Obchodní právo

V následujícím příspěvku jsou shrnuty nejzásadnější novinky z oblasti soutěžního práva z poslední doby.

Pojem „péče řádného hospodáře“ je patrně jednou z prvních asociací, která se většině členů odborné veřejností vybaví v souvislosti s vymezením práv a povinností členů statutárních orgánů. Takovému myšlenkovému pochodu se nelze ani v nejmenším divit; je to právě tento institut, který představuje standard péče, jež je statutární orgán povinen zachovávat. Ani tomuto institutu, resp. jeho souvislosti s ostatními instituty, se nevyhnuly změny spojené s rekodifikací soukromého práva. Jedna z těchto změn bude i tématem následujícího článku.

České soudy standardně rozhodují tak, že se může jediný jednatel společnosti s ručením omezeným, který je zároveň i jediným společníkem této společnosti, dopustit trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku, a to s ohledem na oddělení majetku obchodní společnosti od majetku jejího jediného společníka.

Zákon o zadávání veřejných zakázek[1] vstoupil v účinnost před více než třemi měsíci, ovšem již po dvou měsících byla skupinou poslanců předložena první novela[2], jejíž schválení lze vzhledem k okolnostem[3] předpokládat[4],[5]. Ačkoliv sama novela jistě smysl nepostrádá, je na místě ptát se, zda se jedná o systémové řešení, nebo o pouhé oddálení problému a vyřešení pouze nejzávažnějšího nedostatku nové zákonné úpravy.

Dne 7. 9. 2016 schválila Poslanecká sněmovna ČR návrh novely zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (dále jen „Zákon“). Dne 19. 10. 2016 byl návrh novely Zákona projednán a schválen Senátem Parlamentu ČR. Novela Zákona navazuje na Směrnici EU 2015/849, o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu, kterou mají všechny členské státy EU povinnost implementovat do svého právního řádu do 26. června 2017.

V České republice lze společnost s ručením omezeným založit ve srovnání s ostatními zeměmi střední Evropy velmi levně. Vyplynulo to ze srovnávací studie poradenské společnosti Accace, která pro své zákazníky zakládá firmy v Česku, Slovensku, Polsku, Maďarsku, Rumunsku a na Ukrajině.

Provázání právní a ekonomické analýzy v soutěžním právu je nevyhnutelné. Ekonomický přístup k řešení soutěžních případů se dnes projevuje napříč všemi oblastmi soutěžního práva.

Rozjíždíte firmu a potřebujete ji „nakopnout“? Máte zaběhnutou společnost a poohlížíte se po možnostech investice do zajímavého projektu? Jednáte s investorem o podmínkách investice či naopak již chcete investovat do konkrétního projektu? V tomto článku nastíníme některé aspekty vztahu mezi investorem a společností, do které chce investor investovat. V druhém díle se budeme zabývat ochranou investic.

Nedávno zveřejněný nález Ústavního soudu č. I. ÚS 190/15 vyvolal v odborných kruzích opět živou debatu nad přípustností souběhu funkcí, tj. nad otázkou, zda je možné, aby staturární orgán, resp. jeho člen, měl vedle smlouvy o výkonu funkce se společností pracovní poměr.

Pokračování článku o (ne)existující rozmanitosti pohlaví, věku či národnosti v dozorčích radách, tématu, které je slyšet napříč Evropskou unií, tentokrát s příklady z jednotlivých států.

Problematika obsazování dozorčích rad akciových společností je záležitostí, která se řeší mnoho let a na mnoha úrovních. Nejvíce diskutovaným tématem je v tomto směru bezesporu vyváženost z pohledu pohlaví, kdy muži v dozorčích radách napříč celou Evropou mají drtivou převahu. Evropská unie i samotné členské státy postupně do svých právních řádů přijímají pravidla, která mají tento problém vyřešit. Mimo to se však s rozmanitostí v dozorčích radách pojí i národnostní diverzifikace či věková limitace členů těchto orgánů.

Nejvyšší soud se ve svém rozhodnutí zabýval posuzováním zaměnitelnosti a klamavosti firmy při zápisu podnikatele do obchodního rejstříku a upřesnil jeho limity.

Společníci obchodních korporací mohou na valné hromadě rozhodnout o rozdělení zisku, který korporace vykázala v řádné nebo mimořádné účetní závěrce. V souladu se zákonem o obchodních korporacích může být tento zisk rozdělen mezi společníky, a pokud tak stanoví zakladatelské právní jednání, lze rozhodnout o rozdělení zisku i mezi jiné osoby, klasicky např. jednatele, vedoucí pracovníky atd. Zisk, který byl valnou hromadou určen k rozdělení, může být ale mezi společníky či jiné osoby vyplacen až na základě rozhodnutí statutárního orgánu o jeho výplatě.

Problematika souběhu funkcí je dnes již notoricky známa. Za souběh funkcí je považován stav, kdy fyzická osoba vykonává funkci člena statutárního orgánu společnosti a zároveň na základě pracovněprávního vztahu vykonává pro takovou společnost další činnosti, které spadají do působnosti statutárního orgánu, tj. obchodního vedení.

V nedávné době spatřila světlo světa 2 usnesení Vrchního soudu v Praze, přesněji řečeno jeho sedmého senátu předsedy Dr. Holejšovského, která se blíže vyjadřují k otázkám zaměnitelnosti a klamavosti obchodní firmy (dále též "firma"). Obě usnesení, první ze dne 1. února 2016, sp. zn. 7 Cmo 203/2015, i druhé ze dne 22. srpna 2016, sp. zn. 7 Cmo 86/2016, mají společné to, že jimi odvolací soud potvrdil prvostupňová rozhodnutí rejstříkového soudu (Městský soud v Praze), který navrhované obchodní firmy zamítl zapsat do obchodního rejstříku, tedy navrhovatelům nevyhověl.

V cyklu na pokračování uvedeme několik článků věnujících se přínosu České republiky na poli investiční arbitráže. Konkrétně na několika případech s její účastí poukážeme na instituty, které dodnes formují podobu tohoto odvětví.

Až na relativně krátké období mezi lety 2012 až 2014, kdy byl souběh funkcí člena statutárního orgánu a vedoucího zaměstnance ve firmě obchodním zákoníkem výslovně povolen, je souběh funkcí ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu soustavně považován za nepřípustný. K takovému závěru se dospělo i po rekodifikaci soukromého práva v roce 2014 a až doteď byl zákaz souběhu funkcí považován za téměř nezpochybnitelný. Zaběhlou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu však nečekaně nabouralo nedávné rozhodnutí Ústavního soudu. Pojďme se na jeho závěry podívat zblízka.

Dne 19. října 2016 nabude účinnosti zatím poslední novela[1] českého zákona o ochraně hospodářské soutěže.[2] Novela se týká hned několika oblastí – z části jde o formulační úpravy a uzákonění již existující praxe Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „ÚOHS“), Novela nicméně přináší i některé zásadní změny přímo se dotýkající práv soutěžitelů.

Častým jevem v českém podnikatelském prostředí jsou firmy fungující jako tzv. „one man show“, tedy společnosti, u kterých je jak vlastnictví, tak řízení a často i know how soustředěno do rukou jediného člověka – otce zakladatele. V případě úmrtí tohoto otce zakladatele však pro společnost zpravidla nastávají velké, často až fatální komplikace.

Zejména členové statutárních orgánů by měli před přijetím funkce v obchodní korporaci nejdříve zkoumat rozsah své odpovědnosti, sankce, které hrozí za porušení povinností, a podmínky, při jejichž splnění vzniká povinnost k náhradě škody.

První z příspěvků věnovaných právní úpravě postižení podílu povinného ve společnosti s ručením omezeným byl zaměřen zejména na představení tohoto institutu, jeho genezi a zejména pak jeho úpravu po významné novele zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen "OSŘ") a zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád, dále také jen "EŘ"), účinné od 1. 1. 2013, včetně podmínek, za kterých se může uplatňovat. Ve druhé části bych rád představil samotný proces dražby podílu povinného od jejího zahájení, přes průběh až po důsledky v podobě zániku účasti ve společnosti. Mimo to se zaměříme také na judikaturu k nové úpravě.

Právní úprava postižení podílu povinného ve společnosti s ručením omezeným doznala s účinností od 1.1.2013 výrazných změn, a to především vložením ustanovení § 320aa a § 320ab do občanského soudního řádu (zákon č. 99/1963 Sb., dále jen "OSŘ"), které bylo provedeno novelou č. 396/2012 Sb.

Na první pohled by se mohlo zdát, že rodinný holding je výsadou pouze některých forem rodinného podnikání od určité velikosti a pro mnohé zbytečným luxusem. Skutečností však je, že rodinný holding je poměrně jedinečným a flexibilním nástrojem nabízejícím řadu výhod jak pro zakladatele, tak pro ostatní členy rodiny. Principy, na nichž je postaven, jsou navíc známy – a to bez nadsázky – po staletí. Nepochybně se tak nejedná pouze o aktuálně populární produkt, ale o komplexní a univerzální řešení ne nepodobné řadě historických institutů (jako je např. nedíl, šlechtický standard nebo trust), které prošly důkladným testem času.

Můj dnešní příspěvek je pojat poněkud obecněji a je uvažován jako zamyšlení nad tím, jaký je smysl a účel zákona o registru smluv. V prezentaci mám několik záchytných míst. Nejdříve budu hovořit o několika teoretických východiscích a pak o ctnostech a neřestech zákona o registru smluv.

K 1. červnu nabyla účinnosti novela zákona o investičních společnostech a investičních fondech, která do světa investičních fondů přináší několik zajímavých novinek. Příspěvek se koncentruje na změny, které se dotknou akciové společnosti s proměnným základním kapitálem, tzv. SICAV.