Články s tagem: rodinné právo

V souvislosti s rizikovým šířením onemocnění COVID-19 a s tím spojeným vyhlášením nouzového stavu a souvisejících opatření Vlády ČR a Ministerstva zdravotnictví ČR vyvstává mnoho nečekaných právních otázek. V tomto článku se budu věnovat oblasti práva rodinného, konkrétně otázce průběhu řízení o rozvod manželství v době, kdy může být omezeno právo volného pohybu rozvádějících se manželů a tím i jejich možnost setkat se v soudní síni.

Platí i v době epidemie onemocnění Covid – 19 rozsudky a dohody o styku rodičů s dětmi? Mám dítě v péči, ale teď nechodí do školy. Můžu pro něho zajistit hlídání jinou osobou? Mám dítě ve střídavé péči a o víkendu bych je měla předat otci, který byl lyžovat v Itálii. Co mám dělat? Odpovědi na tyto i mnohé další otázky najdete v následujícím příspěvku.

Při uspořádání poměrů nezletilého dítěte při rozchodu rodičů je pro dítě nejlepší, pokud se rodiče dokáží dohodnout a tuto dohodu následně i dodržovat. Řešením mohou být i mimosoudní dohody.

Po rozvodu či rozchodu se rodiče nezletilých dětí až příliš často pouští do zuřivé bitvy o děti. Je to však boj, který nelze vyhrát – a naopak vás na jeho konci může čekat jedna z největších proher vašeho života. Pojďme se detailněji podívat, co snaha „vyhrát“ obnáší v praxi.

Rozpad manželství není snadné životní období, přesto ze zkušenosti víme, že se dá zvládnout tak, aby na něj manželé zpětně nemuseli vzpomínat s hořkostí. Klíčem k důstojnému a rychlému rozvodu je podle našeho názoru vzájemná komunikace a ideálně i schopnost dohodnout se na hlavních věcech sami (napřímo nebo prostřednictvím právníka) a dospět k nespornému rozvodu.

Právní úprava výživného mezi předky a potomky je obsažena v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „občanský zákoník“), a to konkrétně v jeho ustanoveních §§ 910 a násl. Problematice určování výše výživného věnovala odborná literatura i soudní judikatura již značnou pozornost.

Jaký soud by rozhodoval o rozvodu manželství mezi Češkou, jejímž manželem je Němec a jejich společné bydliště se nachází na Slovensku? Co patří k nejčastějším komplikacím rozvodového řízení? Jaké nástrahy, a zároveň lákadla v sobě mezinárodní rodinné právo skrývá? Či s jakými kuriózními způsoby zániku manželství se lze v zahraničí setkat? Nejen to se dočtete níže, jakož i na novém webu mezinarodnirozvod.cz.

Možnými způsoby řešení situace, kdy pečující rodič nepředává druhému rodiči dítě ke styku, jsem se zabývala ve svém článku Výkon rozhodnutí soudu o úpravě styku s nezletilými dětmi [1], kde jsem popsala právní úpravu, včetně možnosti ukládání pokut. V tomto článku si spíše kladu otázku, zda je vůbec možno provést výkon rozhodnutí o styku s dítětem v případě, kdy dítě styk odmítá, a zda je na místě použít i donucovací podoby, ke kterým patří především ukládání pokut.

V minulém článku Neshoda rodičů ve věci vzdělání nezletilého dítěte jsem se zabývala soudním řešením sporu rodičů ve věci volby vzdělávacího zařízení. Mezi rodiči však může nastat i spor v otázce, zda by dítě mělo zahájit základní vzdělávání, tedy zda by mělo do základní školy nastoupit, či je na místě spíše odklad povinné školní docházky. Tato situace je poněkud složitější a tento článek se zabývá výkladem, jak v takovémto případě postupovat.

V poslední době je aktuální otázka, zda dítě může mít více než dva rodiče. Diskutujícím národem cloumají vášně a diskuse z jiného než emocionálního hlediska bohužel není k nalezení. Absence diskuse pak zastírá otázku právní, totiž, zda omezení rodičů na otce a matku, kterého se dožaduje konzervativní lid, je oprávněným požadavkem. Ve Francii se momentálně údajně zavádí označení „rodič číslo jedna a rodič číslo dvě“ a musíme se ptát: je toto označení adekvátním vyjádřením vztahu zploditelů k dítěti? Podle mého názoru není. Situace totiž je, bohužel, podstatně složitější.

V případě odnětí dítěte matce proti její vůli ihned po narození je nutné prokázat existenci zvláště naléhavých důvodů pro takový postup.

V případě svěření nezletilého dítěte do výlučné péče jednoho z rodičů je druhému rodiči stanovena povinnost hradit na nezletilé dítě výživné a zároveň je mu zachováno právo se s nezletilým dítětem stýkat, ať již je přesná úprava styku obsažena v rozhodnutí soudu, či ponechána dohodě rodičů. Tento článek se zabývá otázkou, zda je možno úpravu styku při rozhodování o výživném zohlednit, případně v jakém rozsahu.

Vyživovací povinnost rodičů vůči dětem se řídí řadou zásad, kterými jsou soudy při rozhodování o těchto otázkách vázány. Svou roli hrají i dobré mravy, kdy aplikace této zásady může mít vliv jak na přiznání či nepřiznání nároku na výživné, tak na rozhodování o výši výživného.

Bez patosu lze říci, že rozhodování o dětech je rozhodováním o naší budoucnosti, ukončil svou úvahu o pečovatelských sporech ústavní soudce Tomáš Lichovník.

Ve svém předchozím článku Rodinná domácnost manželů a její ochrana jsem se zabývala obsahem pojmu rodinné domácnosti, jejím trváním a její ochranou. Tento článek na něj přímo navazuje a věnuji se v něm významnému právnímu institutu spojenému s bydlením manželů, a to institutu práva bydlení manžela, které vzniká v případě, kdy jeden z manželů má výhradní právo k obydlí manželů.

Rodina a manželství požívá zvláštní právní ochrany, jedním z projevů této zásady je i ochrana rodinné domácnosti. Tento článek se zabývá obsahem pojmu rodinné domácnosti, jejím trváním a její ochranou. Za stěžejní a v praxi významné považuji v této oblasti zejména omezení dispozice s domem či bytem, ve kterém se nachází rodinná domácnost.

Novela občanského zákoníku nám již téměř rok teoreticky umožňuje při vymáhání dlužného výživného požadovat také zaplacení úroku z prodlení. Praktická zkušenost ale bohužel ukazuje něco jiného – náročnost vymožení úroku z prodlení by byla tak velká, že vzhledem k výši úroků zatím nelze takový postup doporučit.

Ústavní soud řešil situaci dcery, kterou její otec unesl do zahraničí, za což byl odsouzen a nyní má s ní pouze písemný styk.

Pokud soud rozhoduje o úpravě poměrů nezletilého dítěte před rozvodem rodičů, obvykle dochází ke svěření dítěte do výlučné péče jednoho z rodičů, v posledních letech dochází k nárůstu případů svěření do střídavé péče obou rodičů. Vedle těchto dvou možností však existuje i možnost svěřit nezletilé dítě do společné péče rodičů. Je to řešení zejména pro rodiče, kteří jsou schopni se na otázkách spojených s nezletilým dítětem dohodnout a chtějí minimalizovat dopad soudního rozhodnutí do jejich rodičovských práv a povinností.

Druhá část příspěvku se věnuje omezení či zákazu styku rodiče s nezletilým dítětem v souvislosti s omezením či zbavením rodičovské odpovědnosti, omezení nebo zákaz styku z důvodů na straně dítěte, způsobům omezení styku druhého rodiče s dítětem, zákazu styku druhého rodiče s dítětem a nakonec zrušení zákazu či omezení styku druhého rodiče s dítětem.

Za obvyklých okolností je v zájmu dítěte, aby se stýkalo co nejvíce s oběma rodiči. Z těchto důvodů je proto v zákoně výslovně vymezeno právo dítěte, které je v péči jen jednoho rodiče, stýkat se osobně s druhým rodičem. Mohou však nastat situace, kdy je třeba styk rodiče s dítětem omezit nebo dokonce zakázat, přičemž důvody k tomuto zásahu mohou být jak na straně rodiče, tak na straně dítěte.

V další části přehledu aktuální judikatury v oblasti zvyšování výživného se zaměříme na příjmy rodičů a jejich partnerů, jejich výpočet a také na otázku, co je vlastně osobní péčí o nezletilé dítě.

V rámci advokátní praxe se často setkáváme s představou klientů, že soudem přiznané výživné již není možno měnit. Zvýšení či změnu výživného na nezletilé dítě je však možné požadovat vždy, pokud dojde od poslední úpravy ke změně poměrů buď na straně nezletilého dítěte, na straně povinného rodiče nebo na obou stranách. Tyto případné změny bude vždy soud při rozhodování, zda stanovené výživné zvýšit či snížit, zkoumat.

Spory mezi rodiči ohledně dětí často bohužel nekončí rozhodnutím soudu a jeden z rodičů se domáhá výkonu rozhodnutí soudní cestou. V úvahu přichází více řešení dané situace a soud by měl pečlivě zvažovat, které je pro daný případ nejvhodnější. V každém případě by soud měl sledovat zájem nezletilého dítěte a výkon rozhodnutí o úpravě styku s nezletilým dítětem provádět vždy co nejšetrněji s ohledem na osobnost nezletilého a veškeré okolnosti daného případu.

Dne 30. 12. 2014 vydal Ústavní soud nález sp. zn. I. ÚS 1554/14, v němž posuzoval podmínky, za kterých lze odepřít střídavou péči mezi rodiči, pokud jsou jinak způsobilí nezletilého vychovávat.