Články s tagem: trestní řízení

Nejčastějším případem, kdy strany sporu namítají podjatost odvolacího senátu, jsou pozdní fáze takzvaného justičního ping-pongu. Tedy situace, kdy apelační soud opakovaně ruší rozhodnutí soudu prvého stupně, z čehož je zřejmé, že má na výsledek jasný názor, ovšem právě opačný. Jistá předpojatost před dalším odvolacím řízením se tedy vcelku lehce stranám odůvodňuje, byť se přiznám, že se mi nevybavuje, kdy byla taková námitka podjatosti shledána důvodnou.

Na rozdíl od asi většiny soudců občas čítávám debaty pod internetovými články, referujícími o konkrétních soudních kauzách. Ne, že bych se kochal mnohdy nechutnou úrovní příspěvků, neuvěřitelnou krutostí a agresivitou některých přispěvatelů. Čtu ty věcnější a slušnější názory, leč věřte mi, i v těch jsou postoje publika většinou na hony vzdálené od rozhodnutí soudu.

Řízení proti uprchlému je zvláštní typ řízení upravený trestním řádem, který výjimečně umožňuje vést trestní řízení v nepřítomnosti obviněného, a to z důvodu, že se trestnímu stíhání vyhýbá pobytem v cizině, nebo tím, že se skrývá. Vzhledem k tomu, že se jedná o ultimativní prostředek nabízený trestním řádem, pro jehož aplikaci musí být splněna celá řada podmínek, bývají příslušné orgány k jeho použití spíše zdrženlivé, neboť rozhodnout, zda jsou či nejsou plněny podmínky pro vedení řízení proti uprchlému, může být dosti obtížné.

Teplice 7. srpna (ČTK) - Chlapci z Teplic, který loni zavraždil svoji kamarádku, uložil soud ochranné sexuologické léčení a ochrannou výchovu. Rozsudek je pravomocný, řekl dnes ČTK mluvčí teplického soudu Lukáš Pokorný. Soud rozhodoval v dubnu, kvůli věku mladíka ale nebylo možné rozsudek dříve zveřejnit. Opatření je stejné jako v případě pokusu o vraždu, kterého se chlapec dopustil o několik měsíců dříve, když hodil do výtahové šachty svého kamaráda.

Ačkoli to tak asi na první pohled vypadá, toto téma jsem si nezvolil proto, abych komentoval nedávné mediální kauzy či rozhodnutí vyšších soudů. Žijeme však v době, kdy vlastně není podstatné, co se stalo, ale co se o tom píše, případně vysílá v televizi. Zatímco zejména násilná trestná činnost léta poměrně dramaticky klesá, mediální obraz údajné kriminality je přesně opačný.

Mgr. Radek Buršík, vedoucí advokát PricewaterhouseCoopers Legal, se specializuje na oblast daňového práva, správního práva a trestního práva daňového. Jeho hlavní doménou jsou daňové spory, které nám spolu s daňovými podvody, jejich odhalováním a (ne)překážkou "ne bis in idem" v trestním a daňovém řízení přiblíží v následujícím rozhovoru.

Větu, kterou jsem použil pro název tohoto článku, používali, a často určitě ještě používají, obhájci ve věcech trestních, když se jich klient ptá, jakou taktiku v procesu zvolit.

Trestní řád č. 141/1961 Sb. v §§ 89 - 118 zakotvuje, co může být důkazem v trestním řízení. Z § 89 odst. 2 tr. ř. vyplývá, že za důkaz může sloužit vše, co může přispět k objasnění, zejména výpověď obviněného a svědků, znalecké posudky, věci a listiny důležité pro trestní řízení a ohledání.

Můj dnešní příspěvek je zčásti provokativní. V době, kdy jsem si jej připravovala, jsem ještě nevěděla, že zákon o státním zastupitelství projde vládou, a to díky zvláštnímu ustanovení, které dost dobře nechápu. Tím se rozumí zvláštní typ dohledu, který byl do nové úpravy vsunut jako jistý kompromis, který umožnil návrhu vládou projít. Poměrně dlouho jsem se snažila přijít na to, co si autor této změny pod jistým dohledem představoval. Doteď jsem na to nepřišla.

Brno 13. července (ČTK) - Ústavní soud (ÚS) se dnes začal zabývat stížností Zdeňka Smejkala, který poukazuje na netransparentní jmenování přísedících u Krajského soudu v Brně. Smejkal dostal sedm let za podvod, právě kvůli přísedícím v trestním senátu si stěžuje na porušení zásad spravedlivého procesu. Je to první veřejné jednání ÚS po třech letech, sněmovna je téměř zaplněná.

Do tajuplného Bermudského trojúhelníku trestního práva procesního se letos razantně ponořil první senát Ústavního soudu v případu, který mě zaujal. Zaujal mě jako člověka, který ve zkráceném a zjednodušeném trestním řízení rozhodl jistě více jak dvě stě případů podezřelých, kteří od zadržení policií po činu až do výslechu před soudcem byli omezeni na osobní svobodě.

Nejednou slýchávám od kolegů „civilistů“ povzdechy o přemíře rozhodovací činnosti vztahující se k nákladům řízení, o množství judikatury k této problematice a vůbec nutnosti soustředit svou pozornost v míře větší, než by bylo žádoucí, na otázky nesouvisející s meritem věci. Podobné nářky však nejsou ojedinělé ani od kolegů z řad soudců trestních, tedy především z odvolacích senátů.

Samotné úplatkářství intenzivně sužuje naši společnost již odpradávna, rozšířilo se do většiny zemí, a jeho následky jsou čím dál závažnější. Současně je nepochybné, že pouze zanedbatelná část ze všech poskytnutých a přijatých úplatků je nakonec odhalena a následně spravedlivě potrestána.

Podle prezidenta Unie státních zástupců by měla být zavedena možnost finanční odměny spolupracujícím obviněným, kterou by jim vyplácel stát v případě, že pomohou zabránit dalšímu páchání trestných činů a uchrání státu majetek. Naznačuje tak, že by se tato možnost měla vztahovat zejména na trestné činy hospodářské a trestné činy proti majetku státu.

Právo je z hlediska práce se slovem velmi zvláštní disciplína. Na straně jedné předpokládá dokonalou znalost předpisy přesně daných pojmů, ale i slovních spojení. Na straně druhé se každý právník učí po celou svou praxi pracovat s předepsanými formulacemi tvůrčím způsobem, protože jedině výkladová fantazie, schopnost nalézání nových, třeba i překvapivých možností posouvá právní text k potřebám moderní společnosti, ostatně i konkrétního klienta.

Úřad pro ochranu osobních údajů ve svém Věstníku z června tohoto roku přináší v rubrice „Sdělení Úřadu“ oddíl „Z rozhodovací činnosti Úřadu v roce 2014“, který shrnuje přehled právních názorů z rozhodnutí, k nimž dospěl v rámci správních řízení vedených v případech podezření ze spáchání správních deliktů.

Odborníci působící ve veřejné správě, ale také advokáti či akademici přijeli diskutovat se zástupci státní správy a samosprávy. Sešli se již po čtvrté, letos však poprvé v Praze. Konference Právo ve veřejné správě 2015 se konala 3. a 4. listopadu.

Brno 25. září (ČTK) - Ústavní soud (ÚS) se v nezvyklé kauze zastal Vietnamce, o jehož pravé identitě panují pochybnosti. V Česku si za drogový delikt vyslechl trest 30 měsíců vězení plus vyhoštění. Když se ocitl ve vyhošťovací vazbě, požádal o obnovu řízení a začal tvrdit, že je ve skutečnosti někdo jiný a že mu v případě vydání do Vietnamu hrozí přísný postih, možná až trest smrti, zjistila ČTK z nálezu.

Shora uvedené rčení bývá obvykle spojováno s mentalitou galérky, s podsvětím, zkrátka s podnikateli na půdě zločinu. My, ostatní občané, co recidivisté nejsme, si takhle románově představujeme přístup celoživotních pachatelů k životu, kdy opakovaná zatčení, uvalení vazby a pobyty ve výkonu trestu jsou chápána jako riziko podnikání, jako specifická daň. A možná, že to tak fatalisticky vnímají opravdu i někteří recidivisté.

Poslední měsíce žilo mnoho obyvatel České republiky procesem s lékařem a bývalým politikem Davidem Rathem. Odborná i laická veřejnost se vyjadřovala k jednotlivým provedeným důkazům, procesnímu postupu krajského soudu i taktice obhajoby, kterou bývalý hejtman Středočeského kraje zvolil.

Zlín 6. srpna (ČTK) - Krajský soud ve Zlíně dnes začal opět projednávat brutální vraždu podnikatele v Otrokovicích z roku 2005. Již dvakrát za ni uložil devětatřicetiletému Martinu Bódišovi 14 let, olomoucký vrchní soud ale podruhé po odvolání obžalovaného rozsudek zrušil a věc krajskému soudu vrátil. Obžalovaný, který pro zavražděného pracoval, vinu odmítá. Hrozí mu 12 až 15 let vězení nebo i výjimečný trest.

Ještě než začnu vůbec psát, chci především zdůraznit, že případná podobnost s žijícími obviněnými, jejich obhájci a více či méně vyhrocenými kauzami je čistě náhodná. Neodráží snahu někomu radit nebo jiného kritizovat, jde jako vždy o mou osobní úvahu nad právním problémem, který mne zaujal, přičemž se rozhodně necítím být povolán jej vyřešit. Sám jsem se s ním ve vlastní praxi setkal mnohokrát a názory se, jak je mezi právníky obvyklé, různí převelice.

Rekodifikace trestního řádu je otázkou priorit, které si stanoví ministerstvo, to je potřeba říci hned na začátku, přičemž jde o to, jakým způsobem přistupuje k základním otázkám, co ministerstvo zamýšlí a jakým způsobem chce směřovat dále v legislativní práci. Mám ale pocit, že zatím není zcela ujasněno, co se vlastně chce. Justice volá po justiční reformě.

„…a z těchto důvodů žádám, aby můj klient byl soudem v plném rozsahu zproštěn obžaloby dle § 226 písmeno a) trestního řádu“, hřímá často obhájce ve věcech trestních v rámci svého závěrečného návrhu před poradou senátu. A věřte, že při vyslovení písmene „a“ často zesílí hlas nebo významně pohlédne na svého klienta.

Trestní právo je postaveno na principu třístupňového řízení. To je evidentní, všichni to známe, konec konců, je to tradiční model, používá ho i civilní právo. Máme tedy soud prvního stupně - soud nalézací, soud druhého stupně - soud odvolací a soud kasační - Nejvyšší soud České republiky. Asi každého napadá, když se zase znovu a znovu vrací otázka existence vrchních soudů, proč máme čtyřčlánkovou soudní soustavu, když potřebujeme třístupňovou, ta nám stačí, potřebujeme tři stupně pro výkon spravedlnosti, tak jak jsem naznačil na začátku.