JUDr. Jaromír Jirsa

Problematice vzájemné vyživovací povinnosti mezi rodiči a dětmi jsem se věnoval ve svém pravidelném článku už před více než rokem. Avšak – tehdy ještě Právní prostor neexistoval, tak nevím, kolika čtenářům se donesla informace o dvou zajímavých rozhodnutích Ústavního soudu, které se této nejfrekventovanější vyživovací povinnosti věnovaly v létě loňského roku.

V případě zpětvzetí žaloby soud vždy zkoumá ve vztahu k náhradě nákladů řízení, zda byla žaloba podána důvodně, a dále zda žalovaný z procesního hlediska zavinil, že byla žaloba vzata zpět nebo zda byla vzata zpět bezdůvodně. „Důvodnost“ podání žaloby je třeba chápat v širším kontextu – nejen ve vztahu k pouhému okamžiku zahájení řízení a zaplacení dlužné částky žalovaným.

O potřebě nového řádu, tedy nového civilně-procesního kodexu, jsem psal již v červnu tohoto roku. Nyní se k tématu vracím, neboť se v poslední době staly jisté události, o něž bych se chtěl s čtenáři Právního prostoru podělit. Především se v Brně, „na půdě“ Nejvyššího soudu, konala dne 16. 9. 2014 první schůzka rekodifikační komise pro civilní právo procesní, jejímž nelehkým úkolem je vytvořit nový řád (soudní).

Lze námitku účastníka o nedostatku pravomoci soudu z důvodu existence rozhodčí doložky považovat za včasnou, není-li obsažena v podaném odporu proti platebnímu rozkazu?

Soud zamítne návrh na vstup nového subjektu do řízení tehdy, jestliže podle toho, co v řízení vyšlo najevo, lze s jistotou prohlásit, že cílem návrhu na vydání rozhodnutí podle § 107a o. s. ř. je zneužití procesní úpravy, například za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou.

Informovanost veřejnosti o věcech veřejného zájmu je předpokladem demokratického uplatňování moci v moderní společnosti. Věcí veřejnou jsou veškeré agendy státních institucí, jakož i činnost osob působících ve veřejném životě, a dále vše, co na sebe upoutává veřejnou pozornost, tedy i skutečnosti týkající se nakládání s veřejnými prostředky v podniku se státní účastí. Komentář k rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 4. 2014, sp. zn. 3 Cmo 406/2013

Stalo se již téměř zvykem, že na stránkách Právního prostoru komentuji rozhodnutí Ústavního soudu, a ač jsem chtěl v létě psát původně o něčem jiném, nakonec jsem téma změnil, neboť se v myšlenkách stále vracím k jeho nedávným nálezům ve věcech střídavé péče (nález ze dne 26. 5. 2014, sp. zn. I. ÚS 2482/13 a ze dne 30. 5. 2014, sp. zn. I. ÚS 1506/13).

V případě nepřijetí usnesení o důležité záležitosti, kterou je i „revitalizace domu“, je ingerence státu do vnitřních poměrů shromáždění vlastníků jednotek ve formě nahrazení vůle vlastníků soudním rozhodnutím nepřípustná, neboť je možná pouze podle ustanovení § 11 odst. 3, věty druhé, zákona č. 72/1994 Sb. Komentář k rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 12. 2013, č.j. 7 Cmo 399/2012-135

Komentované nálezy Ústavního soudu vyvolaly četné reakce (ne-li pozdvižení), už jen proto, že se týkají citlivých záležitostí péče rodičů o nezletilé děti, ale především proto, že se poměrně jednoznačně a rezolutně staví otázce, jak by měly za účinnosti nového občanského zákoníku obecné soudy rozhodovat ve věcech péče o nezletilé děti. Komentář k nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2014, sp. zn. I. ÚS 2482/13 Komentář k nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 5. 2014, sp. zn. I. ÚS 1506/13

Avizuje-li účastník předem, že má být jednáno ve sporném řízení v jeho nepřítomnosti a k nařízenému jednání se nedostaví, vystavuje se riziku, že v případech, kdy vyvstane potřeba jeho poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř., které je zásadně spojeno s jednáním ve věci, nastane bez tohoto poučení zákonná koncentrace řízení ke konci prvního jednání. Komentář k rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 93 Co 234/2014

Nález Ústavního soudu měl (jako téměř vždy, jde-li o citlivé otázky rodiny či zdraví) i mediální ohlas, a přestože byl ještě vydán v režimu „starého“ občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., lze jej do značné míry zobecnit i pro období za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Komentář k nálezu Ústavního soudu ze dne 22. 5. 2014, sp. zn. I. ÚS 3367/13

Moderace podle § 150 o. s. ř. je institut procesního práva představující extrémní vybočení ze stěžejního principu ovládajícího nákladové rozhodování ve sporném řízení – „vítěz bere vše“. Za jakých podmínek připadá v úvahu? Komentář k usnesení městského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2014, sp. zn. 93 Co 324/2014

Kdo hradí náklady řízení, když vezme žalobce žalobu zpět, protože byl uspokojen pojišťovnou žalovaného? Komentář k usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 4097/2014

Aktuální rozhodnutí Ústavního soudu (nález ze dne 22. 5. 2014, sp. zn. I. ÚS 3367/13, vyhlášený dne 19. 6. 2014) k problematice odškodňování škody (újmy) na zdraví by mě snad ani blíže nezaujal, neboť se danou problematikou již téměř deset let nezabývám (rozuměj – nesoudím ji). Přesto jsem však v něm nakonec „zalistoval“. Už jen proto, že jsem dříve spory o náhradu škody na zdraví několik let soudil a že rozhodnutí bylo mediálně komentováno.

Jen zjevně nepravdivé informace hrubě vybočující z pravidel vyvážené reportáže mohou odůvodnit omezení svobody projevu předběžným opatřením, jímž soud uloží povinnému „stáhnout“ reportáž z internetu. Komentář k usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 3. 2014, čj. 3 Cmo 3/2014-86

Téma mého příspěvku na konferenci Právní prostor 2014 se mělo týkat zákona o zvláštních řízeních soudních, ke kterému vám však nemohu vysvětlit vůbec nic, neboť podle něj, zaplaťpánbůh, nesoudím. Soudím podle občanského soudního řádu, který je od nového roku poměrně zestručněn.

Květnová stať Libora Vávry (mj. předsedy mého soudu, spolužáka i dlouholetého kamaráda) na téma potřebnosti (či spíše nepotřebnosti) nového trestního procesního předpisu mě přiměla k zamyšlení, jak jsme na tom s řádem civilním.

Tím, z jaké datové schránky je podání soudu odesláno, je provedena jednoznačná identifikace osoby, která úkon, jež je obsažen v podání, u soudu učinila. Komentář k usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 3. 2014, sp. zn. 7 Cmo 509/2012 – 106

Má být „vnitřek“ datové zprávy též opatřen elektronickým zaručeným podpisem? Komentář k nálezu Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. IV. ÚS 1829/13

Jistota za návrh na nařízení předběžného opatření je složena u soudu včas, je-li nejpozději v den podání návrhu na účet soudu připsána. Komentář k usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 1. 2014, č.j. 4 Cmo 338/2013-32

Absenci majetkového pojištění věcí před zničením požárem není samo o sobě možné považovat za porušení generální prevenční povinnosti. Komentář k rozsudku Vrchního soudu v Praze se dne 4. února 2014, č.j. 1 Cmo 303/2013-166

Pochybení v zápisech v osobním diáři účastníka, obchodní zaneprázdnění a selhání paměti nejsou omluvitelným důvodem neúčasti u jednání. Komentář k usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. září 2013, č.j. 2 Cmo 175/2013-6

Tento článek je reakcí na aktuální rozhodnutí Ústavního soudu – nález ze dne 10. 4. 2014 (vyhlášený 15. 4.), sp. zn. III. ÚS 3725/13 v „kauze bankovních poplatků“.

Zákonná koncentrace zavedená zásadně pro všechna sporná řízení s účinností od 1. 7. 2009 novelou č. 7/2009 Sb. (zejm. § 114c odst. 4, 118b odst. 1 o. s. ř.) měla kontradiktorní řízení upravené v současné době výlučně občanským soudním řádem doslova převrátit naruby.

Věřitelovo tolerování protiprávního stavu nezaplacení splatného závazku dlužníkem nepředstavuje bez dalšího dohodu o změně splatnosti původního závazku. Komentář k rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 11. 2013, čj. 6 Cmo 452/2012-201