Přiměřenost protiplnění ve smyslu § 240 insolvenčního zákona
Jednou ze skutkových podstat neúčinnosti právního jednání dlužníka podle insolvenčního zákona je neúčinnost z důvodu absence přiměřeného protiplnění. Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se dle § 240 odst. 1 insolvenčního zákona rozumí právní úkon, který se dlužník zavázal poskytnout bezúplatně nebo za protiplnění, jehož cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění.
Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu nelze přijmout jednoznačný závěr o tom, kdy lze z poměru obvyklé ceny ke smluvené ceně bez dalšího usuzovat, že hodnota protiplnění je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k němuž se zavázal dlužník.
Jako pomocné kritérium bude podle Nejvyššího soudu sloužit především hledisko ryze kvantitativní (tj. rozdíl mezi cenou sjednanou a cenou obvyklou). Nelze však pominout ani dopad sporného právního jednání do majetkové sféry dlužníka z hlediska možnosti věřitelů dosáhnout vůči dlužníku úhrady pohledávek (a schopnosti dlužníka tyto pohledávky zaplatit), ani důvody, pro které dlužník sporný právní úkon učinil (např. snaha získat peněžní prostředky k úhradě již splatných pohledávek věřitelů), respektive další okolnosti, za nichž dlužník dotčený právní úkon učinil.
Lze uzavřít, že při určování ceny „podstatně nižší než obvyklé“ je nutné posuzovat vždy každý případ individuálně s přihlédnutím k výše uvedeným kritériím.
Citovaný rozsudek Nejvyššího soudu tedy opět nedává jasnou odpověď na otázku, jak se určí cena „podstatně nižší než obvyklá“.
Další články
Právní průšvihy při nasazování AI nástrojů – praktické zkušenosti, kdy se to nepovedlo (2. část)
Zavádění umělé inteligence ve velké české nemocnici ukazuje, že realita má k bezhlavému nadšení daleko a naráží na přísnou regulaci. Praktické zkušenosti z compliance projektu odhalují rizika spojená s neoficiálním využíváním AI nástrojů a chybějící interní správou. Ukazuje se tak, že bezpečné zavádění AI se neobejde bez jasné strategie, auditů a kontinuálního vzdělávání zaměstnanců.
Digitální klon zemřelého člověka: Právní limity simulace identity po smrti
Představme si, že po smrti blízkého člověka přijde rodině zpráva z chatovací aplikace. Není to starý e-mail ani automatická vzpomínka ze sociální sítě.
Právní průšvihy při nasazování AI nástrojů – praktické zkušenosti, kdy se to nepovedlo (1. část)
Implementace nástrojů umělé inteligence už pro právníky není hudbou budoucnosti, ale každodenní realitou. Zapomeňte však na tradiční přístup „odškrtávání checklistů“. V éře AI totiž regulace přímo diktuje samotný technický design produktů. Jak se úspěšně zorientovat v džungli desítek evropských předpisů, na co si dát pozor při mapování datových toků a proč musí právníci při vývoji aplikací sedět u jednoho stolu s programátory a produktovými manažery?
Kdy musí zahraniční firma odvádět daně v tuzemsku? Někdy stačí i jediný zaměstnanec na home office
Práce na dálku z jiné země je čím dál častější. Přestože se podmínky prezence na pracovišti rozvolnily, žádná benevolence už neplatí v tom, kde a jak firmy, potažmo zaměstnanci musí odvádět daně. Systém přitom není nejpřehlednější, a tak svádí k chybám.
Prediktivní analytika při správě daní
Daňová kontrola byla dlouho vnímána především jako nástroj zpětného ověření. Správce daně posuzoval, zda daňový subjekt v minulosti správně přiznal daň, zda doložil rozhodné skutečnosti a zda jeho tvrzení odpovídá realitě. Tento model má své pevné místo i v budoucnu. U části daňových rizik však naráží na praktický limit: pokud správce daně reaguje až ve chvíli, kdy je škoda způsobena, může být její náprava obtížná, ne-li fakticky nemožná.
