Pozor na závazek uzavřít kupní smlouvu, v rezervační smlouvě může být sjednán neplatně
Činnost realitních zprostředkovatelů je pro realitní trh typická a pro mnohé jeho účastníky nepostradatelná. Vzhledem k rozsáhlé a poměrně konstantní judikatuře, která se zprostředkování realitních transakcí věnuje, by se dalo předpokládat, že jsou si realitní zprostředkovatelé vědomi všech právních aspektů své činnosti. Praxe však ukazuje, že tomu tak vždy není.
Typickým příkladem jsou dvoustranné rezervační smlouvy zakládající právní vztah mezi zprostředkovatelem a zájemcem o koupi konkrétního domu, bytu či jiné nemovité věci. Zprostředkovatel se rezervační smlouvou obvykle zavazuje, že po dobu rezervace neuzavře rezervační smlouvu s jiným zájemcem o též nemovitost, a bude vyvíjet činnost směřující k uzavření kupní smlouvy mezi zájemcem a vlastníkem nemovitosti. Zájemce je naopak na základě rezervační smlouvy povinen poskytovat zprostředkovateli součinnost vedoucí k uzavření předmětné kupní smlouvy. Problematickým ustanovením rezervačních smluv je však stále se objevující závazek zájemce uzavřít budoucí kupní smlouvu s vlastníkem nemovitosti, který není účastníkem rezervační smlouvy.
Pokud se zájemce jakožto budoucí kupující zaváže vůči zprostředkovateli uzavřít do určité doby kupní smlouvu s vlastníkem prodávaných nemovitostí, jedná se podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu[1] o neplatné ujednání. Výjimku představuje toliko situace, kdy zprostředkovatel při uzavírání rezervační smlouvy jedná jako zástupce vlastníka nemovitosti, tedy budoucího prodávajícího.
Nejde-li o zmíněnou výjimku, je jako neplatné nutno posoudit také ujednání o smluvní pokutě ve prospěch zprostředkovatele pro případ, že zájemce uzavření kupní smlouvy s vlastníkem nemovitosti zmaří. Závazek plynoucí z ujednání o smluvní pokutě je totiž svou povahou závazkem akcesorickým, nemůže proto platně vzniknout bez existence hlavního (utvrzeného) závazku.
Výše uvedené závěry by mohly svádět k dojmu, že ujednání o smluvních pokutách do rezervačních smluv v žádném případě nepatří. Takový dojem by však byl mylný. Smluvním stranám nic nebrání, aby si ujednaly smluvní pokutu pro případ porušení povinností, ke kterým se může zájemce platně zavázat. Typicky půjde o odepření součinnosti vedoucí k uzavření předmětné kupní smlouvy.
Při ujednání o smluvní pokutě je však třeba přesně definovat, která povinnost má být smluvní pokutou utvrzena. Lze se totiž setkat se zprostředkovateli, kteří si jsou zřejmě vědomi, že zájemce k uzavření kupní smlouvy platně nezaváží, a proto dvoustranné rezervační smlouvy správně obsahují ujednání, že se zájemce zavazuje poskytovat zprostředkovateli součinnost vedoucí k uzavření kupní smlouvy. Jakmile však přijde na řadu smluvní pokuta, je chybně vázána na situaci, kdy z důvodů na straně zájemce nedojde k uzavření kupní smlouvy. Smluvní strany takovou vazbou utvrzují povinnost, která zájemci z rezervační smlouvy ani nevznikla. I zde se v plném rozsahu uplatní závěr o akcesoritě smluvních pokut.
Bude-li rezervační smlouva uzavřená jako dvoustranná, nemají zájemce ani vlastník nemovitosti povinnost uzavřít kupní smlouvu. Má-li však zájemce skutečný a vážný zájem o koupi nemovitosti, nelze než doporučit, aby trval na uzavření trojstranné rezervační smlouvy, na základě níž bude nejen on, ale i vlastník nemovitosti platně vázán k uzavření kupní smlouvy.
[1] Např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2013, sp. zn. 32 Cdo 3337/2011, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. 33 Cdo 3448/2012. Oba rozsudky odkazují též na celou řadu dalších rozhodnutí Nejvyššího soudu, které se problematice věnují.
Další články
Je třeba v kupní smlouvě o převodu nemovitosti určit kupní cenu?
NS potvrdil, že stanovení výše kupní ceny není podstatnou náležitostí kupní smlouvy. I při koupi nemovitosti mohou strany projevit vůli uzavřít kupní smlouvu bez určení kupní ceny.
Google dostal pokutu 403 milionů eur za zpracování lokalizačních údajů
Pokuta 403 milionů eur pro Google ukazuje význam transparentnosti, zákonnosti a odpovědnosti při zpracování lokalizačních údajů podle GDPR.
Automatická prolongace nájmu bytu a spolubydlící bez souhlasu pronajímatele: dvě rizika, která se snadno sejdou
Nájemní smlouva na dobu určitou dává pronajímateli zdánlivě jednoduchou jistotu: zná datum, ke kterému má nájem skončit, a před jeho uplynutím se může rozhodnout, zda chce ve vztahu s nájemcem pokračovat. V praxi ale tuto kontrolu snadno oslabí dvě věci.
Od objednávky k odstoupení: tlačítková novela jako další krok k reálné ochraně spotřebitele
Od 1. ledna 2027 čeká tuzemské internetové obchodování další významná změna. Spotřebitel, který uzavřel smlouvu prostřednictvím online rozhraní a má právo od ní odstoupit, musí mít nově možnost učinit tak rovněž prostřednictvím snadno dostupného a jednoznačně označeného tlačítka či obdobného ovládacího prvku.
Když neselže součást, ale jejich propojení: Kdo odpovídá za škodu?
Tradiční odpovědnost za škodu hledá vadný výrobek, porušenou povinnost a příčinu následku. Propojené systémy však mohou vytvořit újmu, přestože každý samostatně splní svou technickou specifikaci. Problém pak nevznikne uvnitř jedné černé skříňky, ale ve vztazích mezi několika nástroji.
