Trestní právo

Větu, kterou jsem použil pro název tohoto článku, používali, a často určitě ještě používají, obhájci ve věcech trestních, když se jich klient ptá, jakou taktiku v procesu zvolit.

Trestné činy proti životu a zdraví zákonodárce zařadil do prvního dílu hlavy I. zvláštní části trestního zákoníku. Dal tím najevo (oproti svému totalitnímu předchůdci na počátku šedesátých let minulého století), že ochrana práva na život, zdraví a integritu tělesné schránky člověka je nejdůležitější trestním právem chráněný objekt.

Ústavní soud se ve svém nálezu ze dne 2. 1. 2017 zabýval otázkou, zda se lékař dopustil trestného činu neposkytnutí pomoci dle § 150 odst. 2 trestního zákoníku, když neposkytl pomoc své matce, která tuto pomoc odmítala. V širším kontextu se Ústavní soud zabýval střetem práva pacienta odmítnout poskytnutí péče, byť nezbytné pro zachování jeho života, a povinností lékaře poskytnout pomoc osobě, jejíž život či zdraví jsou vážně ohroženy.

Dnes nehodlám popisovat strkanici v jednací síni, nadpis ani nemá básnicky zobrazit intelektuální přestřelku argumentů mezi advokáty, dnes se opravdu budeme věnovat malé kopané, zvané podle počtu hráčů na hřišti 5+1, zejména v Praze a okolí pak synonymem názvu tohoto odvětví fotbalu je „Hanspaulka“.

Dne 9. Prosince 2016 Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas s vládním návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „trestní zákoník“), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), (dále jen „trestní řád“), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, podle sněmovního tisku 753, ve znění schváleném Poslaneckou sněmovnou, jak vyplývá z usnesení Poslanecké sněmovny z 53. schůze ze dne 9. prosince 2016.

Trestní řád č. 141/1961 Sb. v §§ 89 - 118 zakotvuje, co může být důkazem v trestním řízení. Z § 89 odst. 2 tr. ř. vyplývá, že za důkaz může sloužit vše, co může přispět k objasnění, zejména výpověď obviněného a svědků, znalecké posudky, věci a listiny důležité pro trestní řízení a ohledání.

Rozhodnutí Ústavního soudu je rozumné a správné číst tak často, jak nám to uspěchaná doba jenom dovolí. Pro mě jako ryzího právního praktika, nalézacího soudce, je myšlenkový postup, způsob argumentace a především onen vyšší, ústavní pohled na právo vítanou inspirací, osvěžením a pochopitelně i poučením. A to bez ohledu na to, zda při studiu konkrétního rozhodnutí přikyvuji, či se spíše mračím.

Po desítky let byla obálka s modrým pruhem důvodem nervozity adresáta, označovala totiž ta nejdůležitější podání státních úřadů, která proto byla adresována do vlastních rukou. Po generace tradované rozlišení doručenek na bílou a modrou již odvál čas, o to více je pak třeba prostudovat nejen každou písemnost od soudu, ale i samotnou obálku s jejími „chlopněmi“.

Trestný čin úvěrového podvodu se v poslední době „těší“ stále větší popularitě, což jen potvrzuje rostoucí tendenci tzv. nenásilné majetkové kriminality. Zatímco v roce 2013 bylo na území České republiky spácháno 4936 trestných činů úvěrového podvodu, v roce 2015 již toto číslo činilo 5732 trestných činů[1]. Za pouhé dva roky se tedy číslo spáchaných úvěrových podvodů na našem území zvedlo o více jak 16 %.

Věta, kterou často slýchávám od studentů poté, co si vylosují otázky ke zkoušce. V tu chvíli již vědí, jakému tématu se budeme věnovat konkrétně a byť jenom pár minut na rozmyšlenou může významným způsobem ovlivnit jejich výkon při vlastním zkoušení. Stejně tak je tomu u soudního stadia trestního řízení, kdy se účastníci dozvědí datum soudního procesu, nejčastěji hlavního líčení, jemuž se právě hodlám věnovat v tomto článku.

Ve druhé části svého příspěvku představuje Petr Glogar hlavní novinky, které přinesla novela zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, jež nabyla účinnosti 1. 12. 2016.

Již od roku 2012 existuje v České republice zákon o trestní odpovědnosti právnických osob, který podstatným způsobem převrátil chápání postihu v oblasti trestního práva tak, že postižitelná již není pouze individuální fyzická osoba, ale může jí být i obchodní společnost či územně samosprávný celek. Novela, která od 1. prosince 2016 nabyla účinnosti, obsáhla mnohem větší penzum trestných činů, za které může být obchodní společnost, obec či město trestně odpovědné.

Není tomu tak dávno, kdy jsem na tomto místě popsal velmi odvážný přístup jednoho ze senátů Vrchního soudu v Praze, který přímočaře a hospodárně, leč přísně v mezích zákona, ve věci meritorně rozhodl, ač měl k dispozici řadu argumentů, proč věc vrátit soudu prvého stupně k dalšímu projednání a rozhodnutí (O statečné odvolačce, 5. října 2016). Nyní mě zaujalo rozhodnutí soudu téhož stupně, ovšem toho olomouckého, které je právně nesmírně zajímavé, provokující vskutku hluboké úvahy a debaty, leč pro mou náturu přespříliš formalistické, chcete-li, podle mě mimo reálný život.

Přes šedesát poslanců Parlamentu ČR, zejména z KSČM a vládních stran ANO a ČSSD, se podepsalo pod návrh na znovuzavedení trestného činu, který by měl chránit hlavu státu před hanobením a urážkami ze strany veřejnosti. Podle některých předkladatelů návrhu, v čele se Zdeňkem Ondráčkem (KSČM), by měl mít trest za hanobení prezidenta především výchovný charakter. Nabízí se otázka, jestli je hrozba trestu ročního odnětí svobody opravdu tím správným výchovným opatřením?

Ústavní soud v tomto roce řešil dvě mediálně sledované (a tragické) kauzy související s provozem dopravních prostředků, které stojí za připomenutí čtenářům Právního prostoru, neboť i oni nepochybně řídí, spolucestují či se jinak účastní silničního provozu.

Svou justiční kariéru jsem na trestním úseku zahájil v přelomové době konce osmdesátých let minulého století. Ještě jako čekatel jsem probíral na Obvodním soudu pro Prahu 10 stovky spisů v souvislosti s rozsáhlou amnestií prezidenta Husáka, abych po pár měsících tytéž spisy a mnohé další studoval v rámci amnestie prezidenta Havla. Do třetice pak přišla rehabilitace.

Dne 1. 12. 2016 vstoupí v účinnost nové ustanovení § 8 odst. 5 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (novelizující zákon č. 183/2016 Sb.) (dále jen „TOPO“), které oproti stávající právní úpravě významným způsobem rozšiřuje možnost zproštění trestní odpovědnosti právnické osoby, a to pokud vynaložila veškeré úsilí, které na ní bylo možno spravedlivě požadovat, aby spáchání protiprávního činu zabránila. Právnické osoby se tak mohou na základě svého aktivního přístupu a včasné prevence zprostit své trestní odpovědnosti.

"Pouhé formální zavedení corporate governance programů nepostačí," upozorňuje v souvislosti s novelou zákona o trestní odpovědnosti právnických osob Mgr. Petr Glogar, advokát z PwC Legal, který se představí na dnešní konferenci Právo ve veřejné správě s příspěvkem "Aktuality z trestní odpovědnosti právnických osob". Malou ochutnávku z tohoto tématu naleznete v rozhovoru níže.

Novela zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (dále jen „TOPO“) nabude účinnosti od 1. prosince 2016. Klíčové změny jsou očekávány hned v několika oblastech. Jednak v rozšíření okruhu trestných činů, za které bude moci být právnická osoba trestně odpovědná, jakož i ve značném posunu v oblasti přičitatelnosti a zproštění se trestní odpovědnosti. Už jen samotná změna dosavadního pojetí katalogu trestných činů (z pozitivního do negativního výčtu) představuje značný převrat v oblasti trestní odpovědnosti právnických osob od jejího zavedení u nás.

V současné době se stále aktuálnějšími stávají otázky týkající se cizinců, přičemž zvláštní kategorii pak představují otázky ohledně jejich možného vyhoštění. Tyto lze z České republiky vyhostit prostřednictvím institutů správního i trestního práva, přičemž právní předpisy obou těchto odvětví odlišně definují překážky, pro které cizince vyhostit nelze. S ohledem na značné množství cizinců studujících v České republice se logicky nabízí otázka, jaký je význam vysokoškolského studia při ukládání vyhoštění ve správním a trestním řízení. Tedy, zda může být vysokoškolské studium v České republice posouzeno jako překážka vyhoštění, a pokud ano, lze tento závěr aplikovat pro trestní i správní řízení?

Justiční ping-pong, toť novinářská zkratka pro opakované zrušení rozhodnutí nalézacího soudu tím apelačním a vrácení věci k novému projednání. Zároveň i díky komentářům politiků, třeba i pana prezidenta, se právě tento jev výkonu spravedlnosti stal jistým symbolem neefektivnosti soudní moci.

Orgány činné v trestním řízení a další oprávněné instituce budou mít od zítřejšího dne k dispozici systém, který bude evidovat přestupky na jednom místě a pomůže jim efektivněji postihovat recidivu. Dne 1. října 2016 tak bude spuštěna Centrální evidence přestupků, což na dnešní tiskové konferenci oznámil ministr spravedlnosti Robert Pelikán.

Nový nástroj v boji s korupcí – uplácející, který oznámí případ pasivní korupce, nemusí být za určitých podmínek potrestán. Až doposud bylo slíbení či poskytnutí úplatku trestným činem, který byly orgány činné v trestním řízení povinny vždy stíhat, a to i v případech tzv. pasivní korupce, kdy nějaká osoba slíbí či poskytne úplatek, avšak pouze proto, že o úplatek byla požádána jinou osobou (například úředníkem při vyřizování žádosti).

Zase jednou o tom, jak nám slouží právo, jehož formální úprava je natolik košatá, že se na použití konkrétního ustanovení neshodnou ani právníci specializující se na uvedenou problematiku.

Zákon č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů (dále jen „ObTrČ“) oslavil prvního srpna tohoto roku tři roky své účinnosti[1] a spolu s ním i některé instituty, které jím byly do českého právního řádu zavedeny zcela nově. Mezi nimi je i prohlášení oběti o dopadu trestného činu na její život, ze zahraničí známé jako victim impact statement. Úkolem následujícího příspěvku je tento institut stručně přiblížit a zamyslet se nad jeho významem.