Články

Na konci dubna 2016 byl Poslanecké sněmovně předložen návrh zákona o ochraně oznamovatelů trestných činů před neoprávněným postihem ze strany zaměstnavatele. Dostojí zákon svému názvu?

Již koncem roku 2014 vstoupil v účinnost zákon č. 274/2014 Sb., o dětských skupinách. Cílem této právní úpravy je rozšířit škálu služeb péče o předškolní děti o jiné možnosti a zvýšit místní i cenovou dostupnost péče. Jednou z podmínek, kterou zákon stanoví, je, že péče v dětské skupině má být poskytována bez úhrady, maximálně za úhradu do výše nákladů. Zákon předpokládá, že dětské skupiny jsou zřizovány zaměstnavateli pro děti svých zaměstnanců. Dětskou skupinu však mohou provozovat i jiné subjekty. A protože právní úprava stanoví, že se bude jednat o neziskovou činnost, nabízí se využít možnost poskytovat službu péče v dětské skupině prostřednictvím spolku nebo ústavu.

Minulý týden proběhl mimořádný sněm Exekutorské komory ČR, jehož významným hostem byl mimo jiné i ministr spravedlnosti Robert Pelikán, který byl pozván kvůli vládou navrhovanému snižování exekutorských tarifů.

Poslanecká sněmovna v současné době projednává nový zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZOSÚ“), jehož cilem je mimo jiné transpozice směrnice 2014/17/EU o smlouvách o spotřebitelském úvěru na nemovitosti určené k bydlení, která upravuje hypoteční úvěry, jenž jsou dosud z právní úpravy spotřebitelských úvěrů vyloučené. ZOSÚ má dále posílit ochranu práv spotřebitelů v oblasti, ve které dochází k jejich značnému poškozování, a sjednotit právní úpravu distribuce na finančním trhu.

Dnem 6. března 2016 nabyla účinnosti novela zákona č. 395/2009 Sb., o významné tržní síle při prodeji zemědělských a potravinářských produktů a jejím zneužití. Návrh novely zákona byl v Poslanecké sněmovně přijat na 36. schůzi, pro hlasovalo 131 poslanců, proti bylo 41 poslanců. Ve Sbírce zákonů vyšla novela dne 5. února 2016 pod č. 50/2016 Sb., kterou se mění zákon č. 395/2009 Sb., o významné tržní síle při prodeji zemědělských a potravinářských produktů a jejím zneužití.

Tento text se zaměřuje na problematiku zřízení (a vzniku) zástavního práva k budoucím, dosud neexistujícím pohledávkám. Jedná se tedy o pohledávky, které slouží jako zástava, nikoli o pohledávky zajištěné zástavním právem k případným (budoucím) pohledávkám.

Ochrana menšin všeho druhu jako právní fenomén je v současné době poznamenaná opakovanými teroristickými útoky a nově zkušeností významné části Evropy s masovou imigrací. Podle některých je vystavena těžké zkoušce, podle dalších je v krizi, či dokonce překonána. Přitom idea ochrany kolektivních práv ovlivňuje razantním způsobem více jak půl století politické elity „západního“ světa. A za tu dobu pochopitelně našla svůj odraz i v právu, a to včetně toho trestního.

Rekodifikace soukromého práva přinesla také nový zákon o obchodních koporacích. Jak na tom jsme téměř dva roky od jeho účinnosti? Právní jistota je poměrně nízká, výkladové problémy přetrvávají a česká judikatura je nestíhá pokrývat. Konkrétní problematiku zákona o obchodních korporacích a jeho potenciální novelizaci pro nás v rozhovoru nastínil prof. JUDr. Jan Dědič, společník Kocián Šolc Balaštík, advokátní kancelář, s.r.o., mimo jiné jeden z největších odborníků na obchodní právo v zemi.

Již pár let slýcháme diskuze o personální poddimenzovanosti insolvenčních soudů. Málokdo se ale pokusil zamyslet nad tím, kolik času soudy stráví neustálým tisknutím a skenováním dokumentů. Dovolte mi proto pár výpočtů.

Blíží se doba konání valných hromad, které rozhodují o rozdělení zisku. Zákon o obchodních korporacích nově vyžaduje pro výplatu dividend a tantiém negativní výsledek testu insolvence. Oč vlastně jde?

Velká aula Karolina, sídla Univerzity Karlovy, hostila ve čtvrtek 26. dubna slavnostní setkání Spolku českých právníků Všehrd, konané u příležitosti 25. výročí od znovuobnovení spolku v roce 1990. Spolek Všehrd, který byl založen roku 1868, je nejstarším stále činným studentským právnickým spolkem u nás a jeden z nejstarších spolků na našem území vůbec. Jeho činnost byla v minulosti několikrát přerušena, jedná se především o roky nacistické okupace, tj. 1939-45 a pak také období vlády KSČ v letech 1948-1989, po jejímž konci byla činnost spolku obnovena.

Příspěvek předsedy Ústavního soudu ČR JUDr. Pavla Rychetského přednesený na odborném kongresu Právní prostor 2016.

Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) byl v roce 2015 novelizován hned několikrát. Za jednu ze zásadních změn považuji vsunutí třetího odstavce do § 151 o.s.ř. novelou provedenou zákonem č. 139/2015 Sb., která vešla v účinnost dne 1. července 2015. Ten nově ukládá, že účastníkovi, který nebyl v řízení zastoupen, náleží náhrada nákladů řízení v podobě režijního paušálu podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen advokátní tarif nebo AT). Toto nové ustanovení odráží obsah plenárního nálezu Ústavního soudu ze dne 7. října 2014, sp. zn. Pl. ÚS 39/13.

Zákonodárce se snaží vytvářet takové podmínky, aby obchodování mezi subjekty bylo plynulé, a aby tyto subjekty měly právní jistotu v práva, která nabyly. Není tedy divu, že zákonodárce přistoupil k úpravě ne/nabytí vlastnického práva od neoprávněného, a to po boku vyspělých států s tržní ekonomikou jako jsou například Švýcarsko, Rakousko nebo Německo. Učinil tak pomocí přijetí ustanovení obsažených v § 1109 až 1113 NOZ.

Blíží se léto, a proto není od věci zopakovat si právní úpravu dovolené, zejména pak podmínky, za kterých může zaměstnanec dovolenou čerpat, resp. jak může zaměstnavatel dovolenou zaměstnancům určovat.

Dne 21. 4. 2016 pořádal Spolek českých právníků Všehrd v rámci cyklu právnických profesí setkání s prezidentkou Soudcovské unie Mgr. Danielou Zemanovou. Ta většinu setkání věnovala popisu vstupu do povolání soudce. Během krátké neformální přednášky popsala současné problémy, představila model navrhovaný Soudcovskou unií, který by je vyřešil, a zodpověděla řadu studentských dotazů.

Výslovné zákonné zakotvení předsmluvní odpovědnosti vyvolalo potřebu zodpovězení mnoha otázek. „Koncentrace“ neurčitých právních pojmů v jediném odstavci značí, že pro použití § 1729 odst. 1 ObčZ bude stěžejní další výklad a budoucí soudní praxe.

O péči řádného hospodáře toho bylo napsáno již mnoho. Reálnému procesu vynutitelnosti této péče je však věnována jen okrajová pozornost. Ve své stati se pokusím nastínit možná úskalí, jež nová právní úprava týkající se prokazování péče řádného hospodáře přinesla, zejména pak přenesením důkazního břemena na členy orgánů obchodních korporací dle ustanovení § 52 odst. 2 zákona o obchodních korporacích (dále jen „ZOK“).

K sepsání tohoto článku mě vede několik spojených aspektů. Začnu jej ovšem krátkým zamyšlením, které s tématem, a to byť nepřímo, souvisí. Osobně totiž vnímám jako tristní, že i v jednadvacátém století stále platí presumpce toho, že šaty dělají člověka. Někdy na tuto skutečnost pohlížím jako na humornou, současně ji však vnímám i velmi smutně. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že se kruciálním způsobem liší pozdrav paní pokladní, jenž mě odbavuje u kasy v obchodě, pokud jdu nakoupit večeři rovnou po práci, anebo v sobotu dopoledne rychle vyběhnu v teplácích pro něco k obědu. Neveselou realitou pak zůstává, že determinantem, zda si zasloužím úsměv či pozdrav, je fakt, zda mám na sobě košili a kravatu. Samozřejmě nelze tento vzorec aplikovat absolutně a zcela určitě mne to nedonutí vzdát se víkendové pohody v teplákovce.

Přesně dva roky uplynuly od chvíle, kdy svět opustil ekonom Gary Stanley Becker, který se mezi svými americkými kolegy těšil velkému uznání. Dlouholetý prezident Americké ekonomické asociace získal v roce 1992 Nobelovu cenu za ekonomii. Becker se jako jeden z prvních ekonomů zabýval problémy rasové diskriminace, kriminality či organizace rodiny, oblastmi do té doby spíše sociologickými či právními, nežli ekonomickými.

V celosvětovém průzkumu hospodářské kriminality, provedeném společností PricewaterhouseCoopers Global, 23 % respondentů, kteří ve společnostech čelili závažné hospodářské trestné činnosti, uvedlo, že jednání byla odhalena pomocí systému pro oznamovatele (anonymní linkou, helplines, atp.) nebo nahlášením uvnitř organizace (PWC 2014[1]). Obdobně výzkum provedený KMPG ukazuje, že mezi případy hospodářské kriminality z celkových 596 analyzovaných bylo 19 % případů odhaleno oznamovateli (KPMG 2014[2]). I Česká republika již zná příklady, kdy oznámení vedlo k odhalení trestné činnosti a jejímu následnému potrestání.

V rámci další části daňového seriálu se budeme opět zabývat daní z nemovitých věcí, a to konkrétně základem daně pro zjištění daňové povinnosti, povinností podat daňové přiznání, lhůtami pro podání daňového přiznání a lhůtami pro úhradu stanovené daňové povinnosti.

Úvahy nad justiční reformou dlouhodobě rezonují českou společností a navazují na snahy o posílení nezávislosti a zvýšení efektivity a důvěryhodnosti justice. Kromě v poslední době velmi diskutované problematiky reformy správy soudnictví je třeba se zaměřit rovněž na otázku uspořádání soudní soustavy a rozmístění jednotlivých soudů v České republice.

Čeští řidiči neumí bezpečně odbočovat vlevo. Chybné manévry na křižovatkách zaujímají přední příčky vážných dopravních nehod, kterými se musí zabývat soudy. Hned po alkoholu je u případů, končících odnětím svobody a zákazem řízení, nejčastěji uvedeno: „řidič nepozorně či riskantně odbočoval vlevo“. Soud tak například odsoudil, a to na čtyři měsíce s roční podmínkou a zákazem řízení, řidičku, která při odbočování vlevo smetla motocyklistu. „Lidé nevědí, že musí při odbočování předpokládat i chybu dalšího řidiče. Neznají zásadu takzvané omezené důvěry, kterou ale vyznává právo,“ uvádí Petra Gříbková ze společnosti Atlas Consulting, která se zabývá právními informačními systémy.

Ačkoliv se občas někteří účastníci řízení před finančním arbitrem domnívají, že rozhodnutí finančního arbitra s definitivní platností určuje jejich práva a povinnosti, není tomu tak. Finanční arbitr je správní orgán s pravomocí rozhodovat spotřebitelské spory z vybraných sektorů finančního trhu, případně ukládat sankce a pokuty, a proto se i na něj vztahuje mj. čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož „kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí…“.