Komentář k usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9.10.2014, sp. zn. 93 Co 464/2013
V komentované kauze nalézací soud zamítl žalobu o zaplacení dluhu z úvěrové smlouvy – převážně s odůvodněním, že žalobce (společnost, která koupila od úvěrové banky „balík“ pohledávek – včetně té za žalovaným) nepředložil na opakovanou výzvu a na základě námitky opatrovnice nezvěstného žalovaného originály listin a prokazoval svůj nárok „jen“ jejich kopiemi. Tento názor však odvolací soud nepřijal, což ve svém důsledku vedlo ke kasaci nalézacího rozhodnutí.
V civilním řízení platí podle ustanovení § 125 o. s. ř., že za důkaz mohou sloužit „všechny“ prostředky, jimiž lze zjistit stav věci – s výjimkou tzv. nezákonných důkazů. Důkaz listinou soud provede tak, že ji při jednání předseda senátu přečte nebo sdělí její obsah, případně předloží účastníkům k nahlédnutí, je-li to postačující. Občanský soudní řád nerozlišuje listiny na jejich „originály“ či „kopie“. Ve vztahu k listinným důkazům dále rozeznává procesní předpis, soudní teorie i praxe mezi listinou soukromou (§ 129 o. s. ř.) a veřejnou (§ 134). U druhé z nich se presumuje její pravost a věcná správnost (pravdivost) a je na tom, kdo pravost či správnost zpochybňuje, aby své tvrzení prokázal – leží na něm v tomto ohledu důkazní břemeno směřující k „vyvrácení“ údajů ve veřejné listině. U soukromé listiny se jen výkladem zákona dovozuje, že je třeba rozlišovat mezi věcnou správností (pravdivostí) a pravostí. Zatímco u správnosti se již praxe přiklonila k tomu, že ji nelze jen formálně zpochybnit, aby přešlo důkazní břemeno směrem k ní na účastníka, který listinu předložil a podporuje jí svůj nárok, u pravosti (nejčastěji podpisu) se většinou drží názor, že zpochybnění vede k tomu, aby pravost prokazoval předkladatel listiny. Avšak i tento výklad má své limity.
V případě námitky nepravosti kopie soukromé listiny nesmí soud (jen proto, že účastník předložil kopie a nikoliv originály listin) pominout klíčovou zásadu volného hodnocení důkazů podle ustanovení § 132 o. s. ř. a musí hodnotit tento důkaz (kopii listiny) v souvislosti s ostatními. Vyplývá-li z nich, že jde o námitku nepodloženou, nestačí to k přechodu důkazního břemene na předkladatele listiny. Námitka z tohoto důvodu nemůže být jen formální a obecná („listiny nejsou pravé“), ale přesně skutkově vymezená. Rozhodně nemůže stačit ke zpochybnění soukromé listiny tvrzení účastníka, který listinu nepředložil, „že nemůže potvrdit, že podpis žalovaného na předmětné úvěrové smlouvě je podpisem žalovaného“.
Celý text judikátu si můžete přečíst zde
Diskuze k článku ()