Jak soudy zohledňují platby rodiče za školné při určování výše výživného?

Stále častější jsou případy rozvádějících se rodičů, jejichž děti navštěvují soukromou školu a kteří navíc k výživnému platí svým dětem také školné. Jeho výše se může často vyšplhat velmi vysoko a placení výživného zároveň s vysokým školným může být i pro vysokopříjmového rodiče, natož pro rodiče s průměrnými či nízkými příjmy, likvidační.

Alice Lepesantováparalegal, advokátní kancelář JUDr. Eva Ondřejová, LL.M., Ph.D.

K takovým scénářům však častěji dochází v případech, kdy jeden z rodičů má výrazně vyšší příjmy, než ten druhý a pokud jejich dítě navštěvuje soukromou školu, mohou se částky za školné dostat až na statisíce korun za rok. Rodič s vyššími příjmy pak bývá nátlakem nucen k tomu, aby platil jak výživné, tak školné pro jedno, dvě či více dětí. 

Pro představu, školné na Prague British International School dosahuje půl milionu korun ročně, školné na Francouzském gymnáziu v Praze činí až 235 000 korun za rok, školné na soukromých školkách se pak pohybuje v rozmezí řádu tisíců až statisíců korun. Pokud tak povinný rodič platí jak školné, tak vysoké výživné na základě toho, že má nadprůměrné příjmy, nabízí se otázka, zda by se školné nemělo zohledňovat při určování výživného, či být jeho součástí. A jak se k této problematice staví soudy?

Pro zodpovězení otázek, je nutné nejprve pojem výživné definovat a upřesnit, jaká je jeho funkce a dle jakých kritérií je určováno. Dle § 915 občanského zákoníku má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů, a právě výživné slouží k zajištění této shodné životní úrovně. Toto ustanovení však není možné aplikovat slepě a ani při určování výživného nelze postupovat mechanicky, jak již mnohokrát vyslovil Ústavní soud, naposledy například v nálezu IV. ÚS 797/20. „Ústavní soud považuje za ústavně konformní, je-li rodiči s nadstandardními příjmy stanoveno i nadstandardně vysoké výživné, nicméně jeho výše by měla mít určité hranice. Nejde však o její objektivizování právním předpisem, nýbrž o to, aby ve věci rozhodující soudce nebyl prostým počtářem (iudex non calculat), ale aby se v souvislosti se stanovením výše výživného zamýšlel též nad jeho smyslem a účelem, stejně jako nad konkrétními okolnostmi případu (např. jak se povinný rodič o dítě jinak stará, co mu poskytuje mimo schválené výživné atd.)“

§ 913 odst. 1 občanského zákoníku stanoví, že „Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.“ Komentář k občanskému zákoníku upřesňuje, co přesně bylo myšleno odůvodněnými potřebami oprávněného a zda jsou součástí těchto potřeb i náklady spojené se vzděláním včetně školného. „Potřeby lze dělit na hmotné (ošacení, hračky, školní a studijní potřeby, zdravotní pomůcky, sportovní potřeby apod.) a nehmotné (vzdělání, včetně zápisného a školného, kulturní a duševní rozvoj osobnosti, rekreace atd.)“ [1]

Zákon89/2012 Sb. Zákon občanský zákoník
§ 913

(1) Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

(2) Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.


Zobrazit celý dokumentvčetně souvisejících dokumentů a komentářů

Samotná důvodová zpráva k občanskému zákoníku obsahuje demonstrativní výčet potřeb dítěte, a to v kontextu § 956 a § 961, které se týkají vyživovací povinnosti rodičů k dětem svěřeným do péče jiné osoby či v případě § 961 do pěstounské péče. Důvodová zpráva u těchto ustanovení vysvětluje, že „Soud může rozhodnout o způsobu hospodaření s výživným, např. stanovit, že určitá část bude určena ke spotřebě a další část bude dítěti spořena. Vždy bude záležet na potřebách dítěte (např. zvýšené nároky na dietu, zdravotní pomůcky, školné, jazykové kurzy).“

Jak důvodová zpráva k občanskému zákoníku, tak komentáře počítají při výpočtu výživného se zohledněním školného, jakožto odůvodněné potřeby dítěte. Pro zodpovězení položených otázek je nutné se zaměřit na rozhodovací praxi soudů. Ačkoliv judikatura vyšších soudů v této oblasti spíše chybí, následující tři rozsudky Krajského soudu v Českých Budějovicích, Městského soudu v Praze a Ústavního soudu obsahují odpovědi na uvedené otázky.

Krajský soud v Českých Budějovicích jako odvolací soud ve věci sp. zn. 5 Co 3091/2012 rozhodl, že „Skutečnost, že otec zaplatil školné na celý školní rok (do soukromé školy v Rakousku), a oba rodiče vycházejí z toho, že bude platit školné i v následujících letech a že otec platí a chce se souhlasem matky platit synovi kapesné na synův účet, je nutno zohlednit při určení výživného, které soud stanoví otci k jejím rukám.“ Podle tohoto rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích tedy soud placení školného zohledňuje při určování výživného. Soud v rozsudku však blíže neupřesňuje, jakým způsobem bude placení výživného a přispívání synovi kapesným zohledněno při určení konkrétní částky, kterou bude otec k rukám matky platit. Jisté však je, že čím více se otec podílí na péči o syna, právě například placením školného, kapesným či osobní péčí, tím nižší pak soud určí výživné.

Klíčový je rozsudek Městského soudu v Praze 39 Co 24/2019, který se názorně a přehledně vypořádává s otázkou výživného a jak při jeho výpočtu zohlednit platby za školné. „Soud prvního stupně určil otci počínaje dnem právní moci jeho rozhodnutí výživné ve výši 10 000 Kč s odůvodněním, že tímto vyrovnává diferenci v příjmech obou rodičů. Tomuto postupu by bylo možno přisvědčit v případě, kdy by otec nad rámec hrazení výdajů nezletilé v době, kdy ji má v péči, nehradil kompletně a sám náklady za školku, které aktuálně činí 13 995 Kč. Odvolací soud při úvaze o výši výživného dospěl k závěru, že tuto platbu ze strany otce nelze nezohlednit, naopak je ji třeba dle § 913 odst. 2 o. z. akcentovat. Za situace, kdy vyživovací povinnost k nezletilé mají zásadně oba rodiče (§ 910 odst. 1, 2 o. z.), otec touto platbou hradí za matku částku takřka 7 000 Kč měsíčně. Protože ji však hradí mateřské škole, odvolací soud tuto částku neuložil otci platit matce, a její výši zohlednil při určení výše výživného. To po odečtení platby otce 7 000 Kč měsíčně určil částkou 3 000 Kč měsíčně. … Výše výživného v daném případě sestává z výživného, hrazeného matce, a plateb školce.“ Městský soud v rozsudku dále uznal námitku matky, že platby placené školce nejsou vymahatelné, protože netvoří součást výživného. Potvrdil však, že pokud by k platbám školného ze strany otce nedocházelo, bylo by to důvodem pro změnu výše výživného, a to zpět na částku 10 000 korun.

Jediným nálezem Ústavního soudu, který se dotýká této problematiky, je nález III. ÚS 1235/19, který se zabýval ústavní stížností proti rozsudkům Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně. Touto stížností se stěžovatel domáhal zrušení rozhodnutí uvedených soudů z důvodu porušení jeho základních práv, konkrétně čl. 10 odst. 2, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud ústavní stížnost odmítl a usoudil, že městský soud při určování dlužného výživného postupoval správně. „V souvislosti s výpočtem nedoplatku na výživném přihlížel městský soud k platbám stěžovatele za školné obou dětí a k částce, kterou měsíčně posílal k rukám vedlejší účastnice. Ústavní soud zde tedy schválil postup Městského soudu v Brně, kdy soud stejně jako v předchozích případech zohledňoval platby za školné při určení výživného, popř. při určení nedoplatku za výživné. 

Ačkoliv judikatury je v této oblasti poskrovnu, dochází postupem času k tvarování určitého vzorce, který se jasně přiklání k tomu, že placení školného nad rámec výživného je třeba zohledňovat, ba dokonce akcentovat, při určování výše výživného. Dostupná rozhodnutí ukazují, že soudy v těchto případech snižují výživné o částku odpovídající části školného či jiného nadstandardního plnění (jako placení kapesného v rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích). 

Na závěr je vhodné zmínit, že důležitým faktorem v těchto případech je, zda dítě navštěvuje soukromou školu na základě dohody rodičů, nebo ne. Navštěvování soukromé školy se totiž nepovažuje za součást běžných výdajů na dítě a je považováno za nadstandard, na kterém se musí rodiče dohodnout a nést náklady rovnoměrně. 


Pozn. Ambicí tohoto článku není komplexně vyřešit danou problematiku, nýbrž na ni poukázat a otevřít k ní diskusi. 

[1] (KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka. § 913 [Rozsah výživného]. In: HRUŠÁKOVÁ, Milana, HULMÁK, Milan, KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka, PSUTKA, Jindřich, SIEGLOVÁ, Zuzana, SEDLÁK, Petr, WESTPHALOVÁ, Lenka, KAPITÁN, Zdeněk, KOŽIAK, Jaromír, ŠMÍD, Ondřej, HRUŠÁKOVÁ ML., Milana. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975). 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2014, s. 1057.)

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte býtpřihlášen/a
Přidat komentář
Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a
Tento web využívá cookies pro zajištění funkčnosti webu a získání statistik návštěvnosti webu

Partneři projektu

Všichni partneři