Interpretace ne-práva v mezinárodní arbitráži: příklad Pravidel UNCITRAL - část II. Zdroj: Fotolia

Interpretace ne-práva v mezinárodní arbitráži: příklad Pravidel UNCITRAL - část II.

Pokud interpretujeme ne-právní pravidla stejně jako ta právní, neznamená to, že jim (přinejmenším) v našem vědomí přiznáváme právní povahu? Právo ostatně neexistuje jako hmatatelný předmět, nýbrž v naší představě.

Mgr. Zdeněk Nový, Ph.D., LL.M.

Právnická fakulta Masarykovy univerzity

Mgr. Zdeněk Nový, Ph.D., LL.M.

Právnická fakulta Masarykovy univerzity

Před tím, než zaostříme pohled na interpretaci Pravidel jako součásti ne-práva, je třeba se zabývat samotnou arbitráží, na níž Pravidla dopadají.

MEZINÁRODNÍ OBCHODNÍ VS. INVESTIČNÍ ARBITRÁŽ

Pravidla UNCITRAL stanoví procesní pravidla pro arbitráž jako způsob řešení sporů. Arbitráž pro účely výkladu o Pravidlech UNCITRAL v tomto příspěvku je třeba dělit na:
- mezinárodní obchodní a investiční;
- institucionální a ad hoc.

Mezinárodní obchodní arbitráží máme na mysli arbitráž s relevantním mezinárodním prvkem, kterým se rozumí sídla či místa podnikání stran v různých státech či plnění smlouvy mimo území států smluvních stran. [51] Mezinárodní obchodní arbitráž spočívá na (soukromoprávní) rozhodčí smlouvě mezi stranami, která stanoví se jejich majetkové spory (typicky ze smlouvy) budou rozhodovány třetí nezávislou osobou, jejíž rozhodnutí (rozhodčí nález) bude strany zavazovat.[52]

Typicky pro arbitráž ad hoc je možné se dohodnout v rozhodčí doložce, jež je součástí hlavní smlouvy, nebo později po vzniku sporu na aplikaci Pravidel UNCITRAL. Zdrojem právní závaznosti těchto Pravidel je vůle stran, jejíž autonomie je státy ve vnitrostátní sféře respektována a chráněna.[53] V této souvislosti je třeba zdůraznit, že Pravidla UNCITRAL jsou určena právě pro arbitráž ad hoc.[54] V souhrnu tedy UNCITRAL při vytváření Pravidel spoléhal na to, že strany promění Pravidla v právo tím, že je svým projevem vůle inkorporují do smlouvy, a tím také podřídí vnitrostátnímu právu.

Situace je odlišná v mezinárodní investiční arbitráži. Zatímco slovo "mezinárodní" u mezinárodní obchodní arbitráže odkazuje k existenci tzv. mezinárodního prvku, u investiční arbitráže znamená, že použitelné právo na meritum sporu je mezinárodní právo veřejné. Cílem mezinárodní investiční arbitráže je ochrana zahraničních investic příslušníků jiných států proti zásahům hostitelského států a umožnění řešení sporů mezi investory a státy na neutrální půdě arbitráže.[55]

Mezinárodní (obchodní i investiční) arbitráž tedy spočívají na konsensu stran sporu.[56] Tento konsens však nabývá různé podoby. Zatímco mezinárodní obchodní arbitráž je založena na rozhodčí smlouvě mezi subjekty vnitrostátního (soukromého) práva, mezinárodní investiční arbitráž vyvěrá ze souhlasu státu jako smluvní strany mezinárodní dohody o ochraně investic.[57] Tento konsens je tvořen nabídkou státu v této dohodě podřídit se pravomoci investičního tribunálu, přičemž přijetí je ztělesněno zahájením investiční arbitráže.[58]

Mezinárodní investiční arbitráž a ochrana mezinárodních investic je některými považována za specifické odvětví mezinárodního práva veřejného.[59] Je jí však někdy přisuzován také tzv. hybridní charakter.[60] Hybridní povahou mezinárodní investiční arbitráže se má na mysli, že spojuje vlastnosti dvou příbuzných, leč odlišných právních odvětví, mezinárodního práva veřejného a arbitráže jako součástí mezinárodní práva soukromého (sic) na straně jedné a dále zahrnuje spor mezi jednotlivcem a státem.[61] Podobně rozhodčí nález vzniknuvší z mezinárodní a obchodní arbitráže může být uznán a vykonán v rámci stejného právního režimu Úmluvy OSN o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů.[62]

Arbitráž jako mechanismus řešení sporů je tedy založena na modelu řešení sporu mezi obchodníky, tj. soukromého práva (viz 3 výše), právo použitelné na meritum sporu je mezinárodní právo veřejné.

Určité napětí uvnitř mezinárodní investiční arbitráže vyvěrá tedy z toho, že arbitráž jako prostředek řešení sporů ze své historické podstaty slouží k ochraně soukromých zájmů na základě rovnosti subjektů, kdežto rolí mezinárodního práva veřejného není primárně chránit zájem soukromý, nýbrž zájmy mezinárodního společenství (složeného především ze států a mezinárodních organizaci), tj. zájem "mezinárodně veřejný".[63]

Mezinárodní právo veřejné tedy chrání hodnoty, které překračují zájem individuálních stran sporu, potažmo jednotlivců obecně. Mezinárodní investiční právo pak specificky obnáší aspekty "veřejného donucení".[64]

Spor ze smlouvy, který není provázen určitým, byť dílčím mocenským aspektem jednáním státu, není sporem, který spadá do domény mezinárodní investiční arbitráže. V tomto ohledu je tedy třeba odlišovat nároky ze soukromoprávních smluv (contract claims) a nároky založené dohodou o ochraně investic, tj. mezinárodní smlouvou (treaty claims).[65] Zatímco v prvním případě se použije na meritum sporu typicky národní právo,[66] v případě druhém to bude primárně mezinárodní právo veřejné.[67]

Mezinárodní ochrana investic je založena na mezinárodních smlouvách, a to jak dvoustranných, tak mnohostranných.[68] Tyto smlouvy pak obsahují ustanovení o řešení sporů mezi státem a investorem, které dávají investorovi právo zahájit arbitráž proti státu, a to jak před mezinárodní rozhodčí institucí, tak v rámci arbitráže ad hoc. Obdobně jako v mezinárodní obchodní arbitráži, i investiční arbitráž je založena na konsensu. Nicméně v posledně jmenované je nabídka na řešení sporu v arbitráži učiněna státem v mezinárodní smlouvě, přičemž akceptace je učiněna zahájením sporu ze strany investora. Na rozdíl od mezinárodní obchodní arbitráže není tedy typické, že by pravomoc tribunálu byla založena na soukromoprávní smlouvě nebo spor vyvěral z porušení běžné soukromoprávní smlouvy.

APLIKACE PRAVIDEL V MEZINÁRODNÍ INVESTIČNÍ ARBITRÁŽI

V rámci mezinárodní investiční arbitráži se nabízejí dvě možnosti aplikace pravidel UNCITRAL. Za prvé, investiční dohoda sama odkazuje k Pravidlům UNCITRAL.[69]

Za druhé, strany se dohodnou na použití pravidel po vzniku investiční arbitráže. Zatímco v prvním případě je zdrojem použití pravidel bilaterální dohoda, v druhém případě dohoda stran. Obě formy tedy představují konsens, liší se však ratione temporis, což může mít mj. vliv také na aplikaci určité verze Pravidel UNCITRAL.

INTERPRETACE PRAVIDEL UNCITRAL JAKO NE-PRÁVA V MEZINÁRODNÍ INVESTIČNÍ ARBITRÁŽI

Z přehledu rozhodčích nálezů mezinárodních investičních tribunálů, podaných v komentáři Carona a Caplana[70] se zdá, že nejčastěji interpretovaným ustanovením Pravidel UNCITRAL (1976) je čl. 15, tj. in nuce zachování rovnosti zbraní.[71] V tomto příspěvku bychom se chtěli nicméně zaměřit na ustanovení čl. 1 Pravidel.

Čl. 1 definuje věcnou a časovou působnost Pravidel. Vyřešení otázky působnosti je klíčové pro každé arbitrážní řízení, v němž se mají Pravidla použít.

Než se však budeme zabývat tímto ustanovením, je třeba zmínit, že je třeba číst vedle sebe jak verzi Pravidel z roku 1976, tak z roku 2010, protože aplikace obou verzí přichází v úvahu v probíhajících mezinárodních investičních arbitrážních řízeních.[72]

Z tohoto důvodu budiž citován překlad textu[73] obou verzí.

Čl. 1 Pravidel (1976) stanoví:

"Čl. 1

1. Kde se smluvní strany dohodly v písemné formě, že spory vztahující se k této smlouvě budou odkázány k arbitráži podle Pravidel UNCITRAL, pak takové spory budou řešeny v souladu s těmito Pravidly, kromě takových změn, které si strany sjednaly v písemné formě.

2. Arbitráž se bude řídit těmito Pravidly s výjimkou, kdy kterékoli z těchto Pravidel je v konfliktu s ustanovením práva použitelného na arbitráž, od nějž se nemohou strany odchýlit, takové pravidlo pak převáží."

Dále Čl. 1 (2010) zakotvuje:

"1. Kde se strany dohodly, že spory mezi nimi ohledně definovaného právního vztahu, ať smluvního či nikoli, budou odkázány k arbitráži podle Pravidel UNCITRAL, pak takové spory budou řešeny v souladu s těmito Pravidly, kromě takových modifikací, které si strany sjednaly.

2. U rozhodčí smlouvy uzavřené po 15. srpnu 2010 se má za to, že odkazuje k Pravidlům platným ke dni zahájení arbitráže, pokud se však strany nedohodly na použití konkrétní verze Pravidel. Tato domněnka se neuplatní, kde rozhodčí smlouva byla uzavřena přijetím nabídky po 15. srpnu 2010, jestliže nabídka byla učiněna před tímto datem.

3. Arbitráž se bude řídit těmito Pravidly s výjimkou, kdy kterékoli z těchto Pravidel je v konfliktu s ustanovením práva použitelného na arbitráž, od nějž se nemohou strany odchýlit, takové pravidlo pak převáží."

Z hlediska ratione materiae Pravidla 2010 reflektují, že mohou být procesním rámcem nejenom pro spory ze smluv, leč také jiné spory, např. ty z mezinárodní ochrany investic.[74]

Tímto je zdánlivě odstraněn problém, který by mohl být spatřován v příliš úzkém zaměření Pravidel (1976) na spory ze smluv. Tato původní verze Pravidel přitom předpokládala, že strany sjednají ve smlouvě rozhodčí doložku, event. separátní rozhodčí smlouvu, čímž pravidla podřídí určitému národnímu právu.[75]

Avšak situace je jiná v mezinárodní investiční arbitráži, kde nemáme obvykle rozhodčí doložku jako soukromoprávní smlouvu, která by se řídila národním právem. Mohou pak nastat dva scénáře. Za prvé, dohoda o ochraně investic odkazuje na Pravidla UNCITRAL (bez udání verze), Za druhé, dohoda ohledně použití Pravidel mlčí, nicméně předvídá arbitráž ad hoc. S ohledem na to, že rozhodci rozhodující v arbitráži ad hoc potřebují procesní rámec pro své rozhodování, investor a stát se mohou dohodnout na použití Pravidel UNCITRAL.

Z hlediska působnosti ratione temporis, zde vzniká situace, kdy tím, že v roce 2010 byla přijata změna Pravidel, přičemž nedošlo k "derogaci" předchozí verze, vzniká otázka, zda použít Pravidla (1976) či (2010). Tato otázka by se mohla jevit jako otázka aplikace práva, nikoli interpretace.

Nicméně před tím, než dojde k výběru mezi Pravidly, která se použijí v arbitráži zahájené po 15. srpnu 2010, je třeba interpretovat čl. 1 odst. 2 Pravidel 2010 a tímto zjistit, zda se uplatní presumpce v něm uvedená.

Nejprve je třeba uvést, že Pravidla UNCITRAL neobsahují vlastní zásady interpretace.[76] To je vcelku pochopitelné, vezmeme-li v potaz již zmíněnou presumpci jejích tvůrců, že budou vždy zakomponována stranami do rozhodčí doložky (smlouvy), a tedy podřízena interpretačním pravidlům práva pro ni rozhodného. Nicméně i kdyby takové zásady výkladu byly v Pravidlech obsaženy, jako součást ne-práva nebudou formálně zavazovat interpreta. Pravidla, která jsou ne-právem tedy bez dalšího nezavazují ani strany sporu ani arbitrážní tribunál. Nicméně s ohledem na skutečnost, že Valné shromáždění OSN jako orgán přijímající Pravidla (1976) i (2010) se domnívá, že je třeba vyjasnit otázku aplikace Pravidel ratione temporis, je třeba presumpci uvedenou v novější verzi přinejmenším zvážit. Je přitom třeba poznamenat, že rezoluce Valného shromáždění ztělesňuje vůli určitého počtu států. Jestliže mandát mezinárodního investičních tribunálů je založen mezinárodními smlouvami jako projevy vůle států, neměly by tyto přehlížet ani Rezoluce Valného shromáždění OSN.

Pravidla UNICTRAL pak mohou být v mezinárodní investiční arbitráži interpretována na základě:
- Vnitrostátního práva (v pramenech vnitrostátního práva).
- Mezinárodního práva (v pramenech mezinárodního práva):

Interpretace Pravidel dle použitelného a vnitrostátního práva

Pravidla UNCITRAL budou interpretována dle národního práva vždy, když se strany rozhodnou na aplikaci Pravidel UNCITRAL v rozhodčí doložce, tj. v mezinárodní obchodní arbitráži. S ohledem na skutečnost, že rozhodčí doložka je svojí povahou smlouva, lze předpokládat použití interpretačních kritérií jako pro jiné smlouvy dle vnitrostátního práva.[77] Jinými slovy, strany se musely na použití Pravidel UNCITRAL dohodnout, aby vůbec mohla být aplikována. V takém případě budou pravidla UNCITRAL interpretována v podstatě jako "obchodní podmínky" vtělené do smlouvy dle práva rozhodného pro rozhodčí smlouvu, která k těmto pravidlům odkazuje.[78]

Aniž bychom zacházeli do většího detailu, je třeba říci, že v národních právních řádech se využívají 2 základní přístupy k interpretaci (v různém poměru a intenzitě), a to přístup subjektivní, založený na zkoumání společného úmyslu stran a objektivní zohledňující faktory stranám vnější, jako např. hledisko třetí rozumné osoby.[79]

Pokud se však týká interpretace Pravidel v mezinárodní investiční arbitráži, nejeví se jako ospravedlnitelné použít interpretaci podle principů určitého národního právního řádu, přičemž ještě předtím bude nezbytné vyřešit otázku, podle kterého právního řádu se tak má stát. Následně bude třeba rozhodnout, zda mají být Pravidla UNCITRAL vykládána v souladu s interpretačními principy pro vnitrostátní zákony (statutory interpretation),[80] anebo pro soukromoprávní (vnitrostátní) smlouvy (contractual interpretation).[81]

V kontextu mezinárodního práva veřejného se nezdá jako optimální řešení, aby Pravidla byla interpretována v souladu s vnitrostátním právem. Připomeňme, že soudobý pohled mezinárodního práva na právo vnitrostátní je pohled výlučnosti a nadřazenosti, mj. s důsledkem, že národní právo je pouhá skutečnost (viz 3 výše).[82]

Interpretace dle obecných zásad právních

Čl. 38 odst. 1 písm. c) Statutu MSD řadí mezi prameny mezinárodního práva také obecné zásady právní (the general principles of law), které jsou sdíleny vnitrostátními právními řády, tj. uplatňují se in foro domestico.[83] Tento pramen práva je situován na pomezí mezi právem vnitrostátním a mezinárodním, neboť původ principů je v právu vnitrostátním, jejich izolace a povznesení na úroveň vztahů mezi státy (či event. další subjekty mezinárodního práva) z nich však činí pramen mezinárodního práva.[84] Pomocný (subsidiární) charakter tohoto pramene implikuje, že jeho použití nastupuje až v situaci, kdy primární prameny (mezinárodní smlouvy a obyčeje) neobsahují interpretační pravidla, která by poskytovala odpověď na interpretační otázku.[85]

Nepochybně lze na vysoké úrovni zobecnění identifikovat některé základní principy interpretace zakotvené ve vnitrostátních právních řádech (viz 6.2). Jak ukazují některé komparativní studie, přesto existuje poměrně velká divergence mezi nimi. Některé právní řády metody interpretace vůbec nekodifikují, v zemích Common Law lze tyto "principy" jen s obtížemi abstrahovat z jednotlivých soudních rozhodnutí.[86]

Nicméně, především je třeba si uvědomit, že mezinárodní právo obsahuje soubor pravidel interpretace pro mezinárodní smlouvy ve Vídeňská úmluvě o smluvním právu (VÚSP), jejichž použití není vyloučeno ani u dalších pramenů mezinárodního práva. Proto z hlediska hierarchie pramenů v čl. 38 Statutu MSD není namístě přistoupit v první řadě k obecným zásadám právním při dovozování interpretačních pravidel, leč zvážit použití VÚSP.

Interpretace Pravidel UNCITRAL dle VÚSP

VÚSP je klíčovým pramenem mezinárodního práva v oblasti mezinárodních (písemných) smluv mezi státy. Tato úmluva kodifikuje v čl. 31-33 pravidla interpretace mezinárodních smluv, která dle převažujícího názoru deklarují již existující pravidla výkladu smluv v mezinárodních obyčejích.[87]

Čl. 31 VÚSP pak stanoví:

"Obecné pravidlo výkladu

1. Smlouva musí být vykládána v dobré víře, v souladu s obvyklým významem, který je dáván výrazům ve smlouvě v jejich celkové souvislosti, a rovněž s přihlédnutím k předmětu a účelu smlouvy.

2. Pro účely výkladu smlouvy se kromě textu, včetně preambule a příloh, celkovou souvislostí rozumí:
a) každá dohoda vztahující se ke smlouvě, k níž došlo mezi všemi stranami v souvislosti s uzavřením smlouvy,
b) každá listina vyhotovená jednou nebo více stranami v souvislosti s uzavřením smlouvy a přijatá ostatními stranami jakožto listina vztahující se ke smlouvě.

3. Spolu s celkovou souvislostí bude brán zřetel:
a) na každou pozdější dohodu, týkajíc se výkladu smlouvy nebo provádějící jejich ustanovení, k níž došlo mezi stranami,
b) na jakoukoliv pozdější praxi při provádění smlouvy, která založila dohodu stran, týkající se jejího výkladu,
c) na každé příslušné pravidlo mezinárodního práva použitelné ve vztazích mezi stranami.

4. Výraz bude chápán ve zvláštním smyslu, potvrdí-li se, že to bylo záměrem stran."[88]

Čl. 32 VÚSP stanoví:

"Doplňkové prostředky výkladu

Doplňkových prostředků výkladu, včetně přípravných materiálů na smlouvě a okolností, za nichž byla smlouva uzavřena, lze použít buď pro potvrzení významu, který vyplývá z použití článku 31, nebo pro určení významu, když výklad provedený podle článku 31:
a)buď ponechává význam nejednoznačným nebo nejasným, nebo
b) vede k výsledku, který je zřejmě protismyslný nebo nerozumný."[89]

Čl. 33 zakotvuje:

"Výklad smluv, jejichž původní vyhotovení je ve dvou nebo více jazycích

1. Byla-li smlouva původně vyhotovena ve dvou nebo více jazycích, má její text stejnou platnost v každém z těchto jazyků, pokud smlouva nestanoví nebo se strany nedohodnou, že v případě rozdílnosti je rozhodující určitý text.

2.- Znění smlouvy v jiném jazyce, než v jednom z těch, v němž byl text původně vyhotoven, bude považováno za původní text jen v případě, že to stanoví smlouva nebo se strany na tom dohodly.

3. Předpokládá se, že výrazy použité ve smlouvě mají v každém z původních textů stejný význam.

4. Dojde-li při porovnání původních textů k rozdílnostem ve významu, které nemohou být odstraněny použitím článků 31 a 32, přijme se, s výjimkou případu, kdy určitý text je podle odstavce 1 rozhodující, ten význam, který se zřetelem k předmětu a účelu smlouvy tyto texty nejlépe sbližuje."[90]

Pravidla UNCITRAL mají formu rezoluce Valného shromáždění jako aktu mezinárodní organizace OSN (viz 4.1 výše). Bylo také ukázáno, že ze striktně pozitivistického pohledu Pravidla UNCITRAL nejsou formálním pramenem mezinárodního práva. Lze tedy použít pravidla interpretace v mezinárodním právu na pravidla UNCITRAL?

Někteří uznávaní autoři, jako např. Michael Wood, konstatují použitelnosti interpretačních Pravidel VÚSP na rezoluce Rady bezpečnosti OSN.[91] Nabízí se tedy možnost interpretace rezolucí Valného shromáždění analogickým způsobem. Skutečnost, že rezoluce Rady bezpečnosti jsou právně závazné, zatímco ty vydané Valným shromážděním nikoli, nebránila ILC se možností vykládat akty mezinárodních organizací dle VÚSP zabývat.[92]

Dále, jestliže Charta OSN, na základě níž Valné shromáždění rezoluce přijímá, je mezinárodní smlouva. Jestliže se na mezinárodní smlouvy obecně aplikují pravidla výkladu mezinárodních smluv v článcích 31-33 VÚSP, pak se použijí i na Chartu.[93] Pokud se použijí na Chartu, tak se mohou použít a maiori ad minus také na akty vydané na základě Charty.

Za druhé, jestliže mezinárodní investiční arbitráž je způsobem řešení sporů v mezinárodním právu veřejném a interpretace je inherentní součástí funkce mezinárodního rozhodce,[94] pak je spíše obhajitelné, že rozhodce adoptuje pravidla zevnitř systému mezinárodního práva, než zvnějšku (tj. z vnitrostátního práva). Ostatně i samotné mezinárodní smlouvy o ochraně investic jsou mezinárodními investiční tribunály interpretovány dle VÚSP.[95] Toto chápání odpovídá koncepci mezinárodní investiční arbitráže jako mezinárodního práva veřejného.[96]

Za třetí, pravidla interpretace se v jednotlivých právních řádech natolik odlišují (viz 7.1 a 7.2 výše), že VÚSP, která představuje unifikaci dané problematiky v oblasti mezinárodních smluv, je spolehlivějším nástrojem pro výklad Pravidel UNCITRAL.

ZÁVĚR

V situaci, kdy odkaz na Pravidla UNCITRAL obsahuje mezinárodní dohoda o ochraně investic, je třeba tato Pravidla interpretovat podle principů výkladu mezinárodních smluv zakotvených v článcích 31-33 VÚSP. Je přitom třeba zmínit, že samotná dohoda o ochraně investic bude podléhat interpretaci dle totožných pravidel. [97] Z pohledu interpretace jsou tedy Pravidla UNCITRAL vyzdvižena na úroveň mezinárodních smluv. Činíme tak paralelu mezi mezinárodní smlouvou jako mezinárodním právem a Pravidly jako mezinárodním ne-právem.

Za druhé, tím, že jsou Pravidla podrobena interpretačním pravidlům pro mezinárodní smlouvy, se projevuje nadřazenost mezinárodní investiční arbitráže jako součásti mezinárodního práva veřejného oproti obchodní arbitráži vázané k vnitrostátnímu právu.[98] Interpretace Pravidel UNCITRAL dle interpretačních pravidel mezinárodního práva veřejného tedy podtrhuje paradigma mezinárodní investiční arbitráže jako součásti mezinárodního práva veřejného.

Pokud tedy interpretujeme nějaká ne-právní pravidla stejně jako ta právní, neznamená to, že jim (přinejmenším) v našem vědomí přiznáváme právní povahu? Právo ostatně neexistuje jako nějaký hmatatelný předmět, nýbrž v naší představě.[99]

Text vznikl jako výstup konference Weyrovy dny právní teorie, která byla pořádána Právnickou fakultou Masarykovy univerzity, a byl publikován též v oficiálním sborníku příspěvků z této konference.


[51] Některé státy definují, co se rozumí "mezinárodní (obchodní) arbitráží", některé ji odlišují striktně od té vnitrostátní, jiné nikoli. V mezích tohoto článku není možné poskytnout kompletní přehled v tomto ohledu. Srov. nicméně čl. 1 odst. 3 UNCITRAL Model Law on International Commercial Arbitration, který byl následně převzat jako vzor pro některé vnitrostátní právní úpravy arbitráže.

[52] Srov. např. BERNARDINI, P. International Commercial Arbitration and Investmenr Treaty Arbitration. In: CARON, D. D., SCHILL, S., COHEN SMUTNY, A., TRIANTAFILOU, E. F. (eds.). Practising Virtue. Inside International Arbitration. Oxford: OUP, 2016, s. 54.

[53] Viz čl. 2 odst. 4 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava ČR, v účinném znění, jakož i čl. 2 odst. 3 Usnesení předsednictva České národní rady ze dne 16. prosince 1992 o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky. Publ. jako Ústavní zákon č. 2/1993 Sb. ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. Ústavní ochrana také prozařuje do sféry soukromoprávních vztahů, mj., prostřednictvím § 2 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění.

[54] PATOCCHI, M. P., NIEDERMAIER, T. In: SCHÜTZE, R. A. (ed.)., op. cit., v pozn. 38, s. 1016.

[55] Samozřejmě mohou vzniknout také spory mezi státy na základě dohod o mezinárodní ochraně investic. Mezi-státní investiční arbitráž byla a je doposud velmi řídkým jevem. Srov. BANTEKAS, I. An Introduction to International Arbitration. Cambridge: CUP, 2015, s. 277.

[56] Srov. STEINGRUBER, A. M. Consent in International Arbitration. Oxford: OUP, 2012, s. 196-197. Nicméně se ojediněle objevují názory, že konsens není nezbytným předpokladem arbitráže mezi stranami. Základním východiskem tohoto (poněkud avantgardního) názoru je, že (obchodní) arbitráž nemá nutně smluvní základ, resp. povahu. Srov. obecně CUNIBERTI, G. Rethinking International Commercial Arbitration. Towards Default Arbitration. Cheltenham (UK)-Northampton (US): Edward Elgar Publishin Limited, 2017.

[57] Srov. locus classicus PAULSSON, J. Arbitration Without Privity. ICSID Review, 1995, sv. 10, č. 2, s. 239-240.

[58] Srov. např. CUNIBERTI, G., op. cit. v pozn. 56, s. 47.

[59] Srov. BANTEKAS, I. An Introduction to International Arbitration. Cambridge: CUP, 2015, s. 274; obecně srov. DE BRABANDERE, E. Investment Treaty Arbitration as Public Internaitonal Law. Procedural Aspects and Implications. Cambridge: CUP, 2014.

[60] Viz DOUGLAS, Z. The Hybrid Foundations of Investment Treaty Arbitration. British Yearbook of international Law, 2004, s. 152-153. "Hybridní" koncepce je však ideově slepá ulička, neboť jí končí argumentace tam, kde by teprve měla začít. Právě volba mezi určitou povahou arbitráže může totiž vrhnout více světla na některé esenciální otázky mezinárodní investiční arbitráže, jako např. ochranu veřejného zájmu v ní.

[61] Tamtéž, s. 152. Arbitráž nicméně nemusí být nutně spatřována jako oblast spadající pod mezinárodní právo soukromé, a to především dle těch koncepcí arbitráže, které ji považují za právní řád v zásadě autonomní na vnitro-státním právu, jehož je mezinárodního právo soukromé tradičně součástí. Jinými slovy čím více se arbitráž vzdaluje vnitrostátnímu právu, tím více přetrhává svá pouta k mezinárodnímu právu soukromému. K autonomní koncepci arbitráže srov. např. GAILLARD, E. Aspects philosophiques du droit de l´arbitrage international. Leiden/Boston: Martinus Nijhoff Publishers, 2008, zejména s. 34 a násl.

[62] Úmluva o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů. Publikována jako vyhláška MZV č. 74/1959 Sb. ze dne 6. listopadu 1959. Ponecháváme zde stranou analýzy režim Úmluvy o řešení sporů z investic mezi státy a občany druhých států, publikované jako sdělení FMZV č. 420/1992 Sb.

[63] Objevují se formulace typu "global public interest", inspirované právními přístupy (resp. metodologiemi) jako např. global administrative law či international constitutional law. Pokud se týká prvního, srov. z mnohých KULICK, A. Global Public Interest in International Investment Law. Cambridge: CUP, 2012. K druhému srov. BÜCHELER, G. Proportionality in Investor-State Arbitration. Oxford: OUP, 2015. Je poněkud překvapující, že po letech snahy emancipovat mezinárodní právo od práva vnitrostátního, někteří hledají lék pro jisté inelegantiae mezinárodního práva veřejného k jeho návratu k principům vnitrostátního veřejného práva, jako např. proporcionality. Srov. také recentní kritiku chápání "ochrany investic" jako veřejného práva ALVAREZ, J. E. Is Investor-State Arbitration "Public"? Journal of International Dispute Settlement, 2016, sv. 7, č. 3, s. 534-576.

[64] Srov. např. MCLACHLAN, C., SHORE, L. WEINIGER, M. International Investment Arbitration. Substantive Principles. Oxford/New York: OUP, 2008, s. 103.

[65] Srov. CRAWFORD, J. Treaty and Contract in Investment Arbitration. Arbitration International, 2008, sv. 24, čl. 3, s. 351-374.

[66] Je třeba nicméně připomenout také akademické práce, které hovoří o transnacionálním právu arbitráže a lege mercatoria jako právu použitelném v mezinárodní arbitráži. Viz např. obecně GAILLARD, E., op. cit. v pozn. 61.

[67] Srov. BANTEKAS, I. An Introduction to International Arbitration. Cambridge: CUP, 2015, s. 274.

[68] Rovněž není vyloučeno, aby mezinárodní investiční arbitráž byla zakotvena ve vnitrostátní legislativě. Srov. COLLINS, D. An Introduction to International Investment Law. Cambridge: CUP, 2017, s. 68-73.

[69] Srov. namátkou čl. 9 odst. 2 písm. c) Dohody mezi ČR a Čínskou lidovou republikou o podpoře a ochraně investic. Publ. jako Sdělení MZV č. 89/2006 Sb. m. s., čl. 9 odst. 2 písm. b); dále čl. 8 odst. 2 písm. c) Dohody mezi vládou České republiky a vládou Ruské federace o podpoře a vzájemné ochraně investic. Publ. jako Sdělení MZV č. 201/1996 Sb., čl. VI odst. 3 Dohody mezi Spojenými státy americkými a Českou a Slovenskou Federativní republikou o vzájemné podpoře a ochraně investic. Publ. jako Sdělení MZV č. 187/1993 Sb. ve znění Protokolu ze dne 10- prosince 2003, publ. jako 102/2004 Sb. m. s.; čl. 10 odst. 3 álinéa 4 Dohody o vzájemné podpoře a ochraně investic mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Francouzskou Republikou. Publ. jako Sdělení FMZV č. 454/1991 Sb.; čl. 8 odst. 2 písm. a) Dohody mezi vládou České a Slovenské Federativní Republiky a vládou Spojeného království Velké Británie a Severního Irska o podpoře a ochraně investic. Publ. jako Sdělení FMZV č. 646/1992 Sb.; srov. také čl. 8 odst. 2 písm. c) Dohody mezi Českou republikou a Srílanskou demokratickou socialistickou republikou o podpoře a vzájemné ochraně investic. Publ. jako Sdělení MZV č. 31/2016 Sb. m. s. (nejnovější veřejně dostupná smlouva uzavřená ČR). Všechny dohody o ochraně investic ČR dostupné na: http://aplikace.mvcr.cz/sbirka zakonu/SearchResult.aspx?q=31/2016&typeLaw=mezinarodni_smlouva&what=Cislo_zakona_smlouvy

[70] CARON, D. D., CAPLAN, L. M. The UNCITRAL Arbitration Rules. A Commentary. Second Edition. Oxford: OUP, 2013, s. 59-67.

[71] Text článku je dostupný na: http://www.uncitral.org/pdf/english/texts/arbitration/arb-rules/arb-rules.pdf

[72] Analýza verze pravidel doplněná o pravidla o transparentnosti v mezinárodní investiční arbitráži je v tomto příspěvku vynechána, neboť není určující pro argumentaci v něm předloženou. Resolution adopted by the General Assembly on 16 December 2013. 68/109 UNCITRAL Arbitration Rules (with new article 1, paragraph 4, as adopted in 2013) UNCITRAL Rules on Transparency in Treaty-based Investor-State Arbitration. http://www.uncitral.org/pdf/english/texts/arbitration/arb-rules-2013/UNCITRALArbitration-Rules-2013-e.pdf

[73] Překlad z anglického textu Pravidel provedl autor.

[74] Je pozoruhodné, že celé řadě investičních tribunálů nepřekáželo, že Pravidla 1976 vůbec na investiční arbitráž nesměřují. Pojem "spory vztahující se ke smlouvě" lze jen těžko vykládat tak, že úmyslem tvůrců Pravidel 1976 bylo zahrnout i mezinárodní investiční spory, když první mezinárodní investiční arbitráž se datuje do roku 1987 Asian Agircultural Products Ltd v. Republic of Sri Lanka, ICSID Case No. ARB/87/3, June 27, 1990. Dostupný z: https://www.italaw.com/sites/default/files/case-documents/ita1034.pdf Ačkoli UNCITRAL Model Arbitration Law (rozsah působnosti) z roku 1985 zmiňuje, že odkaz k "mezinárodní obchodní arbitráží" zahrnuje i "investment". S ohledem na ostatní položky výčtu se nejeví, že by se tímto pojmem myslely "spory ohledně mezinárodních investic". Dostupné z: http://www.uncitral.org/pdf/english/texts/arbitration/ml-arb/07-86998_Ebook.pdf

[75] Ponechme stranou (lehce extravagatní) francouzskou koncepci, která dovozuje platnost rozhodčích doložek v mezinárodním rozhodčím řízení z principů speciálně dovozených pro ně, které nevyvěrají z jediného právního řádu. Srov. DELVOLVÉ, J. L., POINTON, G. H., ROUCHE, J. French Arbitration Law and Practice. A Dynamic Civil Law Approach to international Arbitration. Second Edition. Alphen aan den Rijn: Kluwer Law international, 2009, s. 56-57. Rovněž je nezbytné z důvodu omezeného rozsahu článku nerozebírat koncepce transnacionální arbitráže. K jedné z nich srov. obecně GAILLARD, E., op. cit. v pozn. 61.

[76] Tím se odlišují oproti jiným instrumentům ne-práva, které mají svůj původ v činnosti mezinárodní organizace a nalézají použití v mezinárodní investiční arbitráži. Srov. čl. 1.6 Principů UNIDROIT (2010). Dostupný z: http://www.unidroit.org/instruments/commercial-contracts/unidroit-principles-2010/414-chapter-1-general-provisions/868-article-1-6-interpretation-and-supplementation-of-the-principles Srov. také případ ICSID č. ARB/03/15 El Paso Energy International Company (Claimant) and the Argentine Republic (Respondent), odst. 623, 624. Dostupný z: http://www.italaw.com/sites/default/files/case-documents/ita0270.pdf

[77] Srov. PATOCCHI, M.P., NIEDERMAIER, T. In: SCHÜTZE, R. A. (ed.)., op. cit. v pozn. 35, s. 1027.

[78] Domníváme se, že Pravidla UNCITRAL představují procesní postup v rozhodčím řízení, a jako taková součástí rozhodčí doložky, a proto se řídí právem rozhodným pro rozhodčí doložku, nikoli právem rozhodným pro smlouvu hlavní. Je pozoruhodné, že modelová rozhodčí doložka (Model Arbitration Clause) v samotných pravidlech spory stran interpretace nezmiňuje: "Any dispute, controversy or claim arising out of or relating to this contract, or the breach, termination or invalidity thereof, shall be settled by arbitration in accordance with the UNCITRAL Arbitration Rules as at present in force." Dostupná na: http://www.uncitral.org/pdf/english/texts/arbitration/arb-rules-revised/arb-rules-revised-2010-e. pdf. Nicméně srov. modelovou rozhodčí doložku Hong Kong International Arbitration Centre pro arbitráž ad hoc podle pravidel UNCITRAL: "Any dispute, controversy, difference or claim arising out of or relating to this contract, including the existence, validity, interpretation, performance, breach or termination thereof or any dispute regarding non-contractual obligations arising out of or relating to it shall be referred to and finally resolved by arbitration under the UNCITRAL Arbitration Rules in force when the Notice of Arbitration is submitted..."(zvýrazněno autorem). Dostupné na: http://www.lcia.org/Dispute_Resolution_Services/LCIA_Recommended_Clauses.aspx

[79] Srov. např. VON BAR, CH., CLIVE, E., SCHULTE-NÖLKE, H. (eds.). General Rules Principles, Definitions and Model Rules of European Private Law. Draft Common Frame of Reference (DCFR) Outline Edition. Prepared by the Study Group on a European Civil Code and th Research Group on EC Private LAw (Acquis Group) Munich: Sellier, 2009, s. 216. Dostupný na: http://ec.europa.eu/justice/policies/civil/docs/dcfr_outline_edition_en.pdf

[80] VOGENAUER, S. Statutory Interpretation. In: SMITS, J., op. cit. v pozn. 23.

[81] HERBOT, J. H. Interpretation of Contracts. In: SMITS, J., op. cit. v pozn. 23, s. 328-346.

[82] V této souvislosti lze zmínit, že Tribunál pro Libanon, jenž byl výslovně pověřen použít při interpretaci pojmu "teroristický čin" definice v libanonském trestním právu, tento pojem nicméně vykládal ve světle práva mezinárodního (sic). Srov. Special Tribunal for Lebanon Case No. STL.-11-01/I before the Appeals Chamber (Judge Rapporteur Antonio Cassese), Interlocutory Decision on the Applicable Law: Terrorism, Conspiracy, Homicide, Perpetration, Cumulative Charging (with corrected front page) of 16 February 2011.

[83] Viz MALENOVSKÝ, J. Op. cit. v pozn. 19, s. 182.

[84] K metodologii dovozování obecných zásad právních z vnitrostátního práva srov. ELLIS, J. General Principles and Comparative Law. European Journal of International Law, 2011, sv. 22, č. 4, s. 949-971.

[85] Viz ŠTURMA, P., BALAŠ, V. Ochrana mezinárodních investic v kontextu obecného mezinárodního práva. Studie z mezinárodního práva. Praha: Univerzita Karlova Právnická fakulta, 2012, s. 30.

[86] VOGENAUER, S. Statutory Interpretation. In: SMITS, J., op. cit. v pozn. 23, s. 683.

[87] Case concerning the Territorial Dispute (Lybian Arab Jamahirya/Chad), I. C. J. Judgment of 3 February 1994, para 41. Dostupný na: http://www.icj-cij.org/docket/files/83/6897.pdf; Case concerning application of the Convention of the Prevention and Punishment of the Crime of Genocide (Bosnia and Herzegovina v. Serbia and Montenegro), Judgment of 36 February 2007, I. C. J. Reports 2007, odst. 160. Dostupný na: http://www.icj-cij.org/docket/ files/91/13685.pdf; see recently CJEU in Polisario; p. 524-525; DÖRR, O. Art. 31 General Rule of interpretation. In: DÖRR, O., SCHMALENBACH, K. (eds.). Vienna Convention on the Law Of Treaties. A Commentary. Heidelberg/NY: Springer, 2012, s. 541; Srov. take čl. 13 odst. 2 Transatlantic Trade and Investment Partnership Trade in Services, Investment and E-Commerce (EU Proposal, 12 November 2015).

[88] Vyhl. MZV 15/1988 Sb. ze dne 4. září 1987, o Vídeňské úmluvě o smluvním právu.

[89] Tamtéž.

[90] Tamtéž.

[91] WOOD, M. C. The Interpretation of Security Council Resolutions. Max Planck Yearbook of United Nations Law, 1998, Vol. 2, s. 88-95.

[92] Srov. ILA Study Group on the Content and Evolution of the Rules of Interpretation. Preliminary Report.7-11 August, Johannesburg 2014 (Rapporteurs Dr. Panos Merkouris, Dr. Daniel Peat), s. 11-12. Dostupný na: http://www.ila-hq.org/index.php/study-groups

[93] Srov. RESS, G. The Interpretation of the Charter. In: SIMMA, B. et al. The Charter of the Unted Nations. 2nd Edition. Oxford/New York: OUP, 2002, s. 18.

[94] V tomto aspektu spatřujeme shodu mezi funkcí mezinárodního soudce a rozhodce. K interpretaci jako funkci mezinárodního soude srov. Cl. 36 (2) písm. a) Statutu MSD. Srov také SUR, S. La créativité du droit International. RDCADI Tome 363. Leiden/Boston: Martinus Nijhoff Publishers, 2014, s. 290.

[95] Srov. např. GAZZINI, T. Interpretation of International Investment Treaties. Oxford and Portland, Oregon: Hart Publishing, 2016, s. 56-60.

[96] Srov. obecně DE BRABANDERE, E., op. cit. v pozn 59.

[97] Srov. ŠTURMA, P., BALAŠ, V., op. cit. v pozn. 85, s. 35-48.

[98] Připomeňme, že jsme z tohoto příspěvku vyloučili pojetí arbitráže jako autonomního právního systému, resp. řádu.

[99] Původním záměrem autora příspěvku nebylo nikterak navozovat souvislost tématu příspěvku s klasickým dílem Arthura Schopenhauera "Svět jako vůle a představa". Autor nicméně doufá, že by tato souvislost nebyla vzdálena prof. Františku Weyrovy, jehož intelektuálnímu odkazu je konference, na níž byl příspěvek přednesen, věnována.

Weyrův den právní teorie interpretace práva UNCITRAL

Diskuze k článku 0 komentářů

Všechny komentáře se zobrazí po vstupu do diskuze

Vstoupit do diskuze