Články s tagem: zdravotnické právo

Tento text je zamyšlením nad otázkou, zda je možné neposkytovat zdravotní péči pacientům, kteří nepodstoupili očkování proti covid-19.

Zájem o náhradní mateřství ve světě roste geometrickou řadou, téměř vytlačuje zájem o adopce. Vzhledem ke zvyšujícímu se zájmu o proceduru, k problémům vyplývajícím z neregulace a vzhledem k mezinárodní dimenzi procedury – ČR je velmi významnou destinací pro pacienty z celého světa pro dobrý přístup k procedurám asistované reprodukce s dárcovskými gametami – je nutné náhradní mateřství legislativně ukotvit.

Klinické hodnocení léčivých přípravků je společensky velmi prospěšnou činností, se kterou je ale spojené inherentní riziko pro zdraví a život osob, na kterých jsou nová léčiva zkoušena. Občanskoprávní odpovědnost za nemajetkovou újmu vzniklou v kontextu klinického hodnocení přitom není v českém právu uspokojivě vyjasněna.

Oblasti práva na poskytnutí zdravotní péče je v současné době věnována pozornost zejména z pohledu pacienta, nikoliv však z pohledu zdravotnického pracovníka.

Standardů při poskytování zdravotních služeb je několik druhů - jde o standard medicínský, civilněprávní (deliktní) a standard zdravotních služeb pro účely práva veřejného zdravotního pojištění. Jaký je jejich vzájemný vztah?

Tento článek se zabývá problematikou regulace biomedicínského výzkumu, a to jak obecně termínem biomedicínského výzkumu, včetně jeho podmnožin a způsobů členění, tak historickými souvislostmi, které měly na vývoj regulace zásadní vliv.

Rozhovor s podnikovým právníkem Mgr. Milanem Filípkem o práci ve společnosti B. Braun Medical s.r.o., zdravotnických prostředcích a dialyzačních zařízeních.

O možných škodách na zdraví vzniklých pacientům v souvislosti s opatřením Ministerstva zdravotnictví, které pozastavilo poskytovatelům zdravotních služeb poskytování preventivní péče.

V nelehké legislativní situaci točící se neustále kolem pandemie covid-19 téměř zapadl vládní návrh zákona o elektronizaci zdravotnictví. Podílíme se na jeho připomínkování, legislativu v této oblasti proto aktivně sledujeme.

Nejen o možných škodách na zdraví vzniklých pacientům v souvislosti s opatřením Ministerstva zdravotnictví, které pozastavilo poskytovatelům zdravotních služeb poskytování preventivní péče.

Nejen o možných škodách na zdraví vzniklých pacientům v souvislosti s opatřením Ministerstva zdravotnictví, které pozastavilo poskytovatelům zdravotních služeb poskytování preventivní péče.

Ministerstvo zdravotnictví vydalo opatření, kterým se od 17. března 2020 omezuje plánovaná péče v nemocnicích, kvůli uvolnění kapacit pro COVID-19. Zdravotnictví ale slouží i pacientům s jinými nemocemi, úrazy a stavy, které mohou být mnohem nebezpečnější, než je COVID-19, zejména pokud by pacienti neměli přístup ke včasné léčbě. Ztrácejí nyní právo se léčit?

Současná situace pandemie COVID 19 se zásadně dotýká nejen pacientů, ale i lékařů. Vzhledem k akutnímu nedostatku ochranných prostředků proti nákaze jsou tyto distribuovány přednostně infekčním oddělením nemocnic. Velmi malé množství pak bylo distribuováno mezi praktické lékaře, na ostatní ambulantní specialisty a soukromé lékaře se zatím nedostalo vůbec nic.

Problematika právní povahy zemřelého lidského těla a přípustného zacházení s ním se dotýká některých základních otázek lidské existence, mravnosti a práva. Přesto není zcela najisto postaveno, za jakých okolností může být lidské tělo považováno za věc a jaké zacházení s ním je v rozporu s právem.

Tento článek se zabývá problematikou kompetence tzv. vulnerabilních osob a možnosti učinit validní informovaný souhlas. V článku je řešena nejprve teorie kompetence, která je vnímaná jako kompetence k plnění určitého úkolu (task oriented competence). Následně je rozebírána přímo kompetence pacienta k udělení informovanému souhlasu.

Za tzv. postup lege artis se dle ust. § 4 odst. 5 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (dále jen „ZoZS“) považuje poskytování zdravotních služeb dle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti.

Poutá-li nějaká otázka pozornost právnické veřejnosti v oblasti soudního přezkumu rozhodnutí zdravotních pojišťoven, jde především o nejednotný postoj soudů ve správním soudnictví k rozhodnutím o úhradě jinak nehrazené zdravotní služby podle § 16 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění.

Zákon o zdravotnej starostlivosti v podmienkach Slovenskej republiky (z. č. 576/ 2004 z 21. októbra 2004 o zdravotnej starostlivosti, službách súvisiacich s poskytovaním zdravotnej starostlivosti a o zmene a doplnení niektorých zákonov, ďalej len ZoZS ) v § 2 ods. 11 stručne definuje pojem liečebný režim.

Dne 24. září 2019 schválil Parlament České republiky novelu zákona o léčivech, která mimo jiné v návaznosti na pozměňovací návrh poslance Pawlase přináší změnu stávajících pravidel v oblasti zajištění dodávek léčivých přípravků v rámci distribučního řetězce a nově zavádí tzv. chráněný distribuční systém.

V  souvislosti s  adaptací nových nařízení Evropské unie o  zdravotnických prostředcích[1] byl uveřejněn jednak návrh zcela nového zákona o zdravotnických prostředcích, který má regulovat obecné zdravotnické prostředky, jednak návrh novely stávajícího zákona o  zdravotnických prostředích, který by měl nově změnit název a  upravovat pouze diagnostické zdravotnické prostředky in vitro.

Pomůže zavedení sdíleného lékového záznamu k transparentnějšímu a bezpečnějšímu předepisování léčivých přípravků? Jedním ze současných trendů ve zdravotnictví je jeho elektronizace. Zákon o léčivech umožňuje lékaři vystavit lékařský předpis v elektronické podobě již od roku 2007.

Zajistí chystaná novela včasné dodání léčivého přípravku do lékárny, ve které předložil pacient recept? Jednou ze základních povinností státu je zajistit na svém území kvalitní zdravotní péči. To znamená i dostupnost léčivých přípravků (LP) v lékárnách pro potřeby pacientů.

Tento článek se zabývá právní povahou informovaného souhlasu a následky neúplného poučení z hlediska civilního práva. První část článku se věnuje problematice právního jednání a jeho náležitostí a zasazuje je do problematiky informovaného souhlasu s poskytováním zdravotních služeb. Následně se článek zabývá problematikou vad právního jednání a jejich důsledků pro jeho platnost a vznik povinnosti k náhradě újmy.

V případě odnětí dítěte matce proti její vůli ihned po narození je nutné prokázat existenci zvláště naléhavých důvodů pro takový postup.

Jaký je aktuální stav vize elektronizace zdravotnictví? Jak se ministr zdravotnictví dívá například na otázku domácích porodů? Existuje recept na to, jak se ve 32 letech stát ministrem? Měl by být Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti v otázkách zdravotnictví zdrženlivější?