Obchodní právo

Evropská komise („Komise“) zahájila iniciativu, jež má za cíl zkvalitnit, tedy zefektivnit a zmodernizovat veřejné zadávání prostřednictvím několika nástrojů. Jedná se zejména o přípravu odpovídajících strategií v prioritních oblastech, vytvoření systému ex ante podpory ze strany Komise při velkých projektech a vytvoření metodiky k veřejnému zadávání inovací.

Novelou zákona o účetnictví došlo od 1.1.2018 ke zrušení vykazování nehmotných výsledků výzkumu v rámci dlouhodobého nehmotného majetku. Výzkum se již nepovažuje za nehmotný majetek. Tato skutečnost má vliv na výplatu podílů na zisku.

Mezinárodní středisko pro řešení sporů z investic (ICSID) nedávno zveřejnilo souhrnné statistiky ohledně počtu nových žalob investorů na státy. Za rok 2017 americký ICSID registruje rekordních 53 nových případů, čímž je potvrzena konstantní vzestupná tendence nových investičních sporů.

Nová právní úprava zadávání veřejných zakázek v zákoně č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (ZZVZ) s sebou přináší i změny a novinky v oblasti dozoru nad dodržováním pravidel stanovených ZZVZ, vykonávaného Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže (Úřad, ÚOHS). V následujícím příspěvku vám přiblížíme zákaz plnění smlouvy na veřejnou zakázku, při jehož uložení Úřadem se smlouva na plnění veřejné zakázky stává od počátku neplatnou.

Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého v tzv. síťových odvětvích, zejména v oblasti energetiky nebo v telekomunikacích a v železniční dopravě, bude vždy infrastrukturu (zařízení, sítě, rozvody) nutné považovat za monopol. Důvodem je skutečnost, že z hlediska finanční či technické náročnosti nebo neuskutečnitelnosti je vyloučeno vybudování alternativních zařízení.

Konce společného podnikání nebývají jednoduché. Je to často jako v nepovedeném manželství. Na začátku stojí velká myšlenka, nadšení ze spolupráce, důvěra a vize velkých projektů, na konci pak rozčarování z krachu společné budoucnosti, vzájemné obviňování a nechuť dohodnout se i na elementárních záležitostech ohledně ukončení spolupráce. Logické argumenty selhávají a uražená ješitnost brání přijetí jakéhokoli pragmatického řešení.

O nevýhodných spotřebitelských smlouvách a nekalých praktikách nejrůznějších společností vůči spotřebitelům se ve veřejném prostoru hovoří již několik let. V poslední době však přibývá případů, kdy se obětí klamavého jednání stávají podnikatelé. Typicky se jedná o nabídky subjektů, jež se maskují jako státní úřady, evropské orgány či nejrůznější registrátoři a rejstříky. Není náhoda, že si jako názvy svých společností či obchodních značek volí taková jména a loga, která nápadně připomínají státní znaky, loga úřadů či symboly Evropské unie.

Očekávané rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) ze dne 6. 12. 2017 ve věci Coty vyjasnilo podmínky, za kterých může výrobce provozující systém selektivní distribuce omezit své autorizované prodejce v tom, aby nenabízeli výrobky na internetu prostřednictvím platforem třetích stran. SDEU potvrdil stanovisko generálního advokáta a připustil, že v systémech selektivní distribuce je možné omezit prodeje prostřednictvím online tržišť, jako jsou amazon nebo eBay, pokud je to nezbytné a nutné k zachování luxusní povahy prodávaných výrobků.

Posuzování platnosti usnesení valné hromady v rejstříkovém řízení a důsledky absence notářského zápisu v případech předvídaných zákonem pro osvědčení usnesení valné hromady.

V poslední době u firem roste obliba korporátních dluhopisů jako dostupné cesty k získání financí. Ty jsou nabízeny čím dál více i začínajícími společnostmi a start-upy a je o ně značný zájem i ze strany investorů. Ve srovnání s výnosy dluhopisů vydávaných státem nebo jinými investičními příležitostmi je totiž jejich úrok často o poznání zajímavější.

Smyslem selektivní distribuce je, že pouze maloobchodníci, kteří splňují soubor kritérií, mají právo prodávat daný produkt. V módním průmyslu, konkrétně pak v luxusním segmentu, jde o jeden z nejčastěji používaných modelů prodeje, v rámci kterého mají výrobci oprávněný zájem na zachování své „brand image“ a zajištění vysoce kvalitního „nákupního zážitku“, protože to je nezbytnou součástí zboží, které zákazník požaduje. Proto je pro výrobce důležité, aby pro zachování pověsti svých výrobků zajistil, že výrobek nebude prodáván v prodejnách, které nesplňují tato kritéria.

Ve středu 1. listopadu pořádala společnost Seminaria již pátý ročník celostátní konference Veřejné zakázky: 1 rok s novým zákonem v zádech. Partnery konference byla Asociace pro veřejné zakázky a Sdružení místních samospráv ČR.

Podle závěrů Nejvyššího soudu odpovídají jednatelé za jednání jménem společnosti po svém odvolání z funkce podle stejných kritérií, jaká platila po dobu výkonu jejich funkce. Není přitom rozhodné, zda o ukončení funkce věděli či nikoliv. Stejný závěr dopadne na situace, kdy se jednatel své funkce vzdal.

Likvidace představuje stále oblíbenější způsob, jak se zbavit společnosti, o kterou už její majitel/společník nemá zájem. Zatímco v minulosti bylo poměrně běžné nechat prázdné nepotřebné společnosti, jejichž činnost byla ukončena, ležet ladem, stále více podnikatelů preferuje nepotřebnou společnost dobrovolně zlikvidovat a vymazat z obchodního rejstříku. Likvidaci nejoblíbenější české obchodní společnosti – s.r.o. – se věnuje náš následující příspěvek.

Nový zákon o náhradě škody v oblasti hospodářské soutěže reaguje na legislativu přijatou na úrovni EU. Cílem nového zákona je významně zlepšit a usnadnit způsob, jakým se osoby poškozené porušením soutěžního práva mohou domáhat náhrady škody u vnitrostátních soudů. Subjektům, kterým byla způsobena škoda, se přijetím návrhu zákona významně zlepší procesní postavení při ochraně jejich práv zaručených soutěžním právem.

Nedávný nález Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 190/15 ze dne 22. září 2016 značně zpochybnil dosavadní ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu týkající se souběhu funkcí statutárního orgánu s pracovním poměrem ve společnosti. K Nálezu Ústavního soudu se nedávno vyjádřil Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 21 Cdo 3613/2015 ze dne 19. ledna 2017. V něm však nepřípustnost souběhu funkcí opět potvrdil.

Zveřejnit účetní závěrku je třeba ve sbírce listin, jinak se podle zákona o účetnictví dopustíte správního deliktu.

Můj dnešní příspěvek bude zaměřen na nový trend v oblasti insolvenčního práva, týká se podniků, které se dostaly do úpadkové situace, do insolvence. V dnešní době sílí názor, že tyto subjekty by neměly být trestány za neúspěch v podnikání a měly by v podnikání dostávat druhou šanci. Tato myšlenka se nyní prolíná do řady norem, které se v letošním roce aktivují, a to do evropského nařízení o insolvenčním řízení a české novely insolvenčního zákona.

Přestože se problematice souběhu funkcí doposud věnovalo nemálo článků a soudních rozhodnutí, stále se jedná o aktuální a nevyčerpatelné téma. V loňském roce jsme Vás v jenom z našich článků informovali o nálezu Ústavního soudu, který se velmi kriticky k této situaci, a zejména postupu nižších soudů v rámci rozhodování této otázky, vyjádřil, a to v tom smyslu, že souběh funkcí vlastně nikdy nebyl zákonem výslovně zakázán a chtějí-li soudy setrvat v tomto výkladu, musí předložit přesvědčivější argumenty.

V prosinci 2014 vstoupila v platnost směrnice 2014/104/EU upravující některé otázky náhrady škody vzniklé protisoutěžním jednáním, a to kartely a zneužitím dominantního postavení. Účelem směrnice je zejména ulehčit pozici poškozených před soudem, ale též ochránit podniky, které poskytnou soutěžním úřadům účinnou součinnost při odhalování kartelů. Tato směrnice měla být implementována do 27. 12. 2016.

Má pozornost bude věnována třem zástupcům podnikatele – vedoucímu odštěpného závodu, prokuristovi a osobě pověřené určitou činností při provozu závodu.

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 29. 5. 2017 zrušil rekordní pokutu ve výši 1.659.993.000 Kč, kterou Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) uložil v roce 2016 za tzv. velký stavební kartel. Stalo se tak z procesních důvodů, když soud konstatoval opakované překročení pravomocí ÚOHS při neohlášených místních šetřeních, čehož důsledkem je nezákonnost takto získaných důkazů, na kterých ÚOHS stavěl celý svůj případ. V tomto příspěvku stručně přiblížíme genezi případu, důvody, které soud vedly ke zrušení rozhodnutí ÚOHS, a zhodnotíme význam rozsudku do budoucna.

Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon) stanovuje k provozování živnosti pouze dvě všeobecné podmínky. První z nich je představována plnou svéprávností, kterou je možné nahradit přivolením soudu, a druhou z nich tvoří tzv. podmínka bezúhonnosti.

Koncem roku 2016 vydal ÚOHS první rozhodnutí podle § 19a zákona o ochraně hospodářské soutěže, který zakazuje narušování soutěže orgány veřejné správy. V příspěvku tento případ přiblížíme a zodpovíme též otázku, na která jednání (z hlediska substantivního i z hlediska formy) může toto ustanovení dopadat.

Prezident republiky podepsal 14. února 2017 rozsáhlou novelu insolvenčního zákona, která zásadním způsobem mění řadu aspektů insolvenčního řízení, od zajištění podmíněných pohledávek (včetně bankovních záruk), přes posouzení platební neschopnosti firem a insolvenčních návrhů, až po oddlužení. Novela, jejíž ambicí má být mimo jiné i lepší ochrana firem proti šikanózním návrhům věřitelů nebo vyjasnění, kdy je vlastně podnik v úpadku, bude účinná počátkem čtvrtého měsíce po jejím zveřejnění ve Sbírce zákonů a ovlivní tak průběh insolvenčního řízení zřejmě už od 1. července 2017.