Po skončení funkce odpovědnost jednatele nekončí
Podle závěrů Nejvyššího soudu odpovídají jednatelé za jednání jménem společnosti po svém odvolání z funkce podle stejných kritérií, jaká platila po dobu výkonu jejich funkce. Není přitom rozhodné, zda o ukončení funkce věděli či nikoliv. Stejný závěr dopadne na situace, kdy se jednatel své funkce vzdal.
Nejvyšší soud České republiky zaujal ve svém rozsudku ze dne 29. 3. 2017 (sp. zn. 29 Cdo 4095/2016) stanovisko k otázce, jaká kritéria odpovědnosti platí pro jednatele, kteří jednají jménem společnosti ještě po svém odvolání z funkce.
Podle názoru Nejvyššího soudu se v daném rozsahu neuplatní ku prospěchu jednatele ohledně odpovědnosti žádná úleva. Jednatel, který i po svém odvolání vystupuje jako jednatel společnosti a právně jedná jejím jménem, odpovídá společnosti za škody tím způsobené podle stejných kritérií, jako v době výkonu funkce, tj. odpovídá v případě, že svým jednáním porušil povinnost postupovat s péčí řádného hospodáře.
Pro posouzení odpovědnosti není v takovém případě dle názoru Nejvyššího soudu podstatné, zda jednatel při daném právním jednání pouze nevěděl o svém odvolání (neboť k odvolání jednatele může jak známo dojít bez jeho vědomí), nebo tohoto odvolání naopak nedbal záměrně. V logické návaznosti je pak nutné aplikovat tento rozsudek také na případy, kdy se jednatel sám vzdá své funkce. Jednatel se tak nemůže zbavit své odpovědnosti tím, že se dovolá svého odvolání. Naopak je rozhodující ten právní stav, který v právním styku bývalý jednatel udává, když se i po svém odvolání prezentuje jako jednatel společnosti.
Přestože se tento rozsudek týkal právní úpravy platné před 1. 1. 2014, je vzhledem k věcné i zájmové shodě možné očekávat, že se za účelem ochrany společnosti a jejích věřitelů tento judikatorní názor prosadí i podle platné právní úpravy.
Vzhledem k tomu, že český zákon o obchodních korporacích stanoví u prokuristů při porušení péče řádného hospodáře v zásadě stejná kritéria odpovědnosti jako u jednatelů, bude třeba závěry Nejvyššího soudu odpovídajícím způsobem aplikovat také na prokuristy.
Zdroj: BNT journal
Kontakt na autora: peter.maysenholder@bnt.eu
Další články
Odškodňování cestujících leteckými dopravci za zrušené a zpožděné lety
Aktuální válečný konflikt na blízkém východě se negativně projevuje také na dostupnosti ropných produktů, což samozřejmě negativně ovlivňuje jejich cenu na světových trzích. To se týká rovněž leteckého paliva, v důsledku čehož začínají letečtí dopravci upozorňovat na možnost zavádění opatření spočívajících například také v rušení plánovaných letů v následujících měsících. Budou mít poté cestující, kteří již mají letenku zakoupenu a jejich let jim dopravce následně zruší, nárok na odškodnění? A pokud ano, za jakých okolností? A co v případě, není-li let zrušen, ale zpožděn?
Co přináší nové jednotné měsíční hlášení zaměstnavatele
Jedno hlášení místo několika. Nový systém jednotného měsíčního hlášení zaměstnavatele má zjednodušit administrativu zaměstnavatelů, ale přináší i nové povinnosti a rizika.
Úplata za stejnokroj
Někteří zaměstnavatelé požadují po zaměstnancích platby za poskytnutý pracovní oděv, uniformu nebo firemní stejnokroj, resp. jim částky za jejich užívání sráží ze mzdy. Tento článek popisuje, proč je takový postup v rozporu s pracovním právem.
Řízení o stanovení cen a úhrad léčivých přípravků a překážka litispendence v nich
Problematika stanovení cen a úhrad léčivých přípravků představuje specifickou oblast správního práva, v níž se střetávají regulatorní požadavky, ekonomické aspekty i zájem na zajištění dostupnosti zdravotní péče. Jedním z dílčích, avšak v praxi významných problémů, je aplikace překážky litispendence v řízeních o stanovení cen a úhrad léčivých přípravků, a to zejména ve vazbě na jednotlivé indikace léčivého přípravku.
Omnibus I a náležitá péče: směrnice (EU) 2026/470 a klíčové změny v CSDDD
Před skoro 2 lety se Evropská unie vydala na cestu zmírňování dopadů podnikaní, a tak došlo k přijetí směrnice (EU) 2024/1760, o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti („CSDDD“), která poprvé na unijní úrovni systematicky upravila povinnou náležitou péči (due dilligence) v oblasti lidských práv a životního prostředí napříč hodnotovým řetězcem.
