Články

Dnes je věcí každodenního života, že člověk tráví svůj volný čas hraním počítačových her. Mnohdy si však vůbec neuvědomuje, kolik práce, a to nejen vývojářské, ale i právní, stojí za vytvořením počítačové hry.

Dovolání je tradičně chápáno jako mimořádný opravný prostředek. Jeho použitelnost je omezena a Nejvyšší soud, který o něm rozhoduje, nelze chápat jako běžnou třetí instanci. Dovolací důvody však zároveň nelze vykládat natolik restriktivně, aby tím byla vyloučena ochrana základních práv dovolatele.

Nemalá část pojištěnců veřejného zdravotního pojištění v České republice je přesvědčena, že jim systém tohoto pojištění zaručuje na každé onemocnění léčivý přípravek, který je z tohoto pojištění plně hrazený, a je tedy z jejich pohledu „bezplatný“. Co na to ovšem říkají právní předpisy a judikatura, zejména nedávný a pro stanovení úhrad léčivých přípravků významný nález Ústavního soudu?

Dnes bych se ráda věnovala sociálním médiím, a to zejména ve vztahu k tomu, jak zaměstnavatel může prostřednictvím klasických institutů pracovního práva monitorovat zaměstnance a kontrolovat a určitým způsobem i regulovat jejich aktivitu na internetu a sociálních sítích. Nakonec bych ráda zmínila i to, jakým způsobem může zaměstnavateli pomoci vnitřní směrnice, tzv. social media policy.

Nejvyšší soud ČR ve spolupráci s Centrem dopravního výzkumu zprovoznil novou databázi soudních rozhodnutí týkajících se náhrady nemajetkové újmy na zdraví (bolest a ztížení společenského uplatnění) a nemajetkových nároků pozůstalých při usmrcení osoby blízké.

Jako třetí a poslední sbírka zemských předpisů zřízená na principu formální publikace v našem právním řádu sloužila k vyhlašování předpisů česká zemská sbírka. Princip formální publikace předpisů v úředních sbírkách právních předpisů byl zaveden do našeho právního řádu po roce 1848. Formální publikací se rozumělo povinné vyhlašování, resp. zveřejňování či zpřístupňování pramenů práva skrze zákonem určené speciální úřední sbírky. Pokud byly takto vyhlášeny, pak teprve mohly nabýt platnosti a účinnosti, resp. v tehdejší terminologii závaznosti.

S účinností obecného nařízení o ochraně osobních údajů [1] („GDPR“[2] nebo „nařízení“) vznikne správcům i zpracovatelům osobních údajů řada nových povinností. Jednou z nich je dle nového právního rámce stanovená povinnost jmenovat pověřence pro ochranu osobních údajů („pověřenec“ nebo „DPO“[3]), která slouží zejména ke kontrole odpovědnosti.

Můj příspěvek je o odpovědnosti či neodpovědnosti poskytovatelů služeb informační společnosti. Je to téma možná poněkud exotické, ale zároveň dopadající do života a činnosti skoro nás všech, protože například Wi-Fi používáme někdy téměř všichni.

Mezi manžely nedochází obvykle za trvání vztahu k řešení majetkových otázek, vzájemných pohledávek a dluhů. K tomuto vypořádání přistupují manželé většinou až po zániku jejich vztahu, což je zcela pochopitelné a v mnoha případech i žádoucí. Po zániku manželství je však nutné řešit, zda za jeho trvání nemohlo dojít k promlčení vzájemných nároků a tedy i nemožnosti přiznání těchto nároků v rámci případného soudního řízení při uplatnění námitky promlčení.

Ačkoliv v České republice existuje relativně rozsáhlá literatura k problematice udělení informovaného souhlasu pacientem, soustředí se tato literatura primárně na udělení souhlasu zletilým, svéprávným člověkem.

Měli by doktoři ukončovat nedodělané operace? Co znamená restituční tečka pro probíhající řízení? Jaký důsledek by mělo prolomení mlčenlivosti advokáta? Na to vše nám poskytl odpovědi JUDr. Petr Meduna, samostatný advokát a mimo jiné člen kárné komise ČAK a předseda kárného senátu.

Přiznám se, že za mých studijních let byl pro mě slib odškodnění něco jako právní yetti. Čas od času o něm padla zmínka, něco ve smyslu najdete ho v § 725 a násl. ObchZ, k čemu je to dobrý, nevím, ale budu z toho zkoušet, to bylo tak asi všechno. Jestli si danou otázku někdo někdy vylosoval, jářku nevím, ale co vím jistě, je, že slib odškodnění nezmizel, tedy existuje. Je totiž zakotven v novém občanském zákoníku (§ 2890 a násl. OZ). Používá se v praxi vůbec?

V rámci originálního konceptu takzvaných kavárenských seminářu, které pořádá jeden ze sedmi studentských spolků Právnické fakulty Univerzity Karlovy - spolek Common Law Society (zkráceně ,,CLS”) - byly tentokrát diskutovány otázky související s problematikou přenosu dat po internetových sítích. Pozvání přijali Mgr. Jana Pattynová, LL.M. a Mgr. Dominik Vítek z AK Pierstone.

Problematika ukládání a výkonu peněžitých trestů byla v roce 2017 jedním z hlavních veřejně diskutovaných témat v oblasti trestního soudnictví. Nejvyšší státní zastupitelství a Nejvyšší soud přistoupily v rámci společného projektu k realizaci veřejně deklarovaného záměru docílit proporcionálního ukládání alternativních trestů, a to zejména peněžitého trestu soudy v trestním řízení a tím přispět k zlepšení dosavadní praxe jeho nepříliš častého využívání.

Pokud interpretujeme ne-právní pravidla stejně jako ta právní, neznamená to, že jim (přinejmenším) v našem vědomí přiznáváme právní povahu? Právo ostatně neexistuje jako hmatatelný předmět, nýbrž v naší představě.

Jak jsme slíbili, postupně a s dostatečným předstihem vás provedeme navrhovanými změnami v oblasti občanského práva procesního, z nichž jednu pro klienty z nejzásadnějších, tvoří právě otázka povinného zastoupení strany sporu advokátem.

Druhá část příspěvku věnujícího se nedávnému rozsudku Soudního dvora Evropské unie, ve kterém došlo k velmi překvapivému obratu ohledně mezinárodních arbitráží, generujících z dvoustranných mezinárodních dohod o podpoře a ochraně investic.

S účinností od 1. 6. 2018 se změní zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění. V rámci této novelizace bude zavedena nová dávka nemocenského pojištění, tzv. dlouhodobé ošetřovné. Ve srovnání s další dávkou nemocenského pojištění – ošetřovným – jsou stanoveny jiné podmínky vzniku nároku, odlišný okruh osob s nárokem na dávku i odlišná doba, po kterou bude dávka náležet.

Účinností zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jako „Občanský zákoník“) došlo k významné změně ovlivňující vypořádání společného jmění manželů (dále také jako „SJM“). Předchozí právní úprava totiž byla, společně s ustálenou judikaturou, prolomena a aktuálně tak vznikají různé výklady této problematiky.

Ve dnech 24.-25.4. se v polyfunkčním, velmi útulném hotelu Jezerka konal již osmý ročník odborného kongresu Právní prostor. Kromě toho, že jsem dostal od organizátorů příležitost dokončit – snad úspěšnou – pětiletku moderování (a vypadá to, pokud si to nepokazím nudným článkem, že příští rok si zase nasadím lachtanítko, jak se podle JUDr. Lasáka označuje slušivý aerodynamický head-set), dostal jsem – v duchu hesla „když si to moderoval, tak o tom napiš a napiš to tak vtipně, jak to moderuješ“ také zmocnění, abych napsal tento článek, který se ale musí vměstnat do určitého počtu znaků (což pro mne jako ukecaného advokáta není jednoduché).

Doslova šokující zprávu ze světa mezinárodních arbitráží, generujících z dvoustranných mezinárodních dohod o podpoře a ochraně investic (tzv. Bilateral Investment Treaties ve zkratce „BIT“ dle kontextu), přinesl Rozsudek Soudního dvora Evropské unie (dále jen „EU“) ze dne 6. března 2018 ve věci C284/16.

Do 31. 12. 2013 byl institut nezbytné cesty upraven pouze v jediném § starého občanského zákoníku, tedy zákona č. 40/1964 Sb., a to konkrétně v § 151o odst. 3, který zněl: „Není-li vlastník stavby současně vlastníkem přilehlého pozemku a přístup vlastníka ke stavbě nelze zajistit jinak, může soud na návrh vlastníka stavby zřídit věcné břemeno ve prospěch vlastníka stavby spočívající v právu cesty přes přilehlý pozemek.“

Příspěvek se zabývá interpretací právně relevantních textů, které nicméně nejsou objektivním právem. Typicky se jedná o různá pravidla, či doporučení, souhrnně tedy ne-právo. Podle jakých pravidel by pak mělo být ne-právo interpretováno? Příspěvek se následně zaměřuje na interpretaci Pravidel UNCITRAL pro mezinárodní rozhodčí řízení a zamýšlí se nad jejich interpretací jako ne-práva.

Jedním ze základních principů pracovního práva je ochrana zaměstnanců jakožto slabší strany pracovněprávního vztahu. Tato skutečnost je samozřejmě reflektována rovněž rozhodovací praxí pracovněprávních soudů, kdy převažují rozhodnutí ve prospěch zaměstnanců.

Činnost realitních zprostředkovatelů je pro realitní trh typická a pro mnohé jeho účastníky nepostradatelná. Vzhledem k rozsáhlé a poměrně konstantní judikatuře, která se zprostředkování realitních transakcí věnuje, by se dalo předpokládat, že jsou si realitní zprostředkovatelé vědomi všech právních aspektů své činnosti. Praxe však ukazuje, že tomu tak vždy není.