnost argumentovat ve svůj prospěch. Často se takový postup objevuje též při rozhodování o nákladech řízení, kdy například odvolací soud využije svého oprávnění podle § 150 o.s.ř. a nepřizná nikomu náhradu nákladů řízení. Mnohdy pro to má skutečně dobré důvody, avšak nepředestře svůj názor účastníkům a neumožní jim se k tomuto postupu vyjádřit a předložit svou argumentaci.
Častým důvodem bývá rovněž nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Měli bychom vždy posuzovat rozhodnutí podle toho, zda obstojí či nikoli. Rozhodnutí zrušených pro nepřezkoumatelnost by mělo být co možná nejméně. Někdy však z rozhodnutí nelze zjistit, na základě jakých důkazů dospěl soud ke svým skutkovým závěrům, nebo zcela chybí právní závěr. Právě tehdy je rozhodnutí nepřezkoumatelné a stěžovatel může být s ústavní stížností úspěšný.
Dalším důvodem porušení práva na spravedlivý proces je odepření přístupu k soudu, a to tehdy, není-li vůbec někomu umožněno účastnit se soudního řízení, přednést svou argumentaci, případně mu není připuštěn opravný prostředek. Pamatuji nedávný případ, kdy účastník žaloval asi 15 000 Kč ze tří obchodů, poté podal odvolání proti pro něj nepříznivému rozsudku. Odvolací soud odvolání odmítl s tím, že se jedná o bagatelní věc, neboť je žalováno 3 x 5 000 Kč. Ústavní soud rozhodnutí zrušil s odůvodněním, že jestliže žalobce více nároků spojí dohromady, které pak činí více než 10 000 Kč, musí být odvolání přípustné, neboť už se nejedná o bagatelní věc.
K odnětí možnosti jednat před soudem bych ještě rád poukázal na možnou kolizi s žalobou pro zmatečnost. Před ústavní stížností je třeba vyčerpat všechny opravné prostředky, včetně žaloby pro zmatečnost. Je tedy potřeba si pohlídat, zda k důvodu, který chci uplatnit u Ústavního soudu, lze užít nějaký mimořádný opravný prostředek.
Dalším možným porušením práva na spravedlivý proces je extrémní výklad práva. Zde bych uvedl pro příklad případ, kdy se extrémního výkladu práva nedopustil soud. Jednalo se o trestní řízení, v němž byl stíhán a odsouzen pro podvod advokát. Ten vystupoval jako obhájce, jeho klient byl ve výkonu trestu odnětí svobody. Advokát svého klienta navštěvoval ve věznici a společně připravovali návrh na obnovu řízení. Odsouzený klient předal advokátovi asi 540 000 Kč k tomu, aby advokát uplatil svědky za účelem dosažení úspěchu s návrhem. Tento advokát ale svědkům peníze nepředal a ponechal si je, což se odsouzenému klientovi nelíbilo a stěžoval si. Se souhlasem odsouzeného klienta byl ve věznici umístěn prostorový odposlech, a když dotyčný advokát přišel na návštěvu, vše se nahrálo. Odposlech pak byl samozřejmě jedním z usvědčujících důkazů v neprospěch advokáta. Ten se bránil tím, že tento důkaz nemůže být použit, neboť rozhovor mezi advokátem a klientem musí být utajován. Žádný ze soudů mu však nepřisvědčil v jeho výkladu, stejně tak Ústavní soud, který v nálezu dospěl k závěru, že povinnost mlčenlivosti a ochrana komunikace mezi advokátem a klientem slouží k ochraně klienta, nikoli advokáta. Výkladem, který uplatnil dotyčný advokát, by byl obrácen smysl této ochrany, což by vedlo k poškození klienta.
K porušení práva na spravedlivý proces dochází také pro extrémní nesoulad mezi skutkovými závěry a provedenými důkazy. Tedy skutkový závěr, který soud učiní, z důkazů vůbec nevyplývá. Buďto si soud něco domyslí, nebo například uvádí dohady. Naštěstí k těmto případům nedochází příliš často. Tyto případy se také posouvají do zmíněné nepřezkoumatelnosti, neboť není zřejmé, jakým způsobem soud ke skutkovým závěrům dospěl. Může se tak stát, pokud například vychází ze svědeckých výpovědí, které ale vyzněly jinak, nebo si listinný důkaz reprodukuje jinak, než ve skutečnosti byl.
Přezkum rozhodnutí Ústavního soudu Evropským soudem pro lidská práva
Ústavní soud není vrcholem soudní soustavy, neboť není součástí obecné soudní soustavy, jeho rozhodnutí již nelze přezkoumat. To však neplatí v rámci Evropy, neboť i rozhodnutí Ústavního soudu bývají přezkoumávána Evropským soudem pro lidská práva (dále jen „ESLP“). Byť ESLP nemůže napadené rozhodnutí Ústavního zrušit, může konstatovat porušení práva. Ústavní soud pak rozhodne, zda bude řízení obnoveno, a případně rozhodne jinak. Judikatura ESLP je pro nás samozřejmě závazná.
Rád bych uvedl příklad z nedávné doby, který se dotýká předběžných opatření a toho, jak rozhodovat o opravných prostředcích proti nim. Možná jste zaznamenali rozhodnutí ESLP ve věci Hanzelkových, kdy matka porodila dítě v porodnici, ale poté bez domluvy s lékaři vzala dítě a z porodnice odešla. Lékař se poté, co zjistil, že matka odešla, obrátil na OSPOD, který podal návrh na předběžné opatření, kterým mělo být matce nařízeno vrátit se s dítětem do nemocnice. Soud toto předběžné opatření skutečně vydal a matka se s lékařským doprovodem vrátila do nemocnice. Asi po dvou dnech byla propuštěna s tím, že se podle jejího tvrzení již v nemocnici neodehrávala žádná lékařská vyšetření ani jiné úkony, neboť pro ně nebyl důvod.
Proti předběžnému opatření podala matka odvolání, odvolací soud odvolací řízení zastavil s tím, že opadl důvod, předběžné opatření bylo naplněno. Matka se tím pádem ani nemohla domáhat náhrady škody, protože předběžné opatření nebylo zrušeno. ESLP vytkl České republice zásah do práva na soukromý a rodinný život a skutečnost, že matka neměla žádný opravný prostředek, tj. možnost nápravy, neboť o jejím odvolání nebylo věcně rozhodováno. Nebylo tedy možno říci, zda bylo předběžné opatření nařízeno právem či nikoli.
Rozhodování o takových předběžných opatřeních je nesmírně obtížné, protože se v podstatě volí mezi dvěma zly. Nevydalo-li by se předběžné opatření a dítěti se posléze něco stalo, jistě by to negativně dopadlo i na samotného soudce. Na druhé straně nutit někoho jít do nemocnice také není podle ESLP dobře.
Na rozhodnutí ESLP navázal Ústavní soud svým nálezem, který se týkal obdobné situace. Budoucí matka se obrátila na soud s návrhem na předběžné opatření, kterým mělo být konkrétní porodní asistentce uloženo asistovat u domácího porodu. Soud návrh zamítl. Matka se odvolala, porod proběhl bez porodní asistentky. Odvolání bylo odmítnuto, protože již opět nebylo o čem rozhodovat. Důvod pro rozhodnutí samotné odpadl, neboť dítě se v mezidobí narodilo. Následně tento postup posvětil též vrchní a Nejvyšší soud. Ústavní soud pak, s ohledem na zmíněné rozhodnutí ESLP ve věci Hanzelkových, toto rozhodnutí zrušil, neboť musí být rozhodnuto o tom, zda bylo předběžné opatření vydáno po právu či nikoli.
Pokud jde o domácí porody, Ústavní soud se jim pravděpodobně bude ještě věnovat. V prosinci 2016 rozhodl velký senát ESLP ve věci stížnosti paní Dubské a Krejsové, které se domáhaly domácího porodu a zajištění porodní asistentky od krajského úřadu. Taková možnost v České republice ale není, protože není možné mít tak dobře vybavený domov, aby byly splněny veškeré podmínky. Nakonec stěžovatelky neuspěly ani u ESLP, který uvedl, že praxe v jednotlivých evropských zemích je velmi rozdílná. Existuje sice výzva České republice, aby byla k ženám a jiným možnostem porodu vstřícnější, stížnost přesto úspěšná nebyla. Je tedy vidět, že i rozhodování ESLP se do rozhodování Ústavního soudu promítá.
Poznámka závěrem
Na závěr bych rád zmínil drobnou poznámku. Pohorší-li vás nějaké rozhodnutí, a věřím, že u rozhodnutí Ústavního soudu se to může často stát, přečtěte si celé odůvodnění. Nedá se vycházet pouze z toho, co je napsáno v médiích, jejichž informace bývají často zkreslené a hlavní důvod rozhodnutí mnohdy unikne. To platí samozřejmě o všech rozhodnutích, nikoli pouze u rozhodnutí Ústavního soudu.
Kongres Právní prostor 2017
Ve dnech 25. a 26. dubna 2017 se v Seči u Chrudimi konal již 7. ročník odborného kongresu Právní prostor. Záštitu nad letošním ročníkem převzali ministr spravedlnosti, předseda Ústavního soudu, náměstek ministra vnitra, Soudcovská unie a Svaz průmyslu a dopravy.
Více informací o kongresu naleznete na http://www.kongrespravniprostor.cz/.
Diskuze k článku ()