Osvědčení a prokázání předpokladů pro nařízení předběžné opatření

Komentář usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29.9.2014, č.j. 1 Cmo 162/2014-222

Komentované rozhodnutí se zabývá tradičními předpoklady pro nařízení „běžného“ předběžného opatření, kterými jsou: 1. prokázání, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen; 2. osvědčení skutečností, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením.

Pokud zákon hovoří o tom, že nutnost zatímní úpravy poměrů či hrozba zmaření výkonu rozhodnutí (exekuce) musejí být „prokázány“, jde o pojem částečně matoucí, protože s ohledem na běh lhůt pro rozhodnutí není před rozhodnutím o návrhu na předběžné opatření zpravidla žádné dokazování prováděno a předseda senátu téměř vždy rozhoduje bez jednání a slyšení účastníků, což mu zákon výslovně umožňuje (§ 75c odst. 3 o. s. ř.). Zákon má v případě „prokázání“ na mysli, že z návrhu, ve spojení s předloženými důkazy, musí prokazatelně vyplývat (být jisté), že navrhovatel bude ve věci samé pravděpodobně úspěšný a je nutné zatímně upravit poměry nebo zabránit zmaření exekuce.

Rozdíl pojmů „osvědčit“ a „prokázat“ spočívá v míře jistoty o pravdivosti zatím pouze tvrzeného skutkového stavu věci. Má‑li být předběžné opatření nařízeno, musí být tím, kdo takový návrh činí, prokázána především potřeba zatímní úpravy právních poměrů účastníků, respektive obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen; tato potřeba nastává v  případech, kde by nenařízením předběžného opatření vznikl prostor pro jednání, které by vytvořilo nezvratný stav, resp. které by vedlo k neodčinitelným následkům. Co do podmínky prokázání pak platí, že jde o více než osvědčení, tedy že o důvodech potřeby prozatímní úpravy musí navrhovatel soud přesvědčit; na druhé straně však zde nemá místo dokazování v procesním smyslu, pro které z povahy věci není prostor (absence jednání). U ostatních skutečností, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením, postačí, jsou‑li osvědčeny, tj. že se jeví pravděpodobnými.

Celý text judikátu si můžete přečíst zde