Nahota veřejného podnikání jako Pyrrhovo vítězství státu nad sebou samým

Můj dnešní příspěvek je pojat poněkud obecněji a je uvažován jako zamyšlení nad tím, jaký je smysl a účel zákona o registru smluv. V prezentaci mám několik záchytných míst. Nejdříve budu hovořit o několika teoretických východiscích a pak o ctnostech a neřestech zákona o registru smluv.

Foto: Fotolia

Mark Twain kdysi řekl, že zboží, o které nikdo nestojí, se prezentuje jako žádoucí a všichni ti dosud tápající troubové se tak ocitnou na naší lodi. Myslím si, že tento citát vytváří vhodný prostor pro naše společné úvahy, které bych rád rozvinul v dnešní této přednášce. Co do inspiračních zdrojů jsem vyšel ze tří odborných prací: knihy Williama Easterlyho nazvané Břímě bílého muže, která pojednává o tom, jak neefektivní je pomoc ve třetím světě; dále z úspěšného díla Stanislava Komárka Evropa na rozcestí a konečně i z klasické příručky G. K. Chestertona Ortodoxie. Odrazovými můstky pro mou prezentaci jsou dva úvodní citáty: „Budoucnost svobody leží v udržení právního státu“ (Komárek) a „Zpupnost je třeba hasit dřív než požár.“ (Herakleitos). Na druhém místě zmíněný citát se vztahuje právě k zákonu o registru smluv, neboť je otázkou, zda nečekáme více, než co nám může skutečně tento zákon přinést. Ve své prezentaci vycházím z přirozeného předpokladu, že bytosti chtějí stále více, jinak jsou nešťastné. Hrabivost, která je výslednicí těchto společensky přirozených jevů, vytváří základní palivo doby konzumní, v níž náboženství a jeho pevné hodnoty vytlačují dobře dostupné peníze, vzývané růstem a adorací technologií. Konzumní společnost tak vlastně představuje pokus etablovat lidskými prostředky Království Boží na Zemi. Přitom neustálým zdokonalováním technologií se lidé vyprazdňují a přenáší vědomosti mimo svou osobnost, čili dochází k externalizaci jejich vědění. Znalosti se jednoduše z našich hlav přesouvají do chytrých a jinými přívlastky nadaných telefonů. Věčná nespokojenost lidí z jejich aktuálního společenského statutu pak plodí permanentní nedospělost dospělých, kteří ve své orientaci spoléhají na vnější zdroje a vše chtějí hned jako malé děti. Termín odložená spotřeba již nikdo nezná, žije se teď hned.

Výsledkem těchto celospolečenských hnutí je podivný lidský tvor, který potřebuje být veden, jako své hračky využívá nejmodernější technologie, žije v kyberprostoru a trpí neukojitelnou touhou zviditelnit se ve své průměrnosti. Kdysi běžnou náboženskou symboliku typu božích muk vydatně nahrazuje všudypřítomná reklama. Chesterton k tomu trefně uvádí, že rozpadne-li se náboženský systém, jsou z klece vypuštěny nejen neřesti, ale i ctnosti, které pak nevázaně poletují a škodí více než neřesti.

Tři limitující pravidla: Greshamův zákon, Paretovo pravidlo a Minskyho efekt.

Tomas Gresham řekl, že „špatné peníze vytlačují dobré, kvalitní zboží vytlačuje nekvalitní a kvalitní myšlenky jsou vytlačovány těmi obludnými“. Tento vzdělanec byl rádcem královny Alžběty I. a zakladatelem londýnské burzy. Aplikuji-li jeho zákon, pak ovšem registr smluv zřejmě podporuje inflaci informací. Paretovo pravidlo zase říká, že 80% problémů je spojeno s 20% populace a 20% populace poskytuje 80% příjmů. Bohužel tak registr smluv bude nutně trestat 80% poctivých kvůli 20% nepoctivců. Minskyho efekt je pak založen na tvrzení, že peníze produkují další peníze, nicméně s cílem produkovat stále další a další peníze se půjčuje nejdřív těm, kteří jsou schopni splácet jistinu i úrok, pak těm, kteří dokážou splatit alespoň úrok a nakonec i těm, kteří nejsou schopni splácet vůbec nic. Celý systém se pak vlastně vyprazdňuje tím, že další peníze již nepřináší. Stejně tak je možné pohlížet na limity registru smluv, který se také zavádí kvůli šíření informací. Množství informací v registru smluv tak časem ztratí svoji obsahovou, potažmo vypovídací hodnotu a nemilosrdně se vyprázdní bez zanechání jakéhokoliv hlubšího dojmu, natož hodnoty.

Pro celistvost obrázku plánovaného zákonem o registru smluv je také třeba vzpomenout na slavného středověkého arabského filozofa Averroese, který již před mnoha staletími hovořil o dvou pravdách. První je ta hlučná a okázalá, moderní ikonická posvátná pravda, která je pouze vykřikováním hesel silných, a vedle ní stojí pravda tichá, skromná, zkušenostní, niterní, které věříme. Je to takový paradox pravdy. Bohužel současnosti dominuje pravda hlučná, zejména ve veřejném prostoru, jejím přirozeným fatálním důsledkem je autocenzura každého z nás. Každý z nás, než něco řekne, si totiž nejprve uvědomí, co je správné říci, aby náhodou nešlápl mimo rámec únosnosti čili korektnosti. Profesor Komárek k tomu uvádí, že díky tomu roste počet témat, o nichž se nedá mluvit jinak než v rámci politické korektnosti, čímž se ochromuje jakákoli smysluplná diskuse o nich. Dochází k násilnému kloubení jazyka, tabuizaci slov, tvorbě předsudků a na druhé straně zase k projevům extrémismu. Zdánlivé pravdy denně ční z některých titulků novin. Příkladmo lze zmínit i zlomyslnou výzvu televize Al-Džazíra zneužívající evropskou přecitlivělost na korektní vyjadřování, podle které je třeba slovo imigrant chápat jako sprosté slovo, tolik nelidské. Ostatní svět se nám vysmívá a okatě zneužívá svou propagandu v náš konečný neprospěch. 

Může být registr smluv skutečným nosičem pro zjevení skutečné pravdy, nebo jen té pravdy falešné?

Transparentnost je posedlostí současnosti. Mnohem méně se ovšem ví, že jejím opakem není netransparentnost, nýbrž opacita čili neprůhlednost. Netransparentnost je tudíž novotvar, pojmem poněkud uměle negujícím průhlednost. V přírodě je to zařízeno tak, že většina vyšších organismů je přitom z pochopitelných důvodů neprůhledných. Transparentnost v našem přeneseném podání začasté vede k identifikaci odporu a ošklivosti stejně jako trávenina v průhledných střevech útrob lidských bytostí. Člověk má sice snahu hledat průhlednost a pravdu, nachází ovšem právě jen tuto nevzhlednou tráveninu, těžce podléhající jakékoli smysluplné interpretaci. Totální průhlednost je tedy jen pouhou iluzí a paradoxně povede k paralýze, znepřehlednění reality.

Ostatně transparentnost je koncept pokřivený několika postmoderními omyly západní intelektuální obce. První z nich říká, že tradice je z principu špatná a vzpoura proti ní dobrá. Tento omyl nás vede k bezbřehému vzývání pokroku a růstu a udržuje nás v permanentní revoluci. Nicméně zejména právní normy by měly být vytvářeny jako soubory dříve nalezených praktických řešení.

Další z omylů doby postmoderní představuje teze, že mezi lidmi neexistují principiální rozdíly. To samozřejmě není pravda, protože každý člověk je jiný. Ve výsledku však tato teze popírá svobodu a kreativitu, jakož i jiné formy individuálního projevu jednotlivce.

Konečně třetí omyl západní intelektuálské obce tvrdí, že zájmy a nároky individua mají vždy přednost před zájmy celku. Tento moment má definiční charakter a je to onen živný roztok konzumu. Koncentrické působení této trojice intelektuálních omylů plodí odtrženost od reality, a to, pro nás právníky, bohužel i při normotvorbě.

Typickým fenoménem kontinentálního systému práva je všudypřítomný a poněkud dekadentně laděný syndrom plánovačů. Správný plánovač dnes naplňuje svébytně nadanou osobnost – obvykle nemá tušení, co má být předmětem regulace, ale zná cíl, je to roztleskávač, jenž ví, že bez plánů nic nejde. Nehledí na dosaženou praxi a zvyklosti. Je to tedy svým způsobem ignorant. Bojuje s tradicí a předsudky. Má tedy i rysy válečníka. Plánovač orá v normách a přináší nepřímou úměru užitku necílené pomoci, která je plánovaná shora, neadresná, anonymní a bez odpovědnosti, nadto ovlivněná tzv. konfirmačním zkreslováním. Jediným velkým plánem je tedy velké plány zahodit, chce se mi říci spolu s Williamem Easterlym. V případě zákona o registru smluv je situace bohužel asi velmi podobná. Jediný smysluplný vzor je na Slovensku, ale není zcela reprezentativní a je poněkud odlišně systematicky i jinak koncipovaný. Stojíme proto před neznámými důsledky naplánované regulace. Můžeme však zobecnit, že kontinentální systém práva jako takový je odpradávna založen na tvorbě zákonů shora tak, aby normy pokrývaly veškeré možné situace. Chybí mu však zpětná vazba zdola, esenciální opření se o kořeny již stvořené reality.

Se vším již uvedeným souvisí také fakt, že postmoderní komunikace je velmi zkreslující a přináší četná mnohomluvná zákoutí ústící mnohdy do roztodivných nedorozumění. Komunikační prostor mezi lidmi je zahlcen premisou, že málo náročné řešení se za řešení vůbec nepokládá. Musíte proto generovat velké množství slov, je jedno, zda něco řeknete nebo ne, ale je třeba alespoň něco říci. Kdyby se mluvilo pouze tehdy, když se chce skutečně něco říci, pak by se pouze mlčelo, tak shrnuje dnešní obraz mezilidské komunikace profesor Komárek. Mizí umění náznaku a symbolu, hlubšího komunikačního sepětí mezi lidmi spoluvytvářejícího kulturu. Hraje se na otrockou doslovnost, bohužel i v právu, které je čím dál více smýkáno snahou všechno precizně a uzavřeně uchopit. Jsme svědky exponenciálního růstu psaného slova. Šroubovaná formulační ekvilibristika přitom není těžká, obtížná jsou slova jednoduchá, jak tvrdí G. K. Chesterton. Problematičnost si tak do práva vnášíme my sami svým předimenzovaným interpretačním aparátem.

Ctnosti a neřesti registru smluv

Co říci k možným ctnostem registru. Prý přinese jen dobré věci a prospěje informovanosti veřejnosti o tom, jak se nakládá s veřejnými prostředky. Nicméně vše něco stojí. Naše náklady jsou odhadovány v řádech miliónů korun. Pan Komárek tento životní aspekt glosuje tím, že bohužel neexistuje jediný počin, který by přinášel pouze blaho a nic by nestál. Na úrovni energetiky ostatně navíc dojde k multiplikaci nákladů, což bude tížit spotřebitele, neboť, jak tvrdí profesor Komárek, my hledáme vždy řešení nejnákladnější. Regulovaná složka ceny tedy půjde zřejmě nahoru a uvidíme, jak registr smluv zamíchá kartami v jiných sférách hospodářství.

Další tvrzenou ctností registru je, že přinese vzory smluv a jiné receptury. Bude opravdu vzorníkem smluv pro veřejný, ale i soukromý sektor? Kdo ponese odpovědnost za chyby v opisovaných smlouvách? A co autorství, to se ctít nebude? Všeho moc škodí, i moc informací. Profesor Komárek naznačuje, že přístup k více či méně užitečným informacím předem vymezeného okruhu subjektů se v excesivním množství či později stává zdrojem zhouby. A navíc se v povinných subjektech jistě probudí neplánovaná kreativita, která povede to k tomu, že smlouvy se budou členit do více dokumentů. Nebo budou velmi stručné, tak stručné, že z nich nebude nic patrno. Vše se bude klást do příloh. Nebo se jednoduše, nemilosrdně, takříkajíc až na dřeň začerní.

A nyní pár slov k neřestem registru smluv. Nejintenzivněji vnímám problém atrofizace vlastnictví a s ní související nerovnost a hroucení trhu. O tom, zda trh bude fungovat, rozhodují totiž vlastnická práva. Pouze v případě jistoty vlastnictví budu ochoten do majetku investovat. Existence trhu je totiž založena na důvěře, vzájemném uznání a respektu k právu. Registr smluv nicméně v neprospěch předem vymezené podnikatelské menšiny vlastnické právo ve vazbě na konkrétního vlastníka podlamuje. Přitom čím větší je majetek, tím větší ochrana je potřeba, jak tvrdí William Easterly. Místo toho ale nyní na podnikatele přichází registr smluv, který jim tuto zásadní ochranu bere.

Ostatně vnucuje se i otázka, proč do režimu povinných osob podle zákona o registru smluv nepatří i menšinově státem nebo obcemi vlastněné firmy, vždyť i zde je alespoň nějaký podíl veřejných prostředků? Proč tam nepatří soukromí podnikatelé, kteří čerpají dotace z veřejných prostředků? Proč tam vlastně nepatří všichni podnikatelé, když každý jeden z nich přispívá svými daněmi do veřejného rozpočtu? Úřad pro ochranu hospodářské soutěže již dokonce do určité míry veřejně prohlásil, že registr smluv je v rozporu se soutěžním právem. Jakýmkoli zveřejněním smlouvy bude tedy hrozit, že nás orgán dohledu na čistotu hospodářské soutěže chytne za ruku a bude pokutovat.

Obludnost důslednosti a paradox dosažení opaku

Registr smluv na veřejnost vynese nikoliv komplexní vazby složitých jevů od zdravotního pojištění přes energetické služby, letecký provoz, začerněné texty, chaos na místo skutečné informační hodnoty. Budu-li citovat profesora Komárka, lidské konání se tradičně překlopí ve svůj opak. Komu tedy karikovaný registr smluv vlastně prospěje?

Nový zákon zřejmě neprospěje ani důvěře v lepší a kvalitnější výkon veřejné moci. Bude impulzem pro šíření šmírování a vyrábění skandálů. Vznikne možná systém přisluhovačů, jakási ideopolicie na bázi dobrovolných hlídek, budou se vyrábět mediální skandály. Kdo pak bude chtít zastávat veřejné funkce při takové míře rizika manipulace a skandalizace?

Co bude s registrem smluv dál? Nabyde-li zákon účinnosti, už nebude cesta zpátky. Bude se přitvrzovat tak, jako to dělá kuchař v hospodě spodní cenové skupiny. Zákonodárce přikročí k novelám s evidentní snahou přehlušovat dávkami pepře bezzubost právní úpravy. Mezitím však přispěchají finanční investoři a potápějícím se podnikatelům podají finanční stéblo.

Závěrem

Současný společenský koktejl atrofie vzdělanosti, hypertrofie peněz, techniky a nepotřebných informací ve veřejném prostoru vede vlastně ke všeobecnému bujení a distribuci hlouposti. Tradice jsou v nemilosti, dosažená praxe se nectí… Právo tak trpí ataky čisté hlouposti křičící většiny, nezakořeněných a neozkoušených myšlenkových zkratek plánovačů, narcismu individua toužícímu zanechat po sobě NĚCO. Důkazem je bohužel i současná podoba zákona o registru smluv, mrzačícího již tak handicapované podnikatele v rukách státu, krajů a obcí.

Odpovězme si na otázku, jakou pravdu registr přinese, kdo ho zaplatí a co právo – bude lepší? Ctnost plodí válku, zatímco neřest mír. Tak praví talmudská moudrost.


Kongres Právní prostor 2016

Ve dnech 19. a 20. dubna 2016 se v Seči u Chrudimi konal již 6. ročník odborného kongresu Právní prostor. Záštitu nad letošním ročníkem převzali ministr spravedlnosti, ministryně pro místní rozvoj, náměstek ministra vnitra pro řízení sekce legislativy a archivnictví a předseda Ústavního soudu.  

Více informací o kongresu naleznete na http://www.kongrespravniprostor.cz/.

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články