Tato změna byla vyslyšením hlasů potřeby praxe, mířící na efektivnější postih majetku povinného v exekuci a na dosažení spravedlivého výtěžku z této majetkové podstaty, byť se nová úprava setkává též s kritikou. Klíčový posun zaznamenala i dražba podílu, potažmo postižení účasti v případě jednočlenné společnosti. Cílem dvoudílného příspěvku je představit nejen stav současný, ale také vývoj této problematiky od jejího vzniku. V prvé části se zaměříme na obecný výklad a podmínky pro realizaci tohoto institutu.
Úvod a stav před novelizací
Postižení jiných majetkových práv, spočívající v exekuci na (obchodní)[1] podíl výkonem rozhodnutí, nebylo až do 31. 12. 2000 možné vůbec. V souladu s konstantní judikaturou soudů se dovozovalo, že podíl v obchodní korporaci představuje soubor práv a povinností - na straně jedné vyjadřující aspekt majetkový, tedy účast společníka na společnosti spolu s určením velikosti v poměru vkladu k základnímu kapitálu, na straně druhé pak práv nemajetkových spojených s osobou společníka vyplývajících ze společníkovy účasti na společnosti - které jsou od sebe při běžném jednání neoddělitelné.[2] První změnou v tomto nazírání bylo přijetí novely OSŘ č. 30/2000 Sb., účinné od 1. 1. 2001, která změnila dosavadní ustanovení § 320 OSŘ a za něj zařadila ustanovení nového § 320a OSŘ, jímž byla v právním řádu jasně zakotvena možnost postihu podílu v obchodní korporaci a postižení pohledávky z práva na vypořádací podíl, případně na likvidačním zůstatku. Citovaný vývoj byl potvrzen v nově přijatém zákoně č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád, dále také jen "EŘ"), jenž nabyl účinnosti 1. 5. 2001 a který umožňoval tento způsob postihu povinného prostřednictvím subsidiárního působení občanského soudního řádu (zmiňovaný § 320a OSŘ). Tato úprava přežila bez zásadních změn do 31. 12. 2012, přičemž zákon spojoval v jedno postih podílu v s.r.o. s postihem členského podílu v družstvu. Konkretizace postihu byla upravena v § 320a odst. 1 OSŘ, z něhož se podávalo, že zaniká-li nařízením výkonu rozhodnutí podle § 320 odst. 1 účast povinného v obchodní společnosti nebo družstvu, postihuje výkon rozhodnutí pohledávku povinného z práva na vypořádací podíl, který oprávněnému společnost jakožto poddlužník vyplatí prostřednictvím exekutora, popřípadě z práva na likvidačním zůstatku. Exekuční příkaz, kterým byl podíl povinného postižen, musel kromě obecných náležitostí (§ 48 EŘ) obsahovat též označení podílu v korporaci v souladu s § 49 odst. 1 EŘ.
Uvedený postup však nebyl příliš často využíván, ať už proto, že výtěžnost pro oprávněného nebyla nejvyšší, anebo proto, že provedení exekuce nechávalo danou společnost ochromenou, tím pádem dále nečinnou, a nedařilo se dosáhnout uspokojení z vypořádacího podílu. Ačkoliv se oprávněný mohl uspokojení v případě, že se společnost zdráhala vyplatit hodnotu vypořádacího podílu a neposkytovala exekutorovi součinnost, domáhat v nalézacím řízení iniciovaném poddlužnickou žalobou, v případě, že byla společnost prázdnou schránkou, svého uspokojení stejně nedosáhl.
Mimo výše uvedené novely občanského soudního řádu k 1. 1. 2013 je nutné vyzdvihnout též následné úpravy spojené s rekodifikací soukromého práva, a to zejména vzhledem ke změnám v pojetí podílu ve společnosti s ručením omezeným v ZOK (srov. pozn. č. 1) a v občanském zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen "OZ").
Současný stav
Novelou účinnou od 1. 1. 2013 došlo k zásadní změně způsobu, jakým je při postihu podílu povinného dosahováno exekučního výtěžku. Primární postup je takový, že podíl postižený exekučním příkazem je oceněn a následně v dražbě prodán. Až v případě, kdy se jej nepodaří v dražbě (a v opakované dražbě) prodat, uplatní se postih vypořádacího podílu, resp. podílu na likvidačním zůstatku. Jak vlastně probíhá toto exekuční řízení? Níže rozebírám jednotlivé kroky a klíčové body celého postupu.
Exekuční postih obchodního podílu povinného ve společnosti s ručením omezeným je výslovně umožněn ustanovením § 63 EŘ jako jeden ze způsobů provedení exekuce postižením jiných majetkových práv povinného. Na základě obecného odkazovacího ustanovení obsaženého v § 52 odst. 1 EŘ se pro postup soudního exekutora subsidiárně použije právní úprava části šesté, hlavy třetí, v § 320 a násl. OSŘ (postižení jiných majetkových práv). Konkrétní úprava se poté nachází v § 320aa a § 320ab OSŘ.
Zahájení exekučního řízení je ovládáno zásadou dispoziční, tedy je na vůli oprávněného (potažmo toho, kdo prokáže, že na něho přešlo nebo bylo převedeno právo z exekučního titulu), zda takový návrh podá či nikoliv.[3] Dnem doručení exekučního návrhu soudnímu exekutorovi (dle výběru oprávněného, který označí daného exekutora jménem a sídlem v souladu s § 38 odst. 1 EŘ) tedy dochází k zahájení exekučního řízení a založení překážky litispendence pro jinou exekuci ve prospěch totožného plnění[4]. Obsahové náležitosti exekučního návrhu stanoví § 38 EŘ, přičemž pokud v exekučním návrhu některá z nich chybí, nebo je návrh nesrozumitelný či neurčitý, je oprávněný soudním exekutorem vyzván, aby návrh opravil, nebo doplnil, a zároveň musí být oprávněný poučen o způsobu provedení takové opravy či doplnění. Pro úplnost dodávám, že zahájení exekučního řízení má pro běh promlčecích lhůt a pro zánik práv stejné účinky jako podání návrhu na soudní výkon rozhodnutí.[5]
Pokud návrh oprávněného obsahuje veškeré náležitosti a je prostý nepřesností, je soudní exekutor povinen ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení podat exekučnímu soudu žádost o pověření provedením exekuce a o nařízení exekuce dle § 43a EŘ. Exekuční soud má pro rozhodnutí o žádosti soudního exekutora lhůtu 15 dnů, během které buď exekuci nařídí a soudního exekutora jejím provedením pověří nebo udělí exekutorovi pokyn, aby exekuční návrh odmítl nebo zamítl, případně aby exekuční řízení zastavil. [6] [7] Vyrozumění o zahájení exekuce se doručuje oprávněnému nejpozději do 15 dnů od doručení pověření exekučním soudem (§ 44 odst. 1 EŘ). Povinnému se doručuje nejpozději s prvním exekučním příkazem (a to včetně exekučního návrhu, kopie exekučního titulu a výzvy k plnění dle § 46 odst. 6 EŘ). O pověření exekutora rozhoduje exekuční soud neformálně, tedy nejde o soudní rozhodnutí a není možné jej napadnout opravným prostředkem, a pověření se účastníkům řízení ani nedoručuje. Cílem této úpravy je především zamezení průtahům, které by mohly být vyvolané odvoláním povinného proti nařízení exekuce. Doručení vyrozumění o zahájení exekuce má ve vztahu k povinnému celou řadu následků - tím nejvýznamnějším je omezená možnost nakládání s majetkem dle § 44a EŘ, která se vztahuje v zásadě na veškerý majetek (tzv. generální inhibitorium). Z něj je vyloučen pouze majetek na běžnou provozní a obchodní činnost povinného či uspokojování základních životních potřeb. V případě podílu v korporaci je tento zákaz (podíl převádět či zatěžovat) proveden výslovně v § 320aa odst. 1 písm. b) OSŘ. Nakládání s majetkem (podílem) v rozporu s tímto zákazem je sankciováno relativní neplatností takového jednání (vzhledem ke skutečnosti, že tato neplatnost sleduje ochranu konkrétní osoby, tedy oprávněného, potažmo věřitele)[8], které se musí dovolávat oprávněný, exekutor nebo přihlášený věřitel (§ 44a odst. 1 EŘ).
Základním předpokladem pro určení exekučního způsobu, který činí exekutor (přičemž exekuční řád v § 58 ukládá exekutorovi pravidla pro volbu exekučního způsobu), je zjištění možných postižitelných hodnot, a to cestou informací od třetích osob nebo v součinnosti s oprávněným. Zvolený způsob provedení exekuce by měl být ve vztahu k plnění co nejvhodnější, např. co se týče proporcionality mezi hodnotou postihovanou exekucí a vymáhanou povinností. Po zjištění, že do majetku povinného spadá i podíl v obchodní korporaci, vydá soudní exekutor exekuční příkaz (§ 47 EŘ), a to formou usnesení. Jedná se o příkaz k provedení exekuce způsobem určeným exekutorem, proti němuž není přípustný opravný prostředek. Náležitosti příkazu vymezuje obecně § 48 EŘ, speciálně pak § 49 EŘ [zejména pak dle § 49 odst. 1 písm. d) EŘ musí příkaz obsahovat označení podílu v korporaci] ve spojení s § 320aa OSŘ, kde je stanovena povinnost pro exekutora zahrnout do exekučního příkazu též zákaz pro povinného převádět jeho podíl ve společnosti či jej zatěžovat (srov. výše), stejně tak zakazuje příslušnému orgánu s.r.o. (= valné hromadě, ledaže společenská smlouva stanoví jinak)[9] udělit souhlas k takovému zatížení (tzv. arrestatorium). Exekuční příkaz se doručuje společnosti do vlastních rukou (srov. § 49 odst. 7 a 8 EŘ).
Zásadní otázkou pro další postup je však určení, zdali je podíl v korporaci volně převoditelný, omezeně převoditelný či zcela nepřevoditelný. Soudní exekutor proto vloží do exekučního příkazu výzvu korporaci ke sdělení, zda je podíl povinného (ne)převoditelný, potažmo za jakých podmínek, a určí lhůtu, v níž by korporace měla tuto povinnost splnit (srov. § 320aa odst. 2 OSŘ). Podmínky převoditelnosti na jiného společníka či na tzv. extranea (= osobu odlišnou od společníka) upravuje ZOK v ustanovení § 207, resp. § 208. Co se týče převoditelnosti podílu mezi stávajícími společníky, předpokládá § 207 odst. 1 ZOK volnou převoditelnost, a to i bez zásahu valné hromady. Toto pravidlo je však možné modifikovat, tj. převod podílu podmínit souhlasem orgánu společnosti. Pokud by mělo dojít k takové změně (volné) převoditelnosti podílu, vyžaduje to souhlas všech společníků, potažmo těch, kterých se změna týká (srov. § 171 odst. 2 ZOK). V případě, že bude převod podílu podmíněn souhlasem valné hromady, rozhoduje tato o udělení souhlasu 2/3 většinou hlasů všech společníků v souladu s § 171 odst. 1 písm. b) ZOK. Je otázkou, zdali je možné převoditelnost zcela vyloučit. Převládá názor, že možnost zcela vyloučit převoditelnost podílu je zachována.[10] V případě převodu podílu na třetí osobu se převoditelnost podílu předpokládá, ovšem vždy je podmíněna v souladu s § 208 odst. 1 ZOK souhlasem valné hromady, která opět rozhoduje 2/3 většinou všech společníků dle § 171 odst. 1 písm. b) ZOK.[11]
Další podmínkou, zakotvenou v § 320 odst. 1 OSŘ, je nemožnost postihnout podíl společníka představovaný cenným papírem nebo zaknihovaným cenným papírem[12] (v takovém případě se bude postupovat dle § 323 an. OSŘ, tj. dle ustanovení o prodeji movitých věcí), resp. majetková práva vázaná výlučně na osobu povinného (např. majetková práva vyplývající z ochrany osobnosti).
V případě, že se jedná o podíl, jehož převoditelnost je vyloučena, zaniká účast společníka ve společnosti a předmětem postihu se stává právo povinného na vypořádací podíl dle § 320ab odst. 8 OSŘ. Účast povinného ve společnosti zaniká dnem uplynutí lhůty v délce 30 dnů od doručení výzvy k dobrovolnému splnění vymáhané povinnosti stanovené v pravomocném usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí (§ 46 odst. 6 EŘ ve spojení s § 206 odst. 1 ZOK).[13] Z uvedeného vyplývá, že exekuční příkaz musí nabýt právní moci, aby mohl způsobit zamýšlené účinky, a dále musí být vyznačena doložka provedení exekuce, nikoliv však dříve, než uplyne lhůta k dobrovolnému plnění (§ 52 odst. 3 EŘ). Výše vypořádacího podílu se ke dni zániku účasti určí dle zákona (§ 36 odst. 2 ZOK), ledaže společenská smlouva stanoví jinak. Judikatura Nejvyššího soudu stanoví, že vypořádání účasti společníka musí být poctivé.[14] Společnost oprávněnému vyplatí vypořádací podíl bezodkladně po jeho prodeji. Podíl povinného se stává uvolněným podílem dle § 212 ZOK. V případě podílu, jehož převoditelnost je omezena či vyloučena, se postupuje dle § 212 odst. 2 ZOK ve spojení s § 214 a § 215 ZOK, tedy společnost s uvolněným podílem nakládá jako zmocněnec. Po vyplacení vypořádacího podílu musí společnost buď rozhodnout o přechodu uvolněného podílu na zbývající společníky poměrně podle velikosti jejich podílů, o prodeji uvolněného podílu, anebo o snížení základního kapitálu o předmětný vklad společníka.
Pro případ exekuce na (omezeně) převoditelný podíl dochází k jeho prodeji po právní moci exekučního příkazu (či po vyznačení doložky provedení exekuce do rejstříku nařízených exekucí) v dražbě (§ 320ab odst. 1 OSŘ), a ke zrušení obchodní společnosti tedy nedochází okamžitě. Na dražbu se přiměřeně užijí ustanovení § 328b až 330a OSŘ o prodeji movitých věcí. Provedení exekuce tímto způsobem je opět možné až poté, co uplyne 30denní lhůta stanovená ve výzvě ke splnění vymáhané povinnosti dle § 46 odst. 6 EŘ, exekuční příkaz k postižení podílu nabyde právní moci a je vyznačena doložka provedení exekuce dle § 52 odst. 3 EŘ[15]. Stejně jako u postižení jiných pohledávek povinného, i zde soud vyzve v usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí povinného, aby do 15 dnů od doručení usnesení oznámil, zda svůj podíl obdržel jako substituční jmění (§ 320aa odst. 2 OSŘ). K určení rozhodné ceny přibere soud usnesením znalce - společnost je poté na základě žádosti povinna poskytnout znalci, povolanému soudním exekutorem a přibranému usnesením soudu (potažmo též soudnímu exekutorovi), informace potřebné k určení ceny podílu (§ 320ab odst. 2 OSŘ).
Na první pohled by se zdálo, že znalec prozkoumáním dokumentů povinné společnosti bez problémů cenu podílu stanoví. Realita ale bohužel tak prostá není. V případě, že se v rámci exekuce postihuje podíl povinného, má tento typicky zájem ovlivnit výběr povolávaného znalce, resp. působit na činnost znalce při oceňování podílu. Povinný si např. může znalce pozvat, udělá due diligence, připraví showroom a uspořádá veškeré doklady, které mají prokázat "skutečnou hodnotu" podílu a stav společnosti, včetně prohlášení o řádném a včasném předložení těchto dokumentů. Ovšem i za předpokladu, že budou veškeré podklady, z nichž by znalec mohl při oceňování vycházet, řádné co do obsahu a budou odpovídat skutečnosti, stále hovoříme pouze o případech dobrovolného uchopení podílu ve společnosti pro účely dražby. Naopak v případě nedobrovolných dražeb podílů se znalec může snadno dostat do situace, kdy bude u povinné společnosti obrazně řečeno "bušit na dveře", požadovat podklady pro určení rozhodné ceny, avšak nedomůže se ničeho. Znalec sice může postupovat tak, že povinné společnosti uloží (či bude opakovaně ukládat) pořádkovou pokutu až do výše 50 000,- Kč v souladu s § 53 odst. 1 OSŘ, avšak u společností, pro které jsou tyto částky marginální, znalec s vysokou pravděpodobností beztak nepochodí. Pozice nedobrovolného uchopení podílu tedy, jak vidno, není snadná, a to i přes nové změny v této právní úpravě, jejichž cílem bylo naopak celou proceduru usnadnit (jak ostatně již praxe dle nové úpravy ukazuje).
Pro úplnost bych však rád poznamenal, že činnost znalce při shromažďování informací pro ocenění podílu zahrnuje prohlídku nemovitostí ve vlastnictví společnosti, vyžádání účetních výkazů (obecné účetnictví společnosti, přehled majetku a závazků společnosti, výroční zprávy a daňová přiznání, rozvaha a výsledovka etc.), kontrola vybavení strojů ve vlastnictví společnosti s ohledem na to, zdali mají v účetnictví deklarovanou hodnotu. Samozřejmostí je výpis z obchodního rejstříku dotčené společnosti. Cena podílu tedy bude v zásadě představovat podíl na vlastním kapitálu společnosti (jinými slovy, pokud vzájemný rozdíl aktiv a pasiv společnosti bude kladný, jedná se o vlastní kapitál, který bude dále vydělen percentilem podílu a výsledkem bude hodnota podílu). K uvedenému je dále nutné připočítat pozitivní očekávání spojená s podnikáním společnosti a odečíst rizika. Z uvedeného jasně vyplývá nutnost kladného přístupu povinné společnosti. Jestliže společnost nebude spolupracovat, pozice znalce bude velmi obtížná. Významné ulehčení pro znalce je však zajisté situace, kdy se jedná o společnost povinně zveřejňující své auditované účetní závěrky a výroční zprávy. Podmínkou úspěšného exekučního řízení při postihování podílu ve společnosti, a tedy zajištění ucházejícího uspokojení věřitele, je zásadně úplnost a věrohodnost předkládaných relevantních dokumentů. I při pohledu na exekutorskou praxi (a to i za účinnosti předchozí právní úpravy) je zřejmé, že nejúspěšnějšími exekučními řízeními byla ta, v nichž v osobách povinných převládl do jisté míry strach a tyto se snažily, aby jejich nelichotivá finanční situace byla vyřešena právě postižením jejich podílu a tedy (v této souvislosti) zánikem jejich účasti v povinné společnosti. Jen výjimečně se však stává, aby dlužníci v podobných případech byli vlastníky (významných) podílů v bohatých společnostech, které jsou pro případné zájemce atraktivní. Lze si jen těžko přestavit dlužníka, za nímž existuje pohledávka ve výši např. 500 000,- Kč z leasingové smlouvy, který je však zároveň držitelem významného podílu ve společnosti s ručením omezeným, jejíž základní kapitál dosahuje milionových částek.
Ve druhé části miniseriálu věnovaného právní úpravě postižení účasti povinného ve společnosti s ručením omezeným se zaměřím na samotný proces dražby podílu povinného od jejího zahájení, přes průběh až po důsledky v podobě zániku účasti ve společnosti. Mimo to se zaměříme také na judikaturu k nové úpravě.
[1] Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (dále jen "ZOK") hovoří, byť nikoliv důsledně o "podílu", ačkoliv pojem "obchodní podíl" přežil např. v ustanovení § 209 odst. 3 věta druhá či § 213 odst. 1 ZOK
[2] Např.: rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31.5.1995, sp. zn. 37 Co 399/1995, či rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.7.2004, sp. zn. 22 Cdo 700/2004
[3] § 35 odst. 1 ve spojení s § 37 odst. 1 EŘ
[5] Více viz § 609 an. OZ
[7] Winterová, A., Macková, A. a kol. Civilní právo procesní. Část druhá: Řízení vykonávací, řízení insolvenční. 1. vydání. Praha: Leges, 2015, str. 63
[8] § 47 odst. 6 EŘ a § 586 OZ.
[10] Např. Pikal, D.: Obchodní podíl v s.r.o. po rekodifikaci, dostupné na http://www.epravo.cz/top/clanky/obchodni-podil-v-sro-po-rekodifikaci-92750.html či Vlachová, B.: Exekuce postižením podílu ve společnosti s ručením omezeným ve světle rekodifikace, Právní rozhledy, roč. 2015, č. 3.
[11] Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, P.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 401
[12] Srov. § 32 odst. 2 ZOK
[13] LAVICKÝ, Petr. Občanský soudní řád II. Exekuční řád. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2015, str. 126
[14] Např. Unesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.7.2011, sp. zn. 29 Cdo 752/2011
[15] Srov. Vlachová, B.: Exekuce postižením podílu ve společnosti s ručením omezeným ve světle rekodifikace, Právní rozhledy, roč. 2015, č. 3
Diskuze k článku ()