Pracovní právo

JUDr. Nataša Randlová, Ph.D., je partnerkou advokátní kanceláře Randl Partners, kde vede pracovněprávní tým, který dovedla k uznávanému členství v mezinárodní alianci Ius Laboris. V rámci sekce pracovního práva vystoupí dne 16. dubna 2019 na odborném kongresu Právní prostor - to je pro nás dobrá příležitost položit paní doktorce tradičních pět otázek.

V případě občanských průkazů je základní pravidlo nepřekvapivě zakotveno v zákoně o občanských průkazech: Je zakázáno pořizovat jakýmikoliv prostředky kopie občanského průkazu bez prokazatelného souhlasu občana. Kopírování dokladů podepřené o souhlas je tedy obecně možné, avšak situace zaměstnance a zaměstnavatele je specifická tím, že zaměstnanci jsou vůči zaměstnavateli chápáni jako osoby ve slabším postavení.

V průběhu trvání pracovněprávního vztahu, ale i před jeho uzavřením, požaduje zaměstnavatel po zaměstnanci široké spektrum informací. Nikoli všechny takové požadavky zaměstnavatele jsou však oprávněné.

Pracovní úrazy představují závažný problém pro zaměstnance i zaměstnavatele. Jejich odškodňování je poměrně složité a výše náhrad je předmětem znaleckých posudků. Stává se, že zaměstnanec je s vypočtenou náhradou nespokojen a po zaměstnavateli požaduje náhradu vyšší. Zaměstnavatel v praxi často takový požadavek odmítá, výše náhrady pak bývá předmětem soudního řízení.

Dne 7. února 2019 byla pod č. 32/2019 ve Sbírce zákonů vyhlášena novela zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „ZP“), a některých dalších zákonů. Novelizačním právním předpisem byla zrušena tzv. karenční doba, po kterou se v případě dočasné pracovní neschopnosti neposkytuje zaměstnanci nebo osobě ve služebním poměru náhrada mzdy a platu, případně odměny.

Nejvyšší soud nedávno rozhodoval zajímavý spor [1] týkající se nároku zaměstnavatele z porušení konkurenční doložky bývalým zaměstnancem. Nejvyšší soud v této souvislosti řešil přiměřenost smluvní pokuty sjednané v konkurenční doložce podle zákoníku práce [2] a to, zda požadavek zaměstnavatele při porušení konkurenční doložky na zaplacení smluvní pokuty představuje za daných okolností výkon práva v rozporu s dobrými mravy.

Návštěva lékaře je překážkou v práci na straně zaměstnance, při které má zaměstnanec nárok na poskytnutí placeného volna na nezbytně nutnou dobu.

Zaměstnanci – rodiče musí často řešit, jak skloubit své rodičovské povinnosti se svou pracovní dobou. Zejména rodiče menších dětí jsou odkázáni na relativně omezené provozní doby mateřských škol a školních družin, které mohou otevírat po začátku pracovní směny nebo zavírat až po jejím skončení. Jak mohou tito zaměstnanci řešit svou situaci? Mají právo na to, aby jim zaměstnavatel vyhověl v jejich požadavcích na změnu pracovní doby?

Nejprve je potřeba si položit otázku, komu věc svěřuji a jaký k němu mám právní vztah. Věc lze svěřit zejména členovi orgánu (vztah je obvykle založen smlouvou o výkonu funkce), zaměstnanci (pracovní smlouva), externímu spolupracovníku – podnikateli (např. forma „smlouvy o spolupráci“) či třetí osobě – např. zákazníkovi (vztah často nebývá právně ošetřen).

U mnoha zaměstnavatelů jsou zaměstnanci povinni dodržovat pravidla, která zaměstnavatel stanoví ohledně oblékání a vůbec celkového vzhledu, tzv. dresscode. Obvyklá jsou také pravidla týkající se šperků, barvy vlasů, účesů atp. V některých případech zaměstnavatel stanoví konkrétní oděvy, tedy povinnost nosit stejnokroje zaměstnavatele.

Mnoho zaměstnanců je více či méně často vysíláno na pracovní cesty. Pracovní cestou se rozumí časově omezené vyslání zaměstnance k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce. Povinnost jezdit na pracovní cesty není automatická, zaměstnavatel se musí se zaměstnancem na vyslání (vysílání) na pracovní cestu dohodnout.

Zajištění bezpečného pracoviště a pracovních podmínek je jednou ze základních povinností zaměstnavatelů. Úprava bezpečnosti práce a ochrany zdraví zaměstnanců při práci je obsažena rovnou v desítkách českých právních předpisů a v bezmála stovce evropských.

Dle § 73 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako "ZP") platí, že vedoucí zaměstnanec může být z vedoucí funkce odvolán pouze v případě, že je s ním současně dohodnuta možnost se vedoucího místa vzdát. Tímto však výčet podmínek dle ZP nekončí.

Situace na trhu práce je v Praze oproti většině míst v České republice značně odlišná, alespoň jde-li o množství pracovních příležitostí a mzdové podmínky. Zdá se tak logické, že zaměstnavatel nabízí uchazeči o práci v Ústí nad Labem nižší odměnu než jeho pražskému kolegovi. Je však takový tržní přístup v souladu se zákonem?

Na začátku legislativního procesu se nachází novela zákoníku práce, která je způsobilá zásadním způsobem změnit některé jeho tradiční instituty. Navrhovaná vládní novela zákoníku práce přináší několik zajímavých novinek, ale také změny, jež lze bez nadsázky označit za revoluční.

Poskytování stipendií patří mezi hojně využívané nástroje náboru nových zaměstnanců. Jde o tradiční smluvní typ především pro výrobní společnosti nebo nemocnice, které se tak snaží zachytit talenty ještě na školách. Tento článek rozebere základní náležitosti smlouvy o poskytnutí stipendia s uvedením toho, co by v ideálním případě měla obsahovat, aby byla pro poskytovatele stipendia výhodná.

Jedním z vůbec nejzávažnějších správních deliktů, ze kterého může být zaměstnavatel v reakci na kontrolu inspektorátu práce obviněn, je nelegální zaměstnávání. Za tento správní delikt lze dle § 140 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako ,,ZoZ”) uložit korporaci pokutu až do výše 10.000.000,- Kč, nejméně však ve výši 50.000,- Kč, přičemž za nelegální zaměstnávání bylo v roce 2017 zaměstnavatelům uloženo celkem 440 pokut v celkové výši téměř 86 milionů korun.[1]

Zákoník práce se k otázce požívání alkoholu či jiných návykových látek na pracovišti zaměstnancem vyjadřuje poměrně jasně. Zaměstnanec je povinen zdržet se požívání alkoholických nápojů a užívání jiných návykových látek na pracovišti zaměstnavatele.

Jednou z hlavních povinností zaměstnance je nepožívat alkoholické nápoje, a to jednak na pracovištích zaměstnavatele, ale i mimo pracoviště - pokud je zaměstnanec v pracovní době. Zaměstnavatel má právo kontrolovat, zda zaměstnanec tuto povinnost dodržuje. Kdy a jakým způsobem tak zaměstnavatel může činit, si přiblížíme v tomto článku.

Každý zaměstnavatel má povinnost dodržovat archivační a skartační lhůty po zákonem stanovenou dobu. Článkem se znovu vracíme k tématu archivace a skartace, tentokrát v mzdovém účetnictví.

V  současné době je v  připomínkovém řízení poměrně rozsáhlá novela zákoníku práce. Jejím obsahem jsou jak návrhy nových, tak i změny stávajících zásadnějších institutů, např. dovolené, sdílení pracovního místa či doručování, dále úpravy čistě technického významu, mající za cíl především sjednotit terminologii a odstranit ustanovení, která již neodpovídají současné realitě. V  následujícím textu představujeme nejdůležitější a nejzajímavější navrhované novinky.

Každoročně se před soudy nejvyšších instancí jednotlivých členských států EU vyskytnou případy z oblasti diskriminace v pracovněprávních vztazích, jejichž podstata se týká kolize národních právních předpisů s právními předpisy Evropské unie, kde je položení předběžné otázky k Soudnímu dvoru Evropské unie (dále jen „SDEU“) naprosto klíčové.[1]

V souvislosti se zavedením dávky otcovské poporodní péče se hodně hovořilo o tzv. „otcovské dovolené“. Tento pojem vyvolává dojem, že zákonodárce přidal do zákoníku práce další důležitou osobní překážku v práci. Avšak překážku v práci s názvem otcovská dovolená v zákoníku práce nenajdeme.

Zaměstnávání cizinců je v současné době velmi častým fenoménem, leč z hlediska právních předpisů, resp. v nich stanovených náležitostí pro takové zaměstnávání, nikterak jednoduchým k provedení. Jednou z nezbytných podmínek k zaměstnání cizince je oprávnění k zaměstnání na určité pracovní pozici, v určitém místě. Cílem tohoto článku je úvaha nad povahou práce, pro kterou bylo oprávnění uděleno a povahou práce pro kterou byl cizinec vyslán na pracovní cestu.

Pracovní úrazy jsou nepochybně událostí, které bychom se všichni raději vyhnuli. Ve skutečnosti však v České republice každoročně na pracovištích dojde k desítkám tisíc úrazů.[1] Je proto v zájmu každého zaměstnance vědět, co vše lze vůbec za pracovní úraz považovat, jak v případě takového úrazu postupovat, kdy zaměstnanci vznikne nárok na jeho odškodnění a jakých druhů náhrad se může nárok týkat.