Vybrané problémy první novely občanského zákoníku, část I. Zdroj: Redakce

Vybrané problémy první novely občanského zákoníku, část I.

Novela čítá 33 novelizačních bodů a 8 přechodných ustanovení, byť ne všechna přitom mají povahu přechodných ustanovení, ač jsou takto označena. Platnost zákona již nastala, účinnost je variabilní, neboť některé změny již účinnosti nabyly, některé teprve nabudou. Hlavní část novelizací nabude účinnosti k 1. lednu 2018, tedy teoreticky je možné ještě učinit některé změny.

doc. JUDr. Petr Tégl Ph.D.

doc. JUDr. Petr Tégl, Ph.D.

odborný asistent katedry občanského a pracovního práva PF Univerzity Palackého v Olomouci

doc. JUDr. Petr Tégl, Ph.D.

odborný asistent katedry občanského a pracovního práva PF Univerzity Palackého v Olomouci

Základní informace o novele

Kromě toho, že došlo k novelizaci občanského zákoníku, dotkla se novela též některých dalších předpisů, a to zákona o soudních poplatcích, notářského řádu, zákoníku práce, zákona o základních registrech, zákona o katastru nemovitostí, zákona o zvláštních řízeních soudních a zákona o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob.

V dalším textu se pozastavím u tří vybraných problémů týkajících se samotného „těla“ novely; dále poukážu na nejasnosti vyskytující se v rámci úpravy přechodných ustanovení k novele.

Inženýrské sítě nahradí nadřazený pojem, tzv. liniové stavby

Jednou ze změn, kterou novela přinesla, je změna § 509 o.z. V něm byla doposud upravena právní povaha inženýrských sítí jakožto výjimky z principu stavba je součástí pozemku: „Inženýrské sítě, zejména vodovody, kanalizace nebo energetické či jiné vedení, nejsou součástí pozemku. Má se za to, že součástí inženýrských sítí jsou i stavby a technická zařízení, která s nimi provozně souvisí.“

Podle dosavadního znění se tedy inženýrské sítě nestávaly součástí pozemku, nýbrž měly povahu samostatné věci. Po novele pak toto ustanovení zní takto: „Liniové stavby, zejména vodovody, kanalizace nebo energetická či jiná vedení, a jiné předměty, které ze své povahy pravidelně zasahují více pozemků, nejsou součástí pozemku.“

Změna provedená novelizací spočívá v tom, že nejen inženýrské sítě, ale veškeré liniové stavby, mají být od 1. ledna 2018 samostatnými věcmi v právním smyslu, nebudou tedy součástí pozemku. Tento přístup je jistě rozumný a nelze mu nic vytknout, avšak zásadní problém vidím v použití spojení „(…) a jiné předměty, které ze své povahy pravidelně zasahují více pozemků (...)“, a to konkrétně ve slově „předmět“.

Pokud jde o liniové stavby, dnes například zákon o pozemních komunikacích jakožto zvláštní právní úprava řeší pozemní komunikace coby liniové stavby a obsahuje koncepci, že některé z nich nejsou součástí pozemku. Máme ale řadu dalších případů liniových staveb, které vlastní právní úpravu nemají; příkladem může být přehradní zeď u přehradní nádrže, která zasahuje více pozemků, či protipovodňová hráz, která má povahu samostatné stavby a zasahuje více pozemků.

S ohledem na dosavadní znění občanského zákoníku bychom se mohli ptát, zda vůbec taková liniová stavba je samostatnou věcí nebo součástí pozemku nebo má jiný právní režim. Nabízí se dvě krajní varianty: buďto je liniová stavba samostatnou věcí v právním slova smyslu, což je v rozporu s principem superficies solo cedit. V nám blízkých zahraničních právních řádech (Německo, Polsko) platí teorie o právní jednotě stavby a pozemku, tedy je snaha vždy stavbu přičlenit jako součást pozemku. Závěr, že by liniová stavba měla být samostatnou věcí, asi není šťastný. Podle druhé krajní varianty by liniová stavba tvořila tolik staveb, na kolika pozemcích je umístěna. A vždy daná reálná část liniové stavby, která se dotýká konkrétního pozemku, je součástí tohoto pozemku. Ani toto řešení však není rozumné. Za současného znění právní úpravy se tak musíme ptát, zda má být stavba přiřazena jednomu nebo více pozemkům současně.

U typických liniových staveb zpravidla nenalezneme kritérium, které by svědčilo o tom, že stavba má být součástí pouze jednoho pozemku. Patrně tedy nezbývá nic jiného než v souladu s teorií jednoty stavby a pozemku říci, že liniová stavba je společnou součástí všech pozemků, na nichž se nachází. Pro řešení poměrů vlastníků jednotlivých pozemků můžeme analogicky aplikovat úpravu rozhrady.

Problematickým je podle mého názoru pojem „předmět“ užitý v novelizovaném znění. Pojem „předmět“ je v občanském zákoníku užíván v mnoha různých významech. Zákoník hovoří například o předmětu vkladu do právnické osoby, předmětu činnosti, předmětu daru. V každém případě tento pojem není jednoznačný, nýbrž relativně abstraktní, užívaný ve více významech. Pokud bychom se pojem „předmět“ užitý v ustanovení § 509 snažili přiřadit co nejlépe smyslu a účelu daného pravidla, na první pohled by nás napadla aplikace ustanovení § 496 odst. 1 o.z., který definuje hmotnou věc, a to jako ovladatelnou část vnějšího světa, která má povahu samostatného předmětu. Ptejme se ale, zda „předmět“ v ustanovení § 509 skutečně může mít takovou povahu? Zcela nepochybně nikoli. Je potřeba provést teleologickou redukci a ptát se po skutečném významu slova „předmět“. Shodneme se jistě, že tímto předmětem nemůže být movitá věc, neboť ta nepotřebuje mít úpravu o tom, že není součástí pozemku, nemůže totiž být součástí pozemku už ze své podstaty movité věci. Vykládali-li bychom pojem „předmět“ široce, vzniká riziko, že by pojem mohl být aplikován například na ložiska nevyhrazených nerostů. Horní zákon obsahuje úpravu ložisek vyhrazených nerostů, které nejsou součástí pozemku, čili nahlížíme na ně jako na samostatný předmět. Avšak ložiska nevyhrazených nerostů zvláštní úpravu nemají. Znamená to tedy, že jiný předmět, který ze své povahy pravidelně zasahuje více pozemků, což ložisko nevyhrazených nerostů jistě je, nemá být součástí pozemků? Zajisté ne. Dospíváme tak k závěru, že pojmem „předmět“ se v ustanovení § 509 mínilo to, co je v ustanovení § 506 označeno jako „jiné zařízení“. V ustanovení § 506 zákon hovoří o „stavbě a jiném zařízení“ jako o případech, kdy stavba a jiné zařízení jsou součástí pozemku, a zavádí se zároveň legislativní zkratka „stavba“. Pro pojem „stavba a jiné zařízení“ tedy užíváme legislativní zkratku „stavba“. Chápeme-li ustanovení § 509 jako výjimku z ustanovení § 506, pak musíme dospět k závěru, že „jiným předmětem“ se rozumí buď jiná stavba, která nemá povahu stavby liniové, ale která ze své povahy pravidelně zasahuje více pozemků, nebo se jedná o jiné zařízení, které nemá povahu stavby ve smyslu soukromého práva, ale je jiným zařízením podle ustanovení § 506. Vidíme, že nešťastné použití jediného slova vyvolává poměrně zásadní interpretační problémy. Tomuto problému podle mého názoru bylo možné se vyhnout respektováním dosavadní zákonné terminologie.

Podíl ve společném jmění manželů

Druhým novelizačním bodem je doplnění ustanovení § 709 odst. 3, který řeší doposud spornou otázku, jaký vliv má skutečnost, že se podíl (např. v obchodní korporaci) stává součástí společného jmění manželů, na účast manželů na právnické osobě. Novelizované znění § 709 odst. 3 zní: „Součástí společného jmění je také podíl manžela v obchodní společnosti nebo družstvu, stal-li se manžel v době trvání manželství společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva. To neplatí, pokud jeden z manželů nabyl podíl způsobem zakládajícím podle odstavce 1 jeho výlučné vlastnictví. Nabytí podílu nezakládá účast druhého manžela na této společnosti nebo družstvu, s výjimkou bytových družstev.“

Debata, která ohledně důsledků tohoto ustanovení probíhala, je poměrně známá. Dospělo se přitom ke dvěma rozdílným názorům: Prvý názor (zastávaný zejména Dědičem a Šukem) se nakonec promítl do novely. Podle opačného závěru nabytí podílu do SJM nutně zakládá účast druhého manžela na společnosti či družstvu (tento závěr je jako většinový akceptován např. i v Německu či Polsku). Tyto opačné závěry byly poměrně podrobně argumentovány. Podle počtu zastánců druhého názoru lze soudit, že právě ten převažuje, byť to samo o sobě o ničem nesvědčí. Problematické však je, že do novely byl promítnut názor (menšinový), jehož argumentace je jen velmi málo přesvědčivá.

Další problém tohoto novelizačního bodu (odhlédneme-li od samotné přijaté koncepce) tkví rovněž v tom, že nevíme, jaká situace zde byla v době od účinnosti občanského zákoníku do nabytí účinnosti novely. Vznikalo zde členství druhého manžela v právnické osobě nebo nikoli? Při projednávání návrhu novely v legislativním procesu předkladatelé tvrdili, že v této záležitosti mají jasno; tj. že společné členství manželů nevznikalo a že tedy novela jen potvrzuje dosavadní stav. Jak však již bylo upozorněno, tento závěr nebyl zdaleka jednotný; naopak, převažovaly názory opačné. Lze se proto legitimně domnívat, že přistoupilo-li ministerstvo k výslovné úpravě problému, spíše tím poukazuje na fakt, že doposud byl právní stav opačný (pokud by – dle předkladatele – bylo vše jasné, nebylo třeba žádného novelizačního zásahu). Problém je tedy v tom, že nemáme žádné přechodné ustanovení, které by vyjasnilo, jaká měla být úprava ve zmíněném mezidobí. Bez ohledu na proklamace předkladatele novely však přesto není vyloučeno, že soudy budou rozhodovat o tom, že v inkriminovaném mezidobí společné členství obou manželů vznikalo.


Kongres Právní prostor 2017

Ve dnech 25. a 26. dubna 2017 se v Seči u Chrudimi konal již 7. ročník odborného kongresu Právní prostor. Záštitu nad letošním ročníkem převzali ministr spravedlnosti, předseda Ústavního soudu, náměstek ministra vnitra, Soudcovská unie a Svaz průmyslu a dopravy.  

Více informací o kongresu naleznete na http://www.kongrespravniprostor.cz/.

rekodifikace společné jmění manželů kongres novela občanský zákoník právní prostor 2017

Líbil se vám náš článek, prosím, ohodnoťte ho

Diskuze k článku 0 komentářů

Všechny komentáře se zobrazí po vstupu do diskuze

Vstoupit do diskuze

Nejčtenější články