JUDr. Jaromír Jirsa

Téměř přesně před rokem jsem na stránkách Právního prostoru komentoval (poměrně „novátorské“) rozhodnutí Ústavního soudu ve věci střídavé péče – konkrétně jednoho jeho senátu (I. ÚS) – a ještě konkrétněji dva jeho nálezy: sp. zn. I. ÚS 2482/13 ze dne 26. 5. 2014 a sp. zn. I. ÚS 1506/13 ze dne 30. 5. 2014.

Přerušení dodávky elektřiny nezbavuje účastníka s aktivovanou datovou schránkou reálné možnosti učinit procesní úkon včas. Komentář k usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 8 Cmo 306/2014

Soud může vyslechnout statutární orgán pouze jako účastníka řízení, tzn. s jeho souhlasem. Komentář k usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 2. 2015, č.j. 12 Cmo 261/2014-287

Vzhledem k tomu, že se ve svých příspěvcích věnuji pravidelně civilnímu procesnímu právu, nemohu čtenáře neupozornit na „žhavé“ novinky v této oblasti. Občanský soudní řád (ale i jiné normy – zejména zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) byl totiž s účinností od 1. 5. 2015 novelizován zákonem č. 87/2015 Sb., kterým se mění některé předpisy v souvislosti s účinností rekodifikace soukromého práva.

I přesto, že soud vyhoví žalobnímu návrhu na zaplacení přiměřeného zadostiučinění za zásah do práva k ochranné známce jen částečně, je třeba žalobce považovat z hlediska nároku na náhradu nákladů za zcela úspěšného. Komentář k usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 3. 2015, č.j. 3 Cmo 324/2014-78

Soud není vázán návrhem, pokud jde o výběr konkrétní osoby opatrovníka ustanovovaného právnické osobě, ač navrhovatel konkrétního opatrovníka navrhuje. V tomto případě jmenoval soud opatrovníkem osobu z řad advokátů. Komentář k usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 3. 2015, č.j. 14 Cmo 426/2014-72

Pokud usnesení nemusí obsahovat odůvodnění, musí být ve výroku uvedena nejen zákonná ustanovení, jichž bylo použito, ale rovněž důvody rozhodnutí. Komentář k usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2015, č.j. 2 Cmo 334/2014-26

Soudní poplatek je „včas“ zaplacen nejen tehdy, je-li do konce lhůty k odvolání proti usnesení o zastavení řízení připsán na účet soudu, ale i tehdy, když jej poplatník v kolcích vylepí na doručenou výzvu a odevzdá podání v této lhůtě orgánu, který má povinnost je doručit (nejčastěji poště). Komentář k usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 3. 2015, sp.zn. 91 Co 44/2015

Ústavní soud vydal dne 9. 4. 2015 pod sp. zn. III. ÚS 2482/14 zajímavý nález v kauze, která se několik let řeší u soudu, u něhož působím. Nejen proto mě však rozhodnutí zaujalo.

Občanský soudní řád (zákon. č. 99/1963 Sb.), ač nabyl účinnosti již „v pravěku“ (1. 4. 1964), je v řadě ohledů (ustanovení) předpisem nadčasovým. Aby ne pokud se podílely na jeho vzniku takové soudcovském osobnosti, jakou byl například JUDr. Josef Rubeš, hlavní autor nepřekonatelného „červeného komentáře“ k o. s. ř.

Když se dnes zeptáte předsedy odvolacího senátu kteréhokoliv krajského soudu v republice, čím se převážně v odvolací agendě zabývá, tak vám pravděpodobně odpoví, že náklady řízení. A z nákladů řízení náklady právního zastoupení. Odvolací senáty řeší úkony, půlúkony právní služby, vyhodnocují kvalifikované výzvy k plnění a výzvy prosté, počítají náklady nalézacího i odvolacího řízení (nutno dodat – namísto toho, aby se věnovali opravdovému souzení), až se z nich, obrazně řečeno, kouří.

Jestliže soudce prvního stupně meritorně rozhodne ve věci svéprávnosti člověka, aniž by člověka osobně zhlédl, nejde bez dalšího o takové procesní pochybení, které má za následek zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k novému projednání. Komentář k usnesení krajského soudu v Plzni, ze dne 24. 9. 2014, č.j. 12 Co 306/2014 - 185

Navrhovatel předběžného opatření musí splnit dvě procesní povinnosti, aby bylo jeho návrhu vyhověno – musí alespoň osvědčit existenci žalovaného nároku a vedle toho prokázat skutečnosti, které odůvodňují obavu, že by výkon budoucího rozhodnutí mohl být ohrožen. Rozdíl pojmů „osvědčit“ a „prokázat“ spočívá v míře jistoty o pravdivosti zatím pouze tvrzeného skutkového stavu věci. Komentář usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29.9.2014, č.j. 1 Cmo 162/2014-222

V českém právním prostředí se v poslední době začalo (tak nějak automaticky) „pracovat“ s pojmem „slabší strana“ – což je logické, chrání-li i občanský zákoník účinný od 1. 1. 2014 některé subjekty právních vztahů více než ostatní. Nejde přitom jen o tradičního spotřebitele, na něhož pamatoval již starý občanský zákoník, ale také o nájemce bytu, stranu uzavírající smlouvu takzvaným adhezním způsobem, ochranu dlužníka před lichvou …

Pokud je vydán platební rozkaz vůči šestnáctiletému účastníkovi řízení, je nutno jej doručovat jak jemu, tak i jeho zákonným zástupcům. Komentář k nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 1041/14

Je-li na soudcovské práci něco skutečně zajímavého, pak to rozhodně není vyměřování soudních poplatků, odstraňování vad žaloby či snad dokonce vyplňování statistických listů (ano, i takovýmto „vznešeným“ činnostem se někteří čeští soudci ještě dnes věnují). Soudce je od slova soudit (nebo naopak – ale to není podstatné), takže nelze považovat za středobod soudcovské práce ani přípravu jednání, sepisování rozhodnutí, práci s judikaturou, ale činnost, kterou za soudce nemůže nikdo odpracovat – a tou je vlastní souzení v jednací síni, tedy především dokazování (provádění důkazů).

Hovory fyzických osob, ke kterým dochází při výkonu povolání, při obchodní či jiné veřejné činnosti, zpravidla nemají charakter projevů osobní povahy a důkaz tajným zvukovým záznamem takových hovorů proto není v občanském soudním řízení nepřípustný. Komentář k nálezu Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2014, sp. zn. II. ÚS 1774/14

Znalecký posudek vypracovaný znalcem, který jej nesmí ve věci podat, protože lze mít pro jeho poměr k věci, orgánům provádějícím řízení, účastníkům nebo jejich zástupcům pochybnost o jeho nepodjatosti, není způsobilým důkazem, na základě něhož by mohl soud učinit skutková zjištění. Ke skutečnostem, pro které je znalec vyloučen, soud přihlíží kdykoliv za řízení. Komentář k rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17.7.2014, sp. zn. 21 Cdo 2616/2013

Ve smyslu ustanovení § 114b odst. 2 o. s. ř. může soud stanovit žalovanému dodatečnou (novou) lhůtu k vyjádření k žalobě, pokud žalovaný sdělí soudu před uplynutím původní stanovené lhůty, že nemůže z vážných důvodů podat písemné vyjádření k žalobě, uvede důvod, který mu v podání vyjádření brání a na výzvu soudu prokáže. Komentář k usnesení Vrchního soudu ze dne 23.5.2014, č.j. 12 Cmo 102/2014-66

Shodná tvrzení účastníků může soud vzít za svá skutková zjištění jen tehdy, obsahují-li poznatky o skutkové stránce věci. Účastníci mohou učinit nespornými skutkové okolnosti, nikoliv jejich právní hodnocení. Komentář k rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 10. 2014, sp. zn. 4 Cmo 171/2014

V měsíci listopadu mě z judikatorních novinek zaujala na internetu zpráva o rozhodnutí Ústavního soudu, který částečně vyhověl stížnosti ženy soudící se sedm let o náhradu nákladů na svoji výživu po smrti manžela.

Lze-li výši nároků zjistit jen s nepoměrnými obtížemi nebo nelze-li ji zjistit vůbec, pak ji může určit soud podle své úvahy postupem podle ustanovení § 136 o. s. ř. Uvedený postup se uplatní například tehdy, je-li najisto postavena odpovědnost žalovaného za vznik předmětné škody při přepravě a nepřiznání náhrady škody s poukazem na to, že nelze zjistit skutečnou škodu, by odporovalo logice věci. Komentář k rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27.8.2014, čj. 12 Cmo 67/2014

Z dikce § 129 odst. 2 o. s. ř., podle něhož může předseda senátu uložit tomu, kdo má listinu potřebnou k důkazu, aby ji předložil, není možné dovozovat, že se citované ustanovení vztahuje jen na třetí osoby – příslušná procesní povinnost platí i pro účastníka řízení. Komentář k rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26.8.2014, čj. 1 Cmo 9/2014-108

Každý z dvojice ozbrojených útočníků odpovídá společně a nerozdílně za škodu, jestliže při společně vedeném útoku, kterým vyvrcholilo jejich předchozí agresivní chování vůči více osobám, usmrtili nožem jednu z napadených osob, a to i tehdy, pokud v trestním řízení nebylo prokázáno, který z útočníků vedl smrtící úder. Komentář k rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28.5.2014, sp.zn. 25 Cdo 269/2014

Také kopie účastníkem předložených listin je soud povinen hodnotit podle zásady volného hodnocení důkazů. Komentář k usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9.10.2014, sp. zn. 93 Co 464/2013