Hlavním problémem institutu spolupracujícího obviněného není ani tak rozpor se zásadou legality, rovnosti před zákonem, přiměřenosti trestu nebo zákazem nucení k shromažďování důkazů k usvědčení sama sebe, ale důvěryhodnost výpovědi spolupracujícího obviněného. Představa, že spolupracující obviněný je polepšený pachatel, který svým doznáním a usvědčující výpovědí projevuje lítost nad svými činy, je poněkud nereálná. V naprosté většině případů bude motiv spolupracujícího obviněného zcela utilitaristický, a to dosáhnout upuštění od potrestání či zmínění trestu.
Vzhledem k tomu, že status spolupracujícího obviněného je obviněnému přiznán s ohledem na míru, v jaké přispěl k objasnění zločinu spáchaného členy organizované skupiny, a na význam jeho výpovědi pro dané trestní řízení, není úhelným kamenem jeho doznání a výpovědi vylíčení pravdivého stavu věcí, ale právě to, do jaké míry bude nápomocen obžalobě v usvědčení a odsouzení dalších spolupachatelů. Je těžké si představit větší motivaci spolupracujícího obviněného lhát o míře účasti ostatních spoluobviněných než při snaze o snížení jeho trestu. Udělení statusu spolupracujícího obviněného je totiž zcela závislé na úspěchu obžaloby, resp. na síle, kterou spolupracující obviněný obžalobu podpoří. To vytváří tlak na spolupracujícího obviněného, aby svědčil tak, jak to konvenuje obžalobě, spíše než aby říkal pravdu a vylíčil skutečnou míru účasti ostatních spoluobviněných na stíhaném jednání. Jedinou možností pro spolupracujícího obviněného je poskytnout výpověď, která usvědčuje ostatní obžalované.
Obžalovaný, který doufá, že bude upuštěno od jeho potrestání či mu bude snížen trest, má dobrý důvod podat falešnou výpověď, protože chce udělat s obžalobou výhodný obchod. Spolupracující obviněný může být odměněn nižším trestem jak za pravdivou výpověď, tak za výpověď křivou. Z tohoto důvodu existuje velké nebezpečí toho, že spolupracující obvinění budou podávat falešné usvědčující výpovědi, které mají pouze jednu jedinou kvalitu, a to, že podporují verzi obžaloby a usvědčují další osoby.
Podpořit tento stav ještě finanční odměnou spolupracujícího obviněného by bylo ve skutečnosti poskytnutím úplatku obviněnému za to, že bude vypovídat určitým způsobem. Tento institut by byl navíc značně asymetrický. První asymetrie by spočívala v tom, že obhajoba by neměla legální možnost, jak honorovat spoluobviněného či svědka za to, že poskytne svědectví podporující verzi obhajoby. Další asymetrie by byla v tom, že obžaloba by nijak neodměňovala výpověď, která by byla ve prospěch ostatních spoluobžalovaných, byť by taková výpověď byla pravdivá. Konečně poslední asymetrií by bylo, že by se narušila rovnováha mezi obžalobou a obhajobou. Obhajoba placeného spolupracujícího obviněného by totiž byla zároveň sebeobžalobou a obžalobou dalších spoluobviněných.
Spolupracující obviněný má navíc i jiné důvody přesouvat větší část viny na ostatní spoluobviněné. Dalším kritériem pro udělení statusu spolupracujícího obviněného je totiž způsob, jakým se podílel na spáchání trestného činu, k jehož objasnění se zavázal, a jaké následky svým jednáním způsobil. Čím menší je rozsah jeho podílu na trestné činnosti, tím je udělení kýženého postavení pravděpodobnější. A čím menší je rozsah jeho podílu na trestné činnosti, tím větší musí být logicky podíl ostatních spoluobviněných. V životním zájmu spolupracujícího obviněného je tedy podíl na trestné činnosti ostatních obviněných zveličit či umocnit.
Dobře dokumentováno je křivé obvinění Randalla Dale Adamse z vraždy policejního důstojníka, za což byl odsouzen k trestu smrti a strávil 12 let ve vězení a určitou dobu pobýval i v cele smrti. Hlavní svědek obžaloby, David Harris, který svědčil za příslib beztrestnosti, byl ve skutečnosti vrahem a svojí křivou výpovědí se snažil přenést svoji vinu na zcela nevinného člověka.
Odměna spolupracujícím obviněným by mohla být myslitelná pouze v případě existence konceptu neutrálního státního zástupce. Neutrální státní zástupce je takový státní zástupce, který není zainteresován na odsouzení obžalovaného, ale pouze na tom, aby byla nalezena spravedlnost. Státní zástupci jsou však stále více pod tlakem veřejnosti, aby byl někdo odsouzen. Tento tlak je vyvolán představou veřejnosti o vysoké míře zločinnosti v České republice, a to zejména právě oblasti trestných činů hospodářských a trestných činů proti majetku státu. To vede k zélotismu některých státních zástupců rezultující ve snahu o odsouzení domnělých pachatelů za každou cenu.
Umožnění finančních odměn spolupracujícím obviněným by bylo otevřením Pandořiny skříňky s velmi toxickým obsahem, které by velmi málo přispělo k odhadování organizované kriminality, a škody, které by napáchalo, by byly nedozírné.
Diskuze k článku ()