Jak soudy zohledňují platby rodiče za školné při určování výše výživného?

K takovým scénářům však častěji dochází v případech, kdy jeden z rodičů má výrazně vyšší příjmy, než ten druhý a pokud jejich dítě navštěvuje soukromou školu, mohou se částky za školné dostat až na statisíce korun za rok. Rodič s vyššími příjmy pak bývá nátlakem nucen k tomu, aby platil jak výživné, tak školné pro jedno, dvě či více dětí.

Pro představu, školné na Prague British International School dosahuje půl milionu korun ročně, školné na Francouzském gymnáziu v Praze činí až 235 000 korun za rok, školné na soukromých školkách se pak pohybuje v rozmezí řádu tisíců až statisíců korun. Pokud tak povinný rodič platí jak školné, tak vysoké výživné na základě toho, že má nadprůměrné příjmy, nabízí se otázka, zda by se školné nemělo zohledňovat při určování výživného, či být jeho součástí. A jak se k této problematice staví soudy?

Pro zodpovězení otázek, je nutné nejprve pojem výživné definovat a upřesnit, jaká je jeho funkce a dle jakých kritérií je určováno. Dle § 915 občanského zákoníku má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů, a právě výživné slouží k zajištění této shodné životní úrovně. Toto ustanovení však není možné aplikovat slepě a ani při určování výživného nelze postupovat mechanicky, jak již mnohokrát vyslovil Ústavní soud, naposledy například v nálezu IV. ÚS 797/20. „Ústavní soud považuje za ústavně konformní, je-li rodiči s nadstandardními příjmy stanoveno i nadstandardně vysoké výživné, nicméně jeho výše by měla mít určité hranice. Nejde však o její objektivizování právním předpisem, nýbrž o to, aby ve věci rozhodující soudce nebyl prostým počtářem (iudex non calculat), ale aby se v souvislosti se stanovením výše výživného zamýšlel též nad jeho smyslem a účelem, stejně jako nad konkrétními okolnostmi případu (např. jak se povinný rodič o dítě jinak stará, co mu poskytuje mimo schválené výživné atd.)“

§ 913 odst. 1 občanského zákoníku stanoví, že „Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.“ Komentář k občanskému zákoníku upřesňuje, co přesně bylo myšleno odůvodněnými potřebami oprávněného a zda jsou součástí těchto potřeb i náklady spojené se vzděláním včetně školného. „Potřeby lze dělit na hmotné (ošacení, hračky, školní a studijní potřeby, zdravotní pomůcky, sportovní potřeby apod.) a nehmotné (vzdělání, včetně zápisného a školného, kulturní a duševní rozvoj osobnosti, rekreace atd.)“ [1]

Zákon89/2012 Sb. Zákon občanský zákoník

§ 913

(1) Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

(2) Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

Zobrazit celý dokumentvčetně souvisejících dokumentů a komentářů