Promlčení mezi manžely

Pro úplnost je nutno zdůraznit, že níže popsaná úprava promlčení se týká pouze vzájemných nároků mezi manžely, které se vztahují k jejich výhradním jměním, tedy výhradnímu jmění manželky a výhradnímu jmění manžela. Při vypořádání nároků mezi výhradním jměním každého z manželů a jejich společným jměním manželů se uplatní úprava týkající se společného jmění, zejména ustanovení upravující jeho vypořádání po zániku manželství. Zejména se promlčení bude týkat práv mezi manžely, která vznikla před uzavřením manželství.

Úprava podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč.zák.“)

Promlčení mezi manžely upravovalo ustanovení § 114 obč. zák., dle kterého promlčení ani nepočíná ani neběží, jde-li o práva mezi manžely. Tato úprava se uplatní v případě práv, kdy promlčecí doba začala běžet před 31. 12. 2013, rovněž i na promlčecí doby pro uplatnění práv, která se řídí právními předpisy účinnými do 31. 12. 2013.

Dle tohoto ustanovení se odsouvá počátek běhu promlčecí doby, případně se staví již započatá promlčecí doba. Podle tohoto ustanovení může dojít ke stavení promlčecí doby na začátku, na konci a v průběhu promlčecí doby, přičemž jakmile vzájemný vztah předvídaný ustanovením § 114 obč. zák. skončí, promlčecí doba začne běžet nebo bude pokračovat.

V případě promlčitelných práv mezi mužem a ženou, které vznikly před uzavřením jejich manželství, dochází okamžikem uzavření manželství ke stavení běhu promlčecí doby podle § 114 obč. zák. s tím, že běh promlčecí doby pak pokračuje až po zániku manželství. Ustanovení § 114 obč. zák. tedy dopadá i na případy, kdy je vymáháno majetkové právo jednoho z manželů, které mohlo být uplatněno již v době před uzavřením manželství, resp. jehož promlčení počalo běžet před uzavřením manželství.

Odsunutí počátku promlčecí doby i stavení započaté promlčecí doby se však nevztahuje na úroky a opětující se plnění, které se od jejich splatnosti promlčují v obecné promlčecí lhůtě tří let dle § 101 obč.zák.

Promlčecí doba začíná opět plynout po zániku manželství, tedy v obvyklém případě po právní moci rozsudku o rozvodu manželství.[1]

Úprava odráží morální princip zásadního významu vztahu mezi manžely, kdy by tito neměli být nuceni řešit majetkové spory za trvání vztahu, neboť toto řešení by v praxi mohlo vést k jeho ukončení. Z tohoto důvodu se tak manželé mohou začít zabývat vzájemnými nároky až po zániku jejich vztahu s vědomím, že jejich nárok není ohrožen promlčením.

Úprava podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“)

Přijetím nového občanského zákoníku (o.z.) s účinností od 1. 1. 2014 nenastala v právní úpravě promlčení práv mezi manžely žádná výrazná změna. Ustanovení § 646 shodně s obč. zák. stanoví, že mezi manžely nepočne promlčecí lhůta běžet ani neběží, dokud manželství trvá.

Jediný rozdíl je tak ve věcné stránce, tj. rozsahu práv, kterých se dané ustanovení týká. Zatímco dle dřívější právní úpravy docházelo k promlčování úroků a opětujících se plnění, nová úprava tuto výluku neobsahuje. Mezi manžely tak nepočne a neběží promlčecí lhůta pro úroky a opětující se plnění, u nichž promlčecí lhůta začala běžet po 31. 12. 2018. V ostatním zůstává právní úprava promlčení mezi manžely beze změny a je tak možné navázat i na stávající judikaturu k této problematice.

---

[1] Rozsudek Nejvyššího soudu ze 12. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 2061/2010