Předložený text je jedním z klíčových výsledků tříletého výzkumného projektu Náhradní mateřství v ČR: právní, psychosociální a etická analýza, jehož cílem bylo identifikovat problémy související s procedurou, analyzovat je a na základě analýz poskytnout nejlepší možné odborné podklady pro ukotvení nebo zamítnutí institutu „náhradního mateřství“ v české legislativě.
Úvod
Zájem o náhradní mateřství ve světě roste geometrickou řadou, téměř vytlačuje zájem o mezinárodní adopce. Od roku 2004 do roku 2017 poklesl počet mezinárodních adopcí o 80 %, z 45 483 (2004) na 9 387 (2017). Zato nárůst náhradních mateřství je 1000%, odhad je teď kolem 20 000 narozených dětí za rok.[1] Tento trend se nevyhýbá ani České republice. Podle brněnské advokátní kanceláře, která byla donedávna výlučným právním konzultantem pro tuto proceduru v ČR,[2] se počty zájemců o náhradní mateřství strmě navyšují, od jednotlivých žadatelů v roce 2009 po několik žadatelů za týden v roce 2019. Dříve se o možnost náhradního mateřství v ČR zajímaly pouze české heterosexuální páry v reprodukčním věku s medicínským důvodem nemožnosti počít a porodit dítě (např. ženy s Mayer-Rokitansky-Küster-Hauser syndromem, po hysterektomii), nyní se objevují mezi zájemci i homosexuální páry, single osoby, cizinci. Zároveň roste počet kandidátek na náhradní matky, které jsou v obtížné finanční či osobní situaci, a kandidátek, které se rozhodnou stát náhradními matkami opakovaně. Od roku 2009 do roku 2018 bylo náhradními matkami předáno zájemcům přes zmíněnou brněnskou advokátní kancelář 103 dětí, ale reálné počty jsou mnohem vyšší, protože kancelář ztratila svou původní exkluzivitu. Společnost proceduru akceptovala nebo přinejmenším nemá snahu ji kriminalizovat,[3] a tak i další advokátní kanceláře našly odvahu a své cesty, jak poskytovat v této oblasti své služby.
Pravděpodobně jako první, jistě ale jako první oficiálně, začala proceduru provádět Klinika reprodukční medicíny a gynekologie ve Zlíně. Své čtrnáctileté zkušenosti soustřeďuje v souhrnném článku Gestational surrogacy in the Czech Republic,[4] kde píše: „Do naší studie bylo zahrnuto 75 žen žádajících o mateřství a 82 náhradních matek. […] Anonymizovaná data jsou získána o 130 cyklech gestačního náhradního mateřství z let 2004–2017 přímo z databáze kliniky. […] Dosáhli jsme 57 (43,9 %) těhotenství a 42 (32,3 %) porodů živého dítěte. Nejčastější indikací pro proceduru byla absence nebo poškození dělohy (65 %), dále zdravotní stav vylučující těhotenství (23 %) a opakovaně neúspěšné cykly asistované reprodukce nebo spontánní potraty (12 %). […] [P]ři této léčbě je nezbytné dodržovat lékařské indikace a doporučení odborníka.“
Vzhledem ke zvyšujícímu se zájmu o proceduru, k problémům vyplývajícím z neregulace a vzhledem k mezinárodní dimenzi procedury – ČR je velmi významnou destinací pro pacienty z celého světa pro dobrý přístup k procedurám asistované reprodukce s dárcovskými gametami (až 90 % cyklů s darovanými vajíčky podstupují cizinci, viz údaje Národního registru asistované reprodukce[5] NRAR) – je nutné náhradní mateřství legislativně ukotvit. Předložený text je jedním z klíčových výsledků končícího tříletého výzkumného projektu Náhradní mateřství v ČR: právní, psychosociální a etická analýza, jehož cílem bylo identifikovat problémy související s procedurou, analyzovat je a na základě analýz poskytnout nejlepší možné odborné podklady pro ukotvení nebo zamítnutí institutu „náhradního mateřství“ (dále též jako „NM“) v české legislativě.
Dílčí analýzy, z nichž naše doporučení vychází, již byly publikovány. Týkaly se např. způsobů hledání náhradní matky,[6] požadavků na náhradní matku,[7] trestněprávních a rodinněprávních problémů,[8] přístupu k proceduře,[9] její akceptovatelností procedury širokou veřejností,[10] analýzou cyklů provedených jedním centrem asistované reprodukce v ČR za posledních deset let,[11] úlohou zprostředkovatelských agentur,[12] odpovědností za provádění procedury,[13] anonymitě v 3rd-party reproduction,[14] další jsou v recenzním řízení či se dokončují (např. problematika alternativních rodin vzniklých díky asistované reprodukci, přehled cyklů náhradního mateřství v ČR za posledních 10 let z pohledu advokátní kanceláře).
Tento článek formuluje doporučení legislativy v České republice.
1. Legislativa
Právní úprava NM je napříč legislativami velmi různorodá. Některé země NM považují za nelegální (např. Francie, Německo, Španělsko), jiné je naopak povolují a konkrétní praxi upravují zákonem (např. Izrael, Velká Británie, Řecko, nejnověji od roku 2017 Portugalsko) – viz bližší informace v našich dalších článcích.[15] Třetí skupinou zemí, do které spadá i ČR, jsou státy, které NM neregulují zákonem. Asistovanou reprodukci řeší v ČR především zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách. Ten v § 10 ustanovuje povinnost poskytovatele „zajistit zachování vzájemné anonymity anonymního dárce a neplodného páru a anonymity anonymního dárce a dítěte narozeného z asistované reprodukce“. Explicitně NM zmiňuje zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (§ 804): „Osvojení je vyloučeno mezi osobami příbuznými v přímé linii a sourozenci. To neplatí v případě náhradního mateřství.“ Sekce asistované reprodukce České gynekologické a porodnické společnosti ČLS JEP (dále jen „ČGPS“) vydala v roce 2012 doporučení, aby se neprovádělo NM s darovanými gametami, aby se NM provádělo výhradně ze zdravotních důvodů (absence dělohy či její vážná dysfunkce nebo primární nemoc ženy-žadatelky, zabraňující jí podstoupit bezpečné těhotenství a porod) a aby se neimplantovalo více než jedno embryo. V roce 2016 vydala další, a to koho akceptovat jako náhradní matku. V souladu se zákonem č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, nesmí její věk překročit 49 let, musí mít občanství ČR, a musí předložit tyto dokumenty: vyjádření registrujícího gynekologa; vyjádření registrujícího praktického lékaře, případně dalších specialistů; výsledky psychologického vyšetření; potvrzení o poučení právníkem o všech právních souvislostech procedury. Doporučení však nejsou právně závazná a centra asistované reprodukce otevřeně přiznávají, že je nedodržují.[16]
2. Metody a cíle práce
V celém výzkumném projektu jsme využili velmi různé metody získávání dat (studium zdravotnické dokumentace, dokumentace právníků poskytujících konzultace zájemcům o náhradní mateřství, potenciálním náhradním matkám a poskytovatelům léčby, dále nejrůznější statistiky, odborné texty, zprávy v médiích, rozhovory, pozorování, e-mailovou korespondenci, internetové chaty…). Metodami zpracování dat byly kromě kvalitativních analýz nejrůznějších textů a zápisů i statistické metody.
Pro vytvoření legislativních doporučení bylo nutné učinit tyto kroky:
1) Na základě analýz (identifikace problémů a jejich možná řešení) jsme vytvořili dotazník pro členy výzkumného týmu, tedy experty na danou problematiku. Respondenti měli možnost vybrat si z nabízených odpovědí (často si mohli vybrat více možností) a měli možnost navrhnout další možnost či svou volbu okomentovat. Položky dotazníku odpovídají bodům v kapitole 3. Výsledky.
2) Vyplnění dotazníku členy týmu. Respondenty tedy byli v tomto případě sami výzkumníci, protože je u nich důvodný předpoklad, že se v problematice velmi dobře orientují. Členy týmu jsou dva lékaři, kteří náhradní mateřství v ČR poskytují otevřeně dlouhou dobu a mají asi největší skupinu pacientů, tři právníci, kteří dlouhodobě poskytují konzultace zájemcům, náhradním matkám či poskytovatelům v ČR, jeden právník – odborník na trestní právo, jedna psycholožka – odbornice na psychosociální a etické problémy NM, léta se angažující v pacientských organizacích, jedna sociální pracovnice, odbornice na náhradní rodinnou péči (dítě se v NM předává prostřednictvím osvojení), jedna psycholožka zabývající se možnostmi rodičovství u vážně nemocných osob, jeden etik. Bylo by jistě zajímavé dát do souvislosti roli v náhradním mateřství s názorem na legislativu. Protože se však dá poměrně snadno jmenovitě dohledat, kdo tvořil výzkumný tým, této analytické možnosti jsme nevyužili kvůli zachování nejvyššího dosažitelného stupně ochrany respondentů. Jen hlavní řešitelka mohla zjistit, kdo a jak dotazník vyplnil. Mailem přijaté vyplněné dotazníky označila čísly a předala matematikovi. Nutno připustit, že polovina respondentů je v konfliktu zájmů – náhradní mateřství jim nějak přináší zisk, mohou mít zájem na určitém druhu regulace. Na potenciální konflikt zájmů jsme ovšem upozorňovali už v návrhu projektu. Jsme přesvědčeni, že riziko je vyváženo tím, že na projektu pracovali lidi, kteří mají jako jediní v ČR s procedurou bohaté mnohaleté zkušenosti.
3) Analýza vyplněných dotazníků. Vzhledem k malému počtu dotazníků se jednalo o kvalitativní vyhodnocení bez použití hlubších matematicko-statistických metod. Jednalo se primárně o kontingenční tabulky pro jednotlivé otázky dotazníku. V místech, kde se otázky kontextově doplňovaly, byla kvantifikace provedena v překřížení odpovědí na obě otázky pro zpřesnění pohledu. Pokud byla odpověď v dotazníku doplněna slovním vyjádřením, bylo toto explicitně zvýrazněno pod zpracováním příslušné otázky, a to zejména proto, aby bylo zpřesněno vyznění odpovědi oproti pouhému „kódu“.
4) Analýza ukázala nedokonalost designu dotazníku. Respondenti, kteří doporučují proceduru explicitně zakázat, se totiž nevyjadřovali ke způsobu možné regulace, což mělo svou logiku: je-li pro mne procedura nepřijatelná jako taková, proč se vyjadřovat k situaci „co by, kdyby“. Jenže úplné zmizení jejich názoru snižuje validitu návrhů regulace, závěry přece stojí na expertním názoru 10 odborníků. Proto tři respondenti, kteří jsou pro zákaz procedury, byli požádání o dovyplnění dotazníku.
5) Opakování analýzy vyplněných dotazníků.
Dále čtěte zde:
http://medlawjournal.ilaw.cas.cz/index.php/medlawjournal/article/view/193/158
No 1 (2020): Časopis zdravotnického práva a bioetiky
[1] FENTON-GLYNN, C. Adoption and surrogacy – two sides of the same coin? Mezinárodní konference Cesta za rodinou – Příběhy mezinárodní adopce. Právo, trendy a zkušenosti. Brno, 15.–16. 5. 2019.
[2] KONEČNÁ, H. – HONZOVÁ, I. – PRUDIL, L. – PRUDILOVÁ, L. – ZEMANDLOVÁ, A. – MICHELOVÁ, E. – RUMPÍKOVÁ, T. – RUMPÍK, D. Surrogacy in the Czech Republic from the point of view of the law office: experience for the years 2009–2018. Poster – 35th Annual Meeting of European Society of Human Reproduction and Embryology. Vídeň, červen 2019.
[3] DOSKOČIL, O. „Any surrogate mothers?” A Debate on surrogacy in internet discussion forums. Human Affairs – Postdisciplinary Humanities & Social Sciences Quarterly. 2020, Vol. 30, Iss. 1, s. 10–26.
[4] RUMPÍK, D. – RUMPÍKOVÁ, T. – POHANKA, M. – VENTRUBA, P. – BELAŠKOVÁ, S. Gestational surrogacy in the Czech Republic. Biomedical Papers. 2019, Vol. 163, Iss. 2, s. 155-160.
[5] Údaje za jednotlivé roky lze nalézt na webu Ústavu zdravotnických informací a statistiky zde: https://www.uzis.cz/index.php?pg=vystupy--tematicke-rady&id=965.
[6] NOVÁKOVÁ, K. – KONEČNÁ, H. – SUDOVÁ, M. Náhradní mateřství v České republice: způsoby hledání náhradní matky. Časopis zdravotnického práva a bioetiky. 2018, Vol. 8, No. 2, s. 32–42.
[7] KONEČNÁ, H. et al. Kritéria pro výběr náhradní matky. Česká gynekologie. 2019, roč. 84, č. 1, s. 28–32.
[8] SVATOŠ, R. – KONEČNÁ, H. Náhradní mateřství v trestněprávních konsekvencích. Trestněprávní revue. 2019, č. 1, s. 7–13ꓼ SVATOŠ, R. – KONEČNÁ, H. Surrogacy with respect to criminal law. The Lawyer Quarterly. 2019, Vol. 9, No. 3, s. 197–212ꓼ KONEČNÁ, H. – SVATOŠ, R. Issues in determining parenthood in „surrogacy”. Human Affairs. 2019, Vol. 29, Iss. 2, s. 129–144ꓼ HONZOVÁ, I. – PRUDIL, L. – ZEMANDLOVÁ, A. – PRUDILOVÁ, L. Selected legal aspects of surrogacy. Human Affairs. 2020, Vol. 30, Iss. 1, s. 38–46.
[9] KONEČNÁ, H. – NOVÁKOVÁ, K. Access to medically assisted reproduction for legal persons: Possible? Ethics and Bioethics (in Central Europe). 2018, Vol. 8, Iss. 1–2, s. 109–120.
[10] DOSKOČIL, O. „Any surrogate mothers?” A Debate on surrogacy in internet discussion forums. Human Affairs. 2020, Vol. 30, Iss. 1, s. 10–26.
[11] RUMPÍK, D. – RUMPÍKOVÁ, T. – POHANKA, M. – VENTRUBA, P. – BELAŠKOVÁ, S. Gestational surrogacy in the Czech Republic. Biomedical Papers. 2019, Vol. 163, Iss. 2, s. 155–160.
[12] ŠVESTKOVÁ, R. – KONEČNÁ, H. – SVATOŠ, R. Legal position of an agency intermediating surrogacy in the Czech Republic. The Lawyer Quarterly. 2020, Vol. 10, No. 2, s. 92–105.
[13] KONEČNÁ, H. – SVATOŠ, R. Sdílená odpovědnost v proceduře náhradního mateřství. Časopis zdravotnického práva a bioetiky. 2018, Vol. 8, No. 3, s. 54–67ꓼ KONEČNÁ, H. – NOVÁKOVÁ, K. – PRUDIL, L. – HONZOVÁ, I. – PRUDILOVÁ, L. Náhradní mateřství: stav v České republice a odpovědnost praktického lékaře. Praktický lékař. 2018, roč. 98, č. 6, s. 270–274.
[14] RUMPÍKOVÁ, T. – OBORNÁ, I. – BELAŠKOVÁ, S. – KONEČNÁ, H. – RUMPÍK, D. The attitudes of IVF patients treated in the Czech Republic towards informing children born after gamete donation. Biomedical Papers. 2018, Vol. 162, Iss. 1, s. 26–31ꓼ KONEČNÁ, H. et al. Rodičem kdykoliv a jakkoliv? Průvodce asistovanou reprodukcí a náhradní rodinnou péčí. Praha: Mladá fronta, 2017ꓼ KONEČNÁ, H. Anonymita v dárcovství gamet. Gynekologie a porodnictví. 2019, roč. 3, č. 4, s. 239–243.
[15] SVATOŠ, R. – KONEČNÁ, H. Surrogacy with respect to criminal law. The Lawyer Quarterly. 2019, Vol. 9, No. 3, s. 197–212ꓼ KONEČNÁ, H. – SVATOŠ, R. Issues in determining parenthood in „surrogacy”. Human Affairs. 2019, Vol. 29, Iss. 2, s. 129–144ꓼ HONZOVÁ, I. – PRUDIL, L. – ZEMANDLOVÁ A. – PRUDILOVÁ, L. Selected legal aspects of surrogacy. Human Affairs. 2020, Vol. 30, Iss. 1, s. 38–46.
[16] JAROŠOVÁ, R. Náhradní mateřství s darovanými oocyty. Konference Neonatologie v Motole. 25. 4. 2019.
Diskuze k článku ()