Komentář k usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 3. 2014, sp. zn. 7 Cmo 509/2012 – 106
Zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, nabyl účinnosti dne 1. 7. 2009 a byl součástí reformy civilního procesu provedené především novelou občanského soudního řádu č. 7/2009 Sb. – takzvanou „souhrnnou novelou“. Zákon zavedl převratnou novinku v podobě datových schránek, která nemá v evropské justici obdoby a která byla přijímána se značnými obavami. Nutno spravedlivě přiznat, že tyto obavy se nenaplnily a informační systém datových schránek funguje více méně bez problémů.
Od doby účinnosti zákona uplynula již doba dostatečně dlouhá na to, aby se začala ustalovat judikatura, která zatím řešila především dva problémy – pokud jde o komunikaci účastníka z jeho datové schránky směrem k soudu: 1. zda má být „vnitřek“ datové zprávy (často obsahující nejdůležitější procesní úkony účastníka v podobě žaloby, odvolání, odporu, námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu apod.) opatřen elektronickým zaručeným podpisem; 2. do jaké míry je soud povinen pátrat po tom, zda podání odeslala z datové schránky osoba k tomu oprávněná.
První problém by měl být odstraněn novelou občanského soudního řádu č. 293/2013 Sb., která změnila ustanovení § 42 o. s. ř. tak, že v případě podání v elektronické podobě podepsaného uznávaným elektronickým podpisem nebo podání v elektronické podobě podle zvláštního právního předpisu se výslovně nevyžaduje doplnění podání předložením jeho originálu.
Ke druhému se vztahuje komentovaný judikát, v němž vrchní soud dospívá k závěru, že není věcí soudu zkoumat, zda datovou zprávu obsahující úkon odeslala osoba k tomu oprávněná a že v pochybnostech se má za to, že oprávněna byla. Stejný výklad se musí logicky držet i ve vztahu ke komunikaci soud – účastník. Je věcí subjektu s aktivovanou datovou schránkou, aby organizačně zajistil, že se neoprávněné osoby k odesílání i přijímání datových zpráv nedostanou.
Celý text judikátu si můžete přečíst zde
Diskuze k článku ()